hanak_v_exilu komentáře u knih

Podle názvu jsem čekal esej o národních státech, ale ony jsou to stručné dějiny Evropy. Autor probral politiku, umění i vědu. Aby toho nebylo málo, nesměle do nich narouboval ideu o postupně sjednodujícím se kontinentu, a to ve všech třech těchto oblastech. Knížka je ovšem útlá, takže mnoho událostí zůstalo opomenuto, nebo bylo brutálně zkráceno. Na vyjádření myšlenky to stačí. Kdyby se lidé v dějinách orientovali alespoň do takové hloubky, byla by to paráda.

2 11.11.2021

Kniha pojednává o dobrodružství původní posádky, ale byla napsaná až v roce 2004, a na ději to je poznat. Prosáklo do něj několik moderních trendů, které pozohýbaly charaktery starých známých postav a vytvořily nové postavy, sloužící k morálním apelům. Christopher Bennett mi tím radost neudělal. Jenže psát umí, takže příběh navazující na první star trekovský film a naroubovaný na jednu z lepších epizod TOSky se četl velice dobře. Oceňuju snahu o nové postřehy ohledně myslících strojů. Ani jsem si neuvědomil, že jich Kirk potkal tolik.

3 02.11.2021

Není divu že se děj filmu a knihy liší. Rambo je v předloze téměř záporná postava a šerif naopak téměř kladná. Sylvester Stallone se nechtěl zaškatulkovat jako bezcitný vraždící stroj, a nechal si scénář přepracovat do komornější, psychologičtější a méně krvavé verze příběhu. Kdybych je měl porovnat, vyzdvihl bych oba. Knihu pro nekompromisní děj, film pro určitý přesah, v předloze sotva naznačený.

6 02.11.2021

MOBA moudře naskočila do dinosauří mánie rozjeté Spielbergovým Jurským parkem. Tehdy ty pravěké potvory zbožňoval snad každý a lidé hltali cokoliv co o nich vycházelo. První díl je seznamovací, ale dostatečně svižný aby nenudil. Puristy by možná mohlo rozladit, že obyvatelé období křídy neodpovídají moderním předpokladům vědců a autor si je dokonce přizpůsobil potřebám příběhu. Snad jako malou omluvu zmínil i exotičtější druhy. Jestli se tedy dá o 65 miliónů let mrtvých tvorech říct, že jsou i nějaké obyčejné druhy.

3 07.10.2021

Na to kolik toho Siegfried Knappe prožil, tak jsou jeho memoáry docela fádní. Pochopitelně jim nepomohlo, že je překládal idiot. Vlastislav Kotouček s naivitou srny zaměňoval města a komolil jména bitev, a ještě ke všemu dal textu ráz školního referátu na téma "Co jsem dělal o prázdninách". Tomuto dojmu pomáhá jak nemístně optimistické vyjadřování autora - všechno bylo krásné, všichni si všechno moc užili a okupované obyvatelstvo bylo ze všeho nadšené, tak cudné vynechávání válečných zločinů. V Knappeho podání se operace Barbarossa podobala výletu, při němž se vydařilo vše, kromě počasí. Kupodivu se i přes všechny uvedené neduhy kniha četla vcelku dobře. Ovšem spíše než studentům historie bych ji doporučil odrostlejším dětem.

2 06.10.2021

Moc nechápu proč autor zavedl děj tam kam ho zavedl, protože by se bez této rozsáhlé vsuvky úplně obešel. Možná chtěl do své trilogie obsáhnout další část nevysvětlitelných záhad, možná chtěl zdůraznit epičnost celého dobrodružství. Povedlo se mu to tak napůl. Kdyby totiž pralesní část vyškrtal a zůstal na studeném Islandu, příběh by tím neutrpěl. Naštěstí je kniha svižně napsaná a děj se nezadrhává, takže jsem mu onen výlet rád odpustil.

3 30.09.2021

Velebený talent Franka Herberta na koncipování exotických společností se tady projevil naplno, přesto se přiznám, že mě víc potěšily civilnější kusy. Sbírka je nevyrovnaná, jak už to bývá. Ovšem ne do kvality, ale co do zaměření. Kombinuje příběhy z velice komplikovných realit s těmi ze světů téměř současných. Povídky Zasedání výboru a Neobyčejný starý dům působí jako něco od Roberta Heinleina. Velký zpěv - volání rodu naopak jako kdyby ji napsal Brian Aldiss.

1 30.09.2021

Sci-fi si prošla několika vývojovými fázemi. Ve čtyřicátých letech se prosadil názor, že každá správná povídka (a román) musí stát přesně na pomezí mezi vědou a příběhem. Dříve totiž bylo sci-fi buď suchopárné čtení plné fyziky a chemie, nebo naopak "kovbojka ve vesmíru", čili žádná věda. Výjimky z tohoto pravidla jsou dodnes klasikami. V šedesátých letech se tento přístup vyčerpal. Harlan Ellison přišel s novým pojetím žánru, stojícím na měkkých vědách. Pokoušel se do sci-fi prosadit biologii, psychologii, antropologii, behaviorální vědy a další. Snahou bylo čtenáře šokovat a zároveň přiblížit sci-fi mainstreamu. Ukázkový příklad je povídková sbírka Nebezpečné vize. Musím se přiznat, že mi tenhle přístup příliš nesedl. Raději mám kovbojky ve vesmíru, nebo díla Zlatého věku. Kvalitu Ellisonových povídek to ovšem nesnižuje.

5 24.09.2021

Nevím jestli je to tím, že každá povídka má v sobě nějaké ponaučení k němuž musela směřovat, ale přišlo mi, že autor většinou vytvořil zajímavý svět a pak v něm neobratně vystavěl příběh. V prvních dvou povídkách je tenhle dojem nejvýraznější. Až ta třetí - Dominika z Podolí mě opravdu zaujala. Vrchol sbírky pak přichází v následující - a mnohokrát zmíněné povídce Tenkrát na zahradě. Obě mají nepřekvapivě společné, že se neodehrávají ve fikčním světě. Zbytek povídek trpí stejným chronickým problémem jako první dvě. Vypíchl bych ještě Skrýš - protože je strašlivě zmatená a nedává smysl, a poté Dům u Zlatého kapradí, protože z ní až příliš čiší autorova snaha protlačit do vyprávění své postoje. Na ní jsou slabiny sbírky nejviditelnější.

3 11.09.2021

Celou první čtvrtinu knihy jsem v sobě živil naději, že Ludvík Souček napsal modernizovanou a obohacenou verzi Vernovy Cesty do středu Země. Autor ovšem stočil sled událostí jiným směrem a narouboval do děje své pavědecké teorie - v ucelené podobně představené v pozdější knize Tušení stínu. Co neobstálo ve vážně míněné práci, to se v beletrii pochopitelně snese, takže výsledný dojem není špatný. Přesto platí, že první polovina vyprávění je čtivější než ta druhá.

6 10.09.2021

Knížka začíná slibně - vyvrácením naivních a dnes už částečně opuštěných tvrzení Ericha von Danikena. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem věřil, že mám v rukou knihu přistupující k záhadám a nevysvětlitelným artefaktům z hloubi času z racionálního pohledu. To mi vydrželo zhruba do třetiny, kdy Ludvík Souček popustil uzdu fantazie a plynule se zařadil po bok tvořivého Švýcara. Jeho teorie, nebo lépe řečeno jeho fantazie ovšem není tak atraktivní, ani tak ucelená. Kniha samotná je pak zmatená, druhá polovina postrádá čtivost a občas je vyloženě ubíjející. Málokterý text mě takhle uspával.

3 06.09.2021

Literárně a příběhově ne tak vybroušený, ale mytologicky nejbohatší díl volné série. Bratři Strugačtí udělali pozoruhodný pokrok a z původního přímočarého dobrodružství okořeněného trochou politiky, se dostali skrz komplexní detektivku, až k pseudodokumentu mohutně říznutého filosofií, etikou a paranoiou. Přesto si myslím, že motiv Poutníků měl být využit nápaditěji. Slabších pět hvězdiček.

5 15.08.2021

Možná jsem nečetl příliš pozorně, ale onu hloubavou sci-fi, ani brilantní detektivku jsem v knize neviděl. Strugackým přiznám, že Brouk v mraveništi je ucelenější, svižnější a plastičtější než předchozí Obydlený ostrov. Občas nakousne zajímavá témata a ke konci nabere atmosféry. Ovšem z plodného námětu šlo vymáčknout mnohem víc než pár vzrušujících úvah. Kapitoly z operace Mrtvý svět bych uvítal rozepsané minimálně na povídku.

7 07.08.2021

Okřídlené rčení srovnávající díla kinematografie a literatury říká "kniha je lepší". V tomto případě bych ho převrátil a řekl bych, že přednáška byla lepší. Kniha je sice čtivá a přístupná, bohužel za to platí dojmem uspěchanosti a povrchnosti. Za přečtení pochopitelně stojí, ovšem lepší využití času je přečíst si knihu Kolaps a regenerace, a poté si pustit přednášku o sedmi zákonech na youtube kanálu brněnské hvězdárny.

5 30.07.2021

Ruské sci-fi v sobě mají něco z pohádek. Jednorozměrné postavy se ukvapeně rozhodují na základě povrchních dojmů, zvraty jsou vidět na dvě stránky dopředu a děj je často o boji dobra se zlem. Romány bratrů Strugackých se tomu schématu většinou vymykají, ale o tomhle to neplatí. Skrývá v sobě myšlenkovou hloubku a nemilosrdně ji ředí v přímočarém a ke konci trochu zmateném dobrodružném příběhu. Když se děj zastavil a poodhalil něco z reálií, cítil jsem v knize potenciál na skvostné filosofické sci-fi. Bohužel zůstalo jen u náznaků.

3 30.07.2021

Filmy S. Craiga Zahlera mám rád, ale nebudu zastírat, že si u drsnějších pasáží zakrývám oči. To u knihy dost dobře nejde, takže jsem se před čtením v duchu pokřižoval a připravil se na tradiční nával hnusáren. Překvapivě jich zase tolik nebylo, respektive dost jich je jen naznačených. Přirovnal bych to k Dragged Across Concrete - většina nejnechutnějších situací se odehrává "mimo záběr". Atmosféře to pochopitelně neublížilo. Je temná a hutná, tak jak je u autora dobrým zvykem. A teď to prosím zfilmujte.

8 15.07.2021

Ruku na srdce, tohle je s přehledem nejhorší kniha, co jsem ze Star Trekovského univerza četl. Jak už to u povídkových sbírek bývá, tak je kvalita kolísavá. U většiny antologií kolísá od skvělých po ty méně povedené, tady se křivka potácí v hlubokém podprůměru. Opravdu dobrá je jen Žár slabosti. Ta mi připomněla civilnější věci od Raye Bradburyho, především díky deziluzivní pointě. Prima kšeft a Odkud není návratu se četly dobře, ale vynikají jen v téhle bídné konkurenci.

1 13.07.2021

Zombie survival, který není až tak úplně zombie, ani až tak úplně survival. Připadalo mi, že Stephen King roztáhl povídku do podoby románu. Prázdná místa vyplnil banálními situacemi, takže se vyprávění chvílemi nepěkně táhne. Kniha nevyniká ani atmosférou, ani zápletkou, ani pointou. Určitá síla leží v postavách, jenže ta nejsympatičtější se posledních stránek nedočkala. Pokud tím autor zamýšlel zvýšit drtivost děje, tak selhal. Na Kinga slabé, na postapo málo beznadějné, na dystopii příliš plytké.

8 02.07.2021

Před deseti lety - tedy v době vydání francouzského originálu, bych napsal že je to "podnětná a myšlenky vyvolávající kniha, možná místy příliš radikální". Po dekádě překotného vývoje už působí téměř zbytečně. Trend výměny (západo)evropského obyvatelstva je nezpochybnitelný pohledem statistiky a obtížně vyvratitelný z pohledu sociologie. Přesto stojí tato sbírka esejů za přečtení. Když už pro nic jiného, tak pro překrásný jazyk jímž je napsána. Připomněla mi prvorepublikové překlady klasických řeckých filosofických děl. Občas byla iluze tak silná, až jsem podlehl mylnému dojmu že čtu historickou knihu a konečná fáze Výměny je už dávno za námi. Naštěstí má Francie ještě čas, aby se jí vzepřela.

7 14.06.2021

Mírně slabší než pozdější sbírka Barva z kosmu. První dvě povídky - Dagon a Slavnost mě zaujaly jen pointou, Volání Cthulhu mi přišlo pohříchu nevýrazné. Až Hrůza v Dunwichi byla správně mrazivá a strašidelná. V horách šílenství je nepřiznaným vrcholem sbírky. Čekal jsem příběhovou předlohu Carpenterova filmu, ale dostal jsem svižné, přesto však epické dobrodružství rozvíjející už tak bohatou mytologii. Poslední povídka - Stín z hlubin času působila po té emocionální náloži téměř odpočinkově, a ani ona nezapře své kvality.

3 14.06.2021