fvalek komentáře u knih

Úžasné dílo nesoucí se v jednom z nejzákladnějších instinktů člověka, v pomstě! Překvapilo mě, že takové veledílo je vlastně docela krátká jednohubka, kde je spousta věcí dost krátce a svižně popsaná, až si člověk říká, jestli obrovské bichle a vědecké články s odbornou interpretací nejsou jen vycucané z prstu. Ve výsledku je ale v Hamletovi vše, co se tam nějak zakomponovat dá - filosofie, psychologie, sociologie, historie... Kdo četl více děl od Hamleta, určitě objeví spoustu shodných prvků a motivů, které využívá (např. duch, který je jak tady, tak v Macbethovi, tak v Caesarovi...).

Z postav mě překvapivě úplně nejvíc nebral Hamlet, ale spíš Ofélie, i když celkově byl celý ansábl skvělý. Asi je to věc názoru, ale spoustu postav jsem pochopil jinak, než jsou obecně interpretované. Např. Hamlet si prý na blázna hraje... no já myslím, že i když si něco přidal, tak mu i tak slušně hrabalo. Claudius je prý špatný král, co neumí vládnout, toho jsem si tedy nevšiml, přeci jen tak vyjednal mír s Nory, ne? A takových bylo víc.

Čeho si všímám, a co mě baví, je vliv antiky na Shakespeara a jeho tvorbu, nejenže celé tohle pomstychtivé drama vychází z antických her, ale přijde mi, že celý svět v Shakespearových dílech funguje anticky, i když se schovává za křesťanskou terminologii, ostatně Willda nebyl žádný zbožný křesťan. Pokud by to zůstalo skryté, bylo by to možná zajímavější, ale číst v každém druhém řádku něco o Římě, když se nacházíme v Dánsku, u příběhu inspirovaným severským folklorem, občas to úplně nehrálo. Zajímalo by mě co tím myslel, proč to takto psal, zda to byl jen jeho fanatismus do antiky nebo to mělo nějaký smysl. Nicméně nelze upřít zajímavé přesahy do dnešní doby, namátkou "tělo je chrám" a nebo "ženy budou za d*vky, zatímco muži za milovníky". Shakespeare byl překvapivě velmi schopný pozorovatel společnosti, který si mohl za Hamletovy modlitbičky dovolit schovat velmi drsné kritiky společnosti.

Závěrem - úžasné dílo, jednohubka, která se přečte za odpoledne, ale příběh, který vydrží na celý život. jedno z Shakespearových nejlepších děl.

8 03.06.2020

Asi se budu vcelku vymykat dosti pozitivním hodnocením zde, ale mě osobně kniha moc neoslovila. Už od první kapitoly mě štval pokleslý jazyk a humor, kterým je kniha psaná. Nechci to přehánět nebo nějak hanit, někomu to asi sedí, ale tohle pro mě nebyl inteligentní britský humor. Přirovnávat bohy k emo-klukům a používat fráze jako když Tartarus říká \"On tu je pořád, kopíruje můj účes, řekni mu ať tam nečumí...\", je to podle mě hrozně banalizující a zjednodušuje to celé téma. Vztáhnu to na větu zezadu obalu \"Na řecké mytologii není vůbec nic učeného ani intelektuálního...\", no to je podle mě dost špatné pojetí, je sice super ji jaksi lidsky přepsat a vysvětlit, ale přišlo mi to až příliš primitivní a složitější čtenář si radši přečte něco vážnějšího, i kdyby to měla být wikipedie. Nicméně jasně, není to učebnice, nehledám nic odborného, ale zase ani nehledám nic psaného jazykem ulice, když už se bavíme o krásných bájích a mýtech... no asi nemá cenu v tomhle pokračovat, to bych tu byl dlouho, nese to s sebou ale jednu nevýhodu, když pak někdo chce řeckou mytologii skutečně ovládat, těžko mu k tomu dopomůže taková kniha, kde jsou bohové citováni jako parta mileniálů před bufetem. Méně kriticky myslící čtenář, třeba menší dítě, si pak dokonce může myslet, že tohle v nějakém historickém pramenu vážně zaznělo, že se tak třeba běžně mluvilo, ale tak to už je problém jejich porozumění humoru autora, kterého je tam někdy až moc.

Čeho je ještě moc, jsou poznámky pod čarou, které jsou sice někdy fajn, ale někdy jsou dost off topic a zbytečné, navíc jich je celkově asi 200 v celé knize, což je vážně hodně a jelikož jsem si za každým čísílkem v textu četl i tu poznámku, tak mi to docela narušovalo plynulost čtení, a když mě to takhle několikrát rozhodilo kvůli nějaké blbosti, jako třeba, že cheiros jsou ruce jako chiropraktik, no tak to jsem se trochu vztekal. Etymologie je super, ale nesmí jí být zase moc a musí být prospěšná tématu, jinak je to tam tak jako navíc.

Nicméně ať jenom nedštím síru, líbí se mi, že to je doopravdy podrobná bájná historie. V řecké mytologii se vyznám dobře a stejně mě některé věci překvapily, za což jsem byl rád. Kniha je konzistentní a drobné kapitoly, které jsou někdy i na půl stránky jsou sice dost krátké a příběh tak roztříštěnější, ale zase se dobře pauzuje během čtení, což je super na rychlost a plynulost a i čtení i v časové tísni. Moc hezká je i obálka a úprava. Autor to podle mě někdy přehání, ale jindy je humor dobrý, někdy doslova trefí hřebíček na hlavičku, ale někdy přestřelí úplně mimo, nu což, věc názoru. Opravdu hezké jsou odkazy na jinou literaturu - Shakespear apod., ale také to musí být k tématu. Obdiv Fryovi patří za čerpaní z mnoha zdrojů, o to víc mě ale štve, že pro něj mytologie není \"intelektuální věcí\" a dělá ji až tak příliš jednoduše. Fakt super je mapa na deskách knihy. ;)

Neubráním se srovnání Mýtů a Severské mytologie od Neila Gaimana... jak už jsem psal výše, Mýty mě vůbec neoslovily a ona i Severská mytologie byla sice hodně okleštěná, zkrácená, někdy také zjednodušovaná, ale rozhodně byla daleko víc na úrovni. Gaiman není zván mistrem vyprávění jen tak pro nic za nic a vzal Severskou mytologii s velkou grácií a úctou, což mi u Freye chybí (a rozhodně to není, jak sám píše, britským humorem, ten já mám náhodou rád). Škoda, myslím, že i čtenáři, kteří píší, že se jim jazyk Mýtů líbí, by snesli i něco intelektuálnějšího.

8 03.02.2020

Úplně předně bych rád vysvětlil, že mě kniha pro mládež zase moc nelákala, ale četl jsem ji v rámci referátu do školy, a musím říct, že se mi hrozně líbila a doopravdy mě chytla, rozhodně mě navnadila na další díly, i když má drobné mouchy.

Kniha je trošku neumělecky napsaná, ne přímo literárně vzletně, jak by si asi fantasy o dracích zasloužilo, sem tam jsou i dost vtipné úseky ("Jak se jmenuješ?" - "Hliňák", řekl Hliňák. Hliňák pak šel...). :D
Ale celkově jako nápad je to skvělé a musím uznat, že docela neokoukané (draci podle prostředí a ne živlů + ty schopnosti a celý jejich svět), dost zajímavé.

Postavy jsou podle mě naprosto dokonalé, skvěle odráží realitu a dá se do nich dobře vcítit, ztotožnit se a najít si své oblíbence. Hloupoučký Hliňák se svým bloodlustem, drzá Tsunami, překvapivě dost dobrá podceňovaná Zářena, srabík Hvězdoplav (pro mě prostě Bezzubka) a prdelka Slunéčka. Ta jména mě taky bavila, někdy byla hodně matoucí Zářena, Žára, Plamena, Hrozena, Žhava... jakože what?! Ale český překlad byl udělaný moc pěkně a knihu dost podpořil.

Děj je... překvapivě také dost dobrý, trošku klasické fantasy zápletky - válka, útěk, zajetí, sebeobětování... Moc pěkná je poslední kapitola o Bahnoletech a celkově sociální pojetí života draků, boje jsou taky fajn, ale na mě trošku drsné na literaturu pro mládež, přeci jen lámání vazu, kyselinou vybublané oko, upalování a všude krev, je to taková drsárna poměrně, ale přispělo to k celkovému dojmu, aby to nevyznělo až moc dětsky, není to ale trošku parodie na GoT? Jinak o nějaké knize o třech princeznách bojujících o trůn jsem také slyšel, inspirace je v celé knize dost zřetelná, ale neměl jsem dojem nějakého opisování, spíš trošku klišé.

Takže závěrem, příjemné překvapení, rozhodně si pořídím další díly a moc se těším, jak to celkově dopadne. Spousta věcí mě překvapila, nenudil jsem se a kniha si zachovává pořádnou dávku tajemství (hlavně epilog!), která se ještě musí rozluštit. Neorientuji se úplně v dětské literatuře, ale ve fantasy ano a musím uznat, že to je takový aktuální top, co bych sourozencům doporučil. :)

8 25.11.2019

To byl tak úžasný konec ságy. Jedině Sapkowski dokáže dělat takové dějové vlny, kdy je to lepší, lepší, horší, ještě horší, trošku lepší, zase horší, nejlepší a konec :D
Příběh měl asi největší vývoj, kdy se vlastně ze skoro ničeho stane všechno. Postavy, staré i nové, byly jako vždy super. Cestování světy a časy bylo parádní, všechny bitvy, ať už velké nebo malé, byly strhující. Dost se mi znechutila Lóže, ale to se dalo čekat. Vyřešilo se sice hodně otázek, ale pár hlavních se zase vynořilo. No a ten konec... Skoro jsem u toho fňukal :D
Já tam taky byl, víno a medovinu pil... a bylo to krásné :)

8 15.05.2017

Neuvěřitelná kniha a má velmi oblíbená. Má v sobě všechno, co by měla mít. Neuvěřitelné množství informací koncentrovaných v jediné "bibli prehistorie". Moderní zpracování, neuvěřitelně úžasné fotografe, obrázky a kresby, obohacující informace, které se skutečně jinde nedozvíte. Logické chronologické zpracování od vzniku světa až po Čtvrtohory. Hodně dlouho jsem po ni toužil, a když jsem ji dostal, tak jsem ji četl asi týden v kuse a na různé úseky se užasle koukám dodnes. Nepracuje jen s jediným scénářem, ale řeší minulost z pohledu mnoha různých, nezaujatých teorií. Skvělá kniha :)

8 24.04.2017

Vražedná pomsta porušila základní a tolik striktní zákon Hunger games a to ten, že do arény se jde jednou a vítěz je oslavován až do konce života. To je sice trošku velký zásah, ale přesně to vystihuje započínající rebelii, ve které se následně odehrává i zbytek děje. Řada nových postav je mnohem lepší než v 1. díle (Finnic, Johanna), děj se posouvá, ale nepodléhá ani stereotypu, ani nudě. Vlastně bych řekl, že jde tím nejlepším směrem kam mohl. Super díl, aréna je prostě srdcovka i na podruhé a tak dál :D

8 29.03.2017

Řekl bych snad pomalu jediná kniha svého druhu v Čechách. Málokdy se stane, že by někdo napsal kvalitní sci-fi, které by se vyrovnalo i světovým (ačkoli zasvěcenci ví, že je to jen metafora dobového kontextu). Námět byl super, četla se snadno... nemám jedinou výtku. Četl jsem ji v osmé třídě, na střední i na vysoké a vždy se mi líbila stejně. Opravdu unikátní kniha, kouzelná v tom, že se bude líbit každému fanouškovi sci-fi, ale až někde řeknete, že jste ji četli, tak si všichni budou říkat, že jste inteligentní, protože čtete Čapka (a nikde nemusíte říkat, že prostě jen máte rádi mloky) :D

8 01.02.2017

Trošku lituju, že jsem si koupil alternativní obálku, protože reálně nevypadá zase tak dobře a do série by se mi hodila klasická klíčová, ale to si tady prostě jen musím postěžovat. Pravdou je, že tenhle prequel, sequel, crossover je prostě pecka, která mě bavila od začátku do konce. Setkáváme se s předky rodiny Zámkových, kteří jsou dost zajímaví a posléze i dost sympatičtí, aby se vyplatili číst. Zpočátku mi přišlo, že uzavřené kapitoly nejsou úplně nejlepší kompozice, ale u delších příběhů už to stálo skutečně za to.

Samotné příběhy jsou na tom různě, ale většinou všechny nadprůměrné. Malý svět se mi hodně líbil, protože měl svou verzi i v seriálu a tady to bylo moc hezky udělané. Do nitra Luny mě nejprve příliš neoslovilo, ale pak i tím pokračováním to nabíralo na síle a působilo to vlastně hrozně hezky. Síla hudby a Jak vojska bledých čet jsou takové atypické, protože popisují i negativní stránku klíčů a v podstatě ukazují, že klíče chtějí být používány pro zlo, což podle mě v originální sérii není nijak silně zapracováno. Využití klíčů ve světové válce je opravdu hodně originální a asi to jsou dveře, co by každého zajímaly a u Hilla bych přesně takové dveře čekal, ale u primární série je neměl kam zakomponovat. Poslední povídka se Sandmanem byla pěkná. Četl jsem krátce předtím Sandmana a docela se povedlo naladit se na stejnou vlnu. Asi bych řekl, že setkání se Sandmanem, kdy "komunikuje" je hloupost a narušuje vyznění Sandmana, stejně tak Mary a její výlet do Snění, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Vyjádření všečasovosti ve finále je pak taky hodně zajímavé a asi by mohlo někomu i zamotat hlavu, takže dobře, že se objevuje jen okrajově.

Celkově je to opravdu hezký přequel, který má sílu upoutat čtenáře a já osobně bych klidně bral více takových příběhů, a to konkrétně téhle rodiny, a klidně bych bral i nějaké další předky a alternativní příběhy. Crossover se Sandmanem byl decentní a vydařený, takže by mě klidně zajímaly i další crossovery, ne sice úplně s Ligou spravedlnosti apod., ale tak Gaiman má v záloze hodně příběhů, stejně tak DC a Darkhorse. Jinak po přečtení primární série, po ukončení seriálu a v období sucha jemného městského fantasy přišel tenhle díl opravdu k chuti a klidně tvořte dál, chlapci. :3

7 27.08.2022

Murena, nazvaná zřejmě podle postavy pana Mureny, která se ale zabývá hlavně Nerem, je umělecká bomba a jeden z dalších úžasných evropských komiksů mapujících to pro mě nejkrásnější období historie - starověký Řím. Orly Říma jsem samozřejmě četl taky a nebudu úplně srovnávat, protože stejné historické období ještě neznamená jakékoliv jiné shody, i když nějaký důraz na přátelství apod. tam je. A zatímco Orlové jsou dost fiktivní a svolní k očekávání, u Mureny můžeme přesně mapovat historické události, které jsou i reálně doložené. A to je možná i výhoda, kterou Murena nabízí. Ze začátku mě bavilo si předvídat, očekávat, tvořit si nějaké scénáře, kde bych koho rád viděl. Pak mě překvapilo, jak vlastně kdo skončil. Je super, že komiks vychází opravdu z historie, ale je otevřený různým fiktivním úpravám, jako třeba příběh o Claudiově závěti. Docela jsem si oblíbil Britannica a těšil se, co udělá, ale historie je potvora a bylo třeba s ním tak naložit. některé informace si pamatuju z dějepisu, ale asi záměrně nebudu pátrat víc a nechám se překvapit a vžiju se do děje.

Co se týče ostatních postav, mocenské boje mezi Nerem a jeho matkou byly moc fajn, stejně ta jiné intriky. Bohužel se tomu věnuje valná většina komiksu a nemůžeme si tak plně vychutnat prostředí Říma nebo nějaké další osudy, ale tohle plně stačí. Těším se, co bude dál, protože se i otevřelo více eskapád.

No a co dodat, celá tahle edice ERB je skvělá. Kvalitní knihy s úžasnými deskami, velké formáty, hezké překlady, vysvětlivky termínů a událostí... Na těchto knihách se dost snaží a je to poznat. Vydávání je pak jednou za čas, takže i peněženka to zvládá a jsou okrasou knihovny. :)

7 10.08.2022

Aldebaran pro mě byl obrovským překvapením, protože jsem z různých zdrojů slyšel, že jde hlavně o sci-fi s velkým důrazem na zvířata apod., ale ve skutečnosti tam ta zvířata nebyla zase tak v popředí, naopak se objevila spousta dalších věcí.

Celkově je to takové sci-fi dramatické, možná se až moc soustředí jen na určité postavy, ale dokáže obsáhnout jejich mnohaletý vývoj. Překvapilo mě, že kromě klasických sci-fi motivů jako je cestování vesmírem a kolonizace planet se objevují i takové motivy jako je politika a náboženství. Celkově se ten důraz na sci-fi dává do pozadí vlivem toho, že svět Aldebaranu je zasazený do takové postkolonizační rurálně-hospodářské společnosti, která mi nějakým záhadným způsobem připomíná Kubu. Asi by mě víc zajímala biologie těch kýžených tvorů. Sice se před každou z pěti kapitol objeví něco jako maličká encyklopedie, ale neobsáhne všechny a ani není moc obsáhlá. S tím se dalo vyhrát mnohem víc, obzvláště když recenze velebí právě důraz na přírodu a faunu.

Příběhy postav jsou takové líbivé, určitě se jim dá fandit, hlavně vzhledem k tomu, že je pozorujeme v mnohaletém vývoji, jak už jsem psal. Nicméně hodně postav jsou takové hloupoučké a dělají blbosti, obzvláště ten hlavní týpek je takový nadržený machýrek, co se vždycky chytí ženské a udělá nějakou kravinu. Přesto je jistým způsobem sympatický. Lepší je Kim, která se pak stává vcelku vedlejší postavou, ale ta holka má rozum!

Celkové vyznění mi asi nedošlo úplně tak, jak mělo. Existence té velké mořské příšery, nebo spíš její účel, mi je stále záhadou a je škoda, že to tam nějak víc nerozebrali. Stejně tak končí příběh ve chvíli, kdy je vše rozhodující a nevíme nic o tom, co se bude dát dál se státním zřízením apod. Škoda že není nějaký druhý díl, ale kniha byla zajímavá i takto.

7 15.05.2022

Přestože vizuálně vypadá Žoldnéř příliš usedle a možná i nudně, do jisté míry i odrazuje a určitě "nevoní" milovníkům akčních epických komiksů, tak opak je pravdou a výsledek skvěle funguje. Segrelles využívá jemné barvy a statickou kresbu na čistém bílém pozadí, což skvěle vyniká ve velkoformátu a nutno dodat, že celkově je knihy velmi kvalitní od obálky až po vazbu.

Nicméně samotný příběh nebyl zase tak oslnivý, jak by být mohl. Celý kult svatého ohně je zajímavý spíš svým vznikem a příběhem v pozadí, ale v aktuálním čase se zrovna moc nepředvede, a i když je pozitivem, že je komiks takový neakční a dává více důrazu na výpravnost, tak alespoň trošku akce tam zoufale chybí, protože v dosavadní statické kresbě je i honička draků dost o ničem. Navíc mně osobně docela vadí, že autor nedává do příběhu žádné větší hodnoty, a přestože má žoldnéř nějaký svůj kodex a je to správný chlap, tak třeba zvířata tam totálně mučí a jejich smrt je pro ně naprosto běžná záležitost. Druhé takové velké mínus je, že je díl zakončen dost nicneříkajícně, otevřeně, ale dále se už téhle zápletce nevěnuje, přestože návaznost mezi díly tam je.

Nicméně celkově se mi Žoldnéř líbí a těším se na další díly. Svět nad oblaky v dalekých Himalájích, nebo kde to vlastně je, je hodně dobrý nápad. Trošku mi připomíná původ Iron Fista z K'un-Lunu, ale je to hodně jiné. Kontrast lidí žijících na zemi a lidí žijících v oblacích, kteří se od sebe ve své malichernosti v podstatě neliší je pěkný a těším se hlavně na objevování celého toho světa.

7 07.03.2022

Nechci říct, že to jsou nějaké převratné úvahy a myšlenky, protože se hodně vychází z takové té každodenní praxe a téměř každý učitel či rodič snad zažil přesně to, co autoři popisují, ale o to právě jde. Je to velmi mile a vtipně sepsaná sbírka reakcí na každodenní učitelské zážitky a historky a jakési ujištění, že v tom nejsme sami. Celý formát rozhovorů a úvah tomu sluší, protože autoři nepředávají direktivní nebo didaktické informace, ale skutečně o tématech spíše uvažují a nabízí možnosti řešení, nápady a nebo prostě jen sounáležitost.

Co se týče informací, vyskytne se několik zajímavých fenoménů a pojmů, které stojí za to si zapamatovat. Vyskytne se i spousta nápadů a vizí, které by bylo dobré naplňovat. Líbí se mi, že jde o praktickou knihu, která ani nemá za cíl být nějak alternativní nebo světoborná, ale pouze lidská. Vtipně se staví proti moderním výstřelkům volné výchovy a možná i jde proti řadě nejen článků či komentářů na mamawebech, ale i seriózním odborným knihám, které někdy dost nevhodně tlačí na alternativní postupy tam, kde stačí pouhé lidské emoce. "Jsi tam, brácho?" se obrací k základním lidským instinktům a věcem tak přirozeným nebo běžným, že prostého člověka snad ani nenapadnou, natož pak studovaného chytráka.

Trošku váhám, jestli knihu zařadit někam do odborné četby, ale rozhodně je to obohacující kniha vhodná nejen k zamyšlení a rozproudění stojících vod pedagogiky, ale i k osobnímu rozvoji a oživení si vlastního úvahového aparátu. Jednoduché ale pravdivé myšlenky trknou a donutí člověka uvažovat o svých vlastních zkušenostech a reflektovat si vlastní zážitky a postupy, takže možná je to i mnohem víc než nějaká příručka "jak vychovávat dítě/jak učit". Navíc co si budeme povídat, ani studovaní lidé nepotřebují knihu plnou latiny, termínů a definic, stačí prostá malá lidsky psaná příručka všedního života, protože život o ničem víc není.

7 07.01.2022

Na Krásnou temnotu jsem se obrovsky těšil, ale výsledek mě zase tak nenadchnul. Celkově jsem to asi nepochopil, ale zkouším v tom hledat nějaké hlubší myšlenky...

Hned na začátku se setkáváme s obrovskou záhadou, co jsou ti malí pidilidičkové zač? Odkud se vzali? Žili v Auroře celou dobu nebo se objevili pak? Jsou živí, skuteční, nebo symbolizují nějaké myšlenky? Tak pokud jsem to správně rozluštil, tak je celé osazenstvo na rozumové úrovni dítěte, a to je na tom nejděsivější, protože rádoby dospělé postavičky, které disponují rozumem dítěte jsou plné krutosti, naivity, nenávisti, vzteku, strachu, malichernosti a dalších emocí, které se v dětech extrémně mísí a potřebují vyzrát. Celkově pak můžeme vidět několik opravdu brutálních, nebo také extrémně hloupých chvil, které skutečně můžeme nacházet jen v dětském myšlení bez jakéhokoliv kontextu. Smrt nic neznamená, krutost je normální, nepochopení druhých naprosto extrémní... Až si říkám, kdo potřebuje takhle moc pomluvit děti, ale u žádné jiné věkové skupiny by tenhle záměr uskutečnit nešel.

Cesta ročními obdobími zase není nijak symbolickým koloběhem přírody, ale společně s tlejícím tělíčkem spíš ukázkou lineárního plynutí času a úpadku a zmaru, kdy se postavičky vlastně ani nedokážou vymanit z nevyzrálosti a nedokážou dospět, i když se o to snaží (protože všechny pozitivní nebo rozumnější postavičky odešly hned). Mini-Aurora, která je stavěná do role hrdinky, které máme fandit, zase ukazuje plochost, kdy se skutečně snaží a má vhodné předpoklady, ale nedokáže se vyvinout. Kruté chvíle ji sice transformují, ale jako postava neroste, dokáže se pohybovat jen horizontálně, a tak i po své vrcholné pomstě stále jen sní o svém princi...

Celkový děj je jednoduchý, možná až primitivní, ale ta interpretační rovina dětského myšlení je obrovská. Stejně se projevuje i kresba, která je nádherná, dětská, miloučká, ale přitom krutá, drsná a navíc se mísí se skutečně profi psychedelickými obrázky, jak to vidí člověk.

Ze čtení mi bylo opravdu úzko a nelíbilo se mi to na mé emoce. Chápu uměleckou stránku a taky hrozně moc skrytých věcí, ale nevidím v tom úplně nějaké poučení nebo nějaký záměr, co by mi něco dal. Takže když řeknu, že se mi tahle kniha nelíbila, nemyslím to ani z nepochopení, ani jako odsouzení tématu, ale pro mě to není. Abych pravdu řekl, mám teď nějakou pořádnou depku z toho... :D

7 24.10.2020

Musím začít klasickým lamentováním - tohle prostě není "ideální start pro nové čtenáře", ale alespoň to sedí k názvu "Lži". Člověk, který nečetl New 52, nezná moc Wonder Woman, nezná Cheetah, nezná osudy Supermana... no tak je prostě v háji.
Ideálně doporučuji přečíst si druhý díl "Rok jedna" před tímhle + číst více vydaných dílů jako maraton, protože dočíst tenhle díl je šíleně neuspokojující.

Jinak je komiks ale úžasný, krásná kresba, nádherná džungle a příroda, extrémně krásná Diana. Příběh je super, ale jak píši výše, dává smysl jen, pokud znáte dobře celé universum, nebo pokud čtete díly maratonem a rychle se dostanete k rozuzlení.

Zápletka ohledně Cheetah se mi líbila, i s tím jejím bohem, ale jakýsi doslov na závěr, kde se odhaluje nový nepřítel a zároveň se odhalí ony tížené lži, mě nechal zmateným. Jdu si rovnou dát další díl a snad se tam něco dozvím, protože jsem vážně mimo, a to universum docela znám... Uvidíme, i když nic nechápu, tak mě příběh chytil a chci ho rozluštit. :)

7 05.06.2020

Na komiks Plášť jsem se hrozně těšil a po přečtení Zámku a klíč jsem měl velká očekávání. Nevěděl jsem nic moc konkrétního, jen že to je příběh záporáka, takže to bylo něco pro mě naprosto skvělého. Bohužel výsledek nebyl tak skvělý, jak jsem čekal, ale celkově to bylo dobré.

Kresba byla úžasná, ta se mi moc líbila a k celkovému tématu se hodila. Vyobrazení hlavního hrdiny bylo hodně fyziognomické a na první pohled bylo jasné jakou má osobnost a nálady. V deluxe verzi navíc i prequelový komiks, který se mi také líbil.

Jenže pak právě narážím na pár mušek... Čekal jsem opravdu propracovaného záporáka, možná i antihrdinu s nějakým složitějším pozadím a ono tam sice je (prequel + vzpomínky), ale není to žádná pecka, co by vás posadila na zadek a donutila vás s Erikem soucítit nebo se nějak hlouběji vžít do příběhu. Po přečtení, i když jsem se snažil sebevíc do příběhu nějak víc ponořit, jsem si povrchně řekl "No jo, Erik byl prostě hajzl", a docela mě mrzelo, že mi tohle vyšlo jako závěr, protože pak je příběh doopravdy hrozně jednoduchý. Trošku to spravila povídka na konci, která je přirozeně víc propracovaná než komiks.

Zase když odendám pryč očekávání, byl komiks vážně super, takže to neberu jako nějaké mínus. Oproti Zámek a klíč je ale Plášť trošku významově chudší. Přijde mi, že v Zámku jsou mnohem víc propracované informace mezi řádky a více propracovaná historie a souvislosti (a porovnávám první díl, ne celou sérii).

Nicméně jako celek je komiks fajn, dává smysl, je propracovaný a zaujme, nicméně ze subjektivního hlediska pro mě neumožňuje dostatečné pochopení hrdiny a ponoření se do děje. Čekal jsem buď hlubší vývoj postavy, aby se do ní dalo více vžít, nebo naopak nějaký pohled očima postavy, abychom byli na jeho straně, i když je špatný. Takhle se povedlo jen to, že každý fandil Nickymu. Chybělo mi i vysvětlení, jestli je blázen, nemocný, zlý, zraněný (to na konci bylo vysvětleno, ale v jedné dvoustranně, a to už bylo pozdě na změnu názoru). Konec byl smutný, někdy si přeju klišé konec raději než thriller variantu.

7 23.03.2020

Třetí nenavazující díl se mi moc líbil. Obálka byla moc hezká, barevně jednoduchá a nemám jí co vytknout. Kresba se spolu s ilustrátorem změnila a přišla mi možná lepší, Geralt získal klasický herní vzhled, což mi zase tolik nevadilo a stejně jako v minulých dílech už mi ani nevadilo celkové větší zaměření na hry (hojnější využití znamení, větší výběr netvorů, suroviny na míchání lektvarů), prostě to, co v knihách tolik zastoupené nebylo, ale přitom to v tom světě dávno existovalo. Ciri byla super a konečně došlo i na Yennefer, vzhledově také vycházely z her, což už je taková obecná podoba co jsem přijal a nevadí mi. Příběh jako takový byl dost zamotaný, nejsem si úplně jistý jestli jsem nepřehlédl nějaké detaily, na konci jsem se maličko zamotal, ale myslím, že chápu. Líbí se mi rychlý spád a deficit nudných "scén". Zalichotilo mi oživení vůbec první povídky o Geraltovi a strize, možná mi ale ten motiv pomsty za smrt otce přišel trošku kýčovitý vzhledem k okolnostem... a ten konec nebyl zrovna uspokojivý, chyběla nějaká závěrečná tečka. Občas tam byly hodně vtipné úseky, hlavně s Krokoskalem a Paligou. O Dopplerovi jsem si tedy myslel, že bude mít důležitější roli, ale nakonec vůbec, což mě maličko zmátlo, protože jsem pořád čekal, kdy se zase vynoří :D
Ale co je nejdůležitější, je to vlastně jediné volné pokračování Zaklínače po knihách a hrách. Což je další poznámka, musíte s tím počítat. Já sice hry nehrál, ale vyznám se v nich, takže mi to navazovalo. Čistě jen čtenáři knih možná nebudou vědět která bije :D

7 04.09.2017

Asi jediný kluk co tohle četl jak tak koukám do komentářů, ale nevadí mi to. I romantika je někdy fajn. Knížka se mi líbila, byla moc hezká. Příběh Pata mi byl blízký a fandil jsem mu, dokonce i fiktivně držel palce. Bylo to osvěžující přečíst si něco takového. Nemám předsudky vůči literatuře. Celkově trošku jednodušší kniha, ale rozhodně ne psaná telenovela. Mělo to hlavu a patu, což mě překvapilo. Děj byl maličko plochý, ale doháněly to prudké zvraty, které asi u dvou psychicky křehkých lidí prostě čekáte. Ačkoli to není žádná vrcholná literatura, tak za mě plný počet hvězd, protože mě to chytlo za srdce.

7 31.01.2017

K téhle encyklopedii jsem přistupoval velmi skepticky, protože jsem bohužel u podobných fantasy zvyklý na nekvalitní a někdy až nesmyslné a hloupé vykrádačky, kdy se nějaký rádoby chytrák snaží popsat nějak jinak to, co všichni známe, a nadělá tam akorát tak chyby nebo něco poplete. Dostalo se mi ale opravdu hezké a zajímavé knihy, která sice není zase tak světoborná, ale rozhodně má řadu pěkných prvků.

Musím se právem rozplývat nad vizuálem knihy, protože od obálky až po papír je velmi kvalitní. Obálka navíc docela evokuje úpravu, kterou zvolilo Leonardo, takže i když má kniha jiný formát, tak jaksi "sedí do série". Pevná obálka a metalický nápis Zaklínač pak vyloženě lákají ke koupi a čtení. Vnitřní úprava je taky moc pěkná a líbí se mi hlavně napodobení starého papíru/pergamenu a různé zdobné ilustrované prvky, které skvěle vynikají na lesklém pevnějším papíře. Co je ale naprosto nepřekonatelné jsou ilustrace map, postav a bytostí (což je jen tak mimochodem i vnitřní tematická kompozice). Ilustrátorů je více a je to poznat, ale celkově dali vzniknout opravdu nádherným originálním kresbám, které skvěle vystihují postavy a bytosti na základě popisů z knih, ale přesto mají takový až herní nádech. Nejvíc mě upoutala asi Calanthé, která vypadá úžasně! Popravdě by se mi hrozně líbilo, kdyby s takovými kresbami vznikl nějaký komiks, ale to je asi jen zbožné přání.

Samotný obsah je tedy členěn na území s mapami, popisky postav a popisky bytostí, což je docela logické a funguje to. Vše začíná malým odstavcem vysvětlujícím konjunkci sfér, ale sakra... Musím upřímně říct, že to je snad první popis konjunkce, který ji podle mě nejen dobře vysvětluje, ale vystihuje ji přesně tak, jak ji Sapkowski zamýšlel. Jen se mi tam úplně nezdá ta fráze, že do konjunkce nebyla žádná magie, ta přišla až potom. To si úplně nemyslím, už jen tím, že elfové si magii přivezli už před konjunkcí, ale to je prostě subjektivní názor. Informace o královstvích jsou hodně zúžené hlavně na politické fungování, měnu, panovníka apod., ale popravdě už jsem načetl tolik atlasů a informací, že bych více o geografii ani nechtěl číst. Mapy jsou ale hezky rozdělené na konkrétní kousky, následně pak můžeme vidět i celkovou mapu, takže to je výborné. U Nilfgaardu bych ale možná místo popisku "mocná a starodávná říše" zmínil spíš minulost, kdy byl rozdrobený na drobná království a musel být sjednocen, což tam chybí. Postavy a bytosti pak mají jednotnou úpravu. Vždy začínají citací z knihy, která postavu/tvora uvádí a nějakým způsobem popisuje, což je podle mě skvělé a velmi dobře vymyšlené. Zavzpomínal jsem si na konkrétní úseky knihy a osvěžil si, kde přesně se daný tvor v knize vyskytl. Navíc je využitý nám známý překlad od S. Komárka z Leonarda, takže nešlo vůbec nic zkazit a úzus byl dodržen. Posléze následují informace, které jsou možná příliš strohé a zjednodušené, vystihují ale to nejdůležitější a zajímavé jsou i doplňující informace a různé zajímavosti. Možná bych to udělal obsáhlejší, ale co už. Co mě bohužel mrzí je, že encyklopedie se více zaměřuje na postavy než tvory, takže to nemá i přes pergamenovou úpravu vizi toho hrát si na "realistický almanach nestvůr". Postav je tedy výrazně víc a jsou členěné podle abecedy. Možná bych je členil spíš podle důležitosti nebo chronologie, nebo bych klidně nechal abecedu, ale vyhradil bych zvlášť hlavní trio, které sice místo dvojstrany dostalo stránky hned čtyři, ale je zamíchané mezi různé další postavy. Co mě pak hodně zamrzelo je, že se kniha zaměřuje i na méně důležité postavy a některé více důležité vynechává. Úplně třeba chybí Shani, Tissaia, Sabrina a jiné častější postavy. Naopak se pro mě nepochopitelně vyskytuje třeba Vissegerd, který popravdě vůbec nikoho nezajímá... No ale zakončím to zase plusem - v knize se vyskytují i velmi málo známá monstra, která se v knize jen mihla, ale byla nějak pojmenována, třeba barbegazi apod. Ale opět mi někteří chybí, třeba jednorožci. Naopak se tam vyskytují takové jako kontroverzní bytosti typu Živa, která asi taky není úplně důležitá a ještě je její původ příliš tajemný.

Je důležité říct, že veškeré informace v encyklopedii jsou převzaty pouze z knih a není zde nic z her nebo seriálu. Mně osobně to vůbec nevadí, protože pro mě jsou kánon hlavně knihy, překousl bych ještě hry. Ale jelikož existuje atlas Zaklínač a jeho svět, který je naopak čistě herní, tak spolu obě knihy mohou skvěle fungovat a doplňovat se. Nevím pak, jak velký, jestli vůbec nějaký, dohled měl nad knihou Sapkowski, ale podle tiráže od něj minimálně pochází některé texty a rozhodně pak zdrojové texty z knih, takže za mě asi slušné a důvěryhodné. Zaujaly mě některé překlady, které jsou obecně známy jinak, ale to se vysvětluje právě těmi překlady z knih vs překlady z her (Mlžák x Mlhavec). Pak je zvláštní, že žirytvu nazvali žravucha, mohli tu žirytvu aspoň uvést v odstavečku o různých názvech, ale to bude nějaká specialita českého překladu nejspíš.

Takže celkově musím říct, že mě kniha velmi velmi příjemně překvapila a jsem rád, že si ji mohu zařadit do zaklínačské sbírky. Díky přímým odkazům na knihy a zdrojovému materiálu celkově skvěle funguje v knižním universu a tím, že se neplete do her, pak i skvěle funguje společně s jinými publikacemi a atlasy. Rozhodně to není brak, který jen vykrádá a čerpá z originálu, ale i přes svůj opisný a nepříliš originální charakter velmi dobře shrnuje zajímavé informace. Nejvíce si cením hlavně ilustrací, které téhle knize dodávají to nejdůležitější a jsem z nich opravdu paf. Takže se vší úctou, hurá na to! :)

6 29.09.2023

Jsem hodně fantasy člověk, ale někdy není vůbec od věci se začít i do něčeho běžného a lidského, tak běžného a lidského, jako je každý jeden den... Zpočátku pomalejší a málo dynamický příběh velmi rychle napraví fakt, že každá kapitola je o smrti. Vlastně o smrti ale vůbec není, je o oslavě života a naprosto klasických lidských příběhů, které jsou ale vždy něčím výjimečné. I kdyby tím, že nikdy nevíme, jaký den může být poslední.

Brás je docela sympaťák až na ten fakt, že je docela skeptik a kouří o sto šest, ale vcelku normální a milý týpek. Můžeme nahlédnout do různých etap jeho života a nikdy nevíme, která může být poslední, ale vše se soustředí na to, jak si užít aktuální situaci a všední okamžik. Ty příběhy jsou hezké a něčím se člověka dokážou dotknout. Ať už příběhy z dětství, které se týkají rodinné idylky a bezstarostnosti, po dospělost, ve které přicházejí různé krize, ale zároveň s nimi to pozitivní, tak i po poklidné naplněné stáří. Vším se prolíná téma nekrologu, který má určité oslavné funkce, a i když jde různě ošulit a dovymyslet, tak vždycky se najde něco úžasného, co do něj zahrnout a co na životě oslavit.

Je to o životě, je to asi trošku filosofie a životní styl, ale hlavně to je příjemné čtení k popřemýšlení. Není v tom akce, přílišná dynamika ani nějaké nadpřirozené prvky, i když ty jeho sny byly do jisté míry dost transcendentní. Není to žádný paralelní vesmír, není to Všechno nejhorší, kde denně umřete. Ale stejně to bylo takové klidné příjemné čtení, ze kterého jsem několikrát i natahoval. Proč někdy nevybočit ze čtenářského komfortu. :)

6 08.08.2023

Trojka je moc povedený historický komiks, který má jedinou slabinu, a to tu, že v podstatě není nijak velkolepý, a přestože konec je takový interně epický, tak to ztrácí pointu pod vším tím patosem hrozné Sparty a zuboženého dělnictva, které ale v tomhle rozsahu nemá moc sílu zažrat se do čtenářova emocionálního podvědomí. Jednoduše řečeno... Bylo mi v podstatě jedno, kdo umřel a neumřel, kdo bojoval a nebojoval o svobodu atd. Hlavní trojice se nejvíce vývojově formuje až ve druhé polovině, a to už je pozdě na navázání nějakého pouta. Jde pak jen o takové vykreslení života chudiny proti městské elitě.

Jinak je to ale od kresby, formátu a obálky, přes historický kontext až po terminologii a historické vysvětlivky kvalitní komiks, který uspokojí i náročnějšího čtenáře tohoto žánru. Hodně mi to připomnělo sérii historických komiksů od Vybírala, ať už obdobím antiky, tak tímhle stylem vysvětlivek a historické terminologie, ale lhal bych, kdybych řekl, že to dosahuje stejné kvality. Nicméně jako pokus pro mě nového nakladatelství dobré.

No a zpět k samotnému ději... Ono to docela chátrá. Snaha navázat na slavné události bitvy u Thermopyl tomu spíš škodí, protože jde o takové vesnické vražedné drama. Sparta je popisována vyloženě špatně, nic tam nefunguje a marně se snaží navázat na předešlou slávu. Útoky na otroky bez pánů jsou pak ubohou demonstrací téhle aktuální "vysoké úrovně" Sparty a můžou tak vysvětlit její postupný pád na rozdíl od Théb, které se daly cestou demokracie a svobody, což jim otevřelo budoucnost. Nicméně jestli je třeba pochválit, že tento příběh dekonstruuje mýtus Sparty, pak je třeba možná trošku pohanit, že vytváří ne moc originální mýtus otrockých hrdinů, kteří ale rozhodně nedosahují slávy a epiky Spartaka a jemu podobných.

6 14.10.2022