herdekfilek - Příspěvky

SešívanceSešívanceH. Vojtíšek

Mám rád, když mě v knížkách něco překvapí, když udělám takové to - fí ha, dobrý. U Sešívanců jsem to dělal často. Nehovím hororové literatuře, upřímně, u hororů se bojím a není mi to příjemné. Ale přesto jsem skalním fanouškem Honzy Vojtíška, protože ten to prostě umí. Obzvláště povídka Mrtví klauni nepijí mě příliš nepotěšila, po jejím dočtení jsem totiž musel jít do sklepa... asi v jedenáct večer... a málem jsem se podělal strachy. Hororová literatura má vyvolat takové to příjemné (pro mě tedy nepříjemné) mrazení. V Sešívancích ho bylo tolik, že by se dalo vyvážet. Fuj tajksl.

15.09.2018


Mrtví kráčí po zemi: Život v rájiMrtví kráčí po zemi: Život v rájiM. Štefko

Další brutální vypalovačka od Martina Štefka. Teď trochu zklidníme hormony a podíváme se na perfektní podmínky pro preppery v postapo zombie světě. A že by došlo ke skutečnému uklidnění? Ani za nic, mrtvých bude jako ve válce o o Stalingrad.

12.08.2018


Agentura 1: První týmAgentura 1: První týmM. Štefko

Nejlépe se problémy řeší sekáním hlav. Pan Štefko věru hlavy seká. Ty čtenářské. Uvědomuje si tady vůbec někdo, že nám tu vyrůstá nová literární hvězda té nejryzejší brakové literatury? Humor, krev, akce, krev, sex, krev, nacisti a krev. Jen houšť, prosím pěkně. Zatím nejlepší, podle mě, autorova kniha.

10.02.2017


Čínské pyramidyČínské pyramidyJ. Klokočník

"K této hrobce jsem se vydal od zaparkovaného auta zablácenou polní cestou kolem staveniště, kukuřičných polí a jakéhosi hřbitova, kde se cesta ztrácela. Zapadal jsem do bahna a nedostal jsem se ani k úpatí pyramidy, což mě rozčílilo, a tak jsme se přemístili dál." [str. 56]

Toliko popis pyramidy jedné z manželek dávného čínského potentáta Yuandiho z pera pana Klokočníka. Vskutku svérázný a ryze český výzkum (v dobrém slova smyslu, v takovém cimrmanovském, nikoliv hanlivém). Je-li někde bahno, nemá cenu se unavovat s odborným posudkem stavitelských dovedností dávno zaniklých říší. Notabene, když je všechen stavitelský um pošlapán, zadupán do hlíny a často i necitlivě zalesněn.

Kniha plná východu a jihovýchodu a severovýchodu a stupňů a šířek a zdálo se mi, trochu odfláklého výzkumu. Vždyť pyramidy, obzvláště ty čínské, to je téma, které by se mělo uchopit. Ne pouze rozčíleně zahodit, protože se jeden musí probrodit trochou bahna.

19.10.2015


KonzumáriumKonzumáriumD. Cronenberg

Cronenberg popsal konzumní společnost. Konzumní společnost blbců a konzumní společnost vyšších sfér. Jedno vykreslil jako fascinaci značkami zboží. Takovou tu prázdnotu, která diktuje a nařizuje pořídit si nejnovější typ toho i toho. Vykreslil konzumní spodinu jako neschopnou citu, jako prázdnou skořápku, která chce, hodně chce, ale nedokáže nic dát. Spodinu uvolněných mravů, neschopnou pevných vztahů, toužící po lásce, ale neschopné někoho dlouhodoběji, tedy déle než na jeden sexuální styk, snést blízko u sebe. Druhou linií kritiky je pak konzum vyšších vrstev. Intelektuálů. Těch, kteří by měli umravňovat ostatní společnost, dávat jí cíl, smysl. Ta byla vypsána jako neschopnost cokoliv dalšího říct. Jako společnost do sebe zahleděných sobců, kteří řeší už jen vlastní hnutí organizmu, nejlépe samozřejmě reprodukčních orgánů. Doba plná banality. Doba bez vlastní filozofie. Doba bez budoucnosti, jen s minulostí, kterou ovšem pohrdá, protože velká minulost ukazuje příliš důrazně na malou a neschopnou přítomnost. Obě mají pak něco společného. Fascinaci technickým vývojem lidstva. Onou náhradou Boha. Ale je technický vývoj schopný zajistit dovoz morálky do lidského chování? Očividně nikoliv.

Jak se praví v bratrech Karamazovech – kde není Boha, tam je vše dovoleno.

06.10.2015


Stát v kriziStát v kriziZ. Bauman

Zásadním poznatkem knihy je lokální versus globální. Lokální stát nikdy nemůže vzdorovat globálním korporacím. Přičemž řešení máme přímo na dosah ruky. Myšlenka Evropské unie je krásná. Spojení doposud se hašteřících států a státečků. Vytvořit onu potřebnou hráz. Politickou a mocenskou hráz, která má zastavit často nemravné jednání společností operujících po celém světě. Samotný stát nic nezmůže. Nemá tu sílu, podporu.

Nemá vlastně nic. Spojením států do jednoho celku vznikla bariéra. Plnohodnotný soupeř ekonomického tlaku. Ovšem jsme pouze u myšlenky Evropské unie.

Skutečnost je jiná. Tragicky jiná. Evropská unie je nesourodá, hašteřivá, namísto pevného politického kurzu zvolila nesmyslně překážející byrokratickou cestu, cestu plnou překážek, kdy mnohé z nich nejdou přeskočit, protože prostě chybí možnost, vůle, chybí společný hlas. Pravomoci států jsou stále určující a důležitá rozhodnutí tak nejdou prosadit, protože je neustále někdo proti. Evropská unie se tak změnila na směšného přeměřovače délky banánů a zakazovače nafukování balónků dětmi do dvanácti let. Což je k smíchu.

06.10.2015


Alexova dobrodružství v zemi číselAlexova dobrodružství v zemi číselA. Bellos

Alex Bellos procestoval celý svět, aby našel pozůstatky vývoje matematiky. Hledal okamžik, kdy se kupecká matematika přelila v umění, ve vědu plnou abstraktna, pravítek a kružítek, kdy se matematika stala nohou na plynu rozjíždějící se evoluce lidstva. Aby se oddal tomu nejkrásnějšímu. Správným výsledkům. Spojení filosofie a matematiky má na svědomí tuto výbornou knihu, která prozrazuje to, proč jsme tím, čím jsme. A potvrzuje fakt, že je to vlastně docela fajn.

06.10.2015


Osm hlav šílenstvíOsm hlav šílenstvíA. Barkovová

Autorka v textech často naráží na prázdnotu naší doby. Hraje si i na věštkyni a předkládá dvě možné společnosti budoucnosti (z jejího pohledu, z našeho pohledu se jedná o současnost), jednu čistě komunistickou a jednu kapitalistickou. Jako prázdné označuje obě. Pro Annu Barkovovou byla budoucnost marností, snad až vyjádřením zmaru celé evoluce, která zemře na nijakost. Na nedostatek myšlenek, ideálů, cílů. Společnost, která skape na nudu.
Kniha, která by měla být tesána do mramoru.

23.07.2015


Ulrich; Titus a přízrak minulostiUlrich; Titus a přízrak minulostiJ. Kačur

V čem je kniha jedinečná? Je jiná. Dokonale jiná. V produkci žádného nakladatele nenajdete podobnou. Kniha nabízí opulentní ukájení se nad možnostmi jazyka. Nad možnostmi jeho zneužití, užití, žití. Svým dokonale svérázným stylem doluje z dávno zapomenutých nebo vysvětlených nebo již klasických směrů filosofie nové vývody. Nové pohledy. Hledá, aby nalezla. Nalézá, aby předala. Ale balí vše do absurdity zdánlivě béčkového hávu akčních škvárů, aby předané zůstalo nepoznáno. Záměrně, protože čtenář je zhýčkaný idiot, který nechce a ani nepotřebuje myslet. Chce jen přijímat romány sepsané v přestávkách mezi kurzy tvůrčího psaní, kde se spisovatelům tak, tak kurví veškerá originalita a učí se fígle a marketing a stategie a mantinely a hráze a zdi. Protože čtenář je líný sledovat autorovu myšlenku, on ji chce naservírovat předvařenou, předžvýkanou i předpolknutou.

20.07.2015


Nikdy se nepřestala usmívatNikdy se nepřestala usmívatM. Štefko

Martin Štefko má vypravěčský talent jako prase!

Je potřeba říkat něco dalšího?

19.07.2015


RudoRudoD. Majling

Rád se směju, moc rád se směju. Ovšem na to, jak rád se směju, se směju děsně málo, protože většinou není čemu. Ne, nestavím se do pozice pesimistické bubry, která hledá jen to špatné a pak píchá ukazovákem do prostoru a cedí krs zuby - já to říkal, no kdo to říkal, já to říkal - on ten humor je takový, špatně se chytá a člověk, autor, většinou sklouzne spíš do trapnosti, než do humoru. Kupodivu, u komiksu Rudo tomu tak není, tam je ten humor často až hmatatelný. Samozřejmě, je to humor černý, cynický, ošklivý, ale sakra vtipný. Až na jednu výjimku, které se autor ne a ne zbavit a trápí jí čtenáře několik dlouhých stran. Ale zbytek? Do mramoru!

27.02.2015


Tatínek a mořeTatínek a mořeT. Jansson

Dětské příběhy mají formovat duši dítěte, mají jim předat poselství lidstva. Duše člověka, který prožil dětství ve společnosti slečny Ferky, Muminka a Muminkovy maminky a Muminkova tatínka a Šňupálka a malé Mii a Kníkly a Pískly a hatifnatů a bambulů a dalších a dalších postaviček světa Tove Janssonové, má šanci prožít život s obdivem ke každému nádechu, ke každé chvilce, kdy je mu dovoleno prožívat skutečný život. Muminci nejsou prodchnuti dekadencí a rozkladem, jako je to u spousty nových příběhů pro děti. Muminci jsou tím, čím by mělo každé dítě chtít být. Tedy šťastným, trochu bláznivým dobrodruhem, který ví, že za každým rohem nečeká sedmihlavá saň, ale někdy i kafíčko a kamarádi a koláč právě vytažený z trouby a čerstvá tráva a slunko vysoko na obloze a láska, bože, láska ke všemu, co je živé, protože právě to živé, nečekané a nepředvídatelně živé, se na vás dokáže usmát a dát vám chuť usměv oplatit a pocítit sounáležitost, pocítit, že někam patříte, že patříte do něčí láskyplné náruče, kam se můžete zachrumlat a usnout.

06.02.2015


Občanská neposlušnost a jiné esejeObčanská neposlušnost a jiné esejeH. D. Thoreau

Henry D. Thoreau žil a tvořil před dvěma stoletími a jeho poznatky, jeho chmurné vidění lidstva je stále současné. Výsměšně současné. Topíme se ve vlastní neschopnosti dát existenci lidstva směr, cestu kupředu, z pekel sobectví a mamonu. Duševní a duchovní vývoj nahrazujeme vývojem technickým. Zbožšťujeme své iPody a potlačujeme pláč nad vlastní nenaplněností, neschopností říct něco jiného, než co nám bylo nadiktováno. Skláníme se pod bičem vlastní volby, která je volbou někoho jiného. S poslušností stáda plníme rozmary zákonů, které jsou zaměřené proti nám. K smrti spějeme nepoznamenáni poznáním sebe sama. Lidstvo umírá na odduchovnění. Smrtelné křeče neprovází slovo amen, ale dokola se opakující cinkání pokladny. V zrcadle nehledáme moudrost, ale krásu, tu pomíjivou. Žijeme v nevolnictví duše a denně odcházíme být prospěšní společnosti, hubíce v sobě poslední kousky člověka.

06.02.2015


Přečtený životPřečtený životM. Špůrek

Popišme si princip knihy Přečtený život. Milan Špůrek si při vášnivém čtení knih dělal výpisky. Dejme tomu. Dělá to tak mnoho z nás. Hledáme v knihách střípky nadpozemského vědění, jež v sobě, třeba, snad, obsahuje vysvětlení, základní vysvětlení, proč to všechno. V každé knize hledáme zákmity geniality, moudrosti, pochopení. Snažíme se dosíci něčeho nevšedního, něčeho, co se neválí v regálech supermarketů, co je ojedinělé, výjimečné, co by dokázalo existovat samo o sobě. Milan Špůrek takové zákmity prozřetelnosti jemně vytrhával z kontextu knih a zařazoval si vytržené do kartotéky. Do jakéhosi soukromého pekla lidského poznání. A posléze z vytrhaného začal skládat literární koláž. Fotomontáž literárního díla. Přiložil k sobě Nietzscheho a Holana, přiložil Flauberta k Learymu, Exupéryho k Havlíčkovi. Položil moudrost jednoho k moudrosti druhého, dal seznat čtenářovi, a hlavně sobě, že existence literatury je spojitá nádoba, kde se dá dle libosti přelévat a nacházet nové a nové dimenze. Stejně jako u koláží fotografických. Kdo by kdy spojoval Hitlera s Ghandím? Všechno jde.

06.02.2015


Existuje bytost odpornější než člověk?Existuje bytost odpornější než člověk?V. K. Kantor

V knize dochází ke střetu mezi hrubou silou a intelektem. Mezi zpohodlněním a opravdovostí života. Bezcitností a jistého druhu uskuhraností, vtlačení se do role oběti. Kantor naráží na běsné mládí, které pohrdá stářím, kdy je upřednostněn zájem o materiálno před člověkem a jeho životem. V mnohém měl Kantor pravdu. V mnohém se točil kolem témat, která nás, naši civilizaci, začínají tlačit, ničit naši společnou cestu. S hrůzou popatřoval na šílený ryk jedinečnosti, který, ač je v lecčems prospěšný a hodnotný, zapomíná na to, že člověk je bytost společenská a jedině od společnosti odvislá.

06.02.2015


Mrtví kráčí po zemiMrtví kráčí po zemiM. Štefko

Nerozpakuju se dát pět hvězd, protože... protože prostě jo. Bylo to tam. Žánrově vychmeleno do nádherné podoby. Možná tu působí fakt, že jsem k podobnému žánru co živ nepřičichl, a proto na mě kniha působila jako zjevení. Ovšem to je nejspíš další důvod k oslavě.

22.10.2014


V krajině posledních věcíV krajině posledních věcíP. Auster

bylo to prázdné, tolik prázdné, bože, to bylo tolik prázdné

01.10.2014


Kabinet matematických kuriozit profesora StewartaKabinet matematických kuriozit profesora StewartaI. Stewart

Z pohledu laika je matematik druh člověka, který má prazvláštní choutky, u táboráků se pokouší společnost bavit nerovnicemi a při pohledu na nepřímou úměrnost ho chytá záchvat omladnic. Matematik dle laika nevylučuje, ale odmocňuje, při příjmu potravy samozřejmě umocňuje. Kniha Iana Stewarta jistě nesmírně pobaví a nadchne právě matematiky, je plná vědění, o kterém se příliš neví. A laik? Ten bude jednu polovinu knihy lámat vzteky tužky, protože výsledky budou zcela jiné a ta druhá polovina? Děkuju pěkně.

02.05.2014


Barva času je žlutáBarva času je žlutáM. Fišmeister

má mě ráda

nemá mě ráda

má mě ráda!

To není z mistrova pera.
Sekám poklony.
Jen tak si jdu a najednou sekám poklony. Tý vo!

15.03.2014


Viktor Hugo: BídníciViktor Hugo: BídníciV. Dušek

Demonstrativně udělený odpad, vypreparovat ducha a ponechat jen tělo, tfuj tajksl.

19.12.2013odpad!


To okno je malé!To okno je malé!M. Fišmeister

U minulé, mnou přečtené sbírky, jsem mohl vycházet z okna, když ona vcházela dveřmi, tato sbírka mi to nedovolila. Okno bylo totiž příliš, snad až zoufale malé. Tudíž jsem se dostal do konfliktu s myšlenkovou stavbou básníka Miroslava Fišmeistera. Játra mírně doleva, žaludek uprostřed. Ledví bůh ví.
Vyjadřím to veršem, protože jsem nejen oportunista, ale také děsně soutěživý člen společnosti.

zavěšen do verše
svět mi zčernal
a tak jsem vzal foťák a fotil
abych zjistil,
zda je ta černota ve mně nebo
jestli ten svět fakt zčernal

To je ale blbá básnička. To je tak, když člověk neuvažuje o jejím uskladnění a razí v psaní básní automatický text.
Kupodivu jsem měl od autora tvrdě žádat tuto sbírku, dostalo by se mi totiž skutečné poezie. Nelámat hole nad zády básníků, jsou barvou. Jsou, jak bych to, smyslem života. Nikoliv smyslem života jednoho ubohého, ale smyslem veškerého, všech ubohých. Abych uvedl v život jeden z krásných příměrů této sbírky - ta hlava je možná ruka!
Je to skutečně tak. Ta hlava je nejspíš opravdu ruka.
Výborné čtivo, které se musí číst v nocích, kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. To byl ale obrat...kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. Ano, i dnes občas ulehám se slzou v oku při vzpomínce na dívku, která mi řekla - fuj, co to je!!! dej to pryč!!! - šrámy, báječné.
Slova jsou zviřátka, spisovatel se je pokouší zkrotit, domestikovat, zkrávovat je, básník miluje jejich divokost, a proto jim dopřává svobody. Miroslav Fišmeister není cvičitel, ale milovník a za tuto sbírku mu přináleží veškerá úcta jeho vlastní mateřštiny. Plesám kancům jeho slov a obratů.

16.12.2013


Zamatovo nežná tyraniaZamatovo nežná tyraniaĽ. Huďo

Československé pajdání přes obrubník dějin bylo řízeno a naprojektováno v kukaních zahraničních investorů, to už by se mělo učit i ve školách, jak to směšně vyplývá z prosté dedukce. Náhoda není náhoda, ale dohoda o výhodnosti. Všechno už to víme, ale málokdo to říká s takovou erudovanou roztomilostí, jako právě pan Huďo. Ona ta slovenská nátura je taková bojovnější, než ta česká. Přišli jsme rozdělením republik o kus masa. Jak my, tak i Slováci.
A vůbec, číst ve slovenštině je krásné. Taková mile mňahňací řeč je to, taková sladce krutá.

11.11.2013


Hmyzí rodiny a státyHmyzí rodiny a státyJ. Žďárek

Nejkrásnější kniha mého života. Kam se na takovou literaturu hrabe Dostojevský i s jeho uraženými a poníženými. Do stoupy s nimi.

02.10.2013


Bydlení s feng-šuejBydlení s feng-šuejK. Martin-Fröhling

Feng-šuej je nádherná japonská metoda. Ozkoušená staletími, prožitá, skutečná, v Japonsku mající své opodstatnění. V Čechách páchne cizotou a falší. My máme své bytelné almary nacpané tam, kam se vejdou, ne tam, kde budou skládat účty luftu. Naše kultura je jiná, stejně tak krásná jako ta japonská. Nesmrdí cizotou, neuvidíte v ní exotiku, ale jste v ní doma. Nakoupit si v IKEE a poté vyznávat feng-šuej je jako s plnou pusou ovaru zapáleně hovořit o vegetariánství na zabíjačce.

10.08.2013


Pieter van den HoogenbandPieter van den HoogenbandM. Fišmeister

Trochu jsem se minul s knihou, ona vešla dveřmi, když já padal z okna. Sakra práce s takovým životem.

25.06.2013


MrázMrázT. Bernhard

Pohlcen zlobou, stal jsem se krásným člověkem, který na potkání hladí baculaté tvářičky dětí z čisté radosti žití. Stejně jako Strauch lehával jsem přitisknut k podlaze plnou váhou skříně, kde se skladuje odporná havěť nedůvěry, či snad přímo nenávisti, ke všemu živému i mrtvému. V oku zabodnutou nožičku skříně vyluzuju už jen smích, protože Strauchovo hnití stalo se pro mě nepřekonatelným. Epochální mizérie žití.

25.06.2013


Tajemný SkelligTajemný SkelligD. Almond

Kniha, po které se mi chtělo umřít, protože chci umírat šťastný.

18.06.2013


Konec stříbrného věkuKonec stříbrného věkuJ. Cucui

Záplava krve a sečných, bodných a střelných zbraní. Do tří čtvrtin jsem si říkal, že čtu nejblbější knihu svého života. Těšil jsem se na sžíravou satiru, těšil jsem se na černý humor, těšil jsem se na kritiku systému a dočkal se pouze onanie nad prýštící krví ze svráskalé kůže důchodců. Autor se tématu věnoval čistě z pohledu patologa, ne filozofa, spisovatele, myslitele. Jen a pouze násilí, plánování násilí a zase násilí. Moment sžíravé satiry a černého humoru nastal v jediném okamžiku, kdy nad sekajícími se geronty stojí moderátorka a děkuje jim za tak povedenou zábavu. Díky tomu jsem si řekl, že čtu jen blbou knihu, ne tu nejblbější.

02.02.2013


SoucitnostSoucitnostJ. Hopkins

Dalajlama neúnavně plní PR tibetské věci. Nerozohňuje se nad nespravedlností záboru Tibetu Čínskou nelidovou armádou, ale řeční o síle soucítění. Neverbuje vojska, aby dobyl zpět svůj pozemkový fond v Himalájích, ale rozkládá o lásce a odpuštění. Revolta světového politika nevídaná a tím pádem i zcela bezpředmětná. Pokud by všichni politici byli jako Dalajlama, bylo by na světě příjemně jako v pelíšku. Takhle se na Dalajlamu hledí jako na vcelku vtipnou variantu mluvící tapety, která aplikovala Kristovo - já do něj chlebem - do reality a tím potvrdila, že všechny věčné pravdy se nemusejí setkat s absolutním pochopením. Vždyť už bychom měli být poučeni a prostě věřit zjevenému.
Kniha je přepis přednášek, které Dalajlama pilně vytapetoval po světě a téma je dané. Soucítění. Člověk by soucítěním mohl přesouvat parníky, ale bohužel ne politická rozhodnutí. Čína je Čína, nedá se svítit, to je kolos. Pokud bychom udělali zábor Tibetu my, už jí máme mezi očima a rozhlížíme se, kam nám za trest zmizly Sudety. Už zase.

27.01.2013


KomiseKomiseS. Ibráhím

Plýtvat superlativy je věc zbytečná, ale někdy člověku nic jiného nezbývá.
Byl jsem uchvácen, zcela.
Proč tomu chlapovi někdo nepřeložil i ostatní knihy?

18.12.2012


1 2 3 4