hromes
komentáře u knih
Hotýlek
Alena Mornštajnová
K této knize mě přivedla antireklama kolegyň z práce, které Hotýlek hodnotily velmi nízko. Mně se naopak Hotýlek velice líbil, možná proto, že jsem předem neměl očekávání, aby byl "jako Hana". Svěží čtení se spoustou drobných epizod, které dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku situací a charakterů.
Jediné, co mi na stylu Aleny Mornštajnové trochu vadí, je vytváření příběhů pomocí neuvěřitelných náhod. Každý hrdina v jejích knihách jich zažije tolik, že to působí až úsměvně. Nicméně i díky tomu má čtení spád a švih.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Zatím má jediná přečtená kniha od J. M. Simmela. Kdoví, jak by mě oslovila třeba na střední škole - myslím, že hodně, asi by mě i zasáhla. Teď mě tolik nedojal samotný příběh, jako mě spíš nadchla celá nálada knihy od prvních okamžiků na zasněžené staré věži až k úplnému konci. Spojením různých prvků (atmosféra 60. let, prostředí luxusního internátu, nastupující německá poválečná generace, která se musí vyrovnat s břemenem předchozích pokolení) a vykreslením postav Simmel vytvořil zajímavý román, jehož dějová linie by sama o sobě mohla působit banálně, ale ve výsledku strhne a nepustí čtenáře, dokud ho nedočte.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Na jednu stranu je Neviditelný úžasná kniha s vynikající psychologií, ale na druhou stranu natolik depresivní, že už jsem se těšil, až ji dočtu. Dávka drsné beznaděje na mě byla až příliš velká, a to si přitom nemyslím, že bych byl útlocitný čtenář. (A ani to nekladu za vinu autorovi, se kterým už mám víc zkušeností.)
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
Precizní biografie výjimečné osobnosti, čte se samo. :-)
Nevesta hôľ
František Švantner
Nejkrásnější je na knize poetický jazyk (četl jsem ve slovenštině). Samotný příběh je zde spíš kulisou pro popis přírody, ne naopak. Lidské životy pomíjejí, příroda stále trvá.
Tomu, kdo má pevné nervy, doporučuji také stejnojmenný slovenský film.
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Téma knihy mě velice zaujalo, forma zpracování už o něco méně, přesto si mě Amáliina nehybnost svým způsobem získala. Jen škoda, že postrádá o něco více tahu a závěr vyzní do neurčita.
Zrnko pravdy
Zygmunt Miłoszewski
Výborná detektivka, jsem z ní nadšený snad ještě víc než z prvního dílu. Kromě napětí se čtenář dozví také něco o nedávné historii a současnosti Polska.
A jako reklama na město Sandoměř je kniha naprosto dokonalá.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Zajímavé téma, na které jsem se těšil, ale asi jsem čekal něco trochu jiného. Hlavní hrdina se sice v duchu vypořádává se svým sobeckým a lhostejným okolím, dokonce přiznává, že se někdy choval stejně, ale chybí tomu všemu větší hloubka, kterou bych od prototypu člověka na sklonku života očekával a která by se klidně i za vynikajícím černým humorem mohla skrývat.
Dům U tonoucí hvězdy
Julius Zeyer
Myslím, že na Zeyera musí mít člověk – není-li jeho vyloženě oddaný obdivovatel – náladu, aby si vychutnal talent. V opačném případě by mohl všechen jeho patos působit úsměvně nebo až nepříjemně.
Od Zeyera jsem přečetl několik knih, a proto jsem se na Dům U tonoucí hvězdy těšil a šetřil si ho na dobu naprostého duševního klidu. Nelituji, rád jsem se ponořil do celé "zeyerovské" nálady.
Tak trochu šílení
Jeffery Deaver
Nepřišel jsem na chuť ,,šíleným" zápletkám, ale jako oddychové čtení fajn. :-)
Píseň o Bernadettě
Franz Werfel
Napřed jsem to nechtěl číst, ale byl jsem příjemně překvapen - dávám palec nahoru !
František – papež chudých
Andrea Tornielli
Je to dobře napsaná kniha s citlivým náhledem do volby a života papeže Františka. Rozhodně doporučuji i nevěřícím !
Slyšte slovo a zpívejte píseň: život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu
Petr Piťha
Velmi čtivá kniha je sice určená především pro děti a mládeži, ale krásně se čte i dospělým.
Do ráje
Hanya Yanagihara
Kniha je hodně na přemýšlení, obsahuje mnoho zjevných i skrytých jinotajů, a přece jsem neměl pocit, že by si tím Yanagihara vzala příliš velké sousto, ale naopak; že všechno to, co do knihy dala, tam patří. Ve třech částech, naprosto odlišných formou, stylem a časovým zařazením, se jí podařilo udržet myšlenkovou linii, i když to není prvoplánově zřejmé.
Kniha je o smutných věcech, a proto celá vyznívá smutně, ale v každé části je na čtenáři, zda bude celkové vyznění vnímat buď tragicky, nebo jako symbol alespoň malé naděje, která se může (a nemusí) splnit. Na rozdíl od Malého života Do ráje není tolik emočně vypjaté, ale silných okamžiků je i přesto hodně. (Každopádně se rozhodně nevyplatí při čtení obě dvě knihy srovnávat, každá má jiný půvab, a Yanagihara určitě záměrně nechtěla, aby Do ráje bylo ve stejném duchu jako Malý život.)
Za mě se Yanagihara projevila opět jako skvělá (a ve vztahu ke svým postavám tentokrát i dost nelítostná) psycholožka a Do ráje mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Paci, paci, pacičky...
Václav Bauman (p)
Protože jsem četl druhé vydání z r. 2017, myslel jsem si nejprve, že se jedná o jedno z mnoha zúčtování se životem v socialismu typu Pelíšky, Občanský průkaz apod. Svým způsobem ano, ale Paci, paci, pacičky bylo v tomto směru průkopníkem dávno před nimi a okolnosti původního samizdatového díla mu přidávají mnohem větší půvab než těm knihám, které byly na toto téma napsány dodatečně (a často jen na módní vlně).
Kniha celou dobu balancuje na hraně vážnosti a ironie, díky čemuž jsou i nejšílenější scény s rodinnými příslušníky ještě stravitelné.
Do knihy jsem se s chutí začetl a během pasáží o prvních školních láskách jsem se celou dobu usmíval.
Slezský román
Petr Čichoň
U této knihy je všechno napůl, resp. nic není dotažené do konce: název, několik vyprávěcích rovin i historické pátrání. Samotný text se čte dobře, autorův styl nepostrádá odpich, ale k úplné přesvědčivosti to nestačí.
Téměř nesmrtelná láska
Andrea Sedláčková
Kniha má výborný tah: zpočátku jí nechybí humor a ironie, postupně přichází dlouhotrvající hořkost, až konečně nadhled a usmíření. Autorce se povedlo spojit pražský a pařížský svět, samozřejmě i díky osobnosti M. Kundery, jehož osobní život hlavní hrdinka Martina zkoumá. Na Kunderu se v textu odkazuje hodně, možná je výhodou mít o něm a jeho díle alespoň trochu povědomí.
Ošklivý příběh
Josef Strauss
Knihu jsem objevil úplnou náhodou. Vzhledem k nízkému nákladu svépomocí se vůbec divím, že jsem ji našel v jednom obyčejném východočeském knihkupectví.
Autor do knihy promítl hodně politických názorů, které svojí přemírou už nepůsobí jako vítaný doplněk k příběhu, ale místy až nadbytečně. Svojí otevřeností mě kniha zaujala, jen je škoda úrovně stylistiky a nedostatku hlubší psychologie.