hannah2000
diskuze
Pro zájemce o knihu Chalupa od Pavlíny Křivánkové je na Českém rozhlase Dvojka momentálně možno knihu poslechnout jako četbu na pokračování: Pavlína Křivánková: Chalupa. Dvě ženy, dva odlišné světy, jeden muž. Čtení je rozděleno na 12 částí a 1.část je dostupná do 29.4.2024.
Dá se dohledat jak na webu Českého rozhlasu tak v aplikaci MujRozhlas.
https://www.databazeknih.cz/knihy/chalupa-513266
Vánoční
I.
A stále prší z šedých mraků,
že až se člověk zachvěje,
a mrzut hledí do soumraku
a potichu si zakleje.
A stále, stále deštík padá
Už voda žene ulicí,
a do srdce se němě vkrádá
nálada jakás tísnící.
To bude venku zase bláta!
Déšť drobný crčí do oken,
tma roste pustá, mlhovatá
A dnes je přece Štědrý den!
Útulný salón teplem dýše
pln jasu jako v zázraku,
a na římse se krčí tiše
houf zkřehlých, zmoklých vrabčáků.
Ti teskně hledí ve úžasu
na strom, jenž dary ověšen,
na všecku onu třpytnou krásu
vždyť dnes je štědrý, svatý den!
Strom plane jasem obetkaný,
jak by v něm rozset drahokam,
cukroví, hračky, koně, panny
vše samý jas a samý plam.
(Karel Čapek - z knihy Básnické počátky)
SVĚT JE TVRDÝ
Svět je tvrdý, nesnáší,
když se do něj někdo cpe s kuráží
a přitom jen málokdy uváží,
co by vlastně od života chtěl,
jenže to už bývá pozdě,
padá k zemi bez křídel.
Nemám důvod vzpomínat
a počítat, kolik za sebou mám ztrát
a obrečet každý podraz nebo zkrat,
no, asi to tak Pánbů chtěl,
abych nežila na cizí účet nebo na úvěr.
Ref:
Nechci moc, nechci málo,
je mi fuk, kolik stálo
mě to času nebo sil,
vždyť přece pro pár chvil,
co tu jsem, chci jen zpívat,
šťastná být, tebe líbat,
co víc od života můžu vlastně chtít?
Řekni, proč jsi vždycky chtěl
mít svůj život jak krabičku od mýdel?
Tak barevný, voňavý, prázdný a dutý
to je totiž podle tebe svět,
tak se nediv, že ti s chutí
chci říct znova těch pár vět...
(Ondřej Bos - internetový časopis Divoké víno 128/2023 z 19. listopadu 2023)
Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší.
Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.
Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.
když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?
Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.
Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.
(Tady byla Britt-Marie - Fredrik Backman)
Kvízy na sobotní podvečer :-).
Jak dobře znáte sérii Romantických útěků od Julie Caplin na blog.martinus.
Test: Můžete se považovat za Zeměplochologa na blog.martinu.
Tady mě můj výsledek pobavil: Za tvoje znalosti by se nestyděla ani Stařenka Oggová! Stejně jako ty i ona ví, že to není úplně stoprocentní a že by to chtělo doplnit pár mezer. Nikdy by to ale nikomu nepřiznala. Tak to taky nepřiznávej a po večerech na tajňáka sem tam otevři něco od Terryho.
Jen bych se chtěla zeptat, proč se při úpravě názvu diskuze automaticky i smaže zaškrtnutí u sledovat. Už se mi to stalo vícekrát, když jdu po nějaké době kouknout do mnou sledovaných vláken, zjistím, že ho najednou v seznamu nemám, tudíž mi ani nemůže chodit upozornění. Navíc je pak těžké ho pod jiným názvem najít.
Například nyní vlákno Krátké úryvky z knih, předtím tu byly i jiné úryvky, dnes se to jmenuje Krása vyřčeného čili Úryvky z knih.
NĚKDO
Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže
Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek
Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí
Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tenhle hit:
Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže...
(Jiří Žáček - z poezie z 60. let - Divoké víno 1/2002)
https://www.divokevino.cz/0102/zacek.php
Tenhle večer bude nezapomenutelný, rozhodla se Mina při balancování na židli, z níž se snažila zavěsit světýlka ve tvaru malých lampiček na oblouk mezi kuchyní a obývákem.
(Chata ve Švýcarsku - Julie Caplinová)
Zajímavá kniha:
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-svet-doopravdy-funguje-509411
a také zajímavý rozhovor s autorem knihy na seznamu.
Článek k letošní Anticeně Skřipec za překlad. Výsledky byly již tradičně vyhlášeny v pátek na pražském veletrhu Svět knihy. Na konci článku je výzva členky poroty překladatelů Šárky Grauové: Chtěla bych vás vyzvat: když si koupíte knihu, přinesete ji domu a zjistíte, že je to šunt, odneste ji zpět do knihkupectví, tak jako byste odnesli vadné boty nebo vadnou pneumatiku od auta. Je to věc nás všech.
V posledních letech je čím dál častější, že knihy obsahují chyby jak v překladu tak v tisku. Tak snad takovéto Anticeny pomůžou, aby se kvalitou vydávaných knih nakladatelství trochu víc zabývala.
Fb nečtu, proto jsem ani tuto kauzu v počátcích nezachytila. Ale musím souhlasit s Lenkou.Vílkou: Řešilo by se to, kdyby na to Alarm nepoukázal? A ano, dnes je divná doba a vše, co se na netu řekne, se okamžitě překroutí. A že příběhy, z temných dob se píšou i proto, aby se nezapomnělo a nedělo se to znovu.
Je mi líto, co potkalo TB, ale je mi i líto, co se strhlo okolo AM. Mám její knížky ráda. To jak umí psát, popisovat vztahy a pocity, že její postavy nejsou černobílé, že vezme něco z naší minulosti a vystaví okolo příběh. Teď vzala něco, co se dělo v minulosti a bohužel se stále děje i v přítomnosti. A námětem se trefila do skutečného příběhu někoho ze současnosti a bohužel si myslím, že těch skutečných podobných příběhů může být i víc :-(. TB nemůžu soudit a už vůbec ne vžít se do jejích pocitů. Ani Les v domě jsem zatím nečetla. Ale předchozí knížky AM jsou vždy o souvislostech, jak něco, co se stalo, ovlivňuje život všech okolo. To je to, co mě na jejích knížkách baví. A proč po přečtení příběh ještě pár dní zpracovávám.
Doufám, že se vše postupně zklidní, obě zase najdou potřebnou rovnováhu a paní Mornštajnová ještě nějaké příběhy napíše.
A ještě přiložím jeden odkaz na rozhovor s AM, kde si lehce postěžovala, že první knihy zůstaly mimo zájem a taky popisuje, jak se na psaní knih připravuje. Myslím, že nyní by ten lehký nezájem brala všemi deseti.
Ještě jeden článek k poslední knize AM a pohled zase z trochu jiné strany.
https://medium.seznam.cz/clanek/martina-bittnerova-kde-konci-autorska-svoboda-aleny-mornstajnove-7975#
Každý člověk z kraje mládí ví, jaký je jeho osobní příběh. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že osobní příběh uskutečnit nelze.
(Paulo Coelho - Alchimista)
Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
(Václav Havel & Karel Hvížďala - Dálkový výslech)
Bojovník světla umí prohrávat.
Nebere porážku lhostejně a neříká fráze jako „na tom přece tolik nezáleželo“ nebo „tohle jsem vlastně vůbec nechtěl“. Přijímá porážku jako porážku – a nepokouší se ji vydávat za vítězství. Trpce pociťuje bolavé rány, lhostejnost přátel, samotu prohry. Tehdy si říká: „Za něco jsem bojoval, ale neuspěl jsem. Prohrál jsem svou první bitvu.“
Tahle věta mu znovu dodá sil. Bojovník ví, že nikdo nevyhraje pokaždé – a umí odlišit své úspěchy od svých chyb.
(Paulo Coelho - Rukověť bojovníka světla)
Ano, správně. Předávám slovo.
PS: A knihu Vlčí štěstí doporučuji všem, co mají rádi hory a rádi si u čtení odpočinou od nynějšího hektického světa.
Ano, je to kniha Vlčí štěstí. Tak ještě uhádnout místo, tedy vesnici v horách. Dá se lehce dohledat, i když ji v anotaci nezmiňují ;-).
Přidám další nápovědu: část děje se odehrává na ledovci a je to v podstatě příběh o návratu k přírodě.
Protože stále nic, přidám nápovědu: Děj se odehrává v nejvyšším evropském pohoří a hlavní hrdina tam najde práci jako kuchař.