frantisek0724 komentáře u knih

Tak tohle se mi moc líbilo. Místy jsem se smál, v určitých pasážích jsem spatřoval sám sebe kdysi dávno. Jednoduchý příběh o (ne) obyčejných lidech.

3 16.10.2020

Asi jsem čekal něco víc, možná mi úplně nesedl autorův styl PSAní. Zvířata, psy nevyjímaje, mám rád. Přez to mě kniha neuchvátila, slzy jsem neronil. A to se nepovažuji za necitu.
Svoji délkou bych knihu označil spíše za povídku. Myšlenky v knize nejsou nikterak objevné, záleží asi na každém, zda k pochopení těch nejzákladnějších principů šťastného bytí potřebuje čtyřnohého kamaráda.

3 09.10.2020

Nežli jsem začal číst knihu samotnou, nahlodávala mě obava,jak si poradím se slovenštinou. Pokud mám totiž správné informace,kniha doposud nebyla v češtině vydána. Ale obavy se ukázaly jako liché, můj mozek si s překladem poradil, aniž bych se v textu nějak zadrhával.
Knížka je zajímavým pohledem do drsné části již tak dost drsného Ruska. Kolyma, nejdelší hřbitov na světě. Setkání s lidmi, které u nás nepotkáte. Zážitky, které můžete prožít snad jen v tomto koutě světa. Autor si na nic nehraje, při čtení jako bych stál vedle něj. A přez to jsem byl rád, že jsem v teple a bezpečí domova. Spoustu míst bych rád viděl na vlastní oči,ale na Kolymskou cestu se asi nevydám.

3 02.02.2020

Pokud patříte mezi ty šťastné a máte doma malého kluka,který rád čte,neváhejte a knížku mu pořiďte. Sám jsem knihu kdysi dávno přečetl na jedno nadechnutí a prožil cestu společně s hlavními hrdiny. Moře,plavba na plachetnici,cesta neznámo kam..Sen spousty kluků mé generace. Chystám se číst znova po hodně létech,jsem zvědavý,kolik toho kluka ve mně zůstalo..

3 02.02.2019

Remarque je má srdcová záležitost. Když se něco srdce dotýká,je těžké být vždy objektivní...
Poslední a nedokončená kniha, přesto vydaná,z důvodů, které mě vlastně ani nezajímají. Nedokončenost a vědomí přicházejícího konce je fakt,ale i tak toto dílo zůstává Remarquem. .
Mezi mé oblíbené Remarquovi romány se Zaslíbená země nezařadí ( Vlastně pochybuji že by se u kohokoliv mezi nejoblíbenější mohla řadit), ale je to zkrátka Remarque, má srdcovka, takže není co řešit...

2 26.12.2022

Krásný příběh. Samozřejmě ne ve smyslu chápání většiny současné populace. Když se někdo jakkoliv a čímkoliv vymyká zažitým vzorcům chování, bývá často šmahem označen za blázna, podivína, jako nepřizpůsobivý.. Ale ....Kdo určuje kdo je blázen a kdo je "normální"?

2 09.11.2022

Tak jsem se zase jednou (pokolikáté už?) nechal zlákat hodnocením na databázi. Ale byl to i název knihy, co mne zaujal a také myšlenka knihy.. Jenže jak jsem četl a četl, nadšení z knihy se nějak ne a ne dostavit. Možná mě mohla varovat již velikost písma, kterou znám spíše z dětských knih, nebo citace od Heather Morris na zadní straně knihy, že kniha by měla být povinnou četbou, bla bla bla.. Paní Morris je totiž autorkou slátaniny Tatér z Osvětimi.. No nic dal jsem knize šanci, třeba něco přijde. Ale nepřišlo nic víc, než svědectví jednoho z přeživších pekla holocaustu. "Nic víc" je samozřejmě v tomto případě samozřejmě cenné svědectví, o tom žádná. Pro mě je ale kniha vhodná možná pro děti základních škol, jako doplněk učiva dějepisu. Jinak na toto téma bylo napsáno daleko více lepších knih.
Nechápejte to prosím jako zatracování Eddieho příběhu, plně chápu smysl a důležitost svědectví přeživších holocaust. Nicméně, jak jsem již uvedl, znám lepší knihy na dané téma. Pokud je vám - náct a ještě jste nikdy nic na téma holocaustu nečetli, pak možná... Jinak...? Eddie, vážím si tě, určitě se usmíváš i tam nahoře.

2 15.04.2022

Mnohokrát opakovaný ( pravém) příběh českých parašutistů, tentokrát v podobě románu spíše pro ženy. Sice nejsem žena, nicméně rozhodl jsem se knihu přečíst.
Autorka na začátku knížky uvádí, že dialogy jednotlivých osob jsou smyšlené. Překvapivě. Jak jinak, když v kryptě s Gabčíkem a spol. nebyl nikdo,kdo by přežil a podal svědectví posledních dnů a minut jejich života. Stejně tak nebyl nikdo třetí v bytě Anny Malinové. Takže autorka popouští uzdu fantazii. Vlastně polovina knihy je fikce, většina rozhovorů a myšlenkových pochodů jednotlivých postav. Záleží na každém,jak moc chce autorce věřit. Pro mě osobně autorčina představivost pracovala občas až příliš. Popis,kdy parašutista Bublík umírá v kostele po boji s Němci a derou se mu slzy do očí, byl pro mě už za čarou, těžko přijatelný. Nebo jak Gabčíkovo poslední myšlenky patří výhradně milované Anně...
Autorka se na základě známých faktů snažila napsat zajímavý příběh o lásce, vlastenectví, hrdinství, zbabělosti,atd. Kubiš, Gabčík, Opálka a další jsou od dětství mí hrdinové. A nejen moji. Vkládat jim do úst smyšlené věty není pro mě osobně nejlepší nápad. Nicméně záleží na každém,na kolik knize uvěří.

2 11.09.2020

Super kniha, vycházející ze skutečných událostí druhé světové války. Popisuje v několika fázích ponorkovou válku z pohledu německých posádek. Jsou zde příběhy známých hrdinů německých ponorek,ale i těch méně známých,z nichž většina skončila na dně moří a oceánů. Osobně si velice vážím seznamu na konci knihy,kde je seznam všech německých ponorek, které se účastnily bojů 2. světové války, včetně data a místa případného potopení a jména posledního kapitána. Moc hezky a poutavě napsáno.

2 05.05.2020

Z počátku jsem měl obavy,jak si s téměř osmi sty stránkami poradím. Nakonec to ani nebolelo, vlastně vůbec. Jsem velmi mile překvapen panem Kaplickým,je to má první kniha od tohoto autora a jsem nadšen. Moc pěkně napsáno, srozumitelným jazykem. Příběh je pěkně vystavěný,jako červená nit se celým dějem táhne útisk obyčejného lidu a jejich marný boj proti nadutosti a útisku ze strany pánů. A boj je to těžký a někdy marný. Neboť jak si sám Ondřej Stelzig později uvědomí,dokud nebudou lidé svobodní ve své mysli, nikdy se nic nezmění. V mnoha ohledech je pro mne kniha nadčasová,co se dělo v té temné pobělohorské době, děje se i dnes. Jen hrabata a jinou šlechtu vystřídala šlechta novodobá, neméně záludná.
Jak již tu psal kdosi přede mnou,od této chvíle,kdy jsem dočetl poslední stránky tohoto díla,nebudu při návštěvách hradů či zámků obdivovat nahromaděné exponáty jako dříve. Poněvadž teď si o něco více uvědomuji,co za tím stojí. Každá váza, každý obraz byl vykoupen bídou a neštěstím těch dole. Někde více, jinde méně,ale karty byly rozdány jasně. Váza či honící pes měli pro pány větší cenu než lidský život.
Ondřej Stelzig byl jeden z tisíce, odvážil se říkat pravdu. Zkoušel to zas a znova,i když mu to bylo ... platný. Každá země potřebuje takové kováře, čím více, tím lépe. Krásná kniha, doporučuji!

2 29.04.2020

Četl jsem, kniha mne příliš nezaujala. Autor se až příliš často nechává myšlenkovými pochody zavést na vedlejší kolej, až to začne nudit, zbytečně to odvádělo mou pozornost od hlavní myšlenky. Sem tam problesklo na povrch něco zajímavého, nicméně já osobně bych uvítal přímočařejší styl psaní. Kniha se mi nečetla lehce, více se k ní vracet nebudu, posílám jí do bazaru, třeba někom poslouží lépe.

2 20.10.2019

Stefan Zweig mnohé zažil, mnohé zajímavé a inspirativní lidi potkal. Ano,o takových lidech si určitě chci něco přečíst, zvláště pak, když zažili dobu pokroku, první a druhou světovou válku. Člověk se v této knize doví lecos zajímavého. Nicméně pro mě osobně číst knihu jako celek byla trochu nuda.

1 08.01.2024

Užitečná publikace,do které se zcela jistě nevešly všechny ty krásné stromy naší země. Je to autorův výběr těch nejstarších a největších. Popis je vždy stručný,ale dostačující. Co také psát k historii několika set letých stromů, když generace lidí, které v blízkosti těch mohykánů žili,tu již dávno nejsou a nemohou tak podat svědectví o tom,co se v okolí staletých obrů odehrávalo.Fotografie by mohli být lepší,mnohdy zachycují jen nic neříkající výřez stromů, přičemž neukazují jejich krásu a majestátnost v celé velikosti. Také formát knížky bych já osobně uvítal menší,abych stromy mohl navštívit s knihou v ruce.

1 25.12.2023

Hezké a hřejivé čtení,s moudry obyčejných, dávno ztracených lidí. Ač nerad,jednu hvězdu musím ubrat za osmou kapitolu o kolektivizaci, která byla v knize navíc. ( Takhle to zkrátka nebylo) Ach jo,ta poplatnost době...Ale jinak autor psát umí, rozhodně nelituji, že jsem po knize sáhl,bavilo mě to.

1 24.11.2023

Útlá knížečka, ukrývající v sobě milý a přez krutou Islandskou zimu i hřejivý Benediktův příběh, který je protkán metaforou o smyslu lidského života. Drsná příroda Islandu a Benediktova lidskost působila na mě dojemně,i když advent je teprve přede dveřmi

1 12.11.2023

Na svoji obhajobu podotýkám, že na vině jest čtenářská výzva. Ta mě ke knize přivedla, neboť má místnost v názvu. Příznivce norské feministické literatury ze mě asi nebude. Ale o to nejde. Horší je ta nuda...Celkem hezky napsáno a přeloženo, téma návratu do dětství je v pohodě,jeden tu zavzpomíná na své vlastní dětství,na ty vůně, místa, lidi...Ale jako celek se to moc nedalo. Tři hvězdy- jedna za Norsko, druhá za návrat do dětství a poslední za to, že knížka má jen něco málo přes dvě stě stran.

1 23.04.2023

Mám rád tyto skutečné příběhy o přežití, neskutečné vůli žít a přežít. Když navíc autor umí psát a dá si opravdu práci při zjišťování informací k danému tématu,pak tyto knihy doslova miluji. Nathaniel Philbrick odvedl skvělou práci! Od začátku do konce jsem byl na palubě...

Knížka byla mnou objevena náhodně díky čtenářské výzvě. Podle počtu komentářů hádám, že i když se nejedná o knižní novinku,kniha ještě nebyla objevena větším počtem čtenářů. Pro mě osobně úžasný příběh a moc pěkně napsané. Doporučuji, řádné chlapské čtení!!!

Poznámka závěrem. Za mě osobně, počáteční rozhodnutí po potopení Essexu,kdy se posádka rozhodla plout ke vzdáleným břehům Jižní Ameriky, bylo velkou chybou, která Pollardovi muže uvrhla do nepředstavitelných útrap. Nejvíce to asi dokumentuje část jedenácté kapitoly:

Dva měsíce poté,co zavrhli Společenské ostrovy, protože, řečeno Pollardovými slovy, " jsme se báli, že nás snědí lidojedi" ,se chystali sníst jednoho ze svých druhů.

Jenže tak se prostě stalo, zpětné co by a kdyby nemá smysl. Lidé, mě nevyjímaje, stále dělají chybná rozhodnutí. Zkrátka to tak mělo být..

1 02.04.2023

V první řadě, Tříska od Zazubrina je svým rozsahem povídka. Vypravěč,Andrej Srubov, je předseda nechvalně proslulé Gubčeky, chcete -li Čeky. Revoluci slouží opravdu věrně... Vskutku to není humoristická povídka. Znovu jsem si uvědomil, že bych v té době nechtěl žít. Ani za mák. Středověk musel být hodně drsný,ale oproti období Rudého teroru v Rusku dvacátých let 20. století,to byla procházka růžovým sadem.. Není divu, že byla kniha v Rusku zakázaná. Není ani velkým překvapením, že byl autor v roce 1937 popraven...Pro mě osobně asi není jiného národa, který bych tak efektivně a stále dokola, ničil a vyhlazoval sám sebe...Tahle tříska mi na nějaký čas uvízne pod kůží.

1 01.01.2023

Uranový gulag se zabývá tématem vážným, o kterém by měl každý plnoletý občan ČR vědět alespoň základní fakta. Tak tedy v tomto ohledu je tato kniha výborným počinem. Je jedině dobře, že nás pan Šedivý zavede na skutečná místa, nebo že uvádí pravá jména lidských zrůd, které se aktivně podíleli na likvidaci politických vězňů. NIKDY NEZAPOMENEME!!!

Samotné kapitoly a jejich obsah se pak víceméně opakují, děj není nikterak akční, je to spíše popis s využitím archivů. Rozhodně stojí za to přečíst alespoň pár kapitol, podle mě není nutné číst vše, je to po čase trochu nuda..

1 19.04.2022

Pěkně napsáno. Příběh sám o sobě již tak pěkný není, celkem drsné, čím vším si skupina kolem Greelyho prošla.. Byl jsem tam s nimi, byla mi zima a měl jsem hlad. Doporučuji všem příznivcům survival tématu, autor odvedl kus dobré a pečlivé práce.

1 31.03.2022