hromes komentáře u knih

Přes počáteční nadšení z tématu románu, alternativní historie a detektivní formy je pro mě kniha ve výsledku lepší průměr. Halucinogenní myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou od druhé poloviny už hodně chaotické, zápletka je při vší své konspirativnosti málo propracovaná (byť zajímavá) a celý příběh mi přijde spíš jako jedno velké nadávání na život v (alternativní) NDR. Jinak se kniha četla velmi dobře a celkový záměr by špatný nebyl.
K překladu – uniklo mi, proč se z originálního Plánu D (Plan D) stal Plán N. Ale na dojem z knihy to vliv nemá.

06.02.2024

Kniha je hodně na přemýšlení, obsahuje mnoho zjevných i skrytých jinotajů, a přece jsem neměl pocit, že by si tím Yanagihara vzala příliš velké sousto, ale naopak; že všechno to, co do knihy dala, tam patří. Ve třech částech, naprosto odlišných formou, stylem a časovým zařazením, se jí podařilo udržet myšlenkovou linii, i když to není prvoplánově zřejmé.
Kniha je o smutných věcech, a proto celá vyznívá smutně, ale v každé části je na čtenáři, zda bude celkové vyznění vnímat buď tragicky, nebo jako symbol alespoň malé naděje, která se může (a nemusí) splnit. Na rozdíl od Malého života Do ráje není tolik emočně vypjaté, ale silných okamžiků je i přesto hodně. (Každopádně se rozhodně nevyplatí při čtení obě dvě knihy srovnávat, každá má jiný půvab, a Yanagihara určitě záměrně nechtěla, aby Do ráje bylo ve stejném duchu jako Malý život.)
Za mě se Yanagihara projevila opět jako skvělá (a ve vztahu ke svým postavám tentokrát i dost nelítostná) psycholožka a Do ráje mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.

1 15.10.2023

Pěkná, moderní sbírka rámcově propojených povídek. Tím, že je každý příběh vyprávěn s porozuměním k dané postavě, se autorovi podařilo na různých tématech vytvořit prostředí plné tolerance a pochopení, ve kterém se může najít každý čtenář.

15.10.2023

J. Folný mě trochu irituje, ale do určité míry mi z jeho knih vždycky něco uvízne v paměti. Jeho příběhy mi jsou v lecčems bližší než nějaká přeslazená MM romance, protože jsou alespoň ze života. Paradoxně jsem si jeho první knihu přečetl až teď. Asi do poloviny jsem si říkal, proč to vůbec čtu, ale nakonec jsem za to celkem rád.

21.09.2023

Hezká MM romance z prostředí zjevně americké střední školy. Je mi trochu záhadou záliba českých a slovenských autorů vkládat děj mládežnických zamilovaných příběhů do zahraničních nebo vůbec imaginárních kulis, ale protože už věkově nepatřím do cílové čtenářské skupiny, možná mi jen uniká důvod. Koneckonců, proč ne je to taková pohádka.

20.08.2023

Druhý Mannův román, stojící stranou ostatních děl a v kontextu jeho tvorby velmi netradiční a překvapivý. Je dobré mít Manna už načteného a vědět něco o jeho životě, teprve pak je možné pochopit řadu jinotajů a význam této anachronické "obrácené pohádky". Jinak to vyzní jako banální příběh v lehkém stylu, což by byla škoda.

15.08.2023

Zajímavý debut devatenáctiletého začínajícího spisovatele, který to po celý život neměl na literárním poli lehké. Zbožný tanec nemá žádné velké poselství (jako třeba později Mefisto), ale to od takto mladého autora ani nelze čekat Klaus Mann to sám přiznává v předmluvě. Román je příběhem o hledání sebe sama a prvních zkušenostech s nemilosrdným bohémským světem 20. let.

13.08.2023

Zajímavá kniha, která je, bohužel, hodně zmatená a ve výsledku snad i překombinovaná. Vztek na měšťáctví občas vyzníval jako vztek neuspokojeného dítěte. Těžko lze román někam zařadit, stejně jako Busiho.

21.05.2023

Na jednu stranu je Neviditelný úžasná kniha s vynikající psychologií, ale na druhou stranu natolik depresivní, že už jsem se těšil, až ji dočtu. Dávka drsné beznaděje na mě byla až příliš velká, a to si přitom nemyslím, že bych byl útlocitný čtenář. (A ani to nekladu za vinu autorovi, se kterým už mám víc zkušeností.)

7 21.05.2023

Kniha je jako celek skvělá; délka a podrobnost jsou adekvátní tomu, jak se v 19. století psaly historické romány. Nejvíce se mi na ní líbí to, že se Scott nenechal strhnout přehnaným romantizujícím patosem. Naopak, kniha je velmi přesvědčivá a obsahuje i velkou dávku konverzačního humoru. Pouze závěr je brutální.
Je zajímavé, že milostná zápletka, která rámuje celý příběh a je na knize to nejpoutavější, se ve výsledku drží hodně v pozadí a ustupuje rozsáhlému popisu diplomatických intrik mezi skotskou šlechtou. Možná i díky tomu román působí více realisticky, než kdyby se hlavní pozornost zaměřila na lásku ústřední dvojice.

06.03.2023

Román z venkovského prostředí je věnován lidem, kteří jsou z různých důvodů na okraji společnosti, která jim nedá nic zadarmo. Tito "vyděděnci" jsou odkázáni na vlastní vzájemnou pomoc, ale ani ta není jednoduchá a samozřejmá. Všechny postavy vzbuzují soucit právě pro nezdolnost, s níž bojují s nepřízní světa. Hluboký dojem na mě udělali "zoženštený" Antonino a jeho matka Matilde.
Skvělý překladatelský počin Portugalského inštitútu.

12.10.2022

Nejkrásnější je na knize poetický jazyk (četl jsem ve slovenštině). Samotný příběh je zde spíš kulisou pro popis přírody, ne naopak. Lidské životy pomíjejí, příroda stále trvá.
Tomu, kdo má pevné nervy, doporučuji také stejnojmenný slovenský film.

Ve své době módní dramatik (především) C. Zuckmayer se profiloval jako autor pro širokou vrstvu čtenářů a kritikou byl přehlížen. Také tento "retro" román s detektivní zápletkou odpovídá této kategorii.
Masopustní zpověď je příjemné čtení na rozptýlení, u kterého si čtenář odpočine, možná i s lehce ironickým úsměvem.

16.04.2022

Výborná detektivka, jsem z ní nadšený snad ještě víc než z prvního dílu. Kromě napětí se čtenář dozví také něco o nedávné historii a současnosti Polska.
A jako reklama na město Sandoměř je kniha naprosto dokonalá.

2 23.02.2022

Zajímavé téma, na které jsem se těšil, ale asi jsem čekal něco trochu jiného. Hlavní hrdina se sice v duchu vypořádává se svým sobeckým a lhostejným okolím, dokonce přiznává, že se někdy choval stejně, ale chybí tomu všemu větší hloubka, kterou bych od prototypu člověka na sklonku života očekával a která by se klidně i za vynikajícím černým humorem mohla skrývat.

2 10.01.2022

Protože jsem četl druhé vydání z r. 2017, myslel jsem si nejprve, že se jedná o jedno z mnoha zúčtování se životem v socialismu typu Pelíšky, Občanský průkaz apod. Svým způsobem ano, ale Paci, paci, pacičky bylo v tomto směru průkopníkem dávno před nimi a okolnosti původního samizdatového díla mu přidávají mnohem větší půvab než těm knihám, které byly na toto téma napsány dodatečně (a často jen na módní vlně).
Kniha celou dobu balancuje na hraně vážnosti a ironie, díky čemuž jsou i nejšílenější scény s rodinnými příslušníky ještě stravitelné.
Do knihy jsem se s chutí začetl a během pasáží o prvních školních láskách jsem se celou dobu usmíval.

1 10.01.2022

Berlín je město, ve kterém se může najít každý, ať už se píšou 90. léta nebo rok 2021. Aniž bych se o to nějak snažil, Berlín se mi se svojí nezaměnitelnou atmosférou při čtení podvědomě vybavoval. Postavy T. Dückersové jsou velmi originální, ne-li přímo exotické, a každá z nich se nějak projevuje v tehdy čerstvě sjednoceném městě. Vzájemně je spojuje jak fyzická blízkost v rámci bydliště, tak i jejich snaha najít své naplnění, ať už jsou cesty k dosažení tohoto cíle sebepodivnější.

28.12.2021

U této knihy je všechno napůl, resp. nic není dotažené do konce: název, několik vyprávěcích rovin i historické pátrání. Samotný text se čte dobře, autorův styl nepostrádá odpich, ale k úplné přesvědčivosti to nestačí.

1 27.12.2021

Sbírka obsahuje povídky různých autorů, které oproti názvu a původnímu záměru nejsou ani strašidelné, ani vánoční. Ale je to laskavé čtení, které mě příjemně zahřálo na duši. Dickensův styl se nezapře, ostatní spisovatelé a spisovatelky se projevili také – úměrně duchu doby, pochopitelně – jako dobří vypravěči (především E. Gaskellová).

27.12.2021

Zatím má jediná přečtená kniha od J. M. Simmela. Kdoví, jak by mě oslovila třeba na střední škole - myslím, že hodně, asi by mě i zasáhla. Teď mě tolik nedojal samotný příběh, jako mě spíš nadchla celá nálada knihy od prvních okamžiků na zasněžené staré věži až k úplnému konci. Spojením různých prvků (atmosféra 60. let, prostředí luxusního internátu, nastupující německá poválečná generace, která se musí vyrovnat s břemenem předchozích pokolení) a vykreslením postav Simmel vytvořil zajímavý román, jehož dějová linie by sama o sobě mohla působit banálně, ale ve výsledku strhne a nepustí čtenáře, dokud ho nedočte.

13 21.11.2021