...třeba někoho zaujme v literatuře


pajonek
pajonek 05.07.2014 v 13:14

...semotamo na něco narazím, co mne zajímá a říkám si: zaujme ještě někoho?
Právě mám v rukou nejnovější vydání dvou dílů Hanzelky a Zikmunda - LEGENDA H+Z
Součástí knihy je několik příloh /mapy, tiskoviny ..../ a také komiks - spíše komiksek ...
Nakreslila ho malířka Helena Št'astná......
Komiks je vlastně nakreslené putování H+Z na Kilimandžáro ..... a jedná se o dosud nikdy nezveřejněnou raritku.....
...a to mne tedy zaujalo!
Tak jsem začal hledat, co a kdo je vlastně Helena Š.
A našel jsem jen na webu jen pár noticek, které všechny ukazují na knihy H+Z....
......takže prakticky nula

...jenže člověku to nedá a pátrá .....a tohle je výsledek : je právě o Heleně Š.
Je kniha "Škoda Popular a Rapid: historie, vývoj, technika, sport", kterou napsal Jan Tuček - já ji nemám, tak mohu napsat jen to co si vzpomínám a co jsem našel.....
Helena byla provdána LUKEŠOVÁ, a pravděpodobně plánovali oni a manželé Škulinovi cestu automobilem do Afriky
/ještě před Hanzelkou a Zikmundem/ ....mezitím zemřel manžel Heleny Lukešové...
Škulinovi spolu s Helenou Lukešovou rok po smrti jejího manžela, 5.5.1946 do Afriky přesto odcestovali. Nechali zrepasovat předválečný sedan Rapid a tradá .....
6.7.1946 z Bordeaux lodí - starého parníku, který pamatoval 1.sv. válku - Fort Archambault - vypluli.
Po dvouměsíční plavbě se vylodili 10.9.1946 v kamerunské Duale. Byli vůbec prvními automobilisty, kteří přicestovali do Kamerunu po ukončení 2.sv.války automobilem......
Tři týdny pobytu v Duale ukočily a vydali se přes Belgické Kongo, Rwandu a Ugandu do Keni.
Po devíti měsících putování dorazili v červnu 1947 do Keni.
Později si v Nairobi otevřeli fotografický a reklamní ateliér Pegas a Helena Lukešová, malířka a sochařka tam prodávala nejrůznější grafické návrhy.
....šetřili peníze na další cestu po Africe a ted to hlavní - stále méně přemýšleli o návratu do vlasti
Na přelomu let 1947/48 se u nich zastavili Hanzelka se Zikmundem. Stanislav Škulina spolu s Helenou Lukešovou podnikli spolu s H+Z slavný výstup na Kilimandžáro -- tak 16.února 1948 v Nairobi vznikl tento komiks.
Po únoru 1948 se samozřejmě Škulinovi a Helena Lukešová do Československa nevrátili.
Helena si vzala za manžela batovce/ z Batových závodů v Nairobi/ Vladimíra Št'astného, několik let žili na Madagaskaru a potom ve francouzské Nice......
Tím pádem ve všech předrevolučních vydáních /do roku 1990/ nesměla být zmínka o žádném Škulinovi, který byl s H+Z na vrcholu Kilimandžára a samozřejmě nesměla být žádná zmínka o žádné Heleně Lukešové- Št'astné.

.....a jelikož nebyla Helena L. ani Helena Š. - nebyl ani žádný komiks...................
.....ta to je konec záhady

Text příspěvku byl upraven 14.09.14 v 17:20

tenax
tenax 05.07.2014 v 14:36

pajonek - skvělé, úžasný výkon, gratuluju.
Člověk by řekl, že o H+Z a jejich cestách se ví všechno, tím spíš, že Z ještě žije a je stále zaplaťpánbůh úžasně vitální, a ejhle... stále je co objevovat. Díky.

Viki9
Viki9 05.07.2014 v 14:38

...tak to je nesmírně zajímavé! ... jen si říkám, kolik takových vymazaných jmen mají komanči na svědomí a zda je někdo ještě někdy objeví (a dá si tu práci, jako ty) ... taky jsem si v souvislosti s tím vzpomněl na jednu postavu z románu "Klub nenapravitelných optimistů" která měla za pracovní náplň vyretušovávat z fotografií nepřátele socializmu a uvrhnout je do věčného zapomnění ...

notburga
notburga 05.07.2014 v 15:54

Zajímavá věc :) Cestopisy H+Z mám doma už delší dobu a jen párkrát jsem do nich nakoukla. měla bych se polepšit :)

pajonek
pajonek 05.07.2014 v 20:05

...jejdanánky.....tak kohosi zaujalo !!!!! ....mám připraveno další menu

tenax
tenax 05.07.2014 v 20:08

Výborně, tak sem s tím, už nám kručí v počítačích :-)


pajonek
pajonek 06.07.2014 v 13:31

...třeba někoho zaujme - dlouhá historie od roku 1965 až dodnes ....vo co go? ...to se dovíte až v poslední části příspěvku...
Všechno začalo, pro mne už někdy v pravěku ....psal se rok 1965
To se mi dostala do rukou kniha K.A.Krejčího...a pro mne 14-ti letého vyjukance Ta obálka - polonahá "svlečna" /jajaj.../
...a ten název "Lolita umírá mladičká"
V této reportážní knize jsem si poprve přečetl "sílu západu"
Únos malého Tina Rimmelta
Vraždy bossů z Cosa Nostra
Sladký život v Římě na Via Veneto ....a to bralo dech - prachy, drogy, chlast ...volná láska.....
...a také jsem poprve postřehl slovo "call-girl", a to hned na začátku této knihy....
Kniha začíná příběhem "Kristýnka dělá dějiny" , a je to příběh luxusní call girl - Christine Keller, která v posteli "sundala" významného britského politika Johna Profuma, ministra války.....psal se rok 1963
Aféra ......v této době aféra afér......
..v té době začal vycházet populární časopis Signál.... a ten občas přebíral články ze západoněckého Sternu...a to byly tedy zajímavosti...... samej sex a politika - nepředstavitelné pro socialistickou zemi !
Kristýnka utichla. Až mnohem později jsem se k tomuto tématu vrátil - a to v roce 1989, kdy anglický režisér Michael Caton-Jones natočil film Aféra Profumo - který vlastně popisuje skandál ve vládních kruzích .... konzervativní země a takový skandál......
...zhruba o dva roky později /1967/ byla v Signálu vzpomínka .... týkala se další luxusní prostitutky, tentokrát západoněmecké .....
Jmenovala se Rosemarie Nitribittová, jezdila po Frankfurtu v luxusním, černém sportovním Mercedesu, bankovní konto činilo několik ....... , pohybovala se vkruhu lidí z nejvyšší společnosti ...... a před deseti roky byla zavražděná. Musela prostě zmizet....Její vražda se nikdy nevyřešila.....
Už v roce 1958 natočil Rolf Thiele s tehdejší západoněmeckou filmovou hvězdou - Nadjou Tillerovou film Dívka Rosemarie
Krásná německá dívka to za velkého hospodářského zázraku let šedesátých dotáhla na luxusní prostitutku. Jelikož tuto pěstěnou inteligentní ženu navštěvovali politici, bohatí průmyslníci a další vlivní lidé, dozvídala se Rosemarie věci, které vědět neměla a to se jí stalo osudné. Film byl natočen podle skutečné události, kdy byla ve Frankfurtu nad Mohanem zavražděna Rosemarie Nitribittová.
....až v roce 1964 vyšla česky kniha Ericha Kuby - Rosemarie, kterou jsem přečetl někdy v roce 1969, kdy také vyšla sbírka skutečných krimi příběhů, kterou napsal Frank Arnau - Člověk mimo zákon - a tam je zase článek o dívce Rosemerii.....
..a ted ten letošní konec - před nějakým měsícem jsem dočetl hodně dobře napsaný krimi román, který napsal Jan Seghers . Jmenuje se Spis Rosenherzová , je z dnešní doby, vzpomíná se tam vražda luxusní call girl z roku 1966 a samozřejmě vražda, která byla v té době deset roků nevyřešena ...vražda Rosemarie..... i případ z roku 1966 je nevyřešen ....O čtyřicet let později je brzy ráno v parku Stadtwald přepadena Tereza, těhotná přítelkyně vrchního komisaře Marthalera. Vyvázne s těžkým zraněním. Policista dostane tip — měl by se znovu pořádně podívat na starý případ. Marthaler se však bude muset postavit mocným protivníkům, kteří se snaží ututlat své dřívější hříchy. Spis Rosenherzová musí zůstat za každou cenu uzavřený......
..a tahle krimi je zčásti o luxusní prostituce a navíc je to celé pro mne luxusní čtení ......dlouho jsem se u tak chytře napsaného krimi nepobavil.....

pajonek
pajonek 25.07.2014 v 22:43

...a zase mne něco zaujalo
Doposlouchal jsem načtený román, který u nás vyšel v KOD.
Napsal ho Theodore Victor Olsen (narozen 25. dubna 1932, zemřel 13. července 1993) Za své spisovatelské kariéry napsal přes 40 knížek. Léto bubnů je jednou z nejznámějších, které u nás vyšly. Tou druhou u nás přeloženou byl Plíživý měsíc.

Píše se rok 1832. Na osamělé farmě na severu, ještě ne tak příliš dávno ustanovených Spojených států amerických, žije patnáctiletý chlapec Kevin Trask. Traskovi jsou pracovitá a mírumilovná rodina, kteří se snaží vycházet nejen se svými sousedy, ale i s Indiány, což mnoha lidem okolo nich není moc po chuti. Bohužel i oni se nakonec ocitají ve válce proti kmeni Sauků vedeném Černým jestřábem. Za těchto zvláštních okolností se střetává Kevin Trask s raněným indiánským chlapcem.

A protože mi byla některá jména známá, začal jsem pátrat po historických událostech k této knize.....

SAUKOVÉ/a LIŠKY/
V této knize jsme se myslím poprve setkali s indiány z kmene SAUK.
Jméno Sauk je původní a znamená „Lidé od ústi řeky.“ (Osawkee, Saki, Saque a Sawkee). Saginaw se dá přeložit jako „Země Sauků.“
Jsou to algonkíni větve Wakashan (Jižní Velká jezera).
V roce 1600 ovládali východní polovinu Dolního Michiganu, od Saginaw Bay po Detroit. (spolu s kmenem Lišek - Lišky a Saukové jsou blízcí příbuzní, ale žili odděleně). Saukové žili kolem Saginaw, který se vlastně jmenuje po nich a Lišky sídlili jižněji. Později museli odejit na západ.
Lišky si říkali Mesquakie – „Lidé červené země“ (Meshkwahkihaki, Meskwaki, Meskwakihuk, Meskwakihugi). Liškami je nazvali Francouzi.
Oba národy měli své vlastní zvyky, tradice i náčelníky. Měli velký smysl pro kmenovou soudružnost a jen neradi si nechali něco vnucovat. Francouzi to velmi dobře věděli a stěžovali si, že ovládnout Sauky a zvláště Lišky, je téměř nemožné.
Oba kmeny tvořili klany: Lišek, Medvědů, Bobrů, Jelenů, Ryb, Vlků, Jezer a Hromů. Měli více než jejich sousedé, propracovanou kmenovou organizaci. Snad proto, že velmi často válčili. Rady náčelníků měli velkou autoritu. Sačemové se dělili na mírové, válečné a obřadní. Mírové náčelnictví bylo dědičné, ostatní museli prokázat své schopnosti a duchovní sílu.
Byli to převážně zemědělci, kteří pěstovali, kukuřici, ořechy, squash a tabák. Na podzim podnikali velké bizoní hony, zvláště po roce 1760, kdy už chovali koně. Pochoutkou a slavnostním jídlem byl pes. Vesnice obývali celoročně.

Mezi významné náčelníky Sauků patří Černý jestřáb, Keokuk, Kapello a Jim Thorpe. Keokuka měli rádi hlavně Američané, kteří po něm pojmenovali město v Iowě. V Kapitolu vystavili jeho bystu a jeho portrét se dokonce objevil i na amerických penězích.

.....tuhle knihu jsem koupil v roce 1979, vlastně už pro syny /kteří se v této době prokousávali leporely...../.....a nikdy jsem ji nečetl...
....-takže téma - zcela neznámí Saukové a známý Černý Jestřáb mne patřičně zaujalo. Takže ještě krátký dodatek k předešlému mému příspěvku...
Černý jestřáb byl válečný náčelník kmene Sauků. Již v britsko-americké válce se s bojovníky svého kmene a s příbuznými Foxy zúčastnil bojů na britské straně a počínal si velmi aktivně. Krátce po uzavření míru mezi Brity a vládou USA (prosinec 1814) pokračoval v bojích. V roce 1815 napadli jeho bojovníci skupinu rangerů (bitva u Sink Hole neboli bitva na Psí prérii). V roce 1816 uzavřel Černý jestřáb s Američany mír, který trval 15 let. Mezitím, na základě smlouvy z roku 1804, postoupila větší část Sauků a Foxů své původní kmenové území v Illinois Američanům a v roce 1828 většina z nich odešla na západ za řeku Mississippi. Černý jestřáb a jeho přívrženci zvaní "Britská tlupa" s touto smlouvou nesouhlasili a nehodlali se smířit se ztrátou své domoviny. Po několika nenásilných demonstracích svého nesouhlasu v letech 1830-1831 se "Britská tlupa" v počtu asi 1500 lidí (z toho přibližně 500 bojovníků) přesunula začátkem roku 1832 do Illinois, kde měla v plánu získat indiánské spojence. V květnu 1832 se část bojovníků střetla s jednotkou americké milice, kterou rozprášila. Tím začal konflikt zvaný válka Černého jestřába. Následovalo několik srážek a přepadů, kdy bojovníci Černého jestřába (kromě Sauků a Foxů šlo o část Winnebagů, Potawatomiů, Ottawů, Kickapooů a dalších) napadali americké tvrze a osady. Americké jednotky tvořené převážně milicí Indiány pronásledovaly a v létě 1832 jim uštědřily dvě drtivé porážky, které válku ukončily - bitva u Wisconsinských výšin (Wisconsin Heights) a bitva u Bad Axe. Černý jestřáb byl následně zajat a spolu s dalšími náčelníky vzat na "inspekční" cestu po Spojených státech, aby pochopil, že bojovat nemá smysl....

.

pajonek
pajonek 25.07.2014 v 22:43

...a ještě troška historie
1832

Jedna z indiánských válek 19. století, která do amerických dějin vešla pod názvem „Válka Černého jestřába“, začala jako klasická vražedná pomsta zoufalých indiánů vyhnaných z půdy bílými osadníky. Úřady v Iowě nejprve vykázaly kmen Sauků vedený náčelníkem Černým Jestřábem z jejich tradičního domova. Indiáni po strastiplném bezvýsledném putování překročili řeku Mississipi a přes zákaz se vrátili na svá původní kukuřičná pole, aby zaseli novou úrodu. Napětí mezi rudochy a bělochy houstlo; vyplašení bílí osadníci pak v panice dokonce zabili dva indiánské vyjednavače nesoucí bílou vlajku. Rozzuřený Černý jestřáb a jeho lidé v odpověď na to začali vraždit bílé přistěhovalce.

Po sérii rozmíšek a menších bojů válka skončila pro indiány tragicky: Saukové Černého jestřába byli zmasakrováni u ústí Bad Axe River illinoiskou milicí, které velel generál Henry Atkinson. Nelítostnému vraždění neunikli ani starci, ženy a děti, kteří prosili o milost a hledali spásu pod bílými vlajkami. Náčelník Černý jestřáb, jehož opustili spojenci z indiánského kmene Winebaggů, se vzdal, a tím válka skončila.

Je méně známou skutečností, že Válka Černého jestřába byla jedinou praktickou vojenskou zkušeností pozdějšího amerického prezidenta Abrahama Lincolna, pod jehož vedením v letech 1861-1865 země obhájila jednotu za cenu krvavé občanské války. Mladý Lincoln v roce 1832 už rok žil v pionýrské osadě New Salem nedaleko Springfieldu ve státě Illinois. Pracoval tady jako pomocník mlynáře a zároveň obchodní příručí, ale zdejší byznys příliš neprosperoval, spíš naopak. V dubnu 1832 začali vzbouření Saukové a Foxové ohrožovat i severozápadní oblasti Illinois, a tak guvernér John Reynolds svolával dobrovolníky do miličních oddílů. Tehdy třiadvacetiletý Lincoln se také přihlásil a s oddílem illinoiské milice dopochodoval až do městečka Beardstownu. Tady ho k jeho velkému překvapení spolubojovníci zvolili kapitánem. Vojenské zkušenosti neměl pražádné, ale je pravda, že už po příchodu do Salem City uměl okolí přesvědčit o své fyzické zdatnosti i autoritě, navíc, ač samouk, převyšoval ostatní rozhledem a buldočí touhou po vzdělání. Zvolení do velitelské funkce, které bylo obvyklou praxí u amerických miličních oddílů, znamenalo pro Lincolna jisté zadostiučinění, protože, jak sám přiznal, do té doby příliš úspěchů nezažil.

Lincoln se ale během tří měsíců služby strávených v severním Illinois a jižním Wisconsinu do opravdového boje s indiány nikdy nedostal. Zato vcelku důvěrně poznal obvyklé strasti a nepříjemnosti tehdejšího vojenského života v poli. Asi nejvíc se válka s Černým jestřábem budoucího prezidenta dotkla v místě, které se dnes jmenuje Stillman Valley a kde dnes stojí stejnojmenné město. Tady pouhý den po bitvě pomáhal pohřbívat skalpovaná těla příslušníků illionoiské milice, které zde 14. května 1832 pobili indiáni. Tento nepříjemný zažitek Lincoln už jako vlivný politik dosti barvivě popisoval a je zřejmé, že na něj udělal dojem: „Mrtví leželi na zemi hlavami směrem k nám a ozařovaly je rudé paprsky ranního slunce. A každý muž měl na hlavě kulatou, rudou skvrnu velkou asi jako dolar, přesně v místech, kde mu rudoši odřízli skalp. Bylo to hrůzné, ale zároveň velmi zvláštní, už tím, jak sluneční záře celou scénu obarvovovala narudo."

Pomník, který od roku 1901 stojí na místě potyčky u Stillman Valley hlásá: „Na tomto místě se 14. května 1832 odehrála první srážka ve Válce Černého Jestřába. 275 milicioářů z Illinois pod velením majora Isaiaha Stillmana se obrátilo na útěk před Černým jestřábem a jeho válečníky. Dobrovolníci byli touto porážkou tak demoralizováni, že do pole musela být povolána nová armáda.“ Památník zároveň připomíná jména deseti důstojníků a vojáků, pohřbených opodál.

A rovněž zdůrazňuje přítomnost Abrahama Lincolna, „vojáka, státníka a mučedníka“, který nešťastníky padlé v boji s indiány pomáhal pohřbívat a posvětil tak větší slávu tohoto jinak neznámého koutu dnes dosti monotónní části amerického Středozápadu.

Text příspěvku byl upraven 25.07.14 v 22:44

pajonek
pajonek 25.07.2014 v 22:45

Historie jednoho obrazu

George Catlin * 1796 - † 1872, USA,

Americký malíř George Catlin se narodil 26. července roku 1796 ve Wilkes Barre v Pennsylvanii. Celý jeho život byl spojen s Indiány, se kterými se seznámil prostřednictvím mnoha vyprávění a historek – jeho matka byla jednou Indiány zajata a vězněna v jejich táboře. Catlin byl vzdělávaný doma pod vedením svojí matky a i malovat se naučil sám, když maloval portréty svých přátel.

George Catlin maloval především lidi. Přestože namaloval celou paletu námětů z hraničářského kraje na západě, věnoval nejvíce svých tvůrčích sil obyvatelům Velkých plání, Indiánům. Vydal se na cestu s ambiciózním, nebezpečným úmyslem ,,dostat se postupně ke všem indiánských kmenům severoamerického kontinentu a vrátit se domů s věrnými podobiznami jejich vůdčích osobností…“ a za deset let, od roku 1829 do roku 1839, svého cíle takřka dosáhl. Představil světu s hrdostí své mamutí dílo „Catlinovu galerii severoamerických Indiánů", jež zahrnovala přes 600 obrazů, z nichž tři sta byly portréty Indiánů ze 48 kmenů, jež navštívil. Jedna z nejmalebnějších postav, kterou Catlin namaloval, byl Černý Jestřáb, jeden z nižších náčelníků indiánského kmene Sauků a Lišek a vůdce Indiánů ve válce r. 1832.

.....už je jasné, že Léto bubnů není žádná fikce, ale historický příběh. V knížce se vedle Černého jestřába objevují i jména jako Henry Atkinson, Stillman, kongresman Reynolds. Popisky masakrů bezbranných žen, dětí a starců pod bílou vlajkou, zabití dvou vyjednávačů s bílou vlajkou jsou také zmíněny...

Viki9
Viki9 31.07.2014 v 21:42

... myslíš tento obraz? http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Black_Hawk_%28Sauk_chief%29.jpg

pajonek
pajonek 04.08.2014 v 21:47

...pokračování prvního příspěvku
...pro zájemce mám ke stáhnutí krátký komiks Heleny Lukešové, který se po 64 rokách konečně objevil v Česku
...je součástí knihy Legendy H+Z
http://ulozto.cz/xKg5xi2b/komix-zip]http://ulozto.cz/xKg5xi2b/komix-zip

Text příspěvku byl upraven 04.08.14 v 21:54

pajonek
pajonek 27.08.2014 v 18:07

.....v dětství můj oblíbený spisovatel .... asi po 55 letech je snad zkompletováno dílo /ufufuf/
AUTOR: Vladimír Watzke (*1900-1971, pseudonymy Vladislav Zíka, Georg Bobbin, Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Vladimít Vacke, Eva Chválová)
---- byl český spisovatel a psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky (např.Zrzounkovy pohádky (1933), Pozdě (román, 1933), Pozdní jaro (román, 1934), Vášeň a láska (román, 1935), Věrka s červenými srdéčky (dívčí román, 1937), Žena bez srdce (román, 1938), Záhadný letec (dobrodružný román, 1938), Vítězství Jiřího Žuluna (kus rodové kroniky, 1938), Tajná vysílačka volá (dobrodružný román, 1938), Tajemství staré věže (dobrodružný román, 1938), Srdce v propasti (román, 1938), S.O.S. (moderní piráti, dobrodružný román, 1938), Rozvědčík o štěstí (román, 1938), Obhájci bílé vlajky (dobrodružný román, 1938), Mirka letí kolem světa (dobrodružství odvážného srdce, 1938), Marbulínkovo představení (1938), Marbulínek v cirkuse (1938), Marbulínek krotitel (1938), Lucinka provazolezkyně (1938), Jožka v Praze (dívčí románek, 1938), Jožka jede na slet (dívčí románek, 1938), Hoši na předměstí (dobrodružný román, 1938), Frantík a vyděrači (dobrodružství chlapecké tlupy, 1938), Fialový ďábel (román, 1938), Veselé pohádky máje (1939), Ve víru zlatého mámení (román dneška, 1939), Tercie se bouří (příhody veselých chlapců, 1939), Šest hrdinů z Nome (dobrodružství na konci světa, 1939), Spravedlivý Chess (chlapecký románek, 1939), Pytlákovo srdce (román lesních samot, 1939), Pan rada vdává dceru (1939), Město na dně mořském (dobrodružný román, 1939), Ivanova družina (veselá i vážná dobrodružství skautské družiny, 1939), Co šašek vyprávěl (povídky o lidech i zvířatech, 1939), ŽUB (ženy u benzinu, veselý román o mladých lidech, 1940), Zorka jde do sekundy (dívčí román, 1940), Táborák volá (dobrodružný román, 1940), Syn strážce majáku (dobrodružný román pro chlapce, 1940), Pohádky naší mámy (1940), Mušák Pišťula (1940), Kluci ze zlatého vraku (příhody malých dobrodruhů, 1940), Šestnáctiletý pilot (dobrodružství mladého letce v pralesích Jižní Ameriky, 1941), Pozor na primány (román veselých prázdnin, 1941), Nejmilejší Marbulínkova domácí zvířátka (1941), Marbulínkovy veselé příběhy (1941), Marbulínkova domácí zviřátka (1941), Marbulínek vítá jaro (1941), Letadlo na obzoru (román o leteckém dobrodružství, 1941), Král stříbrného orla (1941), Kašpárkův veselý slabikář (věnec říkadel, pohádek a příhod, 1941), Jirka se nebojí (román statečného chlapce, 1941), Jarka objevuje svět (dívčí román, 1941), Orlí srdce (letecký román, 1942), Marbulínkův cirkus (1942), Letadlo nad Afrikou (letecký dobrodružný román, 1942), Král stříbrného orla (1942), Pan profesor a ostatní (optimistický příběh, 1943), Ocelová cesta (román vytrvalého chlapce, 1943), Hrdinové severu (dobrodružný román, 1943), Zrádná tvář (1944), Letec nad propastí (román pro chlapce, 1944), Hrdinka Anička (dívčí román, 1944), Co vyprávěla auta Jirky motoristy (1948), Věrka vede kvartu (dívčí román, 1991), Terciánky s čertem v těle (1991), Primánky se rojí (1991), Martinovo vítězství (1992)). Vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Tuto školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Protože si potřeboval kvůli rodině přivydělat, začal v polovině třicátých let 20. století psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci (např. za romány Hrdinové severu a Letadlo nad Afrikou) a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

pajonek
pajonek 27.08.2014 v 18:15

..snad se potěší aspoň tenax

tenax
tenax 27.08.2014 v 18:39

Tenax se potěšil jako u každého pajonkova příspěvku - tedy pokud nezadává zapeklité hádanky, to je pak naštvaný sám na sebe a láme si marně hlavu :-).
Ale koukám, že jsem byl pasován na zájemce hlavně o brakovou literaturu, což je omyl. Mně se jen dostala náhodou do ruky vynikající kniha Svět rodokapsů a vytěžil jsem z ní to, že máme na DK zkompletované všechny prvorepublikové sešitové románové edice, toť vše.
Teď čtu sice úplně jinou literaturu, ale občas se rád vrátím i ke knihám svého dětství, ať už je to Vinnetou, Biggles, Nobody, Leon Clifton nebo třeba knihy Vládi Zíky.
A díky za přehled jeho knížek, to se muselo dávat dohromady dost obtížně, klobouk dolů.

pajonek
pajonek 27.08.2014 v 18:54

...nechtěl jsem tě pasovat na přítele Braků ...myslel jsem, že jsi taky, jako já "milovník starých tisků".......

tenax
tenax 27.08.2014 v 18:59

Tak to ano, rozhodně, ti prý mívají dobrodružný život (aspoň podle Sayersové). Být lord Petr, neměl bych s hádáním takové potíže :-)

pajonek
pajonek 29.08.2014 v 16:38

Alistair MacLean - Generál nesmí promluvit
Proč o tom píšu? Knihu jsem četl několikrát, už jsem to i jednou poslechl ... a až ted při druhém poslechu jsem si všiml zajímavosti..
už je mi jasné proč němci prohráli všechny války ... vždyt oni ani nerozeznají unifomy oficírů - posudte sami -
...hlavní postava je "kapitán" gestapa Von Brauchitsch --- a jedeme pěkně z kopce

Dorazil na nádvoří a doběhl k vrtulníku. Nikdo u něj nebyl. Rychle se vyšplhal po žebříku nahoru a plastikovou kopulí nahlédl do pilotní kabiny. Zase slezl a zavolal na nejbližšího strážného, který se k němu přiklopýtal a na řemenu za sebou vedl dobrmana.
„Rychle!" vyštěkl von Brauchitsch. „Viděl jste tady někde pilota?"
„Ne, pane majore," odpověděl nervózně strážný. Byl to už postarší chlapík, který už dávno překročil věk pro službu na frontě a z gestapa měl velkou hrůzu. „Už dlouho ne."
„Co tím chcete říct - dlouho?" dorážel na něj von Brauchitsch.
„To nevím. Totiž, chci říct," dodával honem strážný, „tak půl hodiny. Nebo víc. Řekl bych, že tak tři čtvrtě hodiny, pane kapitáne."
„Zatraceně," zaklel von Brauchitsch. „Tak dlouho? Řekněte mi, když pilot dělá nějaké opravy, má tady nějaké místo, které by používal jako dílnu?"
„Ano, pane majore." Strážný dychtil posloužit aspoň nějakou kladnou informací. „Tam v těch dveřích. To je bývalý obilní sklad."
„A je tam teď?"
„To nevím, pane kapitáne."
„Měl byste to vědět," pokáral ho von Brauchitsch chladně. Máte mít oči otevřené. No tak, nestůjte tady takhle, blbče! Běžte se podívat!"

...výsledek: 2x kapitán, 2x povýšen na majora /hihihi...........

Dudu
Dudu 29.08.2014 v 19:15

Pajonku, pobavilo- doufám, že ji u nás v knihovně objevím.

pajonek
pajonek 30.08.2014 v 23:00

....dával jsem dohromady další KNAUFI , třeba někoho zaujme
Fantom opery
Fantom opery (1910, Le Fantôme de l'Opéra) je román francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, jehož příběh je na pomezí mezi dobrodružnou a fantastickou literaturou. Román byl nejprve vydán na pokračování v deníku Le Gaulois, první knižní vydání je z roku 1911. Jde o nejslavnější Lerouxovo dílo..
Česky vyšel román

Fantom opery, Jan Kotík, Praha 1919, přeložil František Štěpánek, znovu 1926.
Fantom opery, Mladá fronta, Praha 1957, přeložil Jiří V. Svoboda, znovu Ivo Železný, Praha 1991.
Fantom opery, XYZ, Praha 2008, přeložil Jiří Žák.
Fantom opery, Computer Press, Brno 2009, dvojjazyčná zjednodušená verze, přeložila Jitka Brožová.

Na Lerouxově románu je založeno mnoho filmových, televizních, literárních, divadelních i hudebních děl.
Das Phantom der Oper (1916), německý němý film, režie Ernst Matray, v titulní roli Nils Olaf Chrisander, film je dnes ztracen.....
The Phantom of the Opera (1925), americký němý film, režie Rupert Julian, v titulní roli Lon Chaney.
(ke shlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=aI0tWZc8gP4)
...dokonce dvojdílný čínský film na motivy Fantoma opery
Yè bàn gē shēng (1937, Půlnoční píseň), čínský film, režie Ma-Xu Weibang.
Yè bàn gē shēng xu ji (1941, Půlnoční píseň II.), čínský film, režie Ma-Xu Weiban
(ke shlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=MqOpZ7Dhr0c
The Phantom of the Opera (1943), americký film, režie Arthur Lubin, v titulní roli Claude Rains.
El fantasma de la ópera (1960), argentinský televizní film, v titulní roli Narciso Ibáñez Menta.
The Phantom of the Opera (1962), britský film, režie Terence Fisher, v titulní roli Herbert Lom.
(ke shlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=-NUOjRQtRsI)
The Phantom of the Opera (1983), americký televizní film, režie Robert Markowitz, v titulní roli Maximilian Schell.
(ke shlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=IUVqVq0g5b8
The Phantom of the Opera (1988), irský animovaný film, režie Al Guest a Jean Mathieson.
The Phantom of the Opera (1989), americký film, režie Dwight H. Little, v titulní roli Robert Englund. --- tohle je asi nejlepší filmové zpracování (ke stažení http://ulozto.cz/xXQGWnS/phantom-of-the-opera-1989-avi

pokračování

Viki9
Viki9 31.08.2014 v 07:07

... Mistře knihovníku, jedno animované zpracování je ke shlédnutí na https://www.youtube.com/watch?v=NT7MNSYw6Yw#t=19
... ale nejsem sto vypátrat, zda je to to irské zpracování nebo nějaké jiné ... tohle vypadá dost americky ...

pajonek
pajonek 06.09.2014 v 17:52

Knihovna zahajuje půjčování e-knih. Legálně!
1.září 2014
Městská knihovna v Přerově, ve spolupráci s portálem eReading.cz, zahajuje pro své uživatele půjčování elektronických knih. Přerovská knihovna se tak zařadila mezi první knihovny v republice, které tuto službu svým čtenářům poskytují. Propojením našeho on-line katalogu Carmen s katalogem eReadingu.cz získají naši uživatelé k dispozici možnost zapůjčit si stovky titulů e-knih, a to včetně novinek a bestsellerů.

Vzhledem k tomu, že se stále jedná o pilotní a částečně ještě zkušební provoz, uvítáme jakokoliv zpětnou vazbu a reakce, podle kterých případně můžeme upravovat aktuální podmínky půjčování e-knih (např. počet výpůjček apod.).
Jaké jsou základní parametry půjčování e-knih?

- všechny e-knihy z portálu eReading.cz jsou dostupné z knihovního on-line katalogu Carmen. V původním on-line katalogu LWWW již není možné e-výpůjčky z důvodu využívání zastaralých technologií implementovat. Seznam dostupných knih pro e-výpůjčky v on-line katalogu Carmen.
- služba půjčování e-knih je k dispozici pouze uživatelům Městské knihovny v Přerově s platnou registrací a je poskytována zdarma
- e-knihy lze číst na čtečkách eReading.cz, telefonech (smartphone) a tabletech s operačním systémem Android a iOS pomocí aplikace eReading.cz
- délka výpůjčky je 21 dní, po uplynutí této doby se e-kniha automaticky znepřístupní, výpůjčku není možné zkrátit ani prodloužit. Nevztahují se proto na ní žádné sankční poplatky z prodlení, výpůjčená e-kniha sama zmizí z vašeho zařízení
- současně si je možné vypůjčit maximálně 2 tituly
- kromě možnosti e-výpůjčky byly některé záznamy knih v našem katalogu obohaceny o možnost prolistovat si ukázku nebo obsah daného titulu ve formátu PDF

Adria Orici
Adria Orici 06.09.2014 v 20:15

Bohužel vlastním jinou čtečku. Rozhodně je to krok kupředu. Skvělé ;).

pajonek
pajonek 16.09.2014 v 20:51

...každý asi zná jména - Petr Janda, Eda Krečmar, Jiří Stivín, Viktor Sodoma, Jan Antonín Pacák a Pavel Vrba.....
..každý asi zná - ROCK´N´ROLL.....a každý asi zná slovo BIG BEAT
...ale ne každý ví, kdo to vlastně v Čechách začal....
...a tak se vrátíme do roku 1959 a začátky první slavné skupiny SPUTNICI
V pátek 4. září 1959 se v bytě Leiše sešli - Tom (Vašíček), Eduard Krečmar /14. JSŠ/, Jiří Klíma /14. JSŠ/, Ivan (Jonáš), Helena Zoubková /14. JSŠ/. Rozhodlo se dát dohromady skupinu, která by zpívala a hrála.
Ze slov členů Sputniků : V začátcích měly naše koncerty i ráz výchovně vzdělávací - objasňovali jsme, jakou hudbu hrajeme, jak vznikla atd. Bylo ovšem nutno takto postupovat, protože byla cenzura - nesměli jsme zpívat anglicky, když už jsme prosadili, že vůbec můžeme veřejně vystupovat. Takže - od prvního vystoupení jsme hráli písně s českými texty, snad i s vlastní skladbou - Strašidelný sen...
První vystoupení bylo zřejmě někdy v druhé půlce října 1959 .....
Sputnici byli první československou rock´n´rollovou skupinou, která veřejně vystupovala v klasickém obsazení (kytary, klavír, basa, bicí, saxofon, sólový zpěv a smíšený vokální sbor). Začala nejen s rockem v Československu, ale od počátku i s vlastními texty i skladbami.
Rok 1960
18.5. ROCK'N'ROLL prvně v televizi! – přímý přenos!!!
Sputnici a tedy rock'n'roll vůbec se prvně objevili v televizi dne 18.5.1960 v pořadu Zvědavá kamera.
V polovině roku 1960 nám bylo zakázáno vystupování, protože se vyostřila mezinárodní situace po sestřelení amerického špionážního letadla U-2 (pilot F. G. Powers) nad územím SSSR. Rázem bylo opět vše, co přicházelo ze Západu, na indexu.
Rok 1961
14.4. poprvé užit termín BIG BEAT v premiéře pořadu v Ječné 27 "Písničky a Big Beat".
13.6. první nahrávání pro Československý rozhlas.
30.9. 2. vystoupení v Čs. televizi v pořadu Podzimní magazín s písní Jsem povděčen.
10.11. druhé nahrávání pro Čs. rozhlas - pro zahraniční vysílaní do NSR, např. znělka, Jsem povděčen, Nemiluji, Mary Lou, rozhovor s Jonášem a Zoubkovou.
Po vysílání našich skladeb do zahraničí nám lidé z rozhlasu říkali, že dostávají mnoho dopisů. Například občané z NDR po nich chtěli potvrdit, že jde o československou skupinu, že se u nás skutečně může hrát rock’n’roll. A dva dopisy, pokud si dobře pamatuji, přišly i z Velkovévodství lucemburského.
5.12. složeny kvalifikační zkoušky v Městské lidové knihovně, Sputnici = první československý oficiálně uznaný rock and rollový orchestr.
Rok 1962
11.4. + 18.4. další nahrávky ve studiu Čs. rozhlasu, (11.4. pro vystoupení v Čs. televizi).
18.5. ROCK'N'ROLL prvně v Lucerně - premiéra pořadu "Co jsme dělali, děláme a budeme dělat." Konferoval Jiří Grossmann ....
V poslední třetině roku se vyhrocovaly názory mezi Sputniky na to, jak a co hrát dál. Část chtěla zachovat jevištní podobu vystoupení, část chtěla jen koncerty – show. Někteří chtěli hrát zcela profesionálně, jiní, hlavně studenti vysokých škol, dávali přednost studiu. Sputnici se i početně značně rozrostli, a tak zde bylo mnoho individualit a protichůdných zájmů.
Ovlivnili řadu dalších českých beatových souborů a odstartovali kariéru kytaristy Petra Jandy, textaře Eduarda Krečmara a pozdějšího jazzového hudebníka Jiřího Stivína. Po vrcholném bodě kariéry Sputniků, jímž byl rok 1962 s pořadem Skála a rohlík a vystoupením v Lucerně, začalo stále více převládat propojení pořadů s divadelními scénkami. V září 1962 přišli do souboru noví hudebníci a zpěvačky, postupně došlo ke sporům i mezi členy základní sestavy. Na konci roku opustili skupinu Petr Janda, Jan Obermayer a sestry Němcovy. Po dalších změnách v souboru znamená v červnu 1963 derniéra úspěšného pořadu Jak se dělá jaro (režie Ivo Paukert) konec prvotního směřování.

Od října 1959 do června 1963 měli Sputnici 115 vystoupení (22 premiér jevištních pořadů, koncerty, hraní k tanci atd.). V silně pozměněné a redukované sestavě hráli ještě v druhé polovině roku 1963 a během roku 1964 se aktivity skupiny rozplynuly.

A tady je raritka raritek - 62 skladeb starých, nezapomenutelných Sputniků.

Text příspěvku byl upraven 09.10.23 v 11:43

pajonek
pajonek 16.09.2014 v 20:53

.....je mi jasné, že článeček jsem si napsal pro sebe....ale musel jsem , na tohle se nezapomíná a já jsem pamětník



Vložit příspěvek