
Příspěvky

Viděla jsem několik dílů seriálu s bratrem Cadfaelem. Tento druh detektivek mám ráda a tak jsem si řekla, že zkusím knihu. A nebyla jsem zklamaná. Několik předchozích komentářů už vyjádřilo to, co si myslím i já. Čtivé, zábavné, skvělé popisy lidí i přírody. Řekla bych detektivka s něčím navíc.


Tahle kniha není vhodné čtení do MHD (kde já ponejvíce čtu), pokud nechcete vypadat jako blázen. Každou chvíli se při čtení smějete a hned na to vám vyhrknou slzy. Prostě je to k smíchu i k pláči zároveň. A takové knihy jsou nejlepší.


Nové zajímavé prostředí oproti předchozím dílům, to bylo fajn. Zase jsem se dozvěděla něco, o čem jsem neměla tušení. Něco, co mě přinutilo hledat další informace. Samotné vyšetřování bylo docela poklidné, to boj s nadřízeným a s vlastními démony hlavních hrdinů byl to. co mě nutilo zhltnout knihu za dva dny.


Tento styl detektivek je můj šálek kávy. Jsem ráda, že jsem autorku objevila a že je tak plodná. Těším se na další příběh.


Tentokrát řešil Gamache vraždu jen jakoby mimochodem, hlavním tématem se stalo konečné řešení střetu s úhlavním nepřítelem inspektorem Francoeurem. A tentokrát je to hodně akční. Celé je to trochu nepravděpodobné, jak spiknutí tak to jak se s tím Gamache vypořádá, ale je to ohromně zábavné a napínavé. Po přečtení devíti knih celé série jsem si všechny postavy tak zamilovala, že kdyby to nedopadlo dobře, měla bych to autorce hodně za zlé. Vyřešila to skvěle.


Četla jsem mnohem lepší knihy k tomuto tématu. Autorka omílá stále dokola jednu radu. Vezměte každou věc, co máte doma, do ruky a když ve vás nebudí radost, tak se jí zbavte. Působí to na mě jakoby to psala studentka, která má na starosti jen jeden pokoj a jen pár vlastních věcí. Obzvláště když radí udělat celý úklid rychle a najednou. Fakt nejsem superman.


Když jsem tuto knihu dočetla, bylo mi jako kdyby odešla nejlepší přítelkyně.


Ne, že by to nebylo originální, napínavé a čtivé. Co mi hodně vadilo, bylo nepochopitelné chování rodičů. Proč by měli být tak krutí a lhostejní ke svým dětem? Co se stalo? Prostě si to odhlasovali? Nějaká válka o vnitrozemí, v knize asi dvakrát zmíněná, takové chování vysvětlit nemůže.


Jediné čeho lituji je, že jsem na tuto sérii narazila v době kdy jsou napsány jen dva díly. Jinak Havranice a dalších asi 5 čtenářů za ní níže v komentářích celkem obsáhle a výstižně shrnuli vše, co se dá ke knize říct.


Řekla bych taková sci-fi detektivka. Člověk to nesmí brát doslova. A je to zajímavé téma, připomnělo mi to film Věčný svit neposkvrněné mysli. Detektiv Frost mi byl velmi sympatický. Poohlédnu se po nějakém pokračování.


Už třetí díl a stále mě to baví. Baví mě i verše a citáty, které autorka do příběhů vkládá a také to, že se vždy ještě navíc dozvím něco nového. V tomto díle z oboru psychologie (blízký nepřítel).


Když jednou začnete, nedá se přestat. V každém díle se dozvíte něco nového, z historie, z psychologie a dalších oborů, je to jako učení hrou. Nevím co budu dělat až přečtu všechny díly...


Nakonec jsem knihu dočetla, ale měla namále. Nemám ráda nesympatické hlavní hrdiny. Elsa - tvrdí se o ní, že je jiná, ale spíš je jen drzá, hubatá a nevychovaná. Babička - potkat bych ji nechtěla. Zajímavé na knize je to míchání fantazie a skutečnosti, takže vyloupnout to, o co tam vlastně jde, je jako luštit křížovku.


To není psychologický román, to je thriller. Sice tam nikdo nikoho nehoní se zbraní v ruce, nejde přímo o život, ale o zdravý rozum ano. Napětí se dá krájet. Mladá šestnáctiletá dívka proti sobeckým a zakomplexovaným dospělým, umocněno atmosférou socialismu. Sama bez jakéhokoli spojence. Nakonec v té zkoušce obstojí, to je malá kapka naděje nakonec.
Musím dát pět za skvělý jazyk. Loukotková je PANÍ spisovatelka.


Je to síla, rodinné psycho a hned třikrát. Ani se mi nechce takové nenávisti mezi dětmi (sourozenci) věřit. Ale popsané je to velmi dobře. Nemám moc ráda povídky, taky mě ty konce většinou zklamaly, ale chápu proč to je tak napsané. Člověk se pak cítí podobně jako hlavní postavy - blbě.


Knihu jsem objevila v knihobudce na nádraží v Mostě. Autor mi byl zárukou, že kniha bude stát za to, a nezklamala jsem se. Především ta práce s češtinou, jak tu zmínila Bábuška níže. Po tom, co jsem teď přečetla několik nově vydaných knih za sebou a které se mi i dějově líbily, mě u této knihy hned na prvních stránkách hned zaujal krásný jazyk.


Zábavné čtení kde nechybí humor, napětí ani romantika.


Při čtení této knihy jsem si stále říkala: to je divný, co se z toho asi vyklube? Čím více stránek jsem přečetla, tím to bylo podivnější. Účastníme se tam skoro detektivního pátrání, několikrát si zahrajeme náročnou psychologickou HRU, přečteme si dosti syrové úvahy o životě a smrti, zažijeme setkání s různými nadpřirozenými bytostmi od hrůzy z temna až po škodolibé skřítky a k tomu se tam ještě dějí všelijaké nevysvětlené události. Nakonec jsem zjistila, že tato kniha je představitelkou finské literární tradice zvané SUOMIKUMMA - Finské podivno - kde se mísí magické prvky s lidovou slovesností a surreálném vnímáním světa, což mi tedy dost vysvětlilo. Kniha je velmi napínavá a dobře se čte, rozuzlení je překvapivé i když úplně všechno se nevysvětlí.


Čekala jsem napínavou zajímavou detektivku. Zpočátku se i zdálo, že nebudu zklamaná. Druhá půlka knihy přešla z detektivky na nefalšované psycho. To není zrovna můj šálek kávy...Myslela jsem ještě, že se Nick vzchopí a nějak chytře se pomstí, ale bohužel. Závěr příběhu se mi nezdál uvěřitelný.


Nejlépe číst tuto knihu před Vánocemi, spolehlivě vás dostane do vánoční nálady. Prostě Nepil.


Depresivní a přece zábavné. Jen mi tam chyběla nějaká pointa, nevěřím, že by někoho mohlo uspokojit takové řešení nahromaděných problémů. To už si přece mohl rovnou hodit mašli.


Velice napínavé. V knize je množství postav, přesto se člověk docela dobře orientuje. Příběh je docela složitý, ale tím jak nám ho vypráví více lidí vždy ze svého pohledu, je dobře pochopitelný. Samozřejmě Holgera a Miu si nejde neoblíbit i když dělají chyby nebo právě proto.

Do knihy jsem se pustila kvůli čtenářské výzvě, jinak by mě asi minula. A to by byla škoda. Moc mě to bavilo. Skvělá zápletka, originální zpracování, výborně popsané charaktery. Celé to hodně připomíná Zoufalé manželky, ale je to lepší.


Všichni to tu chválí a je to zasloužená chvála, ale co ten konec uprostřed děje? Jak to má takový dychtivý čtenář vydržet? Opravdu doporučuji mít po ruce hned i další díl.


Druhý díl série mě nezklamal i když zápletka byla celkem brzy jasná. Nijak to ale nekazilo požitek ze čtení. Navíc se začíná rozvíjet příběh samotného inspektora Gamache, kterému se nedá než fandit. Doufám, že své nepřátele přechytračí, musím se co nejdříve pustit do dalšího dílu.


Toto je čtení pro potěšení ze čtení, dalo by se říci. Nejlépe mít při ruce tužku a papír, každou chvíli narazíte na větu hodnou zaznamenání.


Ke knize jsem se dostala náhodou a byla to šťastná náhoda. Příběh mě zaujal hned od prvních stránek a nepustil až do konce. To, že jsem začala dvacátým dílem vůbec nevadilo. Plně souhlasím s hodnocením hareny.


Kniha, kterou jsem si půjčila při své první návštěvě knihovny. Udělala na mě dojem, pamatuji si ji dodnes. To jsem chodila do třetí třídy a psal se rok 1964 (jak vidím je to i rok vydání této knihy). Od té doby jsem v knihovně pravidelnou návštěvnicí. Nedávno jsem Kouzelné městečko objevila ve výprodeji vyřazených knih z knihovny, nebyla to ta stejná kniha, protože už bydlím v jiném městě, ale koupit jsem si ji musela.
