Živé meče Ooragu
Jaroslav Jiran
Ve 25. století lidstvo ovládlo část Galaxie. Dosud všemocný Dheygon, vojensko-bezpečnostní organizace Země, se stává terčem útoků a nenávisti kolonií, které se za každou cenu snaží zpřetrhat veškeré svazky se světem, kterému vděčí za svůj vznik. Planeta Oorag, dějiště románu, leží v odlehlém koutě vesmíru, mimo ohnisko těchto sporů a Thagen, potomek posádky křižníku Dheygonu, který zde kdysi nouzově přistál, o nich už neví vůbec nic. Žije ve světě, v němž vedle barbarských kmenů představují nejvyspělejší civilizaci feudální státy na úrovni raného středověku. Má pouze dvě možnosti, buď se vzdát, nebo se pustit do boje sám s sebou, s obludnými netvory, záhadnými kouzly i čtyřrukými válečníky s dvěma, obličeji a vybojovat si své místo na planetě, kde je mu souzeno prožít svůj život.... celý text
Přidat komentář
Nadhozenej celkem pěknej svět, ale děj není propracovaný, žene se, nebo spíš skáče dopředu. Objevují se tam prvky, které zase bez vysvětlení mizí. Nic moc.
Tato kniha mě v mých mládežnických letech silně zaujala a oslovila. Silný příběh, skvěle čtivý a hlavně neotřele originální námět. Spousta nápadů, nejvíce mě zaujal tzv. živý meč, konkrétně provedení čepelí. Už v těch letech jsem se živě zajímal o šerm (historickému šermu jsem se později dlouhá léta věnoval) a přiznám se, že jsem se, bohužel veskrze neúspěšně, pokoušel vyrobit takový živý meč a ovládat jej. Asi nejsem dost dobrý šermíř. :-) Škoda, že Jarda Jiran nenapsal podobných knih více, mohl to být časem kult mezi fantasy šermíři. Za originalitu dávám plných pět hvězd a doporučuji k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Křišťálové sféry |
| 1992 |  Živé meče Ooragu |
| 2006 | 2006: Česká sci-fi |
| 1991 | Válečný tanec Nairi |
| 2002 | 2101: Česká odysea |
Kniha Živé meče Ooragu je v
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 32x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 2x |
Četl jsem to už kdysi dávno, snad hned po vydání. Dneska je podobných příběhů na trhu spousta, ale tehdy to byla v mých očích spíš rarita, s originálním příběhem, který by stál za to roztáhnout ho šířeji a prokreslit děj hlouběji (nebo ho dneska i převyprávět).
Dnešnímu namlsanému čtenáři se bude zdát příběh možná až příliš otevřený a takový spektroskopický, a tak bude hledat hlavně chyby. A pokud se k tomuto příběhu dostal jinou cestou, přes jiné, překladové autory, tak tuplem bude kritický už po přečtení první kapitoly.
Ale je to docela příjemný výlet do devadesátek, kdy se sem zvenku tlačila s vybroušenými diamanty i spousta braku, vydávaného za perly všehomíra. Někdo zkusí a zůstane, jiný zapíše "nedočteno" a pošle dál do knihobudky, kdoví...