Lustrum

34 14.07.2022

Marcus Tulius Cicero, věhlasný politik, řečník a filozof antického Říma, prožívá postkonzulské období svého života. Život v antickém Římě je však neustálý boj, boj slova, intrik, zrady a mečů. Když se člověk prochází antickým Římem, ani náhodou mu nedochází, jak těžký a krutý život tehdy byl. A poznal to i kdysi ambiciozní Cicero, který se již v raném věku stal konzulem. Řím ovládá pár nejbohatších jedinců, kteří si mohou dovolit uplácet, podplácet nebo si pořídit armádu všehoschopných žoldáků. A Říman? Ten přece vždy miloval chléb a (krvavé) hry. Plebs bylo až příliš snadné dostat na tu či onu stranu… SPQR, nejdemokratičtější zřízení své doby, chtělo by se říct. Kdyby senátoři nebyli bývali tak úplatní a lid tak uplatitelný. I Cicero, provázen svým věrným otrokem Tironem, nejednou poznává sílu rozvášněného davu, která do krajnosti prověřuje jeho mimořádné řečnické schopnosti i čest a smysl pro spravedlnost při obhajobě Římské republiky. Lustrum nabízí jedinečné drama, jehož nejsilnější zbraní je slovo. Jenže hrubá síla, podvod, klam a zrada jsou taky účinné zbraně, či ještě účinnější. A Cicero je tak nucen vstoupit do snad nejtíživější části svého života. Úchvatné čtení.

5 16.01.2022

Jeste lepsi nez prvni dil. Zatimco v Imperiu se jednalo o uvod do reálií a zabavnou rimskou konverzacku/politikarinu, v druhem dile situace houstne. Jednak se u Cicera zacinaji projevovat ruzne stranky osobnosti (jak ty ctnostne, tak i temne - pycha, narcismus), a predevsim se zacina kolo dejin otacet k diktature - na scenu na plno vstupuje Julius Caesar. Harris dokaze ctenare navic perfektne uzamknout ve svete sveho vypraveni a i prez velke mnozstvi postav, vypravet naprosto prehledne. Cistych 5.

49 17.11.2021

Vracím se sem s druhým komentářem. To se mi stává jen po pořádném mentálním úderu do hlavy, což kniha Lustrum (něco jako oslava po pěti letech nebo obecně pětiletka) dokázala. Všechny ty osoby a děje v Římě těsně před koncem republiky se mi stále honí myslí, nutí mě nahlížet do dalších zdrojů a pustit si na HBO TV seriál Řím. Postavy slavných jmen (Cicero, Catilina, Caesar, Sulla, Cato, Pompeius, Lucullus, Augustus, Hybrida, Crassus, Clodius, Céler, Antónius, Catulus, Rufus, etc.) se mi zhmotňují před očima a s nimi i jejich nekonečné souboje parlamentní, právní i násilné. Bojuje se o demokracii, o čest, o život, v první řadě ale o moc a tím hlavně o majetek. Bojuje se málokdy čistými metodami, rány pod pás převažují. Střetnutí Cicero vs. Catilina, Cicero vs. Clodius a Cicero vs. Caesar autor podává úchvatným způsobem. Těším se na třetí část.
Zvyšuji hodnocení na 100 % (zatím 41 hodnotících s průměrem 89 %)
…
Stále ještě si nejsem jist, jestli Cicero tehdy nepřemýšlel, kolik z Clodiových zákonů by mohl zarazit. Měl jednoho poslušného tribuna, Ninnia Quadrata, který byl připraven použít kvůli němu veto, a přišla by mu na pomoc i spousta úctyhodných občanů v senátu a mezi jezdeckým stavem. Byli to muži, kteří věřili, že bude-li se chléb rozdávat zdarma, stanou se chudí závislí na státu a zkazí to i jejich morálku. Státní pokladnici to přijde na sto milionů sesterciů ročně a sám stát bude pak závislý na příjmech ze zahraničí. Mysleli si rovněž, že místní veselice podporují nemravné kratochvíle a že organizování skupinové činnosti je nejlépe ponechat na oficiální náboženské obřady. V tom všem možná měli pravdu. Jenže Cicero byl přizpůsobivější. Poznal, že časy se změnily. „Pompeius zaplavil republiku snadno vydělanými penězi,“ řekl mi, „na to oni zapomínají. Sto milionů pro něj nic neznamená. Chudí buď dostanou svůj podíl, nebo naše hlavy – a v Clodiovi našli vůdce.“
Cicero se tedy rozhodl...

51 16.11.2021

Politika, politika, politika. Demokracie v posledním stádiu. Podvody, pletichy, korupce, incest, vraždy. A mužové prvního triumvirátu už krouží kolem, aby odstavili senát na vedlejší kolej a předvedli tvrdší a pevnější způsob vlády. Tohle umí autor popsat přesvědčivě: nekončící souboje politiků, v nichž jde o moc, o peníze, dokonce i o život, přitom velké a slavné římské výboje a bitvy legií zůstávají daleko na okraji vypravěčovy pozornosti. Při sledování životní cesty slavného Cicera během stupňujícího se napětí mezi patriciji a plebeji jsem dostal vydatnou lekci historie a nějak moc často jsem se musel až otřást při rozpoznávání paralel mezi demokracií tehdejší a dnešní.
90 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 89 %).

4 05.03.2021

naprosto uchvatne podana predsmrtelna krec rimske republiky. tentokrat se blize podivame na nechvalne proslule Catilinovo spiknuti jako predehru k brilantne rozehrane partii Caesara a jeho bezohlednemu nastupu k moci. Mezitim hvezda Cicerona postupne vyhasina, aniz si to hlavni hrdina uvedomuje..

36 21.08.2020

Ještě lepší než první díl. Tady už nejde jen o řešení právnických kliček, ale začíná jít o život. Fascinující zpráva o tom, jak jednoduché je za pomoci prostého populismu a bezbřehé drzosti několika málo jedinců nahlodat a následně rozvrátit zaběhnuté mechanismy demokratického státu – stačí jednoduše přisypávat písek do soukolí a stroj se zastaví dřív, než si mlčící většina protře oči. Při čtení až mrazí, když si člověk uvědomí, jak tenké jsou hranice právního státu. Velké memento pro dnešek!

52 13.09.2019

Pokračování knihy Impérium - opět skvěle napsané.