Carlita.cte komentáře u knih

Většina povídek rozvíjí složité rodinné vztahy. Autenticita sice není tak silná jako například u Petry Soukupové, ale naléhavě vypovídá o snaze vymanit se ze svazujících rodinných pout. Asi nejméně mě zaujala povídka o krajtě Obětí lásky, zatímco nejlepší povídka je rozhodně Rovnice o jedné neznámé.

04.04.2016

Výborná kniha, která s každou vilou přináší silné lidské příběhy jejích majitelů. Po téhle knize nebudu jistě sama, kdo bude hrdý na to, kolik máme v Brně skvostných vil...

3 04.04.2016

První polovina byla skvělá, ale tempo poslední části knihy trochu pozbývá dechu a nespěje k žádnému pomyslnému finále. Samotné téma jakoby zůstalo na konci nevytěženo a trochu se utápělo ve snaze - na začátku rozmáchlý román – smysluplně utnout. I tak Dějiny světla představují krásný čtenářský zážitek, jakož i důstojné oživení Drtikolova odkazu.

3 04.04.2016

Příjemný civilní komiks se svěžími kresbami. Hlavní „zubní“ motiv by nebyl tak zábavný, kdyby současně Raina nebyla uprostřed puberty, onoho nesnesitelného období, kdy se na povrch dere vlastní osobnost. Jsme tak svědky jejího dilema, kterému z kluků dát přednost, kdy si nechat propíchnout uši, ale i obavám o vzhled a vnímání sama sebe. Z kapitoly v níž Raina odmítne kluka, na mě dýchla ona pubertální trapnost a stud, kterou tu a tam zažil snad každý.

Pro nositele rovnátek bude mít tahle knížka ještě větší rozměr, když si zavzpomínají na vlastní zážitky :)

2 04.04.2016

Nepříliš rozsáhlý román Dora Bruderová se nevymyká Modianovu hlavnímu tématu, k němuž se neustále vrací, a to k hledání identity člověka a jeho otisku v místě, kde žil. Ústředním motivem knihy je inzerát z roku 1942, v němž rodina žijící v okupované Paříži hledá svoji patnáctiletou dceru Doru. Modiano se pouští po jejích stopách a jako i v jiných svých dílech prochází pařížskými uličkami a snaží se odhalit střípky z jejího osudu.

03.04.2016

Ženy a knihy s podtitulem Vášeň a následky je knihou nabytou poutavým vyprávěním o spisovatelkách, čtenářské vášni, ale především o čtenářkách. Kniha je rozdělena na tři celky, které se věnují fenoménu literatury od devatenáctého století do současnosti. Jednotlivé kapitoly lze bezesporu číst jako samostatné eseje k jednotlivým tématům a literárním osobnostem, společně pak tvoří harmonický celek opisující tři sta let vztahu žen a literatury. V kapitole o osmnáctém století se seznamujeme s počátky čtenářské vášně – s prvním veřejným předčítáním poezie F.G. Klopstockem, věhlasu románů v dopisech Clarissa a Pamela od Samuela Richardsona, první literární kritičkou M. Wollstonecraftovou nebo vlivem románu Utrpení mladého Werthera. Devatenácté století se nemůže obejít bez jedné z nejslavnějších ženských hrdinek – Paní Bovaryové, monstra stvořeného Mary Shellyovou nebo slavnou Jane Austenovou. Část třetí věnující se dvacátému století nemůže opomenout Virginii Woolfovou, „čtoucí sexbombu“ Marilyn Monroeovou nebo Susan Sontagovou.

2 03.04.2016

Může se zdát podivné, že se místem pro humoristický román může stát psychiatrická léčebna. A neméně zvláštní je, že tento román, který už po více než třicet let čtenářům zlepšuje náladu, vznikl na základě autorových vlastních vzpomínek na toto, jinak nepříliš veselé, místo. Miroslavu Skálovi se však podařilo stvořit román, který svým bohatým jazykem a laskavým humorem, nepřestává ani po letech blahodárně působit na duše jeho starých i nových příznivců.

5 03.04.2016

Všichni se shodneme na tom, že děti je důležité ke knihám a čtení vést, ale ne každý rodič se zaobírá tím, jaké knihy svým dětem předkládá. Proč nedat přednost nestárnoucím skvostům zařazeným v této publikaci před plytkými a kýčovitými příběhy útočící na dětské čtenáře v každém knihkupectví? Při výběru knih bychom dětem měli být dobrými rádci a podněcovat v nich fantazii a lásku k vyprávění a literatuře. Nechat je, aby si samy vybraly knihy, ke kterým se jako dospělí budou jednou s láskou vracet a předčítat z nich svým vlastním dětem.

1 03.04.2016

Gilead je román, za který Marilynne Robinsonová získala Pulitzerovu cenu, mně samotnou však nezasáhla. Řekla bych, že to bylo hlavně bezdějovostí, pomalým tempem, i samotným obsahem. Nevadí mi, že Robinsonová v knize spíše naznačuje, že nám nevyřkne vše o hlavních postavách, ale na druhou stranu je celý prostor knihy vyplněn jakýmsi povídáním, o kterém se nedá ani říct, o čem vlastně je. Přitom prostředí, ve kterém se Ames nachází, ona osadnická snaha vydobýt v Gileadu lepší svět pro budoucí generace, je velmi zajímává a nosná.

1 03.04.2016

Předčítač je výjimečná kniha, v jejímž ústředí stojí především milostný příběh a historické pozadí procesů s nacisty je jen určitou kulisou. Čtenáři si často důležitost těchto dvou linií zaměňují a vyčítají Schlinkovi, že téma vypořádání se s minulostí nerozvedl hlouběji. Podle mého názoru ale kniha nemá odpovídat na všechny otázky, poskytovat rozhřešení a suplovat učebnici moderních dějin. Kouzlo Předčítače je právě v křehkosti a výjimečnosti vztahu dvou lidí, kteří jsou na první pohled velmi odlišní.

3 03.04.2016

Kniha čtenáře vezeme na netradiční procházku po rakouské metropoli ve stopách Čechů, Židů a Němců z Čech, a to z ní dělá ideálního společníka na cesty do Vídně. Doporučují číst nejlépe v jedné z mnoha legendárních vídeňských kaváren a upíjet k tomu pravou vídeňskou melange...

Příběhy o Vídni, s tak trochu českými přesahy, tvoří zábavný celek, který ale v žádném případě není bulvární a nevrší jednu zajímavost na druhou v rozsahu odstavce v časopisu 100+1 zajímavostí. Kniha s lehkostí doplňuje i jiná (poněkud vážnější) díla o Vídni, dnes již kultovní Habsburský mýtus (Magris), nebo Schorskeho Vídeň na přelomu století. Nejblíže však kniha má k románu 1913 Floriana Illiese.

4 03.04.2016

Kniha je obsáhlý zdrojem informací a bude zajímává i pro čtenáře Kateřiny Tučkové, kteří si budou chtít srovnat beletrii s faktografickou studií. První studie na toto téma Jilík zpracoval už v osmdesátých letech a shrnuje vše podstatné, co bychom o bohyních měli vědět. Vážím si autora, který se s takovou pečlivostí věnoval tématu bohyňování. Ať už se na něj díváme jakkoli, je důležitým odkazem k minulosti našich předků, potažmo i nás samých. Moderní společnost poskytuje pohodlí a naplnění našich materiálních potřeb, často v ní však absentují rituály udržující nás v souladu s přírodou a jejím koloběhem. I proto je život našich předků, kteří často v prostotě žili šťastnější život než my, cenným a důležitým zdrojem informací o našich kořenech.

6 03.04.2016

Bezbarvý Cukuru rozhodně není bezbarvá kniha, i když jsem pár takových názorů četla. Mnohým může připadat pátrání po důvodu rozpadu středoškolské party jako krajně nudné, zvlášť když Cukuru pasivně setrvává v pozici „toho vyloučeného“, aniž by od kohokoli z party požadoval vysvětlení. Na druhou stranu může mnoho čtenářů v Cukuruovi nalézt podobné pocity vnitřní prázdnoty či otázky vlastní hodnoty.

2 03.04.2016

Ač je kniha obsahově bohatá, není podle mého názoru úplně dobře členěná a smysl textu zaniká v navršeném množství neucelených informací. Často odskakuje tu k pravěku tu ke středověku, některé záležitosti akcentuje až příliš moc (rekonstrukce pečení pravěkého chleba) a některé vůbec (rekonstrukce středověkého jídla). Právě poslední věc knize dost ubírá, protože na jednu stranu chce prakticky demonstrovat podobu jídla našich předků, ovšem nedělá to důsledně. Kniha je ryze teoretická, a ač v závěru přináší některé středověké předpisy a pravěké inspirace, ani v jednom případě se čtenář nedoví, jak asi taková středověká jídla vypadala (fotografie jsou pouze ze středověkých kronik) a jak asi mohla dnešnímu člověku chutnat, což je s ohledem na množství předpisů, škoda.

1 03.04.2016

Když se zamyslím nad tím, která z povídek mi utkvěla v paměti, pak mohu upřímně říci, že jsou to pouze dvě – Šehrezáda, v níž žena vypráví o tom, jak tajně chodila do domu své dětské lásky a Zamilovaný Samsa, což je originální parafráze na Kafku. Nezávislý orgán balancoval na hraně patetičnosti, Yesterday na hraně nudnosti, Kino se zase nevymyká Murakamiho tajemným světům s neidentifikovatelným zlem a povídku Muži, kteří nemají ženy jsem na závěr už jen protrpěla.

2 01.04.2016

Autorka dala v knize prostor mnohým stranám, a i když jí vůči Rakousku často neujde karatelský tón, nechala mluvit i potomky rodin, v nichž je přítomen stín nacistické minulosti. Čím více tedy autorka naslouchá, tím měně je možné kohokoli odsuzovat a vidět strany jen černé a bílé. To je případ i samotné restituce, která rozhodně nekončí jako happy-end, i když se to tak může na první pohled zdát. V knize se proplétá hodně rozličných příběhů, takže děj často pokulhává a není úplně jasné, co je ústředním tématem. Na druhou stranu se autorce celkem věrohodně podařilo z těchto střípků vytvořit složitý a o to působivější obraz rodiny Bloch-Bauerových. Zajímavé i pro srovnání s filmem...

3 01.04.2016

Mlýn na mumie je dekadentní detektivkou, magicko-groteskním výletem do devatenáctého století, kdy se schylovalo k rakousko-pruské válce u Hradce Králové, brakovým thrillerem stejně jako erudovaným kukátkem do obrozeneckého hnutí. Poživačný komisař Durman se vydává po stopách tajemného vraha poštovních doručovatelů, a u toho si vždy udělá čas na dobré pivo, chutnou krmi a návštěvu věhlasného vykřičeného domu Jeruzalém.

7 01.04.2016