Eva2424 komentáře u knih

Putováním Mevlutovou hlavou jsem strávila několik příjemných týdnů a bude mi chybět. Román je to dlouhý a mnohovrstevnatý, zavádí nás do prudce se rozvíjejícího Istanbulu a turecké historie několika desetiletí. Samotný Mevlut mi byl nesmírně sympatický jako lidský a obyčejný hrdina, jehož štěstí spočívá v radosti z toho, co je a co má. A přesto tohle jeho obyčejné lidské štěstí kazí čas od času neurčitý pocit odcizení, samoty a nedostatečnosti.

Příběh začíná zhruba ve své první třetině, kdy Mevlut unese dívku, do níž je dlouhá léta zamilován a píše jí dopisy, aby zjistil, že vlastně unesl její starší sestru. Hned nato jsme zavedeni do Mevlutova dětství a dospívání až po osudový únos, abychom se pak v dalších dvou třetinách dozvěděli, jak tento "omyl" ovlivnil všechno další dění v Mevlutovi a jeho okolí.

Autor musel milovat Istanbul a prožívat s ním všechny změny, které se děly, a Mevlut, když se procházel ulicemi jako prodavač bozy, si uvědomil, že je to jakoby chodil svou hlavou. Vývoj Istanbulu s rostoucím blahobytem je paralelou vývoje i u nás, mění se tvář měst a vesnic a zabírání přírody a nahrazování starých ručně budovaných domů obrovskými činžáky dělá Pamukovi starosti.

Bylo zde evidentní, jak je jiná turecká a evropská mentalita, bylo zajímavé číst o tom, co může všechno prožít turecký inspektor elektřiny a turecký pouliční prodavač bozy, upoutaly mne i pasáže, kdy Mevlut navštěvuje "jeho Eminenci" a přemýšlí o síle úmyslu a činu, o vůli a osudu.

Nesympatické mi opět byly Pamukovy ženské postavy, všechny (kromě Rayihy) vyznívají jako slepice, zejména Samiha. Buďto Pamuk neumí vyjádřit ženskou duši (Seküre ve Jmenuji se červená byla taky nepochopitelně nevyrovnaná hysterka) nebo ženy v Turecku opravdu takové jsou?

Každopádně je to velmi hezká kniha a nejspíš mi ještě dlouho utkví v mysli.

3 07.05.2022

Jak přesně a děsivě vystihl autor fungování společnosti a jednotlivců! Není zde ani slovo navíc. Zajímavé je sledovat chování postav v okamžiku, kdy se mění jejich situace, jak se chovají když jsou zdraví a když se bojí nemoci. Jak se chovají k nemocným a co vlastně hýbe společností - a není to snaha nemoc vymýtit. V souvislosti se současným koronavirem a probíhající válkou je podobnost skutečně mrazivá.

13 29.04.2022

Vtipné, trefné, děsivě mrazivé, má to ohromný spád a skrývá mnoho geniálních myšlenek. Obdivuji Karla Čapka, do jakých podrobností domyslel těchto 76 stran. Dlouho jsem R.U.R. oddalovala, protože sci-fi mě obecně moc nebaví, ale toto mne zcela pohltilo.

15 18.04.2022

Kniha byla bezbarvá a bez chuti. Občas se objevila zajímavá myšlenka nebo postřeh, ale spíš to na mě působlo jako klišé, než že bych se cítila nějak obohacena.
Sloh je docela hezký, takový young adult styl, je cítit, že autorka se snaží zaujmout, a proto nešetří absurdními situacemi. Zvláště psychoterapie, buddhismus a nesmrtelný pes Aljaška křičeli snahou o zaujetí čtenáře.
Jedná se o vyprávění dívky o jejím životě s babičkou, o lidech z vesnice, o jejím zamilování. Takové nenáročné a nepříliš hluboké čtení.

3 14.04.2022

Nee, za mne opravdu ne.
Pochvalnými komentáři jsem se nechala přesvědčit, že by tato literatura mohla být jiná než většina knih na téma, jak být zdravý, šťastný a bohatý snadno a rychle. Naprosto věřím tomu, že se člověk dokáže vyléčit silou myšlenky, ale chce to určité nasazení ze strany uzdravujícího, to je jedna věc a pak velké štěstí nebo chcete-li boží vůli, to je druhá věc. Autor zde na případech Marilyn, Josefa, Joeho a dalších x postav opět vyvolává dojem, že je to hračka. Nelíbí se mi tento způsob interpretace, kde se prezentuje množství zázračně uzdravených konkrétních případů, aby se zaplácalo 352 stran, přitom jádro by se vešlo na jednu. A co je naprosto nejhorší, jak si teď kdekdo bere do huby kvantové pole, aby vysvětlilo naši všemocnost. Vždyť kvantová fyzika byla záhadou i pro Feynmana a ten ji vyučoval! Takže ano, člověk skutečně dokáže zázraky, ale není potřeba to hloupě vysvětlovat kvantovou fyzikou ani mozkovými vlnami, stačí cítit, že to tak prostě je!

3 12.04.2022

Začínám podezírat Werfela, že žil v 6. století před naším letopočtem a všechno viděl a zažil. Nebo byl sám Jeremiášem. Tady zdaleka nejde jen o Jermiáše, ale o všechno dění kolem, o lidskou pýchu, stádnost, vztahy v rodině, vztahy mezi státy a vše je děsivě stejné i dnes, jen v rozdílných kulisách. Skvělé je beletristické porovnání víry v jednoho Boha a víry v mnoho bohů. Vyvstávají otázky a odpovědi, jak moc je dění v lidském životě ovlivněno našimi vlastními činy a jak moc Boží vůlí a co po nás vlastně Bůh chce. A jestli máme vždy dělat to, co po nás Bůh chce. Zpočátku jsem ale opět měla chuť knihu odložit a v průběhu čtení zase, jazyk je bohatý a krásný, ale text do mě plynul velmi těžko a často jsem se musela vracet. Ke konci už to bylo lepší.
Čtení to bylo náročné, hutné, ale na takové úžasné dílo se určitě nezapomíná.

9 11.04.2022

Excelentní! Osobitý styl, nevím, k čemu bych ho přirovnala.

Sledujeme tok myšlenek, vzpomínek mladé dívky, jejich hlavní linií je pronásledování starším mužem. Když se k tomu přidá absurdní prostředí tehdejší doby v Severním Irsku, vznikne příběh plný neobvyklých situací.

Úžasný jazyk, úžasné popisy těch nejbanálnějších situací jakoby se snažily skrýt všudypřítomné temno. Prostředí, v němž se vše odehrává, není pojmenované, stejně jako nejsou pojmenovaná místa, organizace ani osoby. O to víc působí vypravěččino vyprávění místy humorně.

Hlavní hrdinka mi byla tak blízká jejími úniky z reality, touhou po klidu od drbů a oblibou literatury 19. století! Nesmírně mě nadchla i myšlenka s čtením za chůze, úvahy o smyslu bytí, rozhovory s matkou.

Pokud by se někomu zdálo vyprávění zpočátku monotónní, vydržte, stojí to za to. Zdánlivě nevýznamné nitky se postupně proplétají a ke konci děj doslova graduje.

13 28.03.2022

Obsah značně pokulhává za bombastickou anotací. Pokud si chcete přečíst strhující příběh podle skutečné události, doporučuji Návrat krále Šumavy. Ten je skutečně strhující a skutečně podle skutečné události. Mlýn nejspíš použil nějaké dva bratry, kteří žili a odmítali se podvolit režimu, ale to je asi tak všechno.
Za jednoduchý, schématický styl psaní a zcela nenáročné dialogy by se nemusel stydět žák páté třídy základní školy. Postavy jsou jedna jako druhá, také se stejně vyjadřují (i stejně sprostě). Z pražského dialektu a výrazu „prdel“ použitém v různých tvarech jsem začala mít noční můru. Neúměrně je zde zvýrazněn rozdíl mezi dobrými a zlými, přičemž ti zlí jsou zbabělí, a jakmile je někdo z těch dobrých přitlačí ke zdi, mají mokro v kalhotech. Tohleto není příběh, ale dějiny střídání režimů České republiky během jednoho století a jejich dopadu na obyvalelstvo. Zmiňovaní dva bratři a jejich přátelé a nepřátelé zde slouží jako poněkud zjednodušený vzorek tohoto obyvatelstva. Nic nejde do hloubky, z postav mě ani jedna nazaujala, takže mě kniha emočně vůbec nezasáhla. Spousta postav zde působí vyloženě vycpávkově, aby zprostředkovaly nějaký typické rysy té které epochy. Marcela Králová je zde nejspíš proto, aby se mohlo opakovat, že bratři skutečně nikdy nepůjdou k doktorovi. Celou knihou se opakuje, jak bratři od nikoho nic nechtěli a jak dali tátovi slib (kdybyste to náhodou na začátku zapomněli). A průběžné zdůrazňování jejich nadprůměrné inteligence bylo potřeba proto, že z ostatního textu vyzněli jako naprostí ňoumové.
Pozitiva jsem pro sebe našla dvě: popis reálií a to, že díky té polopatičnosti jsem měla i tak tlustou knihu hned přečtenou.

7 24.03.2022

Při hodnocení beru v potaz skutečnost, že jsem od této literatury neočekávala žádnou uměleckou hodnotu. Dostala jsem ji od své dcerušky po předchozím úspěchu s Chramstem a přečetla ji coby zábavní kousek. Některé scénky byly docela vtipné, ale upřímně řečeno, moc jsem se tentokrát nenasmála. Nebavily mě zbytečně rozvláčné, trapné sexuální a násilnické scény, které měly vyznít komicky. A taky politikaření, toho tam bylo zbytečně moc. Celkově by se příběh mnohem lépe vyjímal na polovině stran. Milé bylo autorovo zaujetí ochranou přírody.

4 15.03.2022

Další z krásných děl, které jsem od základní školy opomíjela. Zpočátku mi Jeníkův osud připomínal Larsenova Jana ze Znamení věčnosti, dítě, které ještě vnímá a zná Boha, je konfrontováno s realitou, svými rodiči a svody dospívání. Většinu příběhu ale zabírá Jeníkovo vypadnutí z ráje, jeho posedlost ženami a často i zbytečná vzpurnost.
Velmi se mi líbil jazyk, impresionistická líčení pocitů a nálad, co už mě ale ubíjelo, bylo ta spousta zla a neúspěchů. Tolik zlých lidí, nevyrovnanosti, zášti a nepochopení. Chvílemi jsem se ztrácela mezi sny a skutečným děním, vlastně se mi ani nechce věřit, že by dospívající člověk tolik trpěl jenom samotným životem, že by se chlapci tolik soužili marnou touhou po ženě.

7 15.03.2022

Co se mi na této knize líbilo nejvíce, byla autentičnost, kdy si autorka na nic nehrála, nesnažila se v textu kalkulovat a vymýšlet kličky a upoutávky ve formě násilných nebo sexuálních scén. Její povídky jsou spíše vzpomínky na její nelehký život, psané tak lehce a s takovým klidem, že všechnu tu hrůzu vnímáte jakoby v zákulisí a o to intenzivněji s pocitem, že to tak má být a že je to holt lidský osud, s nímž nezbývá než se smířit.

Některé příhody mě rozesmály, ale většina z nich mi naháněla husí kůži, jak tohle může ženská vydržet? Působivé byly povídky ze závěru života a krásné na tom je, že autorka by vlastně svůj osud neměnila.

9 02.02.2022

Soubor nádherných krátkých próz, v nichž autor uvažuje nad životem a blížící se smrtí.

"Směju se a sám sobě se divím. Můj smutek je nelíčený, opravdu se mi těžce žije, trpké a neradostné jsou mé pocity. Nicméně se snažím dodat jim kouzla a půvabu, hledám obrazy a příměry; vybrušuji svůj projev, raduji se ze zvuků a souznění slov. Jsem jako sochař, jako zlatník, pečlivě hnětu a brousím a všemožně zkrášluji onen pohár, v němž sám sobě podávám jed."

1 23.01.2022

Trochu náročnější čtení. Většinu tvoří Kafkovy zápisky, které psal jenom pro sebe a díky tomu jim rozměl on sám. Pro mě jako čtenáře zůstaly z větší části hádankami. Jasný byl jen pocit absurdity života a společenského zřízení, poddanost neznámé síle, která manipuluje jednotlivcem, úzkost a strach ze smrti.

1 23.01.2022

Přečíst druhý díl už nebylo tak samozřejmé jako první, i když i tento byl hodně dobrý. Vojenské pasáže zde převažovaly, ale ačkoli mě tato tématika za normálních okolností nebaví, zde jsem se ocitla přímo v nitru bojů, cítila jsem ruskou zimu a zoufalství vojáků. Postavy už nebyly rozvíjeny tak postupně a nenápadně jako v prvním díle, pro válečné scény už zde nezůstalo tolik prostoru pro konkrétní charaktery. Rušila mě skoková změna Nataši a kněžny Marji, mrzelo mě, že k osudu mnoha postav z prvního dílu se už autor nevrátil vůbec (Boris, Dolochov, Anatol,...). Taky mě trochu naštval, že nechal zemřít mého nejoblíbenějšího hrdinu, nicméně jeho spění ke smrti a popisy jeho vnímání života předtím a potom byly geniální. Posledních zhruba padesát stran úvah o moci, příčině válek a pohybu národů mě střídavě bavilo i nebavilo, nicméně věřím, že historikům a filozoficky laděným čtenářům se zrovna toto může velmi líbit. Tolstoj mě ještě ani jednou nezklamal :-)

6 15.01.2022

Další z mála děl, které mě fascinovaly. Skoro se mi nechtělo věřit, že toto napsal jediný člověk. Dalo by se říct, že zde umístil celý komplex lidských životů vzájemně propojených, měnících se a rozvíjejících se vztahů, povah a postojů. Válečných pasáží je zde méně než v druhém díle a méně než těch neválečných. A přesto i svědectví přímo z bojů je tak jasné a plastické jako film. Dechberoucí jsou i filozofické pasáže, úvahy o dobru a zlu, smyslu života a štěstí zcela samozřejmě vložené do rozmluv a myšlenek postav. Trochu mě v těchto starých dílech rozčiluje rozmazlenost smetánky, pokrytectví a jejich hloupé starosti, beru je ale jako historický fakt a ani v nejmenším nesnižují přitažlivost díla. První díl prostě rozhodně stojí za přečtení.

8 15.01.2022

Tentokrát nejde o beletrii, ale sbírku esejí z přelomu 20. a 21. století. Na konci je pak rozhovor s Drago Jančarem. Název knihy je inspirován ostrovy v Jaderském moři spjatými s jugoslávskou historií. V různých tématech úvah si vybere snad každý milovník Drago Jančara, některé eseje mě bavily víc a inspirovaly mě k dalšímu bádání, některé se mi četly dost ztuha a téma mi nic neříkalo. Společným jmenovatelem je tradičně krásný Jančarův jazyk a moudrost člověka, který toho mnoho ví a mnoho zažil.

1 29.12.2021

Přehršel rádoby vtipných hlášek, neustálé tasení pistolí a nožů úplně zastínilo samotnou zápletku. Detektiv se chová jako malé dítě, všechny postavy snad kromě jedné reagují protivně a nadřazeně, tudíž zde není ani stopy po nějaké psychologii. Těch vražd se tam rojilo na můj vkus taky zbytečně moc. Zápletka samotná by byla výborná nebýt všeho okolo. Tahle "drsná škola" asi není nic pro mne, daleko víc mi sedl Simenon s realisticky působícím Maigretem.

2 27.12.2021

Nenáročná četba, která zabaví, víc jsem nečekala a byla jsem příjemně překvapená.

1 27.12.2021

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit praštěným začátkem a závanem magického realismu, kde se může stát prakticky jakákoli blbost. Na dalších stranách příběh začne získávat obrysy a strukturu. Není to ani tak o hanbě jako o lásce.
Z nedostatku rodičovské lásky, dětských traumat, nenaplněného manželství vznikají války mezi lidmi i národy. Text působí zastřeně a mysticky jakoby v mlze a přitom je jasné, co se v pozadí děje. Autor nešetří metaforami a nadsázkou. Osudy obou rodin geniálně propletl ve vztazích i v čase. To, co bylo na začátku nějaké, je na konci úplně jiné.
Hvězdičku ubírám za těžkopádný začátek a některé zbytečné pasáže. Jinak hodnotím jako umělecké dílo, které určitě stojí za přečtení.

2 18.12.2021

Povídky jsem vůbec nechápala. Jen tu a tam mi docházelo, co chtěl básník sdělit. Je možné, že to bylo mým odlišným naladěním, ale snažila jsem se hodně. Zvláštní stavba vět, která mi nedávala smysl.

1 15.11.2021