esfinge komentáře u knih
Krásná kniha, chytla mě od začátku a nešla odložit.
Tak strašně smutný životní příběh Violette bude v mých myšlenkách dlouho. Někdo přede mnou psal, že se budete smat i brečet, ale já jsem se nezasmala ani jednou. Zato balíček kapesníčků padl.
Prostředí hřbitova je moc pěkně autorkou popsané. Nikdy mě nenapadlo nad hřbitovem přemýšlet.
Precist se to dalo, ale teda moc mě to nebavilo. Takový všechno zdlouhavý. Je možné, že to bylo dobou, ve které se dej odehrává.
Tak tenhle díl s HH se mi četl dobře. Kniha je to delší a má pomalejší rozjezd a více rovin vyprávění, ale vše do sebe zapadá.
Stejně jako 1.dil, je i tento pro mě takový méně zaživný.
Cestopisy mám moc ráda. Za mě jsou Dopisy z cest méně zajímavé.
Krásná kniha o krásné části světa, kam je můj sen se vydat. A já se tam jednou vypravím...a uvidím všechnu tu krásu Patagonie. Kniha je doplněna nádhernými fotkami, popisy túr a života v drsné přírodě.
Pohodová oddychovka. Ale abych pravdu řekla, pořád jsem čekala na nějaké wow. A to nepřišlo.
Podprůměrná detektivka se spoustou predvidatelnych kroků a nelogicnosti.
Island, to je srdcovka. Byla jsem v létě i v zimě, takže musím uznat, že tahle kniha se opravdu povedla. Spousta zajímavých informací, které v průvodcích nenajdete, krásné fotky.
Podněsterská republika, pro mě neznama. Brr. Drsný život drsných lidí v drsném prostředí.
Volny pad si určitě prectu
Cestopisy mám vseobecne moc ráda. Vždy je vyprávění originální, neboť každý zažívá na cestách něco jiného.
K této knize jsem se dostala úplně náhodou, když mi ji sousedka půjčila kvůli receptu na pomerančovou marmeladu:). No a mě zaujal nejen ten recept. Začetla jsem se a kniha mě bavila. Ano, vyprávění je trošku egoisticke a dosti často kritické, ale mě se to líbilo a Blance fandím.
Krásné zpracovana kniha o majácích na neuveritelně zapomenutých a ztracených mistech celého světa. Stejně jako autora, tak i mě majáky fascinují, na kazdy dostupny prostě musim vylézt a vždycky si na nich predstavuji, jak zde asi strážci majaku žili a prezivali za každého počasí. A autor poutavým způsobem pár lidských osudů a jejich životních příběhů spojených právě se životem na majaku krásně popsal.
První půlka knihy se mi docela táhla, ale i tak jsem vydržela. V druhé půlce se příběh rozjede, aby pak ztroskotal na prekombinovanem závěru.
Uvěřitelné postavy, uvěřitelný příběh. Ale styl vyprávění mě chvílemi nudil.
Kniha, nad kterou přemýšlím. Prestoze jde o neskutečně zasluznou práci, neskutečný můj obdiv k lékaři a jeho týmu, vděk za všechny možnosti záchrany životů, tak nějak mi bylo celou dobu čtení strašně uzko. Jak tenka je hranice, kdy se i my můžeme ocitnout v ohrožení života a bohužel být i na straně druhé, té dárcovské. A tím nemyslím být živým dárcem...
Úplně mě dostaly příběhy na konci knihy, příběhy dětí a u Grety padaly slzy. Mně je to tak strašně líto a při pomyšlení, že takových smutnych osudů je určitě spoustu, je mi hodně úzko.
Takže tato kniha se povedla, na mě neskutečně zapůsobila a já za ní děkuji.
Parádní příběh jedné opravdu zvláštní rodiny. Spousta šíleností, smutku i humoru, zvracenosti a šokující lidské osudy. Pro mě velice čtivý Irving.
Útlá kniha, velká deprese. Báry mi bylo strašně moc líto, pořád jsem doufala ve šťastnější řešení, že se prostě něco musí zlomit. Konec mě šokoval.
Pro mě absolutně nepochopitelne chování rodičů.
Příběh samotný je smutný, ale to je tou zoufalou dobou, do které je zasazen. Záchrana děti Panem Wintonem, které rodiče dobrovolne pro jejich dobro opouštějí, koncentrační tábory a hrůzy v nich, smutné návraty do domovů...
Kniha je čtivá, ale ty náhody jsou skoro neuvěřitelné.
Skoro 500 stran o autě a mně se to četlo parádně. Krásně popsané prostředí a charaktery postav.