herdekfilek komentáře u knih

Pozor, přijdou silná a tak často znásilňovaná slova a věty! Jsme jen otroci nadnárodních korporací. Jsme jen otroci konzumu. Jsme jen otroci peněz. Jsme jen otroci. Jen otroci. Otroci.
Hypotetická situace. Před vámi leží hromádka peněz s hodnotou jednoho milionu. Vedle sedí člověk. Cizí, vám neznámý. (opuštěnost mých myšlenek, nejsou moje, jen je ďobu do klávesnice) Můžete cizímu člověku zachránit život, nebo si vzít peníze. Obojí nelze. Není na světě člověka, který by chamtivě nesáhl po penězích a cizího člověka ponechal jeho osudu. Ale jistě, už slyším ty vaše pokrytecké výkřiky pobouření. Už slyším vaše směšné ohrazování se. Ale víte vy co? Hypotetická situace před vámi leží jen na monitoru, jakmile si sedne před vás a přestane být hypotetickou, ztichnete. Zahloubáte se. Zmlknete pro vlastní dobro, pro dobro vlastních dětí, pro dobro všeho čím žijete. Co je vám do člověka. Hodnota té hroudy masa je pro vás nulová. Proč se snažit chápat, když stačí jen zapomenout. (koule, šnorchl, vycházková hůl, um, nejsou to moje myšlenky, ani slova, saju inspiraci z kosmíru, jakou má kosmír náladu asi poznáte)
Kniha se do mě nehezky zařízla a svým závěrem se ve mně snažila vyvolat to zvíře. Toho hajzla, kterým vlastně jsem. Každý jím je. Všichni jimi jsme.
Zaplať pambu za smrt, bez ní by ta všeobjímající zrůdnost jen rostla. Takhle je tu naděje, že toho parchanta odvedle popadne za ego jeho vlastní smrt a vykoupe ho ve vaší potlačené úlevě.

2 23.01.2011

Naprosto brilantní začátek zabitý uplkaným koncem, kde autor začal rozebírat problémy vlastní rodiny. Do 150. strany dechberoucí čtivo. Od 150. neuvěřitelně nudné.

1 30.12.2010

A ještě jednu, páč prostě musím.

Me (ga) loman

Mistr (cha!) zas nezřízeně
Vyžíval se v Bétoveně
Rozšrotoval piáno
A má tudíž dohráno

Neb gdo dílo Bétovnový
Przní ten má betonový
Že uš si víc neškrtne
Zaživa ni posmrt...ne!

Dyť pravému virtuozu
Je piáno bez úhozu
Pouhým bradlem bez madel
Fčelínem bez žihadel

Tmavou brýlí beze sklíčka
Eroplánem bez nebíčka
Zologickou bezzvěře
Páterem bez páteře

Novým sérem bez mikroba
Neboštíkem beřbřitoba
Porodníkem bez života
Prostitutem bez kokota
Zlatým hřebem bez večera
Hospodiňkou bez myxera

(V náhlém chvatu vypuštěno 85 veršův)

Koukněte se na frajéra
Uš mu končí karyjéra
Uš mu končí kurikulum
Vypíská ho publikulum

O slávě sny se mu snily
Teď lítají vejce schnilý
Schnilý vejce a řekvičky
Umělcovi do rakvičky

Šťasten gdo se tomu vyh
Ježišmarjá pozor cih...

3 23.11.2010

Hudba Plastic People of the Universe mě nikdy příliš nezajímala. Nemám na hrbu tolik života, abych na ně vzpomínal jako na hrdiny našeho státu a bohužel jsem prodchnut pudovým odporem takřka k veškeré české kultuře. Knihu jsem si přečetl pouze pro její historické jádro. A jsem nanejvýš spokojen. Vyjadření doby plné útlaku. Díky knize jsem si sehnal i některá ranná alba Plasticů a musím jemně přehodnotit. Muzikanti to byli precizní.

9 22.11.2010

Co ve filmu smysl nedávalo, v knize začlo. Co ve filmu bylo směšné, v knize bylo děsivé. Co v knize to ve filmu. Co ve filmu, v knize. Jsem z té sorty pobratimů, co se Parfémem dřív nechalo obloudit na filmovém plátnu, než v knize. Moje blbost. Přistupoval jsem ke knize, díky filmu, dost opatrně a dost dlouho. Ale nebylo se čeho bát. Čtivé pachy rozlinuly se mi duchem a servaly se s mým vlastním puchem. Trvalo jim to, ale svedly to víc než dobře.

4 21.11.2010

Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl a s odporem zavřel. Styl Kratochvílova psaní mě značně urážel. Neukojený stařík promlouvá. Ne děkuji.
Bohužel v tomto případě neplatí příjemná zavedenost - "Já bych sežral i Kratochvíla."

2 18.11.2010

Nádherné básně.
Pokusím se sem jednu vypečenou přepsat.

Tedy
Nevydařený pohřeb

To není možný kolik šílenců
Stojí dnes frontu f prodejně věnců
F krematoriu už zvali k obřadu
A já eště furt nepřišel na řadu
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Řek sem si teda vemu to během
Abysem stihnul tvůj pohřeb žehem
Sžírala mě totiž divná potřeba
Stát se zlatým hřebem toho pohřeba
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Drapnul sem doma trs růží z drátu
Smuteční závoj spích doma z vikslajvátu
A v nejlepších botách s vyšším kramflekem
Vyšel sem se loučit s drahým člověkem
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Gdyš sem šel kolem městského WC
Přešel můj nářek ve vysoké cé
Aby pražská luza na to čuměla
Jak mě bolí stráta mýho přítela
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

U brány strážci neznalí taktu
Chtěli mi bránit f pietním aktu
Já fšak jejich posměch nebral osobně
Po čichu sem došel přímo k spalovně
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Proběhnu síní k rakvi f tu stránu
Zulíbat fposled tělesnou schránu
Lafeta fšak byla nezajištěná
A já rázem sklouznul až do plamen...
Áááááááááááááááááá!!!...
F Strašnicích z Olšan sem co by dup
Cupity dupity cupity dup

Pro pozůstalé mám jen jednu radu
Při pohřbech stůjte co nejvíc vzadu
Těšíte se jak se povyrazíte
Neřeknete švec a uš se škvaříte
F Strašnicích z Olšan ste co by dup
Cupity dupity cupity dup

3 18.11.2010

Pratchett je zcela nepřekonatelný právě ve své překrásné pratchettovosti. Jeho konstruování děje, jeho mudrování, jeho naprosto překrásné růžovoučké konce, jeho všechno.
Fotbal je mi odporný, ne, to jsou slabá slova, fotbal je mi naprosto lhostejný a při čtení Nevídaných akademiků jsem nejednou až bolestně zatoužil vyrazit na stadión a zplna hrdla řvát "Jak to kopeš ty fušere!!!!!" Což je na knihu výkon neuvěřitelný.
Posledních sto stran jsem se už jen usmíval. Ne nad obzvláštní vtipností, ale nad tím, že Pratchett se se mnou táhne už patnáct let a stále mě uchvacuje. Možná, že to říká něco o mé neschopnosti dospět. Ale víte co? Mně je to fuk.

13 11.11.2010

I mistr se někdy sekne. Teď si bohužel místo prstu odsekl kus vlastního trupu. McEwan celou knihou nechal prostoupit nudu naplněnou neustálým očekáváním. Čekal jsem čekal, kam se jeho popis všednosti vrtne a dočkal se na straně vpravdě snad až poslední. Vyvrcholení bylo vylíčeno neosobně a odtažitě a to, co mu předcházelo, se snad rovná jen sezení v přeplněné čekárně lékaře. Nuda, nuda, nuda prodchnutá psychologickým posudkem vedle sedícího a pích ho, vyvrcholení ve formě lékařovi diagnózy. Vždyť se jedná jen o hloupou rýmu, koni jeden a vy mi tu tvrdíte, že umíráte na rakovinu v kombinaci s úporným průjmem.

2 30.11.-0001

Největší zrada téhle knihy tkví v problému, že se čte očima z kterých zároveň prýští slzy. Krásně napsáno.
Ovšem měsíc po přečtení zjišťuju, že kniha ze mě vyprchává. Tím se doplácávám k faktu, že je v ní prvek jisté lacinosti.

8 30.11.-0001

Tady začíná komentář operativce mě, agenta č. 11, umístěného sedací částí na podlahové prkno pokryté kobercem.
Oficiální záznam : Před mnoha teď zakoupil tento operativec strom přehmožděný do podoby kniha s nadpisem Pygmej za jeden Komenský a jeden Anežka česká.
Citát pronesený úžasným přetavovatelem doby, Stalin : Je jedno, že umírají, hlavně že já žiju.
Experiment v průmyslovém odvětví honosícím se visací cedulí s názvem - myšlenkové otlaky na konzumentův mozek.
Operativec Palahniuk vložil tato svá ústa do stránek. Změť souhlásek a samohlásek zdá se tomuto operativci mně, jako vyložený třes bránicí pro operativce Palahniuka. Ale agent Podaný musel při převádění z jejich jazyk na náš prodělat nejeden chuť vytvořit tento smrtící chvat Temná překladatelova únava na operativec Palahniuk krku. Ohryzek, bum-křup, zalézá do dýchací trubice a operativec Palahniuk leží na podlaze bez dalšího přívodu směsi kyslíku a vzácných plynů. Operativec Palahniuk si hrál a tohoto agenta mě, tím někdy až nudil. Na několik příštích teď je tento operativec z takového čtení unaven.
Prosté memorování : rtuť...rypouš...rohypnol...

5 30.11.-0001

Optimistická kniha pozitivního nazírání na problém vaší chudoby a jejich bohatství. Jde to. Jde to být jako oni. Nemastní neslaní a tak krásně tržně zrůdní. Pan Kiyosaki se vtělil do slov a káže o odvaze, o účetnictví, o obrázcích. Káže o závadném a ještě závadnějším otci. Píše o své vlastní cestě za přilepeným úsměvem k tváři. Píše o úskalích přejedeného žaludku. Píše o trapnosti chudoby. Jen se chlapče uč být šelmou, bude se ti to v životě hodit.
Jen jedna věc mě u těch financí zaráží. A to je jejich očividná nevyčerpatelnost. Kiyosaki říká, že každý z nás otroků může být jako on, bohatý. Dejme si příklad. Před vámi leží pět prázdných litrových sklenic. K dispozici máte jeden litr vody. Zadání: rozdělte vodu do pěti prázdných. Dle Kiyosakiho se má litr nalít do jedné sklenice a zbylé nechat prázdné. Dle zdravého úsudku se má voda rozdělit na pět stejných částí. Kiysakiho kniha je velmi názorna výuka sobectví, ne finanční gramotnosti. A sobectví je jedním z prvních zákonů satanismu. Jsi ty, nikdo jiný. Jsi jen ty, ostatní jsou tu jen od toho, abys z nich vytáhl, co to dá. Já i Kristus, my oba bychom z toho blili.
Byli jsme, jakožto lidstvo, trápeni mnoha sektami. Blázny, kteří věří. Nyní k tomu přibyla další sekta, protentokrát finanční. Guruem je Kiyosaki. Obětí jsme my všichni.
Proč se všichni snaží být sobečtí? Copak lidstvo dosáhne štěstí, když bude šťastný jeden člověk? Slovo já je velmi ošemetné.

40 30.11.-0001

Výsměch všem Jůliím, výsměch všem Romeům. A vlastně jemné se uklonění před jejich nekonečností. Není žádné miluji tě, je jen MUSÍME ZACHOVAT DRUH, DRUH JE PŘEDNÍ. Ach ti zamilovaní. Běda nám.

9 30.11.-0001

Nevím proč se mi tohle dílo až tak nelíbilo. Proč mě neoslovilo. Možná je to tím, že tato postkatastrofická vize není až tak nereálná. Že může v mysli člověka vzkypět podezření, že si čte ve své budoucnosti. Možná, že jsem nepochopil dosah napsaného. Možná, že jsem měl na čtení téhle knihy blbé období a měl si radši přečíst pohádku. Možná, že slunce zářilo nějak šejdrem a mně se díky tomu špatně četlo. Možných možná je spoustu, ale já mám pocit, že kniha byla pustá a táhla se jako putování dvou ztracenců, kteří ji okupovali. Ano, poslední možnost u mě vítězí. pusto na stránkách a popularita knihy uměle vyhoněná až k výšinám.

10 30.11.-0001

Úžasné a dechberoucí dílo. Škoda, že se jednomu autorovi nemůže Nobelova cena za literaturu udílet vícekrát. Jelinekové bych ji dal, kdyby mě v tomhle někdo poslouchal, za každé slovo v téhle knize. Dočetl jsem pianistku, vrátil ji do knihovny a za týden si pro ni běžel znovu, protože to prostě jinak nešlo.

4 30.11.-0001

Moje první setkání s odosobněním nějaké té generace a hned upadlá čelist úžasem. Vyvrholky a jejich vyvrkluci.
Kdo je u tebe vyvrholka, ty! A modří už vědí.
Před mlácením do hlav a rozřezáváním těl je vždycky láska. Možná, že to má nějakou pěknou vyježděnou kolej. Och, miluji tě a proto tě vraždím, ničím, jsi mnou tedy radši nebuď ničím. A když nemůžu zabít tebe, vytřískám si vlastní komplex na někom jinak blízkém.
A bum ho.
Prásk ho.
Švih ho.
Dobrý den, jsem vaší noční můrou.

1 30.11.-0001

V téhle knize se autorka velmi, ale opravdu velmi vykecává. Někdy snad až nesnesitelně. Člověku někdy ujede pozornost a přistihne se jak přemýšlí nad trámy, ucpaným záchodem či propadajícím dítětem. Ale to nemění nic na faktu, že je kniha napsána naprosto fascinujícím stylem. A ano, zcela zaujatě dávám 4* protože prostě Jelinek. A co jako?

3 30.11.-0001

Dle hodnocení knihy sleduju, že moralistů je na světě ještě veliké množství. Jak pěkné. Ale odpad? Vždyť je to přepychově napsané porno.

32 30.11.-0001

Velmi, ale opravdu velmi špatný překlad. Pro děti takřka nepoužitelné. Věty šroubované až k absurdním podobám. Ovšem je možné, že už sám MacDonald napsal tento pokus o knihu pro děti zprčený. Ať je vina na číkoliv straně, nepotěšilo mě to.

1 30.11.-0001

Autor je velký obchodník a obchoduje právě s fiktivními fakty. Některé jeho dedukce jsou pozoruhodné. Vyléčit se z rakoviny silou vůle, fakticky neexistující AIDS. Některá fakta jsou ale zajímavá. Dejme tomu třeba, že strom je živá anténa, kdy stačí dotáhnout ke stromu televizi, narvat do zdířky na anténu větev a chytíte i programy z marsu. Zajímavé. Rozhodně míním v brzké době vyzkoušet. Ale kupovat kvůli tomu televizi nechci. Snad mi ji někdo půjčí.

5 30.11.-0001