grillica

Příspěvky

Tíživá láskaTíživá láskaElena Ferrante

První kniha od E.F., kterou jsem četla. Můj šálek italského espressa to tedy nebyl - tenhle literární "expresionusmus".. Rozhodně se autorce nedá upřít skvělá obrazotvornost, jako bych se těmi horkými, úzkými a špinavými uličkami Neapole prodírala spolu s Delií. Ale pochybuji, že se pustím do Geniální přítelkyně.

03. ledna


PolštářPolštářCynthia D'Aprix Sweeney

"Baví" mě tyhle rodinné historie, rozepře, frustrace, nepochopení a mlčení, trvající celá desetiletí. Společné dědictví, kolem kterého se celý děj točí, znělo slibně. Přesto cítím po dočtení, ke kterému jsem se musela trochu nutit, velké zklamání. Styl psaní mi úplně nesedl. A ten růžovoučký konec.. No, jednou stačilo.

03. ledna


Šalina do stanice touhaŠalina do stanice touhaIva Hadj Moussa

Nerada dočítám knihy, které mě spíš otravují. Škoda času.. Nechala jsem se nalákat slibnou obálkou i názvem. Maloměšťáctví, závist, hloupost - tohle prostě nemám ráda, a hrdinové byli takovými trapnými prototypy, až jsem se styděla. Nebavila mě ani ta zápletka, taková ta snaha být vtipný nebo efektní za každou cenu, brrr.

06.12.2020


Malý životMalý životHanya Yanagihara

Dejte mi chvilku. Musím to vydýchat... Z doslovu, který má trefný titulek (Když lidé pláčou nad romány): „román Hanyi Yanagihary vyvolává minimálně u části čtenářů intenzivní emoční vzepětí, na které už dnešní cynický knižní svět skoro není zvyklý. Stovky a tisíce reakcí (...) se přihlašovaly a přihlašují k pláči nad knihou, nad postavami a jejich osudy, k nepotlačovanému a nekontrolovanému rozrušení či dojetí...“ Takže asi tak. Už je to déle, co mě vyprávění tak chytlo za srdce a dohnalo k slzám.. Jako bych všechny znala, Judeho, Willema, Harolda, Malcolma, DžejBího, Andyho. Je to opravdu strhující, dechberoucí, srdcervoucí triumf, půjčuju si další slova z doslovu, protože nemám slov. A je to náhoda, když mi tu teď začalo hrát : „Hello darkness, my old friend?“ (Sound of Silence, Simon & Garfunkel). Nevystihuje to tak nějak všechno, co čiší z každé jednotlivé stránky? // Více z doslovu: Jsou tu zmíněné podobné romány s tématy dlouholetého přátelství - The Interestings - Meg Wolitzer (2013, zatím nepřeloženo do češtiny; kdybyste měl někdo info že se to chystá, sem s tím!), Stehlík - Donna Tartt (česky 2015; na toho se už nějakou dobu chystám). Je tam také zmínka o autorčině (mimochodem perfektním) článku o knize, bacha SPOILER ALERT: https://www.vulture.com/2015/04/how-hanya-yanagihara-wrote-a-little-life.html . // Osobní potěšení, které si tu chci zapsat: Tak dlouho jsem se chystala knihu koupit, že byla najednou všude vyprodaná (Když jsem o ní poprvé slyšela, hned jsem věděla, že tohle chci mít doma). Díky Databázi za bazar knih!

09.11.2020


Ještě není konecJeště není konecMichal Sýkora

Skvělá, napínavá česká detektivka. Přelouskala jsem ji v podobě audoknihy, načtené Norbertem Lichým. Spolu s autorem textu perfektně podali všechny postavy, jako bych je viděla před sebou. Velmi příjemné překvapení u spíše náhodného výběru k poslechu. Určitě si přečtu další knihy ze série.

04.10.2020


Zvuky probouzeníZvuky probouzeníPetr Třešňák

Krásná, dojemná, silná a neskutečně cenná kniha. Láska k Dorotce prostupuje vyprávěním obou rodičů. Cítím tam tu něhu a jemnost dívenky, která dělá mnoha lidem radost, přestože je to s ní náročné, jak si málokdo dovede představit. Jsem strašně vděčná za takové knihy, osudy, příběhy a takové lidi, jako jsou Petr a Petra Třešňákovi.. Díky!

04.05.2020


MalevilMalevilRobert Merle

zapsáno v roce 2017:

Už dlouho mě nějaké sci-fi nezaujalo natolik, jako právě Malevil. Ten hlavní a jediný prvek sci-fi je vlastně "pouze" spouštěčem děje, přesto si myslím, že právě tahle kniha je jednou z klasik žánru. Kniha je velice poutavě napsaná, vyprávěná v první osobě pohledem hlavního hrdiny (těch téměř 500 stran jsem přečetla za den). Možná právě proto, že Merle psal hlavně historické romány (mimo Malevil jsem znala zatím jen Smrt je mým řemeslem, což je taky nepřekonatelná záležitost) je tento román tak zajímavý a čtivý.

Děj se odehrává v 70. letech 20. století. Skupinka lidí, náhodou přeživší po ničivém výbuchu lithiové bomby se na francouzském venkově vrací téměř do středověku, s jedinou a podstatnou výhodou - totiž znalostmi moderní doby. Stávají se rytíři na svém hradu, bojující proti nepřátelům, vyrobí si pluh a učí koně orat pole, zasévají osivo, aby mohli upéct chleba, učí se výměnným obchodům a vyjednáváním a téměř válečným taktikám, známým z dob dávno před nimi.

15.01.2020


Nakladatel píše synoviNakladatel píše synoviVáclav Poláček

z listů:

"Za každou knížkou, kterou čtete, stojí kromě autora desítky lidí, jež nevidíte a neznáte. Jedním z nich, nikoli nejnepatrnějším, je nakladatel. Snad víte, jak se kniha dělá. Ale nevíte možná, jak se vydává. Jak se volí, aby se prodávala, jaké jsou cesty knih s autorova stolu na knihkupecký pult, proč jsou knihy krásné a některé zas neladné a mnoho jiných věcí.
Zkrátka nevíte, jakou povahu má práce nakladatelova. Má mnohy povahu obchodu, libůstky, dřiny, hry, ale může a má mít povahu kulturní stavby, vědomé svého cíle.
A k takovému pojetí nakladatelského podnikání si namířil autor listů nakladatele synovi. Otiskoval je anonymně v odborném nakladatelském listě, aby jim zaručil spontánnost i objektivnost. Úspěch i rozruch, které vzbudily v nakladatelsko-knihkupecké obci, je jejich doporučením, když vycházejí i pro širokou obec čtenářskou. Autor této knížky dává poznat zblízka nakladatelské řemeslo, jež je stejně zajímavé, složité, podrobené nevypočitatelným náhodám, jako každé řemeslo jiné.
Obtížnější je o to, že pracuje s materiálem z ducha zrozeným a k duchu se obracejícím. A když tedy autor těchto listů shrnul bohaté zkušenosti o tomto řemesle, nemohl je podat jinou formou, než formou přimých rad a imperativů mladým adeptům nakladatelského podnikání. A tu zaznívá z jeho knížky zkušenost ne jednoho člověka, nýbrž několika generací, a především té, která se ujala práce v knižní produkci těsně po válce. Má tedy jeho kniha předpoklady k tomu, aby byla mezníčkem v jednom odvětví kulturních dějin. Jeť odkazem činorodého jádra poválečné generace a záznamem jejích úspěchů i ztroskotání na jednom životním úseku.
Čím více knih se u nás v poslední době rozběhlo mezi čtenáře, tím častějí jsme se dotkli rukama i srdcem produktu nakladatelského podnikání. Není tedy vhodnější doby k tomu, abyste je poznali v čisté formě. Až si tyhle listy přečtete a oceníte kromě bystrého ducha, který jimi vane, také vtipnou a pružnou formu podání a čistý a bohatý jazyk hodný pracovníka o knize, bude vám každá kniha o mnoho bližší. O to bližší, oč se zase nakladatelským synům, kterří první tyto listy pilně čtou a budou číst, jeví kniha méně předmětem obchodu a více kamenem v kulturní stavbě. "

"Dobré nakladatelství stejně jako kniha, přesmět jeho velkovýroby, je národní instituce. Instituce, potřebná jako mlýn, jako továrna, jako divadlo, neboť v něm jedna kniha prodává druhou, jedna kniha financuje tři další, úspěšný autor bezděky uvádí debutanta, starší malíř absolventa umělecko-průmyslové školy, osvědčený typograf vyučence. "

"Základ poslání nakladatele jest a musí být idea. Poslání knihkupce je služba."

"ročně (vyšlo) až 10 000 knih (rok 1941)"

"Jako knihkupec i nakladatel jsi pod přísahou, aby duchovní zdraví národa neutrpělo nejmenší úhony."

15.01.2020


České básně všemu liduČeské básně všemu liduDagmar Bezdíčková

Autoři: Bezruč, Březina, Čech, Čarek, Čelakovský, Dyk, Erben, Halas, Hálek, Hora, Hrubín, Kollár, Mácha, Němcová, Neruda, Nezval, Seifert, Sládek, Stehlík, Toman, Vrchlický, Wolker.

Ze zadní části přebalu: Vyšly jako další serie nejkrásnějších českých básní v lístkové edici, kterou řídí a vydává Marie Marková, Hodonín, Masarykovo nám. 15. Vytiskly Tiskové podniky Rovnost.
_
Soubor básní uspořádán jako antologie, obsahuje 30 básní, které jsou určeny všem, kdož lnou s úctou a láskou k vrcholným plodům české poesie. Účelem jejich jest básnictví zpopularisovati přiblížiti lidu a překlenouti tu dálku, která dosud se rozprostírá mezi básníkem a čtenářem. Ve zvláštní úpravě, na sličných blanketech rozlétají se nejkrásnější české básně po osvobozených zemích československých.
_
Stane-li se kterákoliv z těchto básní onou "střelnou modlitbičkou vyššího stupně", jak to praví ve svém úvodě Miloslav Novotný, bude to ta největší odměna, kteoru vydavatelka lístkové edice "České básně všem lidu", mohla chtít.

15.01.2020


Nejlepší pro všechnyNejlepší pro všechnyPetra Soukupová

Prostě Soukupová. Zase jsem všemi stránkami proletěla snad nadzvukovou rychlostí. A stejně tak rychle se mi to všechno zažralo pod kůži a nenechalo ani vydechnout. A pořád se mi nějak blbě dejchá, z toho příběhu, z těch rodinných sraček, bolístek, ukřivděností, všechno-je-v-pohodování, nic-mi-nedění. A přitom se toho dělo a děje dost. No jasně že už zase myslím a skoro se zajíkám nad smrteností rodičů a jejich brzkým stěhování z rodného domu.. Život. Soukupová je vážně skvělá, i kvůli ní potřebuju čím dál tím víc knih, které mě nenechají chladnou. Které mě prostě rozsekají na kousíčky.

15.01.2020


Himmlerova kuchařkaHimmlerova kuchařkaFranz-Olivier Giesbert

Nedočteno.. Překombinované, opravdu ne uvěřitelné, nezajímavé, stoletý stařík v sukních a zabalen do historických pseudo-událostí. Škoda času číst dál. A ty pravopisné chyby, už přede mnou někdo pěkně prohnal červenou tužku a já se jen musela držet, abych taky neškrtala. Ale to se s knihama z knihovny nedělá!

06.01.2020


Jeden kopeček šmoulovýJeden kopeček šmoulovýMarie Doležalová

Musím se přiznat, že jsem po knize sáhla náhodou, a to kvůli Elišce Podzimkové, na jejíž pražskou výstavu o Malém princi jsem se v tu dobu chystala (mimochodem do 31.1. Vnitroblok, běžte, běžte! Díky ní a mistrovské audioknize Viktora Preisse jsem toho blonďatýho prcka znovu objevila). Je to moc milá kniha, veskrze (někdy až příliš) pozitivní, příjemná, vtipná a opravdu nostalgická. Plná rodinných detailů, postaviček s jejich typickými řečmi, oblečením, zlozvyky a kvalitami... Každá rodina má svoje pohnuté osudy, zábavné historky, předávaná moudra i mýty o seznámení babičky s dědečkem. Kniha se mi líbila natolik, že jsem si po měsících přemítání a váhání začala nahrubo sepisovat všechno, co vím o naší rodině, co mi kdo vyprávěl, jsou to ucelené části i výkřiky, matné vzpomínky.. Třeba taky jednou něco podobného napíšu!

06.01.2020


Pod sněhemPod sněhemPetra Soukupová

Díky této knize se Soukupová stala mojí oblíbenkyní. Ještě jsem se totiž nesetkala s jiným autorem, který by tak neskutečně výstižně a realisticky dokázal sepsat tyhlety vnitřní monology, kolotoče bez konce, proud neutuchajících myšlenek a toho všeho, co se nám všem honí hlavou. Takový je život, a proto je takhle kniha tak skvělá! I podruhé, potřetí. A ty rodinné frustrace, ukřivděnosti, nasranosti, bolístky, emoce a ne-emoce, to je mi bohužel taky blízké, až z toho -nejen pod sněhem- mrazí.

28.12.2019


Eleanor se má vážně skvěleEleanor se má vážně skvěleGail Honeyman

Také jsem se k Eleanor dostala náhodou, v "dnes vrácených knihách". Královsky mě bavila svou svérázností, inteligencí, prostotou. A osamělost, braní věcí tak jak jsou, odevzdanost a nezvyklost na péči, něhu, starost, to bylo místy velmi dojemné. Ještě že se potkala s Raymondem. PATETICKÉ INTERMEZZO. Kolik věcí bereme jako samozřejmost a běžnost - své lidi, rodinu, kamarády, starostlivost rodičů a tak. Vděčnost je to slovo, které se snažím připomínat si každý den.. KONEC PATETICKÉHO INTERMEZZA. Tuhle čtivou, milou knihu můžu určitě doporučit. Pomohla mi se uklidnit po neskutečném dni blbci. Ráda bych znala víc takových "svých" a "praštěných" Eleanor (ale nikomu nepřeju její historii).

19.12.2019


To je metro, čéče!To je metro, čéče!Milada Rezková

To je kniha, čéče! O pražském metru pro kluky, holky a dospělé (nejen šotouše), které baví nápadité dětské knihy plné krásných, pečlivých a originálních ilustrací. Baví mě vyprávěcí linka a setkávání Karla s dědečkem, čéče, zkrátka všechny detaily. Těší mě prohlížet si knihu jen tak, snažím se šetřit každou stránkou co to jde, ale asi mi to moc dlouho nevydrží. Hezký dárek (jsem si nadělila)!

12.12.2019


Pozor, kočky!Pozor, kočky!Stanislav Rudolf

Přečetla jsem dost devadesátkového dívčího braku a něco z toho jsou dodnes mé oblíbené knihy, protože mě nějakým způsobem zasáhly, byla jsem v tom správném rozpoložení či věku (namátkou Říkal jsi mi pampeliško, Za bílými mřížemi, Kristýna od řeky Moravy - všechno shodou okolností napsala Věra Řeháčková), ale tohle je opravdu odpad.. Knihu bohužel nelze omluvit ani dobou vzniku, ani tím, že autorem je muž. Metráček I i II ještě dobrý, ale stačilo. Děj neděj, strašný jazyk, pitomé slovní obraty, které by nikdo nikdy neřekl. Oproti tomu například Vojtěch Steklač a jeho série o Ďáblicích - úplně jiná liga.

09.12.2019odpad!


Žízeň po životěŽízeň po životěI. Stone (pseudonym)

Leden 2018. V antikvariátu Aurora ve Spálené jsem se opět probírala venkovním desetikorunovým výběrem. Nanicovatá vybledlá plátěná obálka s jednoduchou kresbou, podle názvu jsem tipovala na nějaký ženský román. Jenže hned první věta zní: "Pane van Goghu! Musíte vstávat!" Aha!
Nejsem žádný znalec umění, které visí v galeriích a oceňuje se na miliony dolarů. O Goghovi jsem měla pár povrchních informací asi jako každý druhý: holandský zrzek, uřízlé ucho, olejomalby, slunečnice. Ale poslední obdobný životopis Edith Piaf od Simone Berteaut mě hodně pohltil, tak se třeba nebudu nudit. Ani na chvilku! Okamžitě jsem se začetla a postupně prošla strastiplnou cestou životem po boku umělce, za svého života nedoceněného, zmítaného neopětovanou láskou, bídou, nepochopením, duševním i fyzickým vypětím, okamžiky euforie a nadšení a momenty čistého zoufalství. Přitom jediné co vždy chtěl: malovat, a jakmile se mu nedařilo, trápil se jako zvíře a stejně tak zuřil, poté se vítr uklidnil a on se vrhl do práce s větším nadšením a vervou. Ale následovaly další vlny nadšení a vzteku, a bezmoci, protože najednou malovat nešlo, tak jako dřív. A pak už nechtěl žít a tak to skoncoval, dobrovolně. Bylo mu sedmatřicet let, když se zastřelil a na následky zranění zemřel. Bratr Theo, jediný, kdo v něj věřil a podporoval ho celý život, zemřel půl roku po něm.
Silných momentů, které se autorovi povedlo vykreslit, bych našla bezpočet. Hodně se do mě vryla epizoda v hornické oblasti na jihu Belgie, chudé, beznadějné místo s ještě chudšími, nemocnými lidmi, kterým se snažil ze všech sil pomáhat, natolik, až z toho málem sám zemřel.

Nemusí se vám jeho obrazy líbit, osobně mi většina přijde divná, ale je to fascinující, výborná kniha!

11.11.2019


Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zlaEichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zlaHannah Arendt

Předchozí komentující snad vše řekli, jen dodám, že mě velmi potěšilo nové vydání od Oikoymenh, kniha byla prakticky k nesehnání.

05.11.2019


O bytech a lidechO bytech a lidechMilena Lamarová

Příjemné, vtipné a nadčasové povídání o malých světech - bytech. Autorka nabádá k čtenáře k přemýšlení při zařizování bytu; abychom se vyvarovali průměrnosti, okázalosti a kýči. Vyzdvihuje kvalitu, byt by podle ní měl odrážet osobnost obyvatele. Shodně s dneškem píše o návratu k přírodním materiálům, příliš rychlé době. V kapitolách se zabývá např. textiliemi, úložnými prostory, důležitostí kuchyně apod. Zajímavé a čtivé!

20.10.2019


České sněníČeské sněníPavel Kosatík

Úžasné, čtivé, fakty a zajímavostmi nabité eseje o všemožných snech, které obyvatelé našich zemí měli v průběhu své barvité historie. Třeba sen o moři (změny hranic po rozpadu Rakouska-Uherska), sen o rukopisech (shrnutí všech sporů, o české hrdosti a národním sebeuvědomění), sen o Rusku, Podkarpatské Rusi, tělesné zdatnosti a další. Doporučuji a cpu tuto knihu prakticky každému, protože tohle je naše historie, naše sny, které se s námi táhnou dodnes, v dobrém i špatném slova smyslu. Skvělá kniha, jedna z nejlepších fakto-esejistických knih, které znám.

15.10.2019


BakšišBakšišJiří Kratochvil

Co to bylo?? Řádky mi ubíhaly trošku krkolomně. Čtení mě pokaždé uvrhlo do zvláštního rozpoložení, jako kdybych si dodala kuráž nějakou psychedelickou látkou. Fakt. Groteskní, hraniční a dost zvláštní podivno, občas hezká slova, do toho čubka, Jakoubek, magie, chemie, historie..? Divné!

31.07.2019


Výjimeční lidéVýjimeční lidéPeter May

Ostrovní trilogie je úplně jiná liga! Ne uvěřitelné, překombinované, z milostného románku mi bylo trapně. Bohužel jsem zklamaná. Je mi líto peněz, až tak...

06.05.2019


Praha brutálně krásná. Mimořádné stavby postavené v Praze v letech 1969-1989Praha brutálně krásná. Mimořádné stavby postavené v Praze v letech 1969-1989Ondřej Horák

Je pravda, že by zde mohlo být daleko více textu ke konkrétním stavbám, plány a historické fotografie bych také ocenila. Prostě si jen myslím, že to nebylo hlavním cílem knihy. Je to obrázkový katalog opravdu působivých, krásných fotek a jako nadšenec do brutalistní architektury jsem ji prolistovala tolikrát... Pořád se nemůžu nabažit. Věřím, že když budou vycházet takové "artové" knihy, chopí se (další) autoři tématu tak, jak by si zasloužil; spíš v to velice doufám.

25.03.2019


RavensbrückRavensbrückSteve Sem-Sandberg

Další ze silných knih o silných ženách, napsaná neskutečně poutavě, s hromadou citací z dopisů, článků a deníků jejích a jejích blízkých. Román, životopis, antiživotopis. A zdi. GreenMagritte to naprosto vystihla.

23.02.2019


ŽárŽárJoseph Incardona

Po dočtení mám trochu protichůdné pocity; bylo to bleskurychlé, rozpálené, vtipné, sprosté, absurdní, groteskní a tak severský divné! Jednu hvězdičku odebírám za tolik pornografie, ale jinak jsem se královsky bavila. Rychlovka na jedno odpoledne (a už jsme zase u porna!).

22.02.2019


Marie a MagdalényMarie a MagdalényLenka Horňáková-Civade

Čtyři generace silných žen, někdy vláčených osudem a dost si vlastní osud vytvářející. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva. Jako pevná nit na jejich propracovaných výšivkách s mnoha detaily, tak se odvíjí příběh od začátku druhé světové války až do 80. let. Chlapi to v téhle knize nemají vůbec lehké. Líbila se mi Marie. Matka rodu, nejstarší, jemná a přesto tvrdá, a nejmoudřejší, a mladá Magdaléna a její čistá láska k Josefovi, a ta vesnická prostá idyla. Ale příjemný pocit ze čtení se vytrácel, čím se rodinná sága přibližovala nedávné minulosti. Čím častěji čtu o válečných hrůzách, stavím se k té době s menším zděšením, už jsem nějak otrlá. Zato padesátá léta a všechno to svinstvo kolem kolektivizace atd. mi připadá horší a horší, lidé zlejší a nenávistnější. Ale o tom tu mluvit nemusím. Doporučuji! Poznámka naokraj: baví mě ta biblická jména, a nezávislá "kněžna" Libuše ve vší té tupé normalizaci!

09.02.2019


Kruté stoletíKruté stoletíAdam Drda

Posbíraná svědectví z nacistických koncentráků, sovětských gulagů a komunistických lágrů, neuvěřitelné životní osudy, kdy sotva jste se oklepali z koncentráku a zjistili, že celou rodinu zavraždili, komunisti vás zavřeli na patnáct let pro protistátní podvratnou činnost. Kolektivizace a děsivý zdecimování venkova, estébácký praktiky, zničení mnoha rodin, umučení a utýrání stovek lidí. Zlovůle, úskoky a odporné lži. Potupa, výsměch, ponížení. Komunisti byli a jsou hnusná sebranka. Budete se chtít vztekat, budete přestávat ve čtení, bude se vám svírat žaludek zhnusením a údivem a zděšením, bude vám z toho stručně řečeno na blití. Do toho se vám celou dobu bude honit hlavou, že tohle se opravdu dělo, není to tak dávno a, nevím co je horší, vyberte si dle libosti: děsivá spousta lidí poúnorové události dodnes zlehčuje či dokonce úplně popírá, stále volí komunisty protože "nejsou zvyklí převlékat kabát", nebo za ně dokonce kandidují všude možně (a nechodí místo toho kanálama). Co se týče práce, co odvedli autoři, komu naslouchali, jak pohnuté méně známé osudy přiblížili a doplnili o fakta a své postřehy; musela to být neskutečná práce a já smekám a děkuji. Post Bellum, Paměť národa a navíc Radioservis jsou tím více moji hrdinové všedního dne.

15.01.2019


Průvodce neklidným územím IIPrůvodce neklidným územím IIOndřej Horák

Perfektní průvodce opravdu dost neklidným územím z pohledu architektury a urbanismu. Velice povedená a kvalitně obsahově i graficky (až na pár hloupých kontrastů a z toho vyplývající nečitelnost písma) zpracovaná záležitost. A veliké a nadšené ach, architektura a architekti v komiksu od ilustrátora Vojtěcha Šedy jsou tak boží! Texty Ondřeje Horáka se čtou jedním dechem, jsou plné životních osudů, dobrodružství a napětí, přesto že tématem jsou "jenom" baráky a jejich autoři. Skvělý počin, s chutí bych si přečetla architektonický komiks. Díky!

10.01.2019


Hodinky od AšeraHodinky od AšeraZuzana Dostálová

Jak mě kniha zklamala! Tito třicátníci byli pro mě nepříjemně předvídatelní, stereotypní, nudní, bez charakteru. Zase tam musí být nevěra, hloupí lidi, nesympatičtí, prosím, nedá se psát o běžnodenním životě jinak? Oceňuji krátké věty a pražskou Letnou, ale jinak jsem ráda že už mám tu podivnou rychlosledovou nudu za sebou.

27.12.2018


HanaHanaAlena Mornštajnová

Knihu jsem přečetla opět po roce, hltala jsem ji znovu jako Karáskovi a Hana sváteční žloutkové věnečky.. A zas se mi spustily slzy, nikdy nepochopím tu lidskou zlobu a malost a nepoberu nepopsatelnou hrůzu a utrpení za válečných let, a nepřestane mě přepadat soucit a svíravý pocit při pomyšlení na přeživší všech těch hrůz. Nedivím se Haně, že si přála zemřít jako její blízcí; svou smrt přežila za ohromnou cenu každodenního fyzického a zejména duševního utrpení a výčitek svědomí. Shody náhod, osud, neštěstí v neštěstí Mornštajnová mistrně poskládala do šedočerné vanilkové mozaiky, ze které vám bude nevolno.

25.12.2018


1