iceVS komentáře u knih
Mňaukastický, mňaukomenální, mňaumózní.
Překlad: fantastický, fenomenální, famózní :-D
Mám neodbytný pocit, že pokud jsem neabsolvovala mejdan pořádaný Mackem, nežila jsem.
To bylo absolutně bóóóóží čtení...
Jediná piha na kráse byla "klepýtka". Zřejmě podle vzoru kopýtka :-D
Asi dokážu pochopit, že v roce 1959, kdy kniha vyšla, a nikde nejspíš nebyly nekonečné seriály z nemocničního prostředí, tak to bylo "wow". Přijde mi, že jsem měla v ruce jinou knihu než ostatní. Já se půlku knihy nekonečně nudila. V druhé části zas bylo dopředu jasné, jak se situace vyvine.
Kniha mi nic nedala - mimo věty: "Hromadí se neschopní, neproduktivní jedinci, neschopní přispět čímkoli k obecnému blahu, kteří jsou pro společnost břemenem."
Nemůžu nepřidat perličku. Kdysi přišla jedna VIP a požadovala "něco od starýho Hejla". Dalo to hodně úsilí pochopit, cože to chce a ještě víc úsilí udržet poker face.
Když už nevím, co čtenáři nabídnout, sáhnu po Pattersonovi. Byť jsem doposud nepřečetla jediného. Takže nastal čas ochutnávky.
A i když jsem neomylně sáhla po knize, která je o tom, co bytostně nesnáším (únosy a násilí na dětech), tak přiznávám, že mě knížka náramně bavila. Takže určitě poslední nebyla.
Ale opravdu bych nechtěla být Alenou Zatloukalovou, podepsanou pod redakční úpravou. Parádní ostuda. Hrubky, překlepy, grafické prohřešky. Nechápu.
Příjemná a nenáročná kočičina. Milá, ale nějak jsem čekala trochu víc.
Celou dobu jsem uvažovala, zda hvězdičky tři či pět. Co vím jistě je, že se ke knize už nevrátím. Nejspíš ani k autorovi. Přestože bezmezně obdivuji autorovy znalosti všemožných odvětví, umění vyprávět, udržet děj, vytvořit naprosto snové prostředí, tak zároveň mě znepokojuje (a rozčiluje) ta vrstevnatá úchylnost. Chápu, je to jeho styl, ale tam se právě míjíme.
Dick Francis je srdcovka. Jen jsem si kdysi říkala, že tu závislost nebudu přesouvat i na syna. A vydržela jsem to docela dlouho :-) Knížka si ke mně cestu našla sama.
Samotnou by mě zajímalo, zda bych to poznala, kdybych nevěděla. Ale jo, vcelku nemám výhrad.
Musím říct, že hodně dobrý. A kdyby tam nebylo to hodně nedůstojný rádoby mysteriózno, tak dávám plnej. Takhle to bylo takový dětský.
Prostě skvělý.
Autorka výborně pracuje s dějem i postavami, popravdě zejména se čtenáři. Tak dokonale odvedla mou pozornost a pohrála si s mou touhou nutně vědět jak je to dál, že jsem takřka do poslední stránky nechápala, proč "Páté jablko". Přitom zpětně to bylo jasný.
Fakt výborný.
Já u pramene jsem a žízní hynu...
...srdečně přijat, každým odmítán.
Tohle přece musí znát úplně každej...
Zamilovala jsem se do něj v šestnácti a dojímá mě dodnes.
A mně už je definitivně jasný, že k lotrům lnu odjakživa :-D
Tentokrát jsem měla pocit, že Perry hlavně prokázal, že je především jen chlap. Děvčata zamrkala řasami a věřil prvnímu poslednímu.
A taky jsem měla malinko pocit, že bych potřebovala rozšířit tu linku, proč vlastně obě dívky měly ve firmě víceméně neomezené možnosti. To vysvětlení jako že bylo to tak, protože to tak bylo, se jevilo poněkud odbytým.
Musím přiznat, že tahle knížka mě hodně bavila. Taková jako situační detektivka :-)
Bylo to hlavně o slovíčkách, člověk se musel fakt hodně soustředit a hlavně, nikde netekla střeva proudem :-)
Srdcovka...
Půl roku jsem si ji schovávala, jen abych dostála svému letnímu rituálu :-)
Příběhy super, překlad taky (byť jednou se někdo seknul a místo šesti týdnů bylo šest měsíců), jen ten kníratý dědek na přebalu knihy se mi vůbec nelíbí :-D
Taktéž z knihobudky... :-)
Ale je to perla. Jen v té druhé části knihy mám trochu provinilý pocit, jako když někomu šmíruju v soukromí a prohlížím si domácí fotoalbum :-)
Pár knih Svatopluka Káše v knihovničce mám, pro mě je to nostalgie, četla jsem ho ještě jako holka. A i v této knize je pár míst, kde jsem se zasmála nahlas.
Společensko-politická dystopie není zrovna čtení na prosluněnou neděli, chtěla jsem knihu odložit, ale nakonec mi to nedalo.
Měla bych nějaké ty výhrady k leckterým nedořešeným detailům, bez kterých se úplně nelze pohnout dál, ale budiž.
A i když to není kniha, ke které bych se chtěla kdy vracet, měla něco do sebe.
Jistou znepokojivost. Nemám na mysli tu primární, o kterou jde, ta mi přijde poněkud vybájená a účelová, spíš vtáhnutí do děje; to se autorce povedlo.
Možná měla kniha mít název "Dějiny Francie v letech 1940-1960 a pohled do života některých světových osobností"...
Pak by bylo zcela relevantní ohodnotit plným počtem. Jenže já nějak čekala trochu víc beletristický počin...
Bohužel jsem po knize sáhla poněkud bez rozmyslu. Vědět o čem (a o kom) je, byla bych se jí bývala nezabývala :-)
Přečíst si pět set stránek o někom, kdo se mi hnusí, považuju za výkon. A za blbost.
Prostě miluju Brubakera...
Baví mě na pár hodin se ponořit do úplně jinýho světa a být hrozně špatná a zlá holka :-D