Endy17 komentáře u knih
Osobní neshody daleko přesahující rámec expedice vrhají temný stín na celý cestopis. Technický stav vozidel vzbuzuje v čtenáři falešnou naději, že cestovat se dá i s naprosto nepřipraveným strojem, k tomu pár úplně zbytečných vulgarismů - ale to všechno popsáno skvělým stylem autora, který svoje zážitky umí skvěle naservírovat.
Ještě trochu seriálovější a nepravděpodobnější než první díl, ale stále čtivé a zábavné.
Hořkosladké, místy trochu melancholické, sladkobolné, veselé, vysoce nepravděpodobné, ale také zábavné a zajímavé čtení.
Nenáročné, oddychové, místy zábavné čtení. Po Staříkovi a Analfabetce ovšem výrazný kvalitativní sestup.
Jednou jsi dole, jednou nahoře - nic nevystihuje Ciceronův osud lépe. Rozhodně to neměl ve své době a se svými zásadami lehké, ale určitě by byl šťastný z vědomí, že jeho odkaz přežívá i po dvou tisíciletích.
Ačkoliv je kniha celkem dobře čtivá, brzy začne být otravný Taitův všudypřítomný narcismus. Celkově se nedá mluvit o historickém románu, ale spíš o fantasy zasazenou do historických reálií - místy poněkud nepřesných. Jako oddechovka na dovolenou asi dobrá, ale nic víc nečekejte.
Nečekaný a překvapivý závěr vybízí k přečtení druhé části, ale nejsem si jistý, že se k tomu odhodlám. Zajímavý námět ztrácí na kvalitě špatnou přehledností příběhu, množstvím překombinovaných a nepravděpodobných situací, ale také zbytečnými vulgarismy.
Děj je místy trošku, ale vážně jen trošku, přitažený za vlasy, větší výhrady bych měl k překladu. Ale protože Ken Follett psát opravdu umí a vybral si zajímavý a neotřelý námět, výsledkem je výborně čtivá, zajímavá a napínavá kniha.
Popisovat Zvonokosy jako román o zbudování záchodků je stejný nesmysl, jako napsat, že Babička Boženy Němcové je o Viktorce. Humor, karikatura, satira a vzhledem k době vzniku překvapivě hodně sexu jsou leitmotivem celé knihy. Bohužel jsem měl pocit, že na posledních stránkách autorovi trochu dochází dech, ale přesto se jedná o dnes už klasické dílo, které do knihovny patří. Alespoň do té mojí určitě.
Číst tuhle knihu na dovolené v Itálii byla skvělá volba a možná trochu ovlivnila mé hodnocení, když jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ideálních 70-75% bohužel udělit nelze.
Nejslabší Alex Cross, předchozí dva díly mě zaujaly podstatně víc.
Zajímavý a celkem silný příběh, ale na špičkového autora tak trochu druhá jakkost. Jen tak pro příklad, představa jak Felix provléká velký visací zámek lučíkem pušky, je přinejmenším úsměvná.
Závěr knihy je rozhodně napínavý a pointa geniální. "Nikdo jménem Felix nikdy neexistoval" - pro atentátníka asi nejhorší možný trest.
Tenhle díl mi připomínal vojenskou učebnici, Sharp a jeho osudy jsou trochu upozaděny.
Hodně odborné terminologie, částečně love story. I když se jedná o silný příběh s hlubokou myšlenkou, do děje mě nijak zvlášť nevtáhl.
Nebylo to úplně lehké čtení. Velmi zajímavý příběh a autorovu přesvědčivou fabulaci bohužel nejde zhltnout jedním dechem. Alespoň mně se to nepodařilo.
Nezbývá než věřit, že autor nastínil jen jednu z možností, jak by to s námi v budoucnu MOHLO BÝT, nikoli předpověď jak to BUDE. Pevně věřit!
Pohled na Spartakovo povstání očima a osudy gladiátora Leona. V historicky reálných kulisách se odehrává osud jednoho z mnoha - smutný osud, místy až příliš.
Místy zdlouhavé, občas náramně zamilované, ale i tak příjemné čtení, které si zaslouží pokračování. Ale pozor, na příběh nenavazuje kniha "Řeka bohů II", ale až v pětka - Bůh pouště.
"Karel není umělec, který chce spasit lidstvo. Netouží být v učebnicích. Píše romány pro lidi a v tom je tajemství jeho úspěchu." Citátem ze str.130 jako by se trošku profilovala paní Poledňáková, a její srovnání s jednou z hlavních postav se mi nabízelo i na některých dalších stránkách knížky.
Začátek nasadí vysokou laťku, kterou ale bohužel román neudrží až do závěru. U prvního svazku (Líbáš jako Bůh) bych přesto uvažoval nad pěti hvězdičkami, Líbáš jako ďábel už ale sklouzne do crazy komedie. Úsměvný příběh ze života je sice pořád nadprůměrně čtivý a zábavný, ale už postrádá opravdovost prvního dílu.