Hesonit komentáře u knih

Výborný román, bravurně vystavěný příběh, skvěle vyprávěný. Nepostrádá vtip, nadhled, pověrečnost, krutou realitu, laskavost. Oproti oficiální anotaci neshledávám v knize nic magického, spíš snivého, trochu šíleného, pověrečného, folklórního, zároveň zemitého a skutečného. Doporučuji.

2 30.03.2024

V rámci žánru - lehké úsměvné čtení cílené na ženy - rozhodně knížka obstojí na výbornou. Doporučuji všem, kteří vyhledávají pohodové příběhy pro chvíle odpočinku.

8 17.03.2024

Souhlasím se vším, co je napsáno v komentářích Ridwen a Aykiru. Byl to příjemně strávený čas se spoustou emocí, plný fantazie, mytologie, hororu, legend, folklóru, vše okořeněné humorem, lehkým vypravěčským stylem, dobrými dialogy i poetickými popisy a přirovnáními.
Povídky, které se mě obzvláště dotkly, jsou: Říjen předsedá, Rytířství, Sníh, sklo, jablko. Báječné byly i holmovské povídky!

3 12.03.2024

Silný platonický vztah, přecházející až v posedlost, kontra muž, který dává naději, již nechce naplnit. A ona to nechápe. Je to cyklický příběh. Touha po jedinečnosti. Strach nepřijít o zbožňovaného muže alespoň v kamarádské rovině. A nevyřeší se to do konce. Protože fascinace, idealizace, přitažlivost je příliš velká...
Úmornost, s jakou se příběh opakuje, navádí čtenáře k tomu, že tohle by zažít a žít nechtěl.
Byla bych uvítala, kdyby byla kniha o třetinu kratší, ono poselství zmaru by tím dokázala vyjádřila také.
Když nad dílem přemýšlím, líbí se mi, s jakým zápalem je psané. Střídání hovorové češtiny a spisovné bylo pro mě rušivé, stejně tak jako řada vulgarismů. Spíš než román by kniha vyzněla jako blog (nebo forma deníku, dopisů?). Takové nějaké zážitky z divadla a hospody a la zase čekám a nic.
V zásadě mi to přišlo dobré, mám pocit, že jsem pochopila, o co autorce šlo.

Grafický román určený dětem ve věku 8 až 10 let. Jenže recenze nepíšou děti, abychom měli šanci vidět jejich pohled na věc. Pohled, který se často liší od toho dospěláckého a vyžaduje všechny odpovědi a všechna dotažení. Využitý potenciál a nápaditou, originální kresbu. Ponechám proto svůj dojem stranou a zprostředkuji synův (9 let). Jemu se to líbí, fascinuje ho prostředí pizzerie s obřími figurínami, které se mohou hýbat. S nimiž si hrdinové jako malé děti povídali, protože nikdo jiný s nimi nemluvil a málokdy je obejmul. Figuríny coby emoční šidítka. Příběh je přiměřeně napínavý, strašidelný... A protože ho syn četl asi 10x (a to nečte rád), musím uznat, že je to napsané a pojaté dobře.

3 25.01.2024

Kniha působí jako beletrizovaný memorát. Malinko nevyrovnaný...
Nicméně pokud je popisovaná psychiatrická péče odrazem té skutečné, Pánbůh se všemi, co ji potřebují, a zlé pryč... To je vážně otřesné.

Celkově to má sestupnou tendenci a silný sklon ke klišé. První díl vypadal slibně, druhý už méně, třetí nejméně. Mrzí mě to. Keanu Reevese mám ráda, mám sklon mu nadržovat a přivírat oči. Ale tady už to nešlo.

Velmi zvláštní příběh po všech stránkách. Bez sentimentu, poetiky, téměř bez emocí, strohý vyprávěcí styl v krátkých úsečných větách, bez dialogů. Příběh černošské otrokyně a ruské nevolnice z 60. let 19. století přerušují krátké pasáže v Ich formě o autorčině dětství a dospívání na přelomu milénia, reflektující její problémy s kůží i popkulturu. Přes veškerou podivnost je však nutné říct, že kniha vytváří hlubší dojem a je čtivá.

3 03.12.2023

Jsem velká fanynka krajky. Na téhle knížce je krásně vidět, kolik možností poskytuje jeden vzor a jakou úžasnou variabilita tvarů umožňuje. Velmi inspirativní!

1 24.11.2023

Velmi milá, regionálně laděná pohádka o ne zrovna šikovné víle Komolíně. Jazykově nápaditá a jemně veršovaná.

1 07.11.2023

To je tak úžasný příběh! Prostě Gaiman jak má být: magický, symbolický, mýtický, podvědomý, nevědomý, archetypální, trochu strašidelný, ale ne depresivní, moudrý. Ale i kdyby se četl jednoduše, zůstává stále skvělý. Navíc je kniha i parádně graficky zpracovaná.

8 18.10.2023

Legrační, pěkně ilustrované, jen ten překlad byl asi dost náročný a zůstalo to na něm znát.

2 10.10.2023

Deník zoufalé třicítky není deník a třicítka není zoufalá, ne ve smyslu smutku. Je to vtipný příběh, který využívá nejrůznějších eskapád, ale vyhýbá se klišé. Skvělé také je, že se s hrdinkou nepojí monenty, kdy čtenář prožívá pocit trapnosti nebo úzkosti z toho, co zas vyvede. Lenka (hrdinka) je navíc žena dostatečně sebevědomá a inteligentní, takže neopakuje chyby minulosti a hledí vstříc novým výzvám.
Je to kniha pro chvíle pohody, napsaná živým, čtivým stylem, s úžasně zvládnutými dialogy, bez popisů. Co také čím dál více oceňuji, je absence vulgarismů. Příběh mě bavil a doufám, že autorka bude ve své tvorbě pokračovat se stejnou lehkostí, nadhledem a báječným smyslem pro psychologii postav a jejich jednání.

10 04.09.2023

Lehká, zábavná, s charaktery tak věrohodnými, že se příběh klidně mohl odehrát v nedávné minulosti... Asi tak předevčírem.
Co se mi opravdu líbilo: lehký a živelný tón, jímž je příběh psán; dialogy a jejich bezprostřednost; to že Ich formu (Hanka) střídá Er forma (co se dělo ve Vaškově alias Davidově hlavě); oceňuji, že téma není zpracováno jako klišé, a líbí se mi, jak autorka přesně ví, co jako ženy rády slyšíme, na co zabíráme, co je pro nás ideál, nijak to nepopírá, ale zároveň to umí definovat s patřičným nadhledem a s humorem shodit, aniž by čtenáři bylo trapně za hrdiny. Příjemné také bylo, že hrdinka není neodolatelná krasavice ve věku kolem 25 let, ale žena přes 40.
Příběh je nenáročný, vztahový, prost popisů, v podstatě založený na myšlenkových pochodech, situacích a dialozích a není uspěchaný. Pěkné to bylo.

14 29.08.2023

Často trefa do černého, skvělá kresba. Některé bubliny pro velikost písma téměř nečitelné a to je ohromná škoda.

3 02.08.2023

Autor je žurnalista. A jako žurnalista i pojal svou knihu o Ivanu Roubalovi. Využil praxe a lexikálně pracuje s emocemi, používáním velkých slov jako drzost, cynismus, bohužel... Vkládá věty typu "jak se později ukáže". To v podstatě vyvolává pocit, jako by se čtenář ponořil do velikého novinového, lehce bulvárního čtení. Přesto, a to je důležité zdůraznit, je za textem cítit velká práce, bádání, přemýšlení a opatrnost a obezřetnost nesklouznout ke spekulacím. A to je to, co mě krom samotného případu Ivana Roubala, zaujalo nejvíc, forma vs. obsah.

2 02.06.2023

Forma odpovědi na nevyřčenou otázku. Zdenka Krejčová vypráví o Číně na konci 50. let tak, jak se jí zapsala do poměti. Bylo jí 13 let, když tam přijela s rodiči. Vyprávění je prosté, bez velkých slov, patosu, s hlubokými myšlenkami vyřčenými jakobynic. Kniha je plná přenádherných ilustací, vzniklých z gejzíru inspirace, která vytryskla jednoho dne nečekána, nezvána, a zmizela, když došel nepálský papír...

5 02.05.2023

Pustit se do tématu nesmrtelnosti a vnést do něj něco nového, důležitost slov, jména, zanechání otisku v paměti, hledání skulin v kletbě zapomnění, je výzva. A Victoria Schwab ji nejen přijala, ale i v ní uspěla. V rámci příběhu položila i několik zásadních existenciálních otázek, navíc formou, jakou zvolila, dokázala navodit pocit tří set let prožívaných, užívaných i protrápených. Přitom styl jejího psaní je lehký a plynule směřuje k cíli. A ten není laciný ani křečovitý.
Jen by Slovart mohl knize dopřát lepší a voňavější provedení.

10 09.03.2023

Naprosto skvostně provázaný design knihy (desky, přebal, motiv na předsádce, oddělení tematických celků symbolem nekonečna) s obsahem.
Jako by autor měl kostičky z lega a postupně z nich stavěl příběh, v němž lidská bohorovnost, bezohlednost, touha měnit minulá rozhodnutí, být šťastný a nikdy neselhat vedou k totální destrukci. Příběh ponechává prostor k vlastním představám a pokračování možných scénářů, což pokládám za skvělé.
V rámci tématu narušování časoprostoru a jeho lineárnosti moc pěkný příběh bez filosofování, moralizování, s reflexí skutečných vzorců lidského chování.

11 13.02.2023

Příběh bez jakékoliv originální hlubší myšlenky (ačkoliv si ty ambice činí), zasazený do Británie, ale mohl by se odehrávat i jinde, protože z Británie a jejího ducha tam není nic. Nejde ani o problematiku indické komunity a jejího soužití s okolím. Autorka nás jednoduše postaví před fakt, že se v Británii chodí do madiru a pije masálá čaj. Budiž. Nic to ale nemění na faktu, že je to až otravná prezentace 9 knih, o nichž se smysluplně nedokážou pobavit ani hlavní postavy. Neustále přemítají, co by která literární postava v jejich situaci udělala, řekla a nikdy na to nepřijdou, stále dokola se jim dějí tytéž věci, až už i autorka usoudila, že do toho musí říznout a vytvořila až zbytečnou tragédii. Dialogy jsou slabé, ale co se musí nechat, atmosféru smutku, ztráty a osamění, které četba narušuje, kniha má.