Emily82 komentáře u knih
Styl paní Mornštajnové mi moc sedí, krásný zralý jazyk i zajímavé příběhy.
Poetické vyprávění o životních krizích. Někdy se hůře louskaly "Hovory s Kevinem" i Margarediny monology. Proto jsem knihu četla poměrně dlouho, vždy po maličkých kouskách.
Mně se to i přes hrubky četlo docela dobře, druhá část asi lépe.
Syn si ji pujcil v knihovně, přečetli jsme za jeden večer a šel spát. Příběh bez větší pointy, ale úsměvná kniha.
Neodtrhla jsem se, dokud jsem ji neprecetla. Zajimave osudy, ocenuji praci autorky.
Ale jo, mně se to líbilo, i když jsem se tu a tam ztrácela v čase...Úplně mě nadchly ty proložené Alešovy básničky.
Skutečně drsný příběh, který ukazuje, že demon alkohol může posednout každého, bez ohledu na inteligenci, vzdělání, sociální postavení...Po přečtení jsem si musela hořce přiznat, že ani já nejsem mimo nebezpečí. Stačí málo...a kde je ta hranice mezi pitím s mírou a alkoholismem?
V knize nejde tolik o děj, jako spíš o vhled do duší aktérek. Čtivá kniha v mnohém se asi našel každý.
Nevěřila bych, že se několik desetiletí po opuštění školních lavic vrhnu do této povinné četby... Může za to vlastně syn, který až tak moc nečte a právě tuto knihu splnit musel. Jeho zápisek ve Čtenářském deníku končil větou: ,,Kniha se mi tak líbila, že bych ji snad i doporučil." Na doporučení jsem přečetla a nemohla jsem neobdivovat autorovu nadčasovost, nadhled a smysl pro humor. Náramně jsem se bavila.
Moje hodnocení je naprosto totožné s Alíšou. Přesně tak to je u nás...
Tento díl je asi nejlepší. Synovo oblíbená četba před spaním, ani nepočítám, kolikrát už jsem mu ty příběhy četla.
Vondruškovy knihy beru jako příjemně oddychovou četbu. Baví mě, i přes časté historické nesrovnalosti. Ráda si opět něco přečtu.
Ne že bych se vyloženě klátila smíchy, ale bavily mne ironické popisy počátků křesťanství v severských zemích a myšlenky Orma jakožto drsného Vikinga. Určitě si přečtu časem i pokračování, jen to musím trochu nechat uležet.
Pokaždé si říkám, proč tu Trestikovou čtu. Jo, je to ten smysl pro humor, který se mi líbí. Ale jinak opět povrchní. A stejně si od ní přečtu určitě zase něco, i když si u každé knihy říkám, že víckrát ne. Prostě je to oddychovka, když nechcete zaměstnávat mozek hlubokými myšlenkami.
Nemůžu si pomoci, ale kniha stále omílá to samé. Zatímco Čtyři dohody mi přišly jako úžasný základ do života, zde se neustále omílá dokola to samé.
Do toho všeho mi přišel dost hrozný i překlad, který (i kvůli chybám) ubírá knize čtivost. Přelousknout to byl docela hardcore.
Ale na druhou stranu, pár dobrých myšlenek jsem si také odnesla, čili hodnotím jako slabší průměr.
Kniha byla pro mne velmi čtivá a nemohla jsem se odtrhnout s myšlenkou "co bude dál". Jediný žolík byl očekávatelný a čitelný hned jak začal.
Čtení této knihy rozhodně nebyl oddech na jeden srpnový večer, naopak, čtení se mi ze srpna protáhlo až do poloviny září.
Každý řádek, každá věta, vyžaduje pozornost, i tak si myslím, že mi spousta drobností zůstala ukryta mezi řádky. Přestože je hlavní příběh vcelku jednoduchý, obsah je složitý a rozvláčný. Zkrátka Faulkner jak má být!
Působivý příběh plný smutné historie. Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že Češi byli jen utlačovaní chudáci, kteří mají čisté ruce - nemají a dopustili se také mnoha zločinů na lidech, kteří nic nezavinili.
Zajímavé bylo také "převlékání kabátů" z pohledu nezávislého pozorovatele.
Smutný osud Gerty Schnirch byl dojemný, strnulý a beznadějný, přesto na konci kniha nadějně ožívá díky Blaničce, která vnese optimismus a svobodu, která je nezatížená křivdou historie.