hannah2000 komentáře u knih

Psát komentáře k poezii je těžké. To co jednoho zaujme, jiný přejde bez povšimnutí a naopak. V jedné diskuzi tady na DB jsem četla, cituji: "Poezii nečtu jako knihu, jen v ní jen tak listuji a nechávám básně, aby si mne vybraly..." To přesně vystihuje i můj přístup k poezii a líp bych to říct nedokázala. Tak mne si v této útlé knížečce vybrala následující báseň. Třeba někoho zaujme a popostrčí k listování v této knize:

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!

A přečíst si ji můžete zde, je volně dostupná:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/91/20/94/scesti.pdf

1 17.01.2019

Knížky veršů nečtu klasicky od začátku do konce, ale pomalu jimi listuji a čekám ... Čekám, jestli knížku zase pouze odložím na později nebo jestli mi něco padne do oka a do nálady. Tak ano, tato mi do oka padla a tyto verše mi zapadly i do nálady:

ČEMU SE BÁSEŇ ŘÍKÁ

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád

Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?

Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?


DÉŠŤ

Slyšíte déšť? Já též jej slyším
je jistě z peří housátek
tak měkce dopadá zatímco píši
a vrací se k nebi nazpátek

Slyšíte déšť? Jak byste neslyšeli!
vždyť celou noc vám oknem hrál
usínal když jste ještě bděli
a velmi něžně uspával

Slyšíte déšť? Na rozloučenou hraje
tam zůstaňte tam v dálce slyšte jej
jak ustává jak zvolna ustávaje
zaplaví dívčí obličej

3 17.01.2019

Jedna z mých prvních přečtených knih od Pratchetta a musím zkonstatovat, že čtení mě bavilo od prvních řádků do konce a celý příběh mě doslova pohltil. Rádobysesnažícíbýtizlá Bábi Zlopočasná, svérázná Stařenka Oggová i mladá, nezkušená, ale snaživá Magráta. Trio čarodějek, které vstoupilo do dění na hradě a celou dobu dodávalo příběhu správný směr (čarodějky se sice do politiky nepletou, ale přece nedovolí, aby zlo mělo volnou cestu :-) ). K tomu intriky, královražda, napětí, magie i trocha lásky. To všechno stvořilo poutavý napínavý příběh. A to celé je proloženo milým, příjemně parodickým humorem, který při čtení otupuje starosti všedního dne. Proto bych knihu doporučila všem, co rádi napětí, humor a kdo si chtějí odpočinout od náročných všedních dnů. Čarodějky ze svérázného Pratchettova světa Zeměplochy a zábavné a "košaté" věty překladatele pana Kantůrka jsou k tomu jako stvořené.

10 28.12.2018

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Tak pro tuto knihu to platí na 100%. Krátké jednoduché verše, kterými stačí listovat, až nějaký padne do oka :-). A grafické zpracování taky lahodí oku.
Malá ukázka (jen pro pro srovnání - 3x to samé z knihy v originále a z českého a slovenského vydání):

As he took her hand
he gave her
all she had been
waiting for--
a shiver
down her spine.

Když jí vzal za ruku,
dal jí
všechno,
na co čekala:
mrazení
v zádech.

Keď ju chytil
za ruku,
mala všetko,
na čo kedy
čakala -
zimomriavky.

Mně se nejvíc líbí slovenská verze :-).

2 23.11.2018

Přestože to byla trochu jiná krimi, stejně jako předchozí Psi z Rigy, četla se mi dobře. Sedí mi Mankellův styl psaní, tedy na začátku zločin, potom potřebná dávka napětí související s vyšetřováním, přidání nějakého současného společenského problému a zároveň náhled do soukromí komisaře Wallandera, který je dobrý policajt, ale v osobním životě se mu až tak nedaří. A ani tentokrát to není klasické pátrání po zločinci, ale souhrou náhod se Wallander stane součástí dění a začne se chovat jinak. Africká linka je do příběhu tak nějak vpletena, ale mě nepřišla podstatná. Jen poukazuje na problémy Afriky. Za mě doporučuji.

07.11.2018

I když je tento díl tak trochu jiná krimi, stále se čte velmi dobře, protože obsahuje potřebnou dávku napětí, tak jako všechny Mankellovy knihy. Tentokrát Wallander ani tak nepátrá po zločinci, jako je spíš sám do zločinu vtažen a část knihy popisuje až neuvěřitelné poměry v Lotyšsku po získání nezávislosti. Za mě doporučuji.

1 21.10.2018

Knihy Stanislava Rudolfa jsem četla jako holka a i po letech se mi četl velmi dobře a bylo milé přečíst si příběh z doby, kdy jsem vyrůstala ;-)

6 20.10.2018

Knihy Stanislava Rudolfa jsem četla jako holka a i po letech se mi četl velmi dobře a bylo milé přečíst si příběh z doby, kdy jsem vyrůstala ;-)

1 08.10.2018

Tuto knihu je třeba brát jako náhled do osobního života. A to do té části života, která s filmováním nesouvisí. Vyprávění je podáno z části jako od Tomáše a z části vyprávěním lidí z jeho nejbližšího okolí. Co od něho věděli, co zažili i co prováděli a jak a kde vyrůstali. A je to bráno postupně od seznámení rodičů až po moment, kdy nikdo nechtěl uvěřit realitě... Chvílemi je sice vyprávění trochu kostrbaté, což je určitě způsobeno i tím, že vše sepsal člověk, co nemá se psaním mnoho zkušeností. Ale na druhou stanu se autorovi do vyprávění podařilo dostat hodně osobních pocitů lidí z Tomášova okolí, hodně historek a popsat jaký vlastně byl jeho život, když nefilmoval. A to od malého chlapce až po dospělého. Proto dávám, i přes nedokonalosti ve způsobu psaní, plný počet bodů. Pro autora i lidi z jeho okolí, kteří přispěli svými vzpomínkami ke vzniku této knihy, to určitě nebylo lehké vzpomínání. Vše je doplněno spoustou osobních fotek, informacemi o natočených filmech, důležitými momenty života. Vyprávění neobsahuje žádné přehnané pikantnosti a podobné, takže výsledkem je "fajn" kniha, která přinesla obrázek o životě kluka, který i navzdory své slávě byl obyčejným klukem.

3 23.09.2018

Tahle knížka by se měla jmenovat spíš "Slasti a strasti rodičovství, aneb jak zvládám být otcem". Je to takové humorné vyprávění z pohledu otce. Pokud ale nemáte rádi černý humor, nesedí vám peprné výrazy a ironie, či nemáte ještě vlastní zkušenosti se slastmi a strastmi rodičovství, tak se této knížce raději vyhněte. Knížka je totiž tím vším nabitá. Ale když vám takovýto styl sedí, budete se bavit a každou chvíli smát nahlas.

Já jsem nejdřív u první kapitoly vážně uvažovala, že ji odložím. Čekala jsem totiž něco jako Ove nebo Britt-Marie a ne úvodní kapitolu plnou ho.ínek :-). Naštěstí jsem to nevzdala a četla dál. A pak už jsem se někdy smála a to kolikrát i nahlas, občas jsem musela v duchu souhlasit, že má pravdu, a občas jsem zírala, jak se mladý tatík může cítit. Po začtení jsem začala poznávat Backmanovu schopnost popsat vše s tak velkou dávkou empatie, že se čtenář bez problému vžije do pocitů hrdiny. Jen to zkrátka bylo jiné, vzaté z úplně jiného úhlu.

V této knize vás nejvíc pobaví a vtáhne do děje to popisování historek, v kterých najdete podobnost s historkami ze života, ať už vlastními nebo okoukanými v sousedství či vyprávěnými známými. Popisování je to hodně nadnesené, přibarvené, trochu ironické, ale humorné a odlehčené. To je hlavní v celé knize. Některé pasáže sice působí trochu křečovitě, peprné výrazy nechybí snad v žádné větě, ale určitě vás kniha pobaví. Tedy, jak už jsem psala v úvodu, za předpokladu, že vám takovýto styl vyprávění nevadí. Kniha tedy nepatří k Backmanovým klasikám, některé pasáže už při příštím čtení přeskočím, ale některé si pro odreagování a pobavení určitě ještě někdy přečtu. Knížka se může klidně číst na přeskáčku, nejedná se totiž o souvislé vyprávění, ale je složena ze spousty krátkých i delších historek.

A malá ukázka humoru a stylu psaní:
JO. TÁTA VÍ
Ostatní tátové to určitě umí vysvětlit nějak pěkně, pedagogicky.
Že přiletí čáp a tak.
No, ale, víš… Tvůj táta se do toho vysvětlování trošku zamotal, abych tak řekl. Táta měl poněkud přehnané ambice. Chtěl to pojmout jako realistickou story.
Táta to měl radši vzít jednoduše.
Táta ví.
Problém je v tom, že pokud budeš ve školce vykládat, co táta prováděl s čápem, tak reálně hrozí, že tátu zavřou. Jasný?
Takže táta to radši vezme od začátku a po pravdě.
Jo?
Tak jo:
...

2 15.09.2018

Knížka je to velice pěkná. A to jak obrázky, tak texty. Čitelné písmo vhodné na první čtení, jednoduché smysluplné texty, podle kterých se děti můžou učit poznávat věci i barvičky. Sympatické, barevné, přehledné obrázky, nová postavička - paní Krtečková s růžovou mašlí a korálkovým náramkem na ruce. Kniha je tak akorát velká a je z tužšího papíru. Zkrátka dokonalé provedení. Z toho důvodu je vhodná jako první opravdová knížka pro mrňata, která se s knížkami učí teprve zacházet. Podle mé zkušenosti tak cca od 2 let. Bohužel ji 13.9.2018 na základě soudního rozhodnutí stáhli z prodeje. Doufám, že se vše v lepší obrátí a bude se moci zase prodávat.

3 14.09.2018

Velmi příjemné odpočinkové čtivo. Ačkoliv je to příběh jednoduchý a hlavní i vedlejší linie děje nejdou moc do hloubky, tak je napsaný poutavě a zajímavě. A to jak příběh hlavní postavy, zajímavý nápad prodeje knih, tak i popisy krajiny Skotska. Myslím, že se teď půjdu podívat po nějakém cestopisném filmu o Skotsku a podívám se po fotkách polární záře. Jestli je tak krásná i ve skutečnosti. A chtěla bych také takový domek s výhledem na pastviny a kopce. Takže knihu doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinout od komplikovaného světa i komplikovaných knih. I když o knihách se mluví v příběhu pořád ;-). A pět hvězdiček dávám za ten příjemný pocit, co ve mě knížka po dočtení zanechala.

5 30.08.2018

Jedna báseň z knihy:

ZLÝ SEN

Viděl jsem zlomené růže,
zničené krásné květy,
a mezi nimi muže -
měl zaprášené boty.

Sám v cizí zemi tu ležel
v těžkém vojenském kabátě,
snad ještě včera do útoku běžel,
viděl, jak jiní krvácí na blátě.

Byl to jen voják,
který ač nechce, přece musí
hrudí zastavit bodák,
i když se mu to hnusí.

Slyšíš! Zlomená růže,
pověz vojákovi v květech tvých,
pověz mu, kdo jen za to může,
že na světě je tolik lidí zlých.

Ráno jsem se probudil,
sen byl už dávno pryč,
kéž celý svět by pochopil
a lidé překovali meče v rýč.

Ve jménu zavražděných vojáků,
ve jménu sirotků plačících,
ve jménu vdov a válečných mrzáků,
ve jménu růží zlomených …

Ať už jste kdekoli na tomto světě,
zapřísahám Vás! Lidé – neblázněte!!!

2 24.08.2018

Poučná knížečka. Obsahuje návody, jak bychom se měli chovat v běžných životních situacích jako jsou např. svatba, pohřeb, návštěva, návštěva v nemocnici, maturita, promoce, rande, ..., tak, abychom se vyhnuli nevhodným či přímo trapným situacím :-). Vše je podáno s noblesou i s lehkou dávkou humoru, která je autorovi vlastní. Ačkoli základní společenská pravidla každý určitě známe a některé popisy chování jsou záměrně nadnesené, takže působí humorně, nalezneme v knížce i situace, které se nám přihodily, a kdy by nám rady z této knížečky pomohly vše překonat s větší noblesou a s menší dávkou stresu. Já jsem knihu poslouchala jako audio, které načetl přímo Ladislav Špaček, tak jsem to měla se vším i s dokonalostí autorova přednesu. Poslouchat načtenou knížku bylo zábavné a poučné zároveň a zpříjemnilo mi kuchyňské práce. A určitě ji budu občas pouštět, aby ji slyšeli i ostatní členové rodiny ;-).

A přikládám malou ukázku:
"NEHODY VE SPOLEČNOSTI
Nehody jsou běžnou součástí společenského života; nikdo není dokonalý. ...
Jestliže nám cokoli upadne na zem, pamatujme si, že ve společnosti nejsme kvůli úklidu, ale jsme tam jako hosté. Neuklízíme ani to, co jsme způsobili sami, na to tam je školený a příslušnými nástroji vybavený personál.
Co tedy uděláme s kuřecím řízečkem, který nám při nabírání překládacím příborem upadl na zem? Nemůžeme prostě odejít, protože by na něm mohl někdo uklouznout. Přirozenou reakci – zvednout ho – okamžitě vyloučíme. ... Kdybychom spadlý řízeček zvedli ze země, začneme řešit, co s ním. Položili bychom ho na svůj talířek? Nebo zpátky na rautový stůl? Nebo bychom s ním dokonce chodili po sále a hledali obsluhu nebo koš? Ač se to vzpírá našemu spořádanému vychování, nejjednodušší řešení je jediné: Chováme se co nejvíc nenápadně a prostě spadlý předmět nenápadně zakopneme pod stůl. Tam v klidu počká, až ho po ukončení recepce personál najde a uklidí. Buďme si jisti, že náš řízeček nebude jediný… ..."
Tento postup mě pobavil, přesně takhle jsem se chovala i s tím rozhlížením, zda si někdo náhodou nevšiml :-D

1 06.07.2018

Knížku jsem koupila jako dárek k 2. narozeninám. Protože malý je obdivovatelem krtečka, tak ho knížka okamžitě zaujala. Každá dvoustrana je zaměřená na jinou tématiku - příroda, město, voda, hory, .. Prohlíželi jsme knihu za odpoledne několikrát a malého bavilo hledat na každé straně nejen krtečka, ale i vlak, letadlo, auta, zajíce, slona, žirafu, kteří se v každém obrázku vyskytují hned několikrát. Velikost A4 je dostatečná, aby byly obrázky přehledné a knížka se dobře nosila.

2 01.07.2018

Náhodou jsem tady na DK zahlédla příspěvek s posledním dopisem Milady Horákové a nedalo mi to a 'sáhla' jsem po této útlé knížečce. Vlastně jsem předtím ani nevěděla, jak to s jejími dopisy bylo. Přečíst by si je ale měl asi každý. Dopisy působí místy tak laskavě, ačkoliv při jejich psaní už svůj osud znala, a místy zase rozhodně, ale nikde na svůj osud nežehrá. A my bychom si měli uvědomit, že ačkoliv je dneska spousta věcí nesmyslných, spousta se nám nelíbí, ať už oprávněně či z osobního pocitu, máme se v podstatě dobře a měli bychom si toho vážit a měli bychom si to i bránit.

Přikládám pár úryvků:

Úvod z jejího prvního dopisu:
"Moji milovaní,
četla jsem kdesi nedávno, že dopis je jako světlo a paprsek hvězdy. Přichází k lidem a ozařuje je často, když už jeho zdroj dávno vyhasl a neexistuje. A přece je lidem z něho jasno a svítí jim. Tak to bude i s tímto mým listem. Budu Vás hladit a líbat svými slovy i tehdy, když už ruka, která ho píše fyzicky, bude od Vás vzdálená."

Kousky z dopisu dceři:
"... Nauč se, dítě moje, dívat hned od mládí na život jako na vážnou věc. Život je tvrdý, ten se nemazlí a za jedno pohlazení Ti dá deset ran. Zvykni si na to raději hned, ale nepoddávej se tomu – rozhodni se s ním bojovat. Měj odvahu a jasné cíle – a zvítězíš i nad životem. ..."

"... Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních. Nemysli si nikdy nad ničím: do tohohle mi nic není. – Ne, všechno Tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám – v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. ..."

4 28.06.2018

V anotaci ke knížce se píše, že básně Hiršal napsal v padesátých letech k pobavení svých přátel. Na knížku jsem natrefila náhodou a po začtení jsem byla překvapená a také pobavená.
Jsou to povětšinou krátké humorné básně napsané ve stylu známých českých básníků a jejich společným prvkem je titulní postava párkaře a párků. Je úžasné, jak si autor pohrál se slovy a zároveň vystihl styl psaní jednotlivých básníků. Někde jsem četla, že jeho tvorba (tedy jak tvorba vlastní, tak překlady) je zvukomalebná. To je hezké pojmenování a 'sedí' i na tyto básně.
Doporučuji jako odpočinkové čtivo pro relaxaci a pobavení :-).

A přidávám malou ukázku:

SVATOPLUK ČECH

Milujme se! Nedejme se!
S pýchou Vlast ať na nás zří.
Nevaďme se!
V zlobě, v plese
jezme, co se uvaří.

V každé větě v cizím světě,
v každém jídle číhá lest.
Proto zve tě
v zimě, v létě
český párek – naše čest.

České bydlo, české jídlo
naším příkazem vždy buď!
Komu šídlo
nevystydlo,
za náš párek nastav hruď!

3 15.06.2018

Dočteno a najednou nevím, co bych měla vlastně napsat. Říct, že je knížka skvělá, nejde. Na to je celý příběh moc temný. V třetí části knížky jsem musela dělat nucené přestávky, protože na mě ta temnota příběhu začala po chvíli padat. Přemýšlela jsem, jestli to vůbec dočtu. Ke čtení jsem se dostala přes četbu na pokračování, ale tak nějak mě příběh zvláštním způsobem připoutal a nedalo mi to. Ani si to hned neuvědomíte, ale způsob psaní vás vtáhne do děje i když nechcete. Chcete zůstat nad věcí a číst jen tak pro přehled, abyste věděli o čem zrovna tento příběh je, protože co se dělo v ghetech je všeobecně známé. Řeknete si, takový příběh číst nepotřebuju, pořád je to o tom samém bez možnosti happyendu. Ale nakonec vás knížka pohltí. Není to klasický židovský příběh. Je to spíš příběh dívky, která byla ve špatné době, na špatném místě a občas se špatně rozhodla. Věc, kterou občas děláme každý. Ale tak nějak mě pohladil po duši konec. Ač to nebyl happyend, tak aspoň to pro hlavní hrdinku neskončilo tak temně, jak se původně zdálo.

18 04.04.2018

Hodně relaxační a oddychové čtení (i poslouchání, protože to vyšlo i jako audiokniha). Protože mě nijak zvlášť nezaujala anotace - nepatřím mezi bezvýhradné milovníky koček - tak bych se do čtení sama nikdy nepustila. Ale půjčila mi ji známá, mně to nedalo, začetla jsem se a byla mile překvapená :-). Knížka má jednoduchý děj, ale je plná takových úplně základních jednoduchých pravd, na které člověk často zapomíná. Teď se ke knížce občas vracím, a přečtu nějaký kousek jen tak pro oddych a pro připomenutí, co je v životě důležité a co ne.
Takže za mě doporučuji každému, kdo si chce odpočinout od hektického světa.

5 28.02.2018

Knížky Fredrika Backmana mají tu vlastnost, že ač jsou na první začtení nenápadné, tak se člověku vryjí do podvědomí, zapůsobí na nejskrytější city a zůstanou tam. A tato není vyjímkou. Zvláštní hlavní postava Britt-Marie, její universální čistící prostředek soda, její potřeba nedat se udolat životem i když se nedaří, malé městečko a fotbal, svérázní obyvatelé Borgu. To vše s umem autora vytvořilo poutavý příběh, u kterého se zasmějete a který vás i dojme. Ten, kdo knihu četl, to určitě ví a pro ostatní uvedu alespoň pár úryvků. Třeba je přimnějou k přečtení.

...
Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší. A druhé nejlepší na nich je, že se na nich dá stát brzy po ránu, zatímco Kent ještě spí, zavřete oči a ve vlasech cítíte vítr.

Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.

Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.

když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?

Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.

Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.

Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat. Někteří lidé celý život nedělají nic jiného, než že vymýšlejí jedno nebo druhé.

10 28.01.2018