grillica komentáře u knih

Autoři: Bezruč, Březina, Čech, Čarek, Čelakovský, Dyk, Erben, Halas, Hálek, Hora, Hrubín, Kollár, Mácha, Němcová, Neruda, Nezval, Seifert, Sládek, Stehlík, Toman, Vrchlický, Wolker.

Ze zadní části přebalu: Vyšly jako další serie nejkrásnějších českých básní v lístkové edici, kterou řídí a vydává Marie Marková, Hodonín, Masarykovo nám. 15. Vytiskly Tiskové podniky Rovnost.
_
Soubor básní uspořádán jako antologie, obsahuje 30 básní, které jsou určeny všem, kdož lnou s úctou a láskou k vrcholným plodům české poesie. Účelem jejich jest básnictví zpopularisovati přiblížiti lidu a překlenouti tu dálku, která dosud se rozprostírá mezi básníkem a čtenářem. Ve zvláštní úpravě, na sličných blanketech rozlétají se nejkrásnější české básně po osvobozených zemích československých.
_
Stane-li se kterákoliv z těchto básní onou "střelnou modlitbičkou vyššího stupně", jak to praví ve svém úvodě Miloslav Novotný, bude to ta největší odměna, kteoru vydavatelka lístkové edice "České básně všem lidu", mohla chtít.

4 15.01.2020

Prostě Soukupová. Zase jsem všemi stránkami proletěla snad nadzvukovou rychlostí. A stejně tak rychle se mi to všechno zažralo pod kůži a nenechalo ani vydechnout. A pořád se mi nějak blbě dejchá, z toho příběhu, z těch rodinných sraček, bolístek, ukřivděností, všechno-je-v-pohodování, nic-mi-nedění. A přitom se toho dělo a děje dost. No jasně že už zase myslím a skoro se zajíkám nad smrteností rodičů a jejich brzkým stěhování z rodného domu.. Život. Soukupová je vážně skvělá, i kvůli ní potřebuju čím dál tím víc knih, které mě nenechají chladnou. Které mě prostě rozsekají na kousíčky.

18 15.01.2020

Nedočteno.. Překombinované, opravdu ne uvěřitelné, nezajímavé, stoletý stařík v sukních a zabalen do historických pseudo-událostí. Škoda času číst dál. A ty pravopisné chyby, už přede mnou někdo pěkně prohnal červenou tužku a já se jen musela držet, abych taky neškrtala. Ale to se s knihama z knihovny nedělá!

Musím se přiznat, že jsem po knize sáhla náhodou, a to kvůli Elišce Podzimkové, na jejíž pražskou výstavu o Malém princi jsem se v tu dobu chystala (mimochodem do 31.1. Vnitroblok, běžte, běžte! Díky ní a mistrovské audioknize Viktora Preisse jsem toho blonďatýho prcka znovu objevila). Je to moc milá kniha, veskrze (někdy až příliš) pozitivní, příjemná, vtipná a opravdu nostalgická. Plná rodinných detailů, postaviček s jejich typickými řečmi, oblečením, zlozvyky a kvalitami... Každá rodina má svoje pohnuté osudy, zábavné historky, předávaná moudra i mýty o seznámení babičky s dědečkem. Kniha se mi líbila natolik, že jsem si po měsících přemítání a váhání začala nahrubo sepisovat všechno, co vím o naší rodině, co mi kdo vyprávěl, jsou to ucelené části i výkřiky, matné vzpomínky.. Třeba taky jednou něco podobného napíšu!

4 06.01.2020

Díky této knize se Soukupová stala mojí oblíbenkyní. Ještě jsem se totiž nesetkala s jiným autorem, který by tak neskutečně výstižně a realisticky dokázal sepsat tyhlety vnitřní monology, kolotoče bez konce, proud neutuchajících myšlenek a toho všeho, co se nám všem honí hlavou. Takový je život, a proto je takhle kniha tak skvělá! I podruhé, potřetí. A ty rodinné frustrace, ukřivděnosti, nasranosti, bolístky, emoce a ne-emoce, to je mi bohužel taky blízké, až z toho -nejen pod sněhem- mrazí.

9 28.12.2019

Také jsem se k Eleanor dostala náhodou, v "dnes vrácených knihách". Královsky mě bavila svou svérázností, inteligencí, prostotou. A osamělost, braní věcí tak jak jsou, odevzdanost a nezvyklost na péči, něhu, starost, to bylo místy velmi dojemné. Ještě že se potkala s Raymondem. PATETICKÉ INTERMEZZO. Kolik věcí bereme jako samozřejmost a běžnost - své lidi, rodinu, kamarády, starostlivost rodičů a tak. Vděčnost je to slovo, které se snažím připomínat si každý den.. KONEC PATETICKÉHO INTERMEZZA. Tuhle čtivou, milou knihu můžu určitě doporučit. Pomohla mi se uklidnit po neskutečném dni blbci. Ráda bych znala víc takových "svých" a "praštěných" Eleanor (ale nikomu nepřeju její historii).

11 19.12.2019

To je kniha, čéče! O pražském metru pro kluky, holky a dospělé (nejen šotouše), které baví nápadité dětské knihy plné krásných, pečlivých a originálních ilustrací. Baví mě vyprávěcí linka a setkávání Karla s dědečkem, čéče, zkrátka všechny detaily. Těší mě prohlížet si knihu jen tak, snažím se šetřit každou stránkou co to jde, ale asi mi to moc dlouho nevydrží. Hezký dárek (jsem si nadělila)!

4 12.12.2019

Přečetla jsem dost devadesátkového dívčího braku a něco z toho jsou dodnes mé oblíbené knihy, protože mě nějakým způsobem zasáhly, byla jsem v tom správném rozpoložení či věku (namátkou Říkal jsi mi pampeliško, Za bílými mřížemi, Kristýna od řeky Moravy - všechno shodou okolností napsala Věra Řeháčková), ale tohle je opravdu odpad.. Knihu bohužel nelze omluvit ani dobou vzniku, ani tím, že autorem je muž. Metráček I i II ještě dobrý, ale stačilo. Děj neděj, strašný jazyk, pitomé slovní obraty, které by nikdo nikdy neřekl. Oproti tomu například Vojtěch Steklač a jeho série o Ďáblicích - úplně jiná liga.

Leden 2018. V antikvariátu Aurora ve Spálené jsem se opět probírala venkovním desetikorunovým výběrem. Nanicovatá vybledlá plátěná obálka s jednoduchou kresbou, podle názvu jsem tipovala na nějaký ženský román. Jenže hned první věta zní: "Pane van Goghu! Musíte vstávat!" Aha!
Nejsem žádný znalec umění, které visí v galeriích a oceňuje se na miliony dolarů. O Goghovi jsem měla pár povrchních informací asi jako každý druhý: holandský zrzek, uřízlé ucho, olejomalby, slunečnice. Ale poslední obdobný životopis Edith Piaf od Simone Berteaut mě hodně pohltil, tak se třeba nebudu nudit. Ani na chvilku! Okamžitě jsem se začetla a postupně prošla strastiplnou cestou životem po boku umělce, za svého života nedoceněného, zmítaného neopětovanou láskou, bídou, nepochopením, duševním i fyzickým vypětím, okamžiky euforie a nadšení a momenty čistého zoufalství. Přitom jediné co vždy chtěl: malovat, a jakmile se mu nedařilo, trápil se jako zvíře a stejně tak zuřil, poté se vítr uklidnil a on se vrhl do práce s větším nadšením a vervou. Ale následovaly další vlny nadšení a vzteku, a bezmoci, protože najednou malovat nešlo, tak jako dřív. A pak už nechtěl žít a tak to skoncoval, dobrovolně. Bylo mu sedmatřicet let, když se zastřelil a na následky zranění zemřel. Bratr Theo, jediný, kdo v něj věřil a podporoval ho celý život, zemřel půl roku po něm.
Silných momentů, které se autorovi povedlo vykreslit, bych našla bezpočet. Hodně se do mě vryla epizoda v hornické oblasti na jihu Belgie, chudé, beznadějné místo s ještě chudšími, nemocnými lidmi, kterým se snažil ze všech sil pomáhat, natolik, až z toho málem sám zemřel.

Nemusí se vám jeho obrazy líbit, osobně mi většina přijde divná, ale je to fascinující, výborná kniha!

9 11.11.2019

Předchozí komentující snad vše řekli, jen dodám, že mě velmi potěšilo nové vydání od Oikoymenh, kniha byla prakticky k nesehnání.

3 05.11.2019

Příjemné, vtipné a nadčasové povídání o malých světech - bytech. Autorka nabádá k čtenáře k přemýšlení při zařizování bytu; abychom se vyvarovali průměrnosti, okázalosti a kýči. Vyzdvihuje kvalitu, byt by podle ní měl odrážet osobnost obyvatele. Shodně s dneškem píše o návratu k přírodním materiálům, příliš rychlé době. V kapitolách se zabývá např. textiliemi, úložnými prostory, důležitostí kuchyně apod. Zajímavé a čtivé!

20.10.2019

Úžasné, čtivé, fakty a zajímavostmi nabité eseje o všemožných snech, které obyvatelé našich zemí měli v průběhu své barvité historie. Třeba sen o moři (změny hranic po rozpadu Rakouska-Uherska), sen o rukopisech (shrnutí všech sporů, o české hrdosti a národním sebeuvědomění), sen o Rusku, Podkarpatské Rusi, tělesné zdatnosti a další. Doporučuji a cpu tuto knihu prakticky každému, protože tohle je naše historie, naše sny, které se s námi táhnou dodnes, v dobrém i špatném slova smyslu. Skvělá kniha, jedna z nejlepších fakto-esejistických knih, které znám.

5 15.10.2019

Co to bylo?? Řádky mi ubíhaly trošku krkolomně. Čtení mě pokaždé uvrhlo do zvláštního rozpoložení, jako kdybych si dodala kuráž nějakou psychedelickou látkou. Fakt. Groteskní, hraniční a dost zvláštní podivno, občas hezká slova, do toho čubka, Jakoubek, magie, chemie, historie..? Divné!

31.07.2019

Ostrovní trilogie je úplně jiná liga! Ne uvěřitelné, překombinované, z milostného románku mi bylo trapně. Bohužel jsem zklamaná. Je mi líto peněz, až tak...

9 06.05.2019

Je pravda, že by zde mohlo být daleko více textu ke konkrétním stavbám, plány a historické fotografie bych také ocenila. Prostě si jen myslím, že to nebylo hlavním cílem knihy. Je to obrázkový katalog opravdu působivých, krásných fotek a jako nadšenec do brutalistní architektury jsem ji prolistovala tolikrát... Pořád se nemůžu nabažit. Věřím, že když budou vycházet takové "artové" knihy, chopí se (další) autoři tématu tak, jak by si zasloužil; spíš v to velice doufám.

3 25.03.2019

Další ze silných knih o silných ženách, napsaná neskutečně poutavě, s hromadou citací z dopisů, článků a deníků jejích a jejích blízkých. Román, životopis, antiživotopis. A zdi. GreenMagritte to naprosto vystihla.

1 23.02.2019

Po dočtení mám trochu protichůdné pocity; bylo to bleskurychlé, rozpálené, vtipné, sprosté, absurdní, groteskní a tak severský divné! Jednu hvězdičku odebírám za tolik pornografie, ale jinak jsem se královsky bavila. Rychlovka na jedno odpoledne (a už jsme zase u porna!).

1 22.02.2019

Čtyři generace silných žen, někdy vláčených osudem a dost si vlastní osud vytvářející. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva. Jako pevná nit na jejich propracovaných výšivkách s mnoha detaily, tak se odvíjí příběh od začátku druhé světové války až do 80. let. Chlapi to v téhle knize nemají vůbec lehké. Líbila se mi Marie. Matka rodu, nejstarší, jemná a přesto tvrdá, a nejmoudřejší, a mladá Magdaléna a její čistá láska k Josefovi, a ta vesnická prostá idyla. Ale příjemný pocit ze čtení se vytrácel, čím se rodinná sága přibližovala nedávné minulosti. Čím častěji čtu o válečných hrůzách, stavím se k té době s menším zděšením, už jsem nějak otrlá. Zato padesátá léta a všechno to svinstvo kolem kolektivizace atd. mi připadá horší a horší, lidé zlejší a nenávistnější. Ale o tom tu mluvit nemusím. Doporučuji! Poznámka naokraj: baví mě ta biblická jména, a nezávislá "kněžna" Libuše ve vší té tupé normalizaci!

8 09.02.2019

Posbíraná svědectví z nacistických koncentráků, sovětských gulagů a komunistických lágrů, neuvěřitelné životní osudy, kdy sotva jste se oklepali z koncentráku a zjistili, že celou rodinu zavraždili, komunisti vás zavřeli na patnáct let pro protistátní podvratnou činnost. Kolektivizace a děsivý zdecimování venkova, estébácký praktiky, zničení mnoha rodin, umučení a utýrání stovek lidí. Zlovůle, úskoky a odporné lži. Potupa, výsměch, ponížení. Komunisti byli a jsou hnusná sebranka. Budete se chtít vztekat, budete přestávat ve čtení, bude se vám svírat žaludek zhnusením a údivem a zděšením, bude vám z toho stručně řečeno na blití. Do toho se vám celou dobu bude honit hlavou, že tohle se opravdu dělo, není to tak dávno a, nevím co je horší, vyberte si dle libosti: děsivá spousta lidí poúnorové události dodnes zlehčuje či dokonce úplně popírá, stále volí komunisty protože "nejsou zvyklí převlékat kabát", nebo za ně dokonce kandidují všude možně (a nechodí místo toho kanálama). Co se týče práce, co odvedli autoři, komu naslouchali, jak pohnuté méně známé osudy přiblížili a doplnili o fakta a své postřehy; musela to být neskutečná práce a já smekám a děkuji. Post Bellum, Paměť národa a navíc Radioservis jsou tím více moji hrdinové všedního dne.

3 15.01.2019

Perfektní průvodce opravdu dost neklidným územím z pohledu architektury a urbanismu. Velice povedená a kvalitně obsahově i graficky (až na pár hloupých kontrastů a z toho vyplývající nečitelnost písma) zpracovaná záležitost. A veliké a nadšené ach, architektura a architekti v komiksu od ilustrátora Vojtěcha Šedy jsou tak boží! Texty Ondřeje Horáka se čtou jedním dechem, jsou plné životních osudů, dobrodružství a napětí, přesto že tématem jsou "jenom" baráky a jejich autoři. Skvělý počin, s chutí bych si přečetla architektonický komiks. Díky!

2 10.01.2019