hrdlickova_61 komentáře u knih

Eduarda Petišku jsem vždycky měla ráda jako prozaika, ale neznala jsem jeho verše. Pak se mi díky jedné čtenářce z mojí knihovny dostala do ruky knížka "Na prázdná místa" a jsem za to moc vděčná.

Při čtení člověk zaslechne "něco velmi nejasného a krásného" a pomyslí si:

"... Jaká úleva, že se ještě někde může protahovat
náš mozek jako malé štěně a kňučet blažeností
nad ochmýřeným kláskem tajemství,
nechápat a radovat se z písně
a nerozebírat její tóny, klíče a stupnice,
jaká úleva vkročit na nepoznané místo,
na území fantazie..."

Mezi jednotlivými básněmi nacházíme ještě také rozhovor mezi mužem a jeho stínem. Muž je k stínu přátelský a bere ho vážně. Sebe ovšem také – tím spíš, že si je vědom vlastností lidí, kteří na rozdíl od stínu nemají tak přesné hranice: „Lidské myšlenky člověka přesahují a jsou i tam, kde člověk ještě není. Lidé jsou i mimo sebe. Jsou chvíle, kdy jsou mimo sebe víc než v sobě.“ Stín se svému muži diví. A muž odpovídá. Rozumí stínu, který je na rozdíl od nás nezranitelný. Nemá odkud spadnout, nemůže být sestřelen, může být jen pošlapán. Stín kopáče nebo oráče sám nic nedělá, jen práci napodobuje, a když kopáč ze svého výdělku tloustne, stín tloustne také. Ale co když kopáč začne hubnout? Tak se ptá muž. Stín dál protestuje, muž jej trpělivě nechává mluvit, ale ví své:

„Zab ten hlas v sobě,“ řekl stín, „jen ho klidně zab. Člověk má dobře jíst a pít a spát, někdy sám, někdy ve dvojici, co tu tedy pohledává ten hlas? Jenom se bouří proti přirozenosti a kazí blahobyt. Znáš něco lepšího a silnějšího, než je blahobyt?“
„Ano,“ řekl muž, „tento hlas.“

7 13.11.2020

Výtvarný rukopis pana Čecha je mi velmi milý, a navíc jsme vrstevníci a spřízněné duše ohledně Jaroslava Foglara i mnoha jiných autorů, k nimž se ve svých knížkách hlásí - a tak je jasné, že i na tu o Červenáčkovi jsem se doslova vrhla.

Moc se mi líbí úmysl vzdát hold seriálu, který nám dal tolik radosti, i to, že se pan Čech soustředil konkrétně na Červenáčka. Věděla jsem předem, že tam budou kapitoly o jeho výpravě do Stínadel na vlastní pěst, o chybějícím žlutém špendlíku, o kreslení do klubovního časopisu... že tam bude i něco osobitého, ryze čechovského... že atmosféra křivolakých uliček s plynovým osvětlením bude dokonale vystižena a že svou podstatnou roli sehraje tajemná zahrada... To všechno se splnilo, a ještě se pan Čech odvážně a co možná citlivě dotkl té vnitřní Rozdělovací třídy, kterou hoši z RŠ nakonec všichni přešli - hranice mezi dětstvím a dospělostí.

Myslím si, že je to dobře a že by s tím souhlasil i pan Foglar. Z jeho knih (hlavně Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje) se dají vyčíst jeho pocity s tím spojené, podobné těm Červenáčkovým, i jeho porozumění, které, přes všechno, pro dospívající hochy měl. A musím říct, že závěr se mi na knížce "O Červenáčkovi" líbí vůbec nejvíc.

Jsem tak nějak smířená i s tím, jak netaktně se v knížce pana Čecha ostatní hoši z RŠ k Červenáčkovi chovají. Podle mě se to sice neslučuje s jejich přátelskými povahami, schopností uznat chybu a s humorem, který jim byl všem vlastní - ale je přece jenom možné, že v pubertě se to zkrátka na čas změnilo. A věřím, že opravdu jen na čas. Chápu i scény, kde se Mirek Dušín tváří vysloveně jízlivě a kde se nepokrytě na Červenáčka vytahuje. Jsou to scény ze zlého snu, tak tedy budiž.

Jedna epizoda mi ale proti mysli je, a hodně, a sice Mirkův příkaz vrátit se v rámci zkoušky sebeovládání pěšky vedle kola z výletu. Červenáček měl v první chvíli z toho šok a ve snu se to promítlo, o tom žádná, ale není podle mě možné, aby mu v mysli nezanechala ještě o moc silnější stopu ta krásná úleva, která následovala a jistě ty předcházející pocity přehlušila. Červenáček byl přece tehdy hrdinou dne, a ne nějakým zavrženým chudákem. Hoši se přece za chvíli pro něj vrátili a vesele mu oznámili, že zkouška je úspěšně skončena už teď a že samozřejmě pojedou na výlet společně!

Umím si sice představit pana Čecha, jak se při přípravě té stránky nechal unést a nakreslil to tak, jak to tam je, a tak mu to nemám za zlé. Jen si zkrátka nechci zároveň představit i pana Foglara, co by tomu řekl, kdyby to viděl. Počítám, že by mu to bylo hodně líto, tak jako mně. Na druhou stranu, tak jako já by se myslím nakonec zaměřil na celkový dobrý dojem z té knížky a řekl by si: "Konec dobrý, všechno dobré!" : o)

Je to pěkné, nápadité, neotřelé, milé. Co se mi líbilo nejvíc, to je povídka o otcovské řeči. A také název knížky, který se ke všem jejím kapitolám výborně hodí : o)

4 09.11.2020

Už jsem tady 15. 4. 2019 Ježourka připomínala - jak říkal to svoje "TL TL", jak měl brášku Pištu a byl zkrátka moc milý. Říkala jsem si, že víc ani není co dodat. Teď 1. 11. jsem ale slyšela v rozhlasu na Dvojce opakovaný pořad "Co Čech, to Němcová" (https://dvojka.rozhlas.cz/karel-sip-a-miroslav-donutil-u-haliny-pawlowske-tentokrat-ale-bez-obeda-8351378) a tam se o Ježourkovi mluvilo. Host programu pan Karel Šíp říkal, že tu knížku jako malý četl a měl ji rád. Tak to hned s radostí dávám dál : o)

4 09.11.2020

O psech a jejich soužití s námi lidmi toho bylo napsáno už tolik… Ale i tak mě mrzí, že tahle pozapomenutá brožurka se hned na začátku málo prodávala a dostala se do Levných knih (odtud ji mám) a z knihovny ji taky hned tak každý nezná. Je pěkná, pěkně napsaná a plná vkusných realistických obrázků lákajících k pokusům o vlastní podobné kresby.

3 04.11.2020

Tahle knížka vydaná v roce 1940 je, mimo jiné, velmi zajímavým dokladem své doby. Už sám název svědčí o velkých ideálech a obsah tomu odpovídá. Je potřeba se ve svornosti spojit k užitečnému dílu pro všechny, nechovat se sobecky, mít odvahu, kázeň, nebát se pilné práce, ale nezapomínat ani na obnovu vlastních sil a zdraví, na krásu a radost. Žít tak, aby každý ze sebe vydal to nejlepší. V kontrastu s tehdejší realitou zvířátka z knížky nechtějí nikoho zneužívat a přejí dobré podmínky všem, kdo společně pracují. A moudrý lev vládne moudře a spravedlivě:
„… Nu, zvířátka, kdyby byl někdo z vás věděl, že křeček sídlí na místě, kde jste chtěla stavět dům, co byste udělala?“ „Vyhledala bychom si jiné místo,“ povídají zvířátka… (str. 70.
Pyšná kočička dokáže uznat svou chybu a omluvit se Bernardýnovi za zbytečný a nebezpečný svár, Bernardýn jí umí odpustit (dokonce odpustil už předem), atd. atd. – o povznášející motivy není nouze, přitom ale knížka nepůsobí, aspoň podle mého názoru, nijak mentorsky. Je čtivá, plná dobrodružství a zábavných situací. A že jsou ty vzletné myšlenky z ní aktuální i dneska, i když ten přímočaře nabádavý styl se už teď nenosí, to je také jasná věc : o)

4 04.11.2020

Mám zkušenost s dětmi i vnoučaty, že je výborné mít doma jak jednoduchá leporela, tak i nepřehledná, plná lidských i zvířecích postaviček v různých situacích - v těch se totiž dá prohlížet a hledat celé hodiny, ať už s komentářem dospělých, nebo klidně i bez něj. Z těch nejnovějších můžu jmenovat třeba sérii obrázkových příběhů Rotraut Susanne Bernerové, ze starších "Kdo tu bydlí", "Velryba a pruhované tričko" nebo právě "Hledej s Bětkou". Už sám název napovídá, že se v knížce děje totéž, co při opravdové procházce venku. Něčeho si všimneme hned, něco nacházíme postupně. Spolu s Bětkou se zasmějeme slepici uvelebené v psí boudě, proženeme se podél rozkvetlé louky, okouzleně shlédneme dolů z vysokého posedu. A i když je toho všude tolik k vidění, nezapomeneme, že ze všeho nejvíc se těšíme na setkání s hodným Brokem a dědečkem!

3 27.10.2020

S touhle knížkou mohou děti postupně růst tak stejně, jako to platí např. na "Kdo tu bydlí" nebo "Hledej s Bětkou". Nejdříve jim poslouží jako pestré velkoformátové leporelo, později je zaujme jednoduchý příběh, ještě později jeho vtipná nadsázka a poučení o tvářnosti jednotlivých světadílů, k nimž Pepík v honbě za velrybou doplul : o)

4 27.10.2020

Knížky s obrázky pana Filcíka jsou podle mě, našich dětí i vnoučat výborné všechny. Tahle má navíc tu přednost, že je díky patřičnému vyztužení obzvlášť vhodná i pro ty nejmenší. A zůstává přitom přitažlivá i později, když děti povyrostou a třeba si vymýšlejí k nakresleným situacím vlastní příběhy a podobně. A abych doplnila věkovou škálu, můžu klidně doporučit i dospělým - pro potěšení z autorovy nápaditosti a vkusu. A také proto, že při vlastním kreslení pro rodinu může člověk leccos z podobných knížek využít jako inspiraci : o)

5 27.10.2020

Připadá mi, že Vilém Závada musel mít stejnou povahu jako malá pasačka z jeho básně. Nebo přinejmenším tak na mě jeho poezie působí:

"Doly a hory – jediná mlha šedivá
A sítem slzavým se mžení prosívá
Les plný deště s mlhami splývá
a země provlhlá se s nebem slívá

...
Zrána pasačka malá vrtošivých stád
znající jménem každou ovci jmenovat
své dlaně v jesle spjaté zadýchá
- a Ježíšek z nich zírá do ticha
Pokorná jako sedmikrásky před spasením
zří ovcím do očí s úsměvem uzardělým
dívá se očima zlou zimou zmodralýma
na svět tak oddaně ač mží a dýmá

že mlha bezedná azurem promodrává
že na sluníčku osuší si vlasy tráva
že otřesou se z dešťů stenající lesy
Ten sladký pohled bezbranný vyvraždí běsy"

str. 33

3 23.10.2020

O tom, jak se mají lidi rádi a jak hezký je svět. Koho by to nepotěšilo? A ta srdíčka, každé jiné, všechna krásná, jsem jednou viděla přetištěná na dárkovém papíru, tak jsem ho hned koupila, ale nerozstříhala. Až si na to najdu čas, udělám z něj taštičky, aby se používal opakovaně a zůstal pořád s námi, tak jako ta knížka : o)

4 18.10.2020

Tak ráda tu knížku beru do ruky! Když si v ní prohlížím, připadám si, jako když jsem sama někde venku a mám radost z toho, co vidím. A když jsem venku, občas si připadám, jako když si listuju v Procházkách pana Pipa : o)

4 18.10.2020

Vůbec mě původně nenapadlo, že na DK je dokonce i tenhle sešitek, nad kterým jsem trávila v dětství spoustu času. Bylo mi osm let, a tak o skutečném Buffalo Billovi jsem neměla ani ponětí a mým hlavním dojmem z komiksu byly obrázky koní. To, že i Bill na něm jezdil, že pomáhal v dětství své rodině jako dospělý muž, i když byl na to ještě mladý, atd. atd., to mě patřičně okouzlovalo. A také jazyk textů v bublinách - měli jsme totiž slovenskou verzi a o to pro mě bylo to čtení zajímavější. Některé motivy mi v příběhu vadily, nutily mě k přemýšlení (hlavně hromadné střílení bizonů) a jsou dalším důvodem, proč jsem si ten sešitek tak dobře zapamatovala. Co by na to asi řekl autor, kdyby se dozvěděl, že ještě v letech 2019-2020 tady v Čechách k němu tři čtenáři napsali komentář?

Seriál sám mě nejdříve zklamal, protože mi bylo teprve osm let a vadilo mi, že není všechno přesně podle knížek. Až dodatečně jsem uznala, že výborně vystihl atmosféru Stínadel atd. a vůbec že byl vlastně hodně dobře natočený. K tomu, že jsem to takhle přehodnotila, přispěla i knížka "Rychlé šípy v televizi", kterou jsem přečetla s velkou chutí a moc mě to všechno zajímalo - popis různých triků, bližší seznámení s tvůrci seriálu i s účinkujícími... Když jsem se pak dívala v TV na cokoliv dalšího, přemýšlela jsem o tom, jak ta příprava asi probíhala. Jestli ten domeček byl opravdový, nebo namalovaný, jak asi šly scény po sobě, jak se kdo z herců cítil a co se musel všechno naučit. O to víc jsem si pak vážila toho, jak se to všechno povedlo.

7 04.10.2020

Tuhle knížku jsem v její původní podobě tak porůznu vídávala vystavenou při prohlídkách historických památek nebo někde v muzeu, okukovala jsem ji jak mlsný pes, a když jsme se nedávno bavili s mým mužem o rytinách ze starých verneovek, přišla řeč i na "Písmo svaté v obrazech". Načež došlo k rychlému sledu událostí: manžel se zmínil, že existuje nové vydání a že ho viděl v Levných knihách, já jsem zalapala po dechu, oba jsme se rozesmáli a bylo jasné, že zase už porušíme náš dohodnutý stop-stav (= už si musíme knížky jen půjčovat, koupené se nám už nikam nevejdou a hlavně ty velkoformátové prostě už si nemůžeme dovolit...). Porušujeme ho asi tak často, jako bychom žádný neměli, ale když ono... to prostě... no, zkrátka, co mám povídat - vždyť to tady na DK všichni dobře znáte : o)

3 27.09.2020

První můj dojem z "Řeky", ještě před otevřením: voda namalovaná na obálce jako kdyby se z knížky vylévala sem k nám - a stejně tak vzduch nad ní jako když prostupuje ten kolem nás a dýcháme jej. A tak to i pokračuje. Sednete si s knížkou na klíně, listujete a nic mezi vás a obrazy nevstupuje a neruší vaše porozumění. Umíte si představit, že stejně jako teď by se vám to líbilo v deseti letech nebo v devadesáti, v každém čase trochu jiným způsobem, ale vždycky moc.
Zároveň jsem si vzpomněla na jeden ze svých oblíbených filmů - Červená želva. Je beze slov, a když jsem byla na jeho promítání u nás v parku, seděli tam dospělí i děti a každý si odnesl právě to, co odpovídalo jeho věku a náladě. V jedné z recenzí na ten film (https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/cervena-zelva-recenze.A161128_104524_filmvideo_ts) bylo řečeno něco, co se myslím dobře hodí i na knížku Řeka, a sice, že "spadá do rodiny nenápadných zázraků" : o)

7 25.09.2020

Od pana Kratochvíla jsem zatím četla jen básničky a některé z jeho příběhů o dětech. Teď jsem se dala ještě i do pohádek a viděla jsem, že na tohohle autora je zkrátka spolehnutí, ať píše, co píše. Nijak mě to nepřekvapilo – dalo se to očekávat. Knížka se myslím výborně hodí jak pro předčítání, tak i pro školáčky k samostatnému čtení. A určitě by obstála i jako hezký dárek, jestli je pořád ještě k sehnání : o)

Kdo má smysl pro hru s češtinou, okamžitě prokoukne ten zvláštní název a vzpomene si i na jiné pěkné palindromy. Na stránce 15 najde při zběžném prohledání knížky ještě několik jiných, například „Jelenovi pivo nelej“, „Nekouká žák u oken?“, „Co nám nedá den, má noc“ nebo „Je blbej“. A už nedočkavě listujete dál a přicházíte na další a další lahůdky. Třeba povídky složené ze slov začínajících na stejné písmeno (mezi nimi i proslulý monolog Vlasty Redla o tom, jak hoří horní heršpická hospoda). Nebo přírodopisné názvy inspirované nápady Ch. Morgensterna („žrahlt, bědava, mžikev…“). Nebo souvětí ze slov začínajících postupně na jednotlivá písmena abecedy. Atd. atd. Hned má člověk chuť si vzít papír a k hravému vymýšlení se připojit.
Přesně o tohle autorce jde a knížka je určena hlavně do školy – proto také jsou v ní i různé vzorové slohy a podobně. Tady na DK ale máme češtinu rádi, jak doufám, všichni bez rozdílu, a tak mě překvapilo, že je na tuhle knížku zatím tak málo ohlasů. Zájemcům můžu doporučit také třeba „Člověče, nemrač se“ s „Co se slovy všechno poví“ (viz Podobné knihy), hravé verše E. Frynty, D. Fischerové, M. Kratochvíla… Nebo když se podíváte do knížky Honzy Vyčítala „Potlach aneb Čaj s příchutí jehličí a rumu“, najdete tam krásnou povídku s výmluvným názvem „E!“ : o)

7 26.08.2020

Jsem ráda, že jsem našla tady na DK i tuhle nenápadnou knížku. Zdokonalovala jsem se podle ní ve věku asi 12 let v plavání a líbilo se mi to, našla jsem v ní všechno, co jsem potřebovala, a ještě mnohem více. A co mě na knížce potěšilo obzvlášť, to jsou obrázky Jana Fischera. Toho jsem měla ráda jako ilustrátora Rychlých šípů, a když jsem se s ním takhle znovu setkala, zaplavila mě obrovská vlna dojetí. Div jsem se v ní neutopila. Ještě, že ta knížka je o plavání : o)

2 24.08.2020

Dnes vychází mnoho knih s názvem začínajícím slovy "Tajný život...", ale tahle je už postarší. O to více jsou obdivuhodné podvodní fotografie pana Áče a jsou doprovázené velmi čtivým komentářem. Kapitoly jsou přehledně uspořádané, začátečník i pokročilý čtenář se dozví jak základní informace, tak i výsledky mnohaletého autorova pozorování. Je poznat, že knihu napsal vystudovaný etolog. A také z ní dýchá nadšení a láska k přírodě, a tak si přijdou na své kromě rybářů i ti, kdo chtějí ryby jen lépe znát a těšit se jejich krásou.

4 28.07.2020