fes komentáře u knih

Jako rodák bych rád dodal, že návštěvnost tohoto místa byla už minimálně od dob mého mládí každoročně spojena s kolotoči, prodejními stánky (mně tam mamča koupila repliku kovbojské pistolky - hurá!), s alkoholem, buřty a dalšími pouťovými atrakcemi, čili s cirkusem. Ač se odehrával v těsné blízkosti kostela, o nějakou církevní "světici" či co tam prakticky vůbec nešlo; lidé, až na pár svíčkových babč, dle mých osobních zkušeností o oněch souvislostech nic hlubšího netušili a když už navštívili kostel, tak spíš z důvodu odpočinku od alkoholických oparů či v případě vedra využití chladu a stínu, než z důvodů nějaké zbožnosti.
Z pohledu mého osobního sentimentu rodáka je ale snad dobře, že si tohoto místa někdo všiml a v době stále více mizejícího zájmu o církev a její tradice mu věnoval tuto literární připomínku.

24.11.2022

orson - Logicky to byly samozřejmě účelové profily jedné a té samé osoby, podle všeho zneuctěně se cítící autorky.

Přes všechny sympatie k autorovi nesdílím u této brožury nadšení některých čtenářů, dokonce první díl se mi zdál lepší. Lecos z něj se v tomto druhém vyjasňuje, lecos ne, oba přitom trpí nešvarem dnešních autorů tohoto druhu braku - a toto označení vnímám pozitivně, sic brak je mým oblíbeným žánrem :) -, totiž lehkou nepřehledností postav i dějů, jejich občasné nedotažení, popisy míst či událostí, které snad autor viděl ve své tvůrčí mysli jasně, ale nedovedl je převést do vyprávění dostatečně na to, aby se v nich vyznal nebo si je i jen adekvátně představil čtenář. Navíc podotýkám, že kdo nezná celou sérii JFK, lecos nemusí pochopit právě z tohoto důvodu, a to by se u těchto samostatných titulů stávat nemělo. Nicméně můj čtenářský vztah k panu Hlávkovi nijak zvlášť neutrpěl; každý autor má svá lepší a horší dílka. Toto "jen" za tři hvězdy.

24.04.2022

Satira na společenské nešvary Voltairovy současnosti je jistě z půlky aktuální dodnes, ale z té druhé příliš dobová na to, aby ji docenil současný čtenář s jinou historickou a tedy i etickou zkušeností. Tato skutečnost jakoby vystrkovala růžky bezmála z každé kapitoly, což je ovšem snadno překousnutelné tím, že lze bez snahy o nalezení onoho etického či kritického podtextu prostě sledovat místy humorný děj, který ubíhá vskutku rychlými kroky a krátkými mílemi, přenášejícími ústřední postavy bleskurychle z místa na místo, ze státu do státu snad po půlce zeměkoule. Jo, dá se to číst i dnes. Možná ještě více však oceňuji doslov o autorovi, aspoň v tom "mém" vydání (1978).

2 09.04.2022

Stupidní agitka náboženské sekty.

Většinu obsahu tvoří fotografické přílohy na kvalitním křídovém papíru. Drtivou část textu zabírá rozhovor s kapelníkem skupiny Taxmeni Jaroslavem Čvančarou, zbytek jsou málo faktické i málo zajímavé a naštěstí krátké vzpomínky několika jejích členů či exčlenů a lidí okolo - vše to lze přečíst za jediný, nepříliš dlouhý večer. "Autor" tu plní roli de fakto pouhého editora (což je ovšem jeho zvykem i u dalších titulů). Vzhledem k tomu, že většina informací je známa už z dříve vydané knihy samotného Čvančary i z dalších zdrojů, hodnotím tuto nadšeneckou publikaci spíše jako nadbytečnou než užitečnou.

13.03.2022

Vynikající. Stejně jako předchozí autorova "Astrofyzika pro lidi ve spěchu" srozumitelným jazykem dovedla i laikům zprostředkovat a pochopit nejnovější objevy titulního vědeckého oboru, i tato velice srozumitelně přibližuje kritické myšlení logicky uvažujícího vědce, který tak vlastně čtenáře učí, jak může přemýšlet i on, nechce-li svůj život prožít jako oslík otrocky následující mrkvičku na provázku. V kontextu Spojených států není bez zajímavosti Neilovo laskavé, přeci však jednoznačné vypořádávání se s náboženskými předsudky či přímo z našeho pohledu směšnými pověrami tamních křesťanů. Opět psáno s lehkostí a humorem.

2 31.01.2022

Kniha vydaná v zahraničí v češtině byla do naší země za socialismu pašována v relativně vysokém nákladu, dnes ji proto lze sehnat v antikvariátech za pár desetikorun (já ji koupil za 10 Kč). Cena odpovídá obsahu; jde o ideologickou agitku, určenou prvořadě protestantským fundamentalistům, pro seriozního badatele bez ceny. Tak jako má běžná beletrie svůj nevkusný škvár, má ho i literatura náboženská a toto je typický produkt snahy o oblbování nevzdělaných věřících. Odpad.

Snad většina textu popisná a nudící, dojde-li k akci, samá erotika, ovšem bez nápadu a bez originality; člověk lehko získá pocit, že autor snad má s touto oblastí svého života osobní problémy, a ty si řeší tak, že se z nich vypisuje. Neustálé připomínky pohrobků socialistické pakultury nejsou také nijak originální, vtipné ještě méně, spíše trapné. K tomu všemu prokopávání se do zadele Polákům (kteří snad vydají polskou verzi i tohoto dílu, a jejichž kupní potenciál je pochopitelně zajímavý), to mi taky nešmakuje.
Jediné, co mne bavilo, byly některé hlášky (nejvíc asi ta krutě adresná, ale velmi trefná, dle níž "profesor Hnízdil prokázal, že pravidelné máchání rukou nahoru a dolů zvyšuje objem plic" a "teprve pak ho odvezli definitivně do blázince"), ale jestli to stačí na "dobrý román", to asi ne. Za mne určitě ne.
Tenhle Underground rozhodně není čtenářskou "revolucí", je úpadkem i od prvního slabého dílu; spíš by se měl jmenovat "Underground: Dekadence", není-li to již v plánu pro díl třetí.

6 09.09.2021

Vlastně je to spíše řada drobných uzavřených příběhů, které spisovatele v průběhu života potkaly, a které považoval za podstatné zaznamenat, i když mnohé se jeho osoby týkají jen okrajově. Většina kapitol by tak mohla být zpracována ve formě jednostránkového komiksu, jaké známe z Rychlých šípů. Některé z nich byly použity v autorových románech, jiné se pro ně staly inspirací, jak u mnohých Foglar sám upozorňuje a dokládá tak, že jeho knihy byly úzce propojeny s reálnými událostmi a jeho vlastními prožitky, ba sám upozorňuje i na skutečnosti, které formovaly jeho povahu, zaměření a zájmy. Na druhou stranu se jen letmou poznámkou dozvíme např. to, že kdysi utrpěl závažné poranění páteře (kdy, jak?) a chybí tu i další podstatné události jeho života, které už těžko někdo do detailu vypátrá a doplní, či vůbec zjistí. Nejde tedy o Foglarův životopis v tom nejstriktnějším slova smyslu, ale spíše o zachycení dějů a skutečností jeho života, které v této formě doprovází a z části osvětlují další jeho činnost literární i tu praktickou.

3 07.09.2021

Taková milá malá sbírečka krátkých povídek, občas poučných a k zamyšlení, občas legračních a občas minihororků, a občas takových, že nevíte, co si o nich myslet. Nejvíce se mi líbila poslední japonská část, ideově ukotvená v buddhismu. (P.S. H. Krejčí není autor, nýbrž překladatel.)

02.08.2021

Ve skutečnosti kniha bez děje, bez vtipu, beze nápadu, jen totální dosebezahledění.

'... Zeptala jsem se ho. On mi odpověděl. Proč jsem se ho ptala? Stejně jsem věděla, co řekne. A on to řekl. A příště řekne zase. Ale stejně se ho znovu zeptám. Musím se ho ptát. A pak jsem zavolala mámě.' (Parafráze)

Bych zabil...

Velmi dobře vedený rozhovor, kterým jeho autor zkušeně přivedl protagonistu, aby od-Kryl svou psýchu, a to pouhý rok před jeho nečekanou smrtí. KK je v něm takový, jakého jak si pamatujeme : permanentně naštvaný téměř na vše i na všechny, spravedlivě i nespravedlivě pranýřující, moralizující, často si odporující a nesmířený se světem, naivní, v lecčems až hloupoučký, přitom miloučký a náš - i když si to v posledních letech sám nemyslel. I v takto prozaickém vyprávění je zjevné, že jeho mysl byla myslí přecitlivělého a ublíženého poety typu 'urvu si srdce', a není divu, že ho osudově zradilo v tak mladém věku. Už za živa byl a navždycky zůstane tu a tam nedoceněnou, tu a tam přeceňovanou, ale přeci legendou českého folkového protestu vůči komunistické zvůli, která zvláště za oněch dob dávala českému (on by chtěl slyšet, že československému) národu naději.

6 16.07.2021

Není tu hlavní hrdina, není tu extra zamotaná zápletka, není tu jen jeden zločin, ba snad jich je až příliš mnoho, a s ústřední vraždou ne všechny souvisí; trochu jako: podívejte, co všechno musí ti policisté řešit. Pachatel je čtenáři brzy znám, k jeho dopadení však přímo nedojde, musí to vyřešit osud. Lehce poetický, lehce zábavný sloh, který působí spíše jako kavárenské vyprávěnky, a který téměř slepičárensky popisuje i zcela nesouvisející události či osudy a pocity vedlejších postav. Zbytečných je i povícero dialogů dvou vyšetřovatelů, které více připomívají rádobyvtipné řečičky nudících se dam, než rozhovory policistů v akci (nebo jakýchkoliv dvou chlapů). Zkrátka celé o něco zkrátit, nabralo by to na akčnosti a napětí.
Za civilnost, milou češskost a čtivost čtyři hvězdy, ale... jsem dnes safra rozdavačný.

2 08.07.2021

Sám Foglar všelijaká "duchovní" či náboženská témata ideově odmítal a literárně pomíjel; hromadně je nazýval magiemi. I když to asi nikde přímo nenapsal, z podobných narážek je více než patrné, že byl naprostý bezvěrec a člověk veskrze nenáboženský. Zmínky kostelů, podzemí či podobných objektů v jeho knihách slouží ke zdůraznění romantiky staré Prahy a k vytváření pocitu tajemna a atmosféry strachu. Tato kniha není ničím jiným, než velice křečovitým roubováním náboženského výmyslu "duchovna" na foglarovskou romantiku a snahu o výchovu mládeže. Nikoliv neobvyklé a jako obvykle nechutně trapné.

Desítka povídek této sbírky má kromě pražského Podolí společné dva policejní vyšetřovatele, i když ti se jimi spíše jen sem tam mihnou (až na výjimku první povídky, kde hrají větší roli), rozhodně netvoří úhelný kámen vyprávění a už vůbec nejde o "statečné muže zákona kovbojského střihu", na jaké si hrají herci příliš mnoha příliš ubohých a trapných českých detektivek soudobé nenapadnuté a zbytečné televizní nadprodukce, naopak jde o citlivé táty rodin, kteří si nechají poradit i od báby z pečovatelského domu.
Polovina povídek obsahuje esoterické či přímo okultní náměty, i když i ty tu hrají jaksi vedlejší roli, neplní tu u jiných autorů obvyklou funkci deus ex machina, tedy nejsou prostředkem k vyřešení záhad, což někdy bývá zoufalým způsobem k ukončení zamotaných detektivek, z nichž se autoři sami mají problém dostat.
Nejde tu ani prvořadě o pátrání po pachatelích, ti jsou většinou čtenáři známi dříve, než příběh vygraduje.
Podstatná je tu spíše nenápadná psychologie různých podolských týpků či mezilidské vztahy, jaké všichni známe ze svého okolí či přímo ze svého života; v tom měla paní spisovatelka osobitý, ženský a čtivý styl, který čtenáře rychle a snadno vtáhne do příběhu a nepustí, dokud se vše nevyjasní.
Škoda že šlo o její poslední dílo. Pokusím se objevit někde její dřívější scifi povídky a jsem zvědav, jak svůj styl rozehraje v rámci celého románu Pes a boží mlýny, na který se chystám teď. Zatím plný počet hvězd.

1 29.06.2021

Asi každému zájemci o dané téma je jasné, že dějiny křesťanství od církevních autorů jsou natolik zkreslené, fakta zatajující, naopak vymýšlející účelové nepravdy a vyvozující ideologické podjatosti, že je lze vesměs označit za nevědecké, účelové, elementárně nedůvěryhodné a namnoze i přímo za lživé.
Studovat dějiny ideologie (jakékoliv) proto není od věci i z per jejích odpůrců, přistupuje-li zájemce k věci s vědomím, že ani zde nebude objektivita stoprocentní.

V případě souborného vydání spisů ruského marxisty Ranoviče čtenář socialistické zkušenosti v knize nalezne několik jednoznačně marxistických výkladů a hodnocení, ale právě díky této zkušenosti je také snadno "odbourá", aniž by vylil s vaničkou dítě.
Jinak jde totiž o obsáhlé a badatelsky významné dílo, jaké v naší literatuře nemá obdoby, možná s výjimkou soudobých spisů Josefa Češky (i Češka však cituje Ranoviče) a nabízí tolik detailních informací o počátcích křesťanského hnutí a vzniku jeho učení, kolik jich nenabízí žádná další česká či přeložená práce.
I s odstupem času (rusky vydáno 1959, jde ale o soubor prací, z nichž některé vyšly už ve 30. letech) zde lze nalézt řadu informací jinak nedostupných či jen velmi okrajově známých, jako je např. sekta montanistů, náčrty učení některých sekt gnostických, židokřesťanských a mnoho dalších témat.

Kvůli marxistickému zaměření vedoucímu k některým apriorním postojům i závěrům uděluji 4 hvězdy, ale jinak badatelský význam pro člověka kriticky myslícího a s umem odfiltrovat ideologismy je to možná i o půl hvězdy víc.

15.05.2021

Knihu napsal na prvý pohled vůči ateismu nenávistný blázen, kterému chybí základní povědomí téměř o všem, o čem píše.

Tvrdí např., že "nejnovější objevy moderní vědy podporují křesťanské tvrzení, že existuje božská bytost", že "masovými vraždami je vinen ateismus, ne náboženství", že "ateismus není motivován rozumem, ale jakýmsi zbabělým morálním alibismem".
Tvrdí dále, že "svět je svědkem obrovského rozmachu konverzí a růstu náboženství, přičemž křesťanství sílí ze všech náboženství nejrychleji... řady nevěřících se tenčí..." atd.
(Opomíjím tu skutečnost, kterou zná aspoň trochu informovaný člověk dnešní doby, že totiž právě křesťanství je v celém západním světě v historickém úpadku a naopak ateismus na nebývalém vzestupu, ba dokonce v autorem milovaných tradičně křesťanských USA už členství v církvích spadlo pod polovinu populace.)
Naprosto fanaticky - dokonce bez pokusů o doložení validity svých vět fakty - vyhazuje jedno ignoranstké a ničím než svými přáními, vizemi a fantasmagoriemi nepodložené tvrzení za druhým a téměř každá druhá věta je natolik zjevným omylem či přímo nesmyslem, že člověk nad tak dramatickou neinformovaností jen kroutí hlavou.
Není divu, že třeba v další knize tento autor nabízí "důkazy" života po smrti.

Tato stupidní agitka může být zajímavá jen pro jedince postižené podobným fanatismem a nevzdělaností, jež doslova prýští z autorových slov, a to ještě pro ty silně otrlé. Není divu, že jsou jí plné antikvariáty. (Sám jsem ji koupil ve výprodeji v "bedně za dveřmi" za 10 kč.)
Totální odpad.

Bavilo. Kyša se lepší.

13.04.2021

Po dvou týdnech od přečtení netuším, o čem to vlastně bylo.
Jen vím, že se to četlo samo. ;)
Přesně taková má oddechová literatura být.

1 06.04.2021