ijcro komentáře u knih

Kniha je rozhodně mnohem lepší než film, i když ten má jiné přednosti třeba i díky hereckému obsazení. Každopádně ten, kdo viděl reálie nového Wolfensteina z r. 2015 tuším, tak přesně takhle bych si přestavoval některé dobové reálie kolem roku 1960. Ale příběh je dost silný byť tragický, aranžovaný okolo skutečných historických postav (třeba gestapácký démon Globus, nebo Nebe, muž skoro v pozadí...) s jistými naivními prvky, které autor, nikdy nežijící v totalitě, zřejmě přehlédl. Doporučuji a dávám plus

7 08.02.2019

Tuším, že některé z povídek byly už kdysi v zinscenovány pro televizi. Možná by si toto zasloužily všechny, už jenom kvůli svému jazyku, třeba v nějakém výpravném povídkovém filmu, kde by se prolnulo více postav ve svázaných příbězích... Dávám plus

7 17.01.2019

Typická americká motivační kniha (a tak je na ní potřeba nahlížet a držet se zdravého rozumu), o které jsem si zpočátku myslel, že ji napsal odpadlý jehovista :) . Dobrý psychologický průplach pro prodejce v pyramidách od amway...
Nejsem si jist, kam by se ztratili všichni namotivovaní blbci, kdyby si ji přečetli.

7 14.01.2019

Na knihy o Orientu z pera Karla Maye vzpomínám rád, v dětství jsem je četl několikrát. Nejlepší se mi zdají tak ty první dva, tři díly. Je tam plno dobrodružství, děj pěkně odsýpá a sem tam se vyskytne humorná scénka. Pokud se na příběhy díváme očima dítěte, tak je to o dobrodružství, přátelství, odvaze a trochu o historii.
Ale! Je to taky hlavně o islámu, který je citován téměř v každém rozhovoru, či v přirovnání. Je tedy otázkou, jak na to pohlížet dnešníma očima - buď tak, jak je to napsané v knize, anebo přes barvotiskové německé filmy s Lex Barkerem... Vyberte si!

7 13.01.2019

Tuto trojknihu jsem četl jako dítě, když jsem byl dva měsíce zavřený v nemocnici a nemohl chodit, a hrozně moc mě bavila. Jednoduché, výstižné ilustrace snad v duchu šedesátých let, krásně doplňovaly a usměrňovaly mojí představivost (od té doby vím, co je to turniket :) ). Ale byla strašně tlustá a těžká :)
Ale pokud se čtenář nezamýšlí nad fyzikálními důsledky dějů, tak je to čtivý příběh, děj má spád a Aeronautilus musel učarovat každému dítěti v tom správném věku, pokud by ho dostal jako hračku pod stromeček. Dneska se ale dívám na knihu dost shovívavě, ale nemám s ní problém :)

7 13.01.2019

S Rah-hanem, statečným synem Hanů jsem se poprvé potkal na zadní straně Sedmičky pionýrů, tuším, že to snad bylo roku 72 nebo 73, nepamatuji si to už přesně. Příběh byl velice zajímavý, dostatečně jednoduchý a dětsky názorný a dokázal zaujmout snad všechny moje spolužáky ve třídě, jelikož se během týdne stal časopisem putovním.

Prostě parádní čtení pro díťata v tom správném věku, kdy už umí číst, a ještě v nich zůstalo okouzlení z objevování neznámých příběhů.

Knížka se mi dostala do ruky úplně náhodou a oživila tak některé obrazy, které mi utkvěly v paměti a musím říct, že za ta léta to neztratilo nic ze svého kouzla.

Mám na tu dobu časopisovou, jako druháček, velmi hezké vzpomínky. V té době jsem chodil do staré školy na „směny“ a ob týden pěkně na střídačku, jedna třída měla vyučování dopoledne a druhá odpoledne.

Vzhledem k tomu, že časopis stál korunu, byl docela nedostatkovým zbožím a tehdejší trafikant pan Petrák, bývalý horník a invalida, mi vždycky každý týden jedno číslo schoval takzvaně "pod pultem" a já si ho vyzvedl buď ráno cestou do školy anebo odpoledne, cestou domů. Největší potíž nastávala samozřejmě o prázdninách, to mi sem tam nějaké to číslo uteklo.

Vždycky, když jsme měli odpolední vyučování a končili ve čtyři hodiny, zašel jsem do krámku se dvěma dveřmi k paní Žebrakovské, cukrářce odvedle, na zmrzlinu (ale jenom na jeden kopeček, aby mi zůstalo na časopis), a ona mi dala pro pana Petráka tu a tam nějakou sladkost. Udělalo mu to opravdovou radost, a já mu občas pomohl s rozbalováním takových těch trafikantských drobností (prodával krom jiného i odznaky, pohlednice a turistické známky), jelikož se mu i s holí velice špatně chodilo mezi regály.

Dneska už ani nedokážu najít dům „U Zelenků“ s tehdejší trafikou a ani určit místo cukrárničky Žebrakovských, je to prostě už dávno, ještě za starých časů :)

6 26.02.2021

Knížku jsem dostal jako cenu za umístění ve výtvarné soutěži a bylo do ní vlepeno věnování, které už léty úplně vybledlo. Tehdy jsem nechápal, proč mi dali dobrodružný příběh místo nějaké příručky o malování anebo technice míchání barev ;)
A tak jsem ji odložil a přečetl si ji až v pozdějším věku jinýma očima. Příběh je velmi čtivý a přitom i napínavý, skoro jako bych se díval na nějaký dokument o lovcích velryb. Skoro.

Je to pěkná vyprávěnka, podaná vytříbeným jazykem. Nejlepší part je v roli pekelné inspekce, pátrající po zapomenutém čertovi. Nemůžu si pomoct, ale mám ji napořád zafixovanou s osobou Josefa Větrovce. Vzpomínám na něj rád, před mnoha léty jsem ho potkával na Vítězném náměstí v Dejvicích, paradoxně nejčastěji ve spořitelně, a nebyl to vůbec nějaký nabručený důchodce!

Vynikající povídka! Vždycky si vzpomenu na mou prababičku (kterou jsem ovšem nezažil), ta výstavní skleník měla, a na mou babičku, která měla trojdílnou kredenc, a - světe div se - obé je stále ještě funkční!

6 07.12.2020

Na příběhy Filipa jsem se těšil každý týden, když tatínek přijel z montáží a přivezl s sebou Mladý svět, kde byly na poslední straně vtipy (tehdy nejen od českých humoristů ale hodně i od Mordilla) a hned na předposlední i jedna černobílá kapitolka.

To už jsem uměl docela dobře číst (dokonce jsem si sám zařídil přihlášku do knihovny, to ji ale museli rodiče podepsat) a příběhy jsem jen hltal. V tom správném věku a díky nezaměnitelnému Saudkovu rukopisu se mi onen černobílý svět zdál tak zvláštní, kdy zlo mělo tedy tu zlou tvář, podlost se dala rozeznat z výrazu šklebů, statečnost závisela na mocnosti žvýkacích svalů a láska jenom zářila ;)

To kouzlo tomu příběhu zůstalo i po letech, byť můj obdivně naivní podhled se za ta léta trošku proměnil. Ale občas se s nostalgií ty stránky prolistuji… Supr!

Jinak poznámka k autorovi: svého času jsem z romantiky drsně prozřel, když jsem viděl Saudkovu souběžnou notně sexistickou tvorbu, do jisté míry parodující americké plakáty.

6 26.11.2020

Knihu jsem četl velmi dávno jako povinnou četbu. A pak jsem viděl povinně film. A v prváku na střední jsme předčítali z originálu v hodinách ruštiny, ale nejsem si vůbec jist, jestli jsme se dostali přes první dvě kapitoly.
Příběh je napsaný dobře (originál nedokážu posoudit), film se mi taky docela líbil, ale je to už dávno a díval jsem se na všechno jinýma očima.
Ale souhlasím s mnoha komentáři, je to dobře podaný příběh a odmyslí-li se ideologická vata, je to v podstatě námět pro hollywoodský trhák.

6 19.11.2020

(SPOILER) Pro mě srdcová záležitost, byla to první knížka, kterou jsem si půjčil v knihovně coby třeťáček. Ač byl Robur vzduchu dobyvatel, byl to vlastně sebestředný vychloubačný parchant, který to chtěl těm pacholkům z filadelfského klubu jen pořádně natřít, což se mu svým způsobem podařilo, i když mu zničili milovaný Albatros. V druhém příběhu se přímo proměňuje ve zločinného pacholka se světovládnými choutkami, byť světu v pravém smyslu vládnout nechtěl, který nemohl skončit jinak než ve finale grande, a to půtkou se živly.

Zajímavostí na příběhu je postoj U.S. governmentu a úporná snaha Robura dostihnout. Protože on vlastní technický prostředek, který oni nemají? Jako bych četl nějaký současný sci-fi thriller...

6 18.05.2020

Příběh na mě působil dost rozporuplně a nevyváženě. Děj se od rozvleklého začátku zrychloval, občas drhnul, a ke konci pádil, jako by i autor to chtěl už mít hotové. Nezvykl jsem si na žargon hrdinů a unikalo mi, proč zadavatel neudělá nápravu sám, ale potřebuje k tomu prostředníka Eda (jako pokusného králíka, nebo strážce Osudu?), který vlastně prostřednictvím úkolů dosáhne určité formy sebevědomí a dospěje...

6 09.02.2019

Autora miluju! Naprosto neskutečně skvělé příběhy, které i dneska mohou promluvit ke každému, kdo je ochoten jim naslouchat a nad skvěle upředenými slovy se zamyslet. Povídky nejsou dlouhé, mají dokonalé pointy, a věřím, že i dnešní mladá generace by v nich našla něco, co by je oslovilo a ukázalo jim jiný svět, který už v podstatě dávno zmizel. Doporučuji a kdybych mohl, dal bych ještě dvě hvězdy navíc!

6 08.02.2019

Pod stromečkem jsem nalezl verzi "f koztce" a nemá to chybu. Jen jazyk jsem musel zpočátku znovu zcela nastudovat

"Absoludňí vrhcol tehcnogolije hliňěného čipu" aneb "Šém ham foráš" f koztce...

:)

6 20.01.2019

Jako vždy skvělá detektivka ze staré školy čtyřicátých let, kdy Chase dokázal šedesáti tisíci slovy rozehrát vysokou partii na očekávané půdorysu příběhu. Rozhodně doporučuji.
Jen mám drobnou výtku k překladu, a to k používání afektových slov, která působí v kontextu poněkud rušivě (netuším, jak se dá vyvřískat celá věta nebo jak se vříská do obličeje...).

6 18.01.2019

Já si dokonce myslím, že Gustav Krum vystihnul atmosféru svými strohými a přesto výstižnými pérovkami mnohem syrověji a opravdověji než jsou třeba téměř 'fotografické' ilustrace z Orientu od Zdeňka Buriana, namátkou třeba v knize "Pouští a prérií". ALE! Oba to byli velcí umělci a každý uměl vystihnout tu podstatu ze svého úhlu pohledu.
Doplňuji, protože jsem ještě zapomněl na vynikajícího ilustrátora Věnceslava Černého (kterého si jistě všichni pamatují jako malíře obrázků z knihy Starých pověstí českých od Jiráska), který ilustroval nejen Maye v ranných českých vydáních, ale i mnoho Vernových příběhů a spoustu dalších knih.

6 16.01.2019

Poprvé jsem to četl z kompletního sebraného vydání z roku 1973, tohle je rozšířené o několik příběhů a hlavně z něj zmizeli soudruzi i soudružky a další reálsoc (nutno podotknout, že nedůsledně, korektor asi svou práci odfláknul, ale klobouk dolů mistrovi, je to kumšt převyprávět to do jiných reálií, i když nějaký ten diverzant zůstal). Rozhodně to za přečení stojí jako výborná oddechovka (však původní příběhy vycházely v nějakém časopise, tuším, že to byl snad Pionýr?) Supr!

6 14.01.2019

Četl jsem to už kdysi dávno, snad hned po vydání. Dneska je podobných příběhů na trhu spousta, ale tehdy to byla v mých očích spíš rarita, s originálním příběhem, který by stál za to roztáhnout ho šířeji a prokreslit děj hlouběji (nebo ho dneska i převyprávět).
Dnešnímu namlsanému čtenáři se bude zdát příběh možná až příliš otevřený a takový spektroskopický, a tak bude hledat hlavně chyby. A pokud se k tomuto příběhu dostal jinou cestou, přes jiné, překladové autory, tak tuplem bude kritický už po přečtení první kapitoly.
Ale je to docela příjemný výlet do devadesátek, kdy se sem zvenku tlačila s vybroušenými diamanty i spousta braku, vydávaného za perly všehomíra. Někdo zkusí a zůstane, jiný zapíše "nedočteno" a pošle dál do knihobudky, kdoví...

5 14.01.2022

Rabbitdogs na mě zapůsobilo jako zjevení. Dýchlo na mě jako Ikárie z devadesátek. Kdyby dílko vyšlo pod anglicky znějícím jménem, klidně bych to mohl považovat na klasickou americkou sci-fi se silným filosofickým přesahem.
Chybí tomu jen to americky optimistické zakončení, jelikož na konci je víc otázek než na začátku každé příběhové linky.
Text ale vyžaduje pečlivé čtení. I tak doporučuji.
Je to dobrý, dost dobrý! ++

5 21.06.2021