Eldar80 komentáře u knih

Tohle je kniha přesně pro ty, kteří ji číst nebudou. Pro všechny zapřisáhlé materialisty a pro všechny moderní pseudoesoteriky.
Dalajlama v knize ukazuje co vše můžeme získat spoluprací vědy a budhismu. Kniha začíná vyprávěním jak se Dalajlama postupně od dětství seznamoval se světem vědy a techniky. Popisuje svoje dětství v Potale a poté jak byl postupně ve svém životě konfrontován se západní vědou. Vysvětluje, že budhismus má mnoho co říci k filozofickým závěrům plynoucím z objevení relativity a kvantové fyziky. Je vážně fascinující vidět jak nauka mající kořeny v dávném starověku je i dnes vysoce aktuální. Dále se věnuje hlavně problému vědomí a poukazuje na problém zkoumání vlastní mysli. Vysvětluje jak mnoho by nám pomohla spolupráce vědy a znalostí z budhismu k většímu pochopení fenoménu vědomí. Na konci knihy vybízí k opatrnosti ohledně rychlých pokroků v genetice a neschopností etiky držet s vědeckými objevy krok. Kniha je docela intelektuální záležitost, ale mnohem lepší než třeba Mosty k porozumění. 85%

16 01.01.2016

Výborně se to četlo. A to vydrželo až do samého závěru. Ten byl docela napínavý na rozdíl od celého předchozího děje. Ve všem ostatním je to úplně průměrná literární práce. Aspoň já bych vůbec nepoznal, že to psal King.
Je to napsané jako reálná pohádka. Děj a postavy tak odpovídají středověku. Díky tomu se zde objevuje alkoholismus, deprese, sociální krize způsobená daněmi, tendence davu k lynčování apod. Mě tohle pojetí míjí.
Číst knihy s modrým hodnocením (nyní 79%) je riskantní a tady se to nevyplatilo. Možná špatný dojem způsobilo, že jsem to nedopatřením četl příliš dlouho. Závěr to mělo dobrý, ale těch 200 stran předtím mě nudilo. 65%

15 13.09.2023

Nejdelší kniha o meditaci co jsem četl. Meditací zde míním všímavost. Pálijsky sati, anglicky mindfulness, což se nedá do češtiny přesně přeložit. Pochází to z buddhismu, ale obsah není náboženský. Tady pozor.
Není to duchovní ani esoterická literatura. Pouze je tam hluboká souvislost. Výklad je sekulární a naučný. Způsob, jakým je kniha napsána, jde přímo k meditační praxi všímavosti. Důležitá je samotná technika.
Těch 600 stran vypadá děsivě, ale to podstatné se probere do 200 stran. A když se vynechá předmluva k druhému vydání, tak samotná praxe má jen 140 stran. To už se dá v pohodě zvládnout. Pak jen následuje, co z toho plyne.
Řeší se změna paradigmatu a nový způsob myšlení. Dál se věnuje na 40 stranách stresu a pak následují na 150 stranách kapitoly k jeho jednotlivým druhům. A končí to, jak dál praktikovat po skončení MBSR programu.
A o tom to celé vlastně je. Snižování stresu pomocí všímavosti. Je to především terapeutická kniha pro lidi, kteří mají nějaké trápení. Proto v názvu není slovo meditace. Spoustu lidí by to mohlo odradit.
Je tam dost příběhů. To by asi v čistě vědecké knize neobstálo. Určitě to není kniha jak být šťastný. K meditaci se zde přistupuje podobně jako k nějaké terapeutické metodě. Důležité je, aby to pomáhalo.
Hlavní účel je užitečnost a pomoc lidem s různými problémy. Proto text není náboženský ani duchovní. Je to taková esoterika 21. století. Prastará moudrost a věda dohromady. Pro lidi bez potíží to podle mě není.
Meditace posiluje mysl jako celek. Zesílí pozitivní i negativní vlastnosti. Cílový čtenář je někdo, kdo musí pracovat s nějakým druhem stresu. Zkrátka, když jste zdraví, tak taky neberete léky.
Pro běžné lidi se naopak hodí esoterická literatura jako třeba: Mello (Bdělost), Tolle (Moc přítomného okamžiku), Thich Nhat Hanh, knihy o dzogčhenu apod. Ostatně jsou zmíněny v literatuře a doporučeny ke čtení.
A tak se to celé uzavírá a vracíme se zpět k buddhismu. :-) Zdá se, že kniha zvládne nahradit celý kurz. Tzn. ušetřit cca 4000 Kč. (Nebo kolik teď stojí certifikovaný MBSR.) Je to JEN na vás. A to může být problém.
Cílovým čtenářům jednoznačně doporučuju. Ostatním moc ne. Pokud netrpíte stresem, tak poslední 2/3 knihy jsou skoro zbytečné. 90% 4,5*

15 16.05.2023

Doporučuju pečlivě promyslet, zda se do toho pustit. Zůstat na straně 300 s tím, že té filozofie a promyšlenosti je moc, by byla škoda. Já bych to nečetl, ale dostal jsem to jako dárek a možná proto je to takové zklamání. :(
Na Anatém jsem se dlouho těšil, jenže pak jsem si přečetl Diamantový věk a zjistil, že mě Stephensonův styl vůbec nesedí. Nápady má geniální, ale samotné provedení je bída. Postavy by ještě ušly, ale děj je špatný.
Stephensonovy knihy jsou skutečná výzva. Je to náročné čtení, žádná oddechová literatura. Místy to vyžaduje stejnou pozornost jako naučné knihy. Asi nemá smysl víc psát. Cílová skupina bude absolutně nadšená. Závidím jim.
Stephenson se na čtenáře vůbec neohlíží. Co Zelazny zmáslí na 200 stranách, tak Stephenson na 700. Není umění vychrlit tuny textu, ale vyhodit co není dost dobré. Zelazny má texty hravé. Tohle je těžkopádné a vypřemýšlené.
Trochu se vrací k tradici filozofických sci-fi z 50. a 60. let, ale jeho úvahy jsou zcela dnešní. Líbilo se mi, jak to bylo napsané. Vnější popis by odpovídal fantasy, ale zevnitř to bylo klasické sci-fi.
Jen ta filozofická rovina na mě byla příliš intelektuální. Úplně nejhorší bylo, když přišel nejzajímavější okamžik, který následovalo přes 100 stran filozofických keců. Po 400 stranách by se mohlo něco dít. Jenže zas ne.
Závěrečná část byla geniálně vymyšlená. Pořád jsem si říkal, že to všechno je kvůli nějakému bombastickému závěru. Jenže konce jsem si všiml jen proto, že to tam bylo napsáno. A to je jako všechno?
Jo. Tady je to napsaný: konec. Máte fakt brutální nápady a nakonec to dopadne tahle. I ten Míla moc dobře věděl, že by do toho neměl moc zabrušovat, protože pak by z toho musel vybrušovat.
Je to lepší než Diamantový věk. Zde není tolik vaty a je to čtivější. Ale je to celé nezvládnuté. Zkrátit by to nešlo. Muselo by se to napsat jinak. Pokud volíte mezi těmito knihami, tak jednoznačně doporučuji Anatém.
Hodně záleží, co jste za čtenáře. Zda obdivovatel Stephensona nebo někdo jiný. Je to pro všechny, kdo milují spojení filozofie a sci-fi. Akorát je to moc nevyvážené. Druhá a poslední kniha co od něj čtu. Nedokážu to náležitě ocenit. :( 70% 3,5*

15 02.04.2023

Naprosto úžasné dílo. Ale jsem zaujatý. Nevím jestli má smysl se víc rozepisovat, když to vidím skoro stejně jako autor. Jsem ovlivněný židovstvím, kabalou a judaismem, takže pohled rabína je mi nesmírně blízký.
Mám podobné či stejné názory a tak bych mohl říct, že jsem se nedozvěděl nic nového. O tohle téma se zajímám dlouho a dospěl jsem ke stejnému závěru: Mezi vědou a náboženstvím není žádný rozpor.
Čtení mě neskutečně bavilo. Sám bych to totiž tahle napsat nedokázal. Výklad je perfektní, srozumitelný a jasný. A navíc je zde spousta různých souvislostí, které jsem si vůbec neuvědomoval. Nadšení nezná mezí.
Mimo beletrii je to druhá nejlepší kniha co jsem četl za posledních 5 let. Předtím to byla Cesta ke svobodě od Dalajlamy a Spiritualita bez náboženství od Harrise. Ta mě tehdy hodně nadchla. Tohle je ještě lepší.
Kupodivu se mi to špatně komentuje, když tu podstatu oba vidíme stejně. Jak jsem zvyklý kritizovat, co se mi nelíbí, tak nevím čeho se chytit, když na tom nenalézám chybu. Teprve až poslední třetina mě přišla o dost slabší.
Sacks mluví o monoteismu obecně. Co říká o náboženství platí pro judaismus, křesťanství i islám. Při čtení se ukazuje, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Rozhodně doporučuju všem zájemcům o náboženství a vědu. 95%

15 12.09.2022

Je to volně plynoucí vyprávění. Hodně přes 200 stran je jen monotónní popis Théseova života. A on je vypravěčem. Úplně všechno vidíme jen z jeho pohledu. To značně omezilo možnosti románu.
Co Théseus neví a neviděl v knize není. Prostředí, kultura a lidé jsou jeho očima popsáni hezky, ale prakticky úplně chybí jakékoli naučnější pasáže. Kvůli zvolené formě tam ani logicky nemůžou být.
Tak jako jakékoli delší popisy. Myslel jsem, že se něco dozvím z doby starověkého Řecka a Kréty, ale moc toho nebylo. Pouze vidíme dobu bronzovou pohledem tehdy žijícího člověka. Jenže jaksi nezaujatého.
Většina vyprávění postrádá napětí. Teprve až ke konci je děj hektický a napínavý. Samotný závěr je rozpačitý. Pořád to zůstává v mezích, které autorka nějak nedokáže překročit. Vztahy mezi lidmi jsou jakési povrchní.
Celkově je to nevýrazné. Tady se ich forma fakt nepovedla. Mě to neoslovilo ani jako odpočinková literatura. A taky jsem jantar, protože tohle bych vůbec neměl číst. Zase jsem naletěl. Čtu souborné vydání, které má 94%. Tomuhle dávám 70%
Zajímavé komentáře: kritický Yarwen, neutrální Plútarchos, pozitivní nightlybird

15 19.07.2021

Ze začátku se mi to nelíbilo. Ne protože by to bylo špatné, ale protože to bylo dobré. Autor popsal prostředí žebráckých gangů tak sugestivně, že mě to vyloženě odpuzovalo. Celé tohle dílo vyniká působivou imaginací.
Jenže hlavní hrdina mě nezaujal a když vám na něm nezáleží, tak to logicky nemá napětí. První čtvrtina je dost nezáživná. (Přes 100 stran.) Věrohodný svět začátku 19. století se prolíná s nevěrohodným jednáním postav.
Jenže jak se změní prostředí, tak se to výrazně zlepší. Pozornost přitáhne samotný děj. Hlavní hrdina začne být kontinuálně v ohrožení života a dostane to spád. Prakticky neustále se objevují nečekané dějové zvraty.
Obsahuje to spoustu originálních nápadů a je to značně pestré. Magie, převtělování, Egypt, nesmrtelnost, cestování časem, prastaří čarodějové, pitoreskní postavy. Je to výborně vymyšlené a všechno do sebe dobře zapadá.
Magie má rozumná omezení a tak se to odehrává ve shodě se známou historií. Tu má autor nastudovanou a tak je to dost autentické. Jen se to nečte moc snadno. Některé postavy skutečně žily a obávám se, že tohle nikdo neocení.
Nízké hodnocení je nejspíš výsledkem toho, že čtenáři očekávají od fantasy zábavu a tohle je poněkud náročnější. Jak celková kompozice, tak velmi slušné využití magie v raném novověku, kdy se starověk ještě nevzdává.
Je to označené (i autorem) za steampunk, ale představu, kterou o tomto subžánru máme, což je asi clockpunk, to vůbec nesplňuje. Má to blíž ke gaslamp fantasy. To taky nesedí. Odehrává se to v předviktoriánské éře. :D
Podle mě to je nová vlna (jako Zelazny) právě kvůli kombinaci sci-fi a fantasy. Ta je pro tento žánr typická. Ať žije chaos. :) Důležité to není, ale za spoustou špatných hodnocení můžou být nenaplněná očekávání.
Náročným čtenářům doporučuju. Naopak čtenáře klasické fantasy bych varoval… Vydání z roku 2019 je vyloženě pro fanoušky. Obsahuje vyškrtnuté scény, které neprošly přes redaktorku prvního vydání.
Autor sám přiznává, že co se dá vyškrtnout, se má vyškrtnout. Pak je zde krátká novela či povídka ze života jedné postav z románu. Nijak špatná ani vyloženě dobrá a tak nemá na celkové hodnocení vliv.
Silný podmanivý příběh, ale rozhodně nic oddechového. Škoda toho začátku a té zbytečné náročnosti, jinak by to bylo perfektní. 85%

15 05.06.2021

Asi nejsilnější pocit je, že ze 600 stran dlouhé knihy o Jungově psychologii někdo vydal jen prvních 160 jako samostatnou knihu. Je to jen stručné shrnutí základních termínů a některých hlavních myšlenek.
Co mě překvapilo, že jsem z toho měl dost rozpačitý pocit. Sice se zajímám o duchovno a esoteriku, ale když jsem v knize narazil na alchymii, jógu a Buddhu v jednom odstavci, tak to nepůsobilo moc věrohodně.
Skoro od začátku se mi to zdálo dost intelektuální. Místy jako jakási syntéza všeho možného. K tomu nemám moc důvěru. Autorka však říká, že Jung to má podložené mnohaletou zkušeností. Tak asi nezbývá než důvěřovat.
Některé termíny jako třeba duše či duch mě trochu zklamaly. Do syntézy jsou sice zahrnuty i východní filozofie, ale pohled je západní. Po čtení mnoha buddhismem ovlivněných knih už v něčem nevidím mystiku, ale spíš mysticismus.
Před 20 lety bych to asi celé sežral i s navijákem. Teď jsem možná přehnaně kritický. Když uvážím, jaký odpor dnes v některých lidech vzbuzuje esoterika, tak nevím jak to na někoho takového zapůsobí.
Ale je toho tak málo, že to nejde nijak posoudit. Ta stručnost je podle mě přehnaná. Uvidím nakolik to bude užitečné při četbě dalších Jungových knih. Časem třeba hodnocení změním až uvidím jak se kniha osvědčí.
Co musím rozhodně ocenit jsou schematické obrázky různých konceptů. Sice jsou značně zjednodušující, ale pomáhají s pochopením. A taky kvalitní obrazovou přílohu. To často naučným knihám chybí.
3 hvězdy neznamenají, že by kniha byla špatná. Ale sama o sobě se těžko hodnotí. Uvidím až si toho přečtu víc. Prozatím 75% 3,5*

15 05.06.2021

Něco tak napínavého jsem už dlouho nečetl. A hlavně tak dobrého. K čemu romány dlouhé stovky stran, když nedokáží zapůsobit? Důležité jsou stejně originální myšlenky a pak něco navíc. Proč k tomu přidávat zbytečný text?
Tohle je ten případ, kdy se vám stránky přilepí k očím. Doporučuju si na čtení vyčlenit potřebný čas (2-4 hod.), protože odtrhnutí od očí docela bolí. Nejraději bych knihu přečetl v kuse. Takto jsem se dva dny výborně bavil.
Nevím co tomu vytknout. Není tam nic navíc ani tam nic nechybí. Jistě, je to přímočaré a předvídatelné. Ale já bych to napsat nedokázal. Současné hodnocení 71% koncem roku 2020 nechápu. Na 130 stran je to podle mě geniální.
Musíte si to prožít s hlavním hrdinou. Jinak to fungovat nebude. Čtení není jen pasivní zábava a vyžaduje aspoň nějakou investici. Dějem jsem se nechal unést a tak jsem si to výborně užil. Z předvídatelnosti se stane děsivá neodvratnost.
Popisy stručné a přitom dostatečně vystihující. Jak postav, tak atmosféry a prostředí. Díky vtažení do děje to působí hekticky, ikdyž se toho moc neděje. Cením si hlavně toho, že jsem se ani chvíli nenudil.
Jediné co se dá vytknout, že některé situace mohly být promyšlenější. Samotná zápletka je jednoduchá. Je to spíš taková skica, kterou nemá smysl rozepsat do románu. Víc od této novely nelze očekávat. Krátké a úderné. 90%

15 21.12.2020

Bylo pro mě hrozně těžké napsat komentář. Každý můj pokus popsat nějaký pocit z knihy zároveň sděloval něco osobního. Nedokázal jsem zdůvodnit svoje dojmy a zároveň neříct něco o sobě.
Nejvíc mě zmátlo, že jsem asi polovinu knihy znal. A to jsem o lásce a vztazích nic nečetl. A zkušenosti mi taky chybí. Je to totiž o lásce jako takové. To o čem autor mluví se někdy označuje jako bezpodmínečná láska.
Název nového vydání je tak podle mě zavádějící. Očekával jsem, že se dozvím něco o lásce ve vztahu, ale to se víc řeší až ve druhé polovině. Na druhou stranu mám dojem, že autor neuvěřitelně předběhl svou dobu.
O čem autoři esoteriky píšou v dnešní době, on psal už v roce 1982. Lauster však naprosto vítězí v tom, že je sekulární. Píše bez „ezo“ patosu. I on totiž mluví o potřebě bdělé přítomnosti. Mluví o meditaci. O seberozvoji.
Nejdříve vyvrátí mýty o lásce a pak vysvětlí, že láska je spíš životní postoj nebo stav vědomí. Mluví o nutném aktivním přístupu k životu. A až pak mluví o problémech, které brání prožívat lásku.
Na konci je pár modelových situací. Krátké rozhovory klienta s Lausterem. Podle mě mohly být mnohem delší, ale Lauster se nechtěl zbytečně rozepisovat. To podstatné ostatně řekl už na začátku.
Podle mě je to nesmírně inspirující. A to i pro lidi, kteří s obsahem nebudou souhlasit. Měli by být schopni si své argumenty obhájit. Má autor pravdu? A může mít vůbec pravdu? Jako muž? Nebo právě proto?
Je to hlavně o sebeobjevování. Být duševně živý. Dnes si čtenáři stěžují na délku knih a zbytečné opakování. To tady neplatí. Je tam vše podstatné a je to stručné. Ke čtení rozhodně doporučuju. K sexualitě se vyjádřil přiměřeně, ale té lásky v partnerství tam na mě bylo málo. 85%

15 22.09.2020

Musím upozornit, že kniha je přes 20 let stará. To neznamená, že by se nějak zásadně měnil její význam, ale podrobnosti už zkrátka nebudou platné. Naopak musím říct, že navzdory stáří je kniha pořád informačně hodnotná.
Očekávat něco nového samozřejmě nedává smysl. Kniha je určitou syntézou mnoha oblastí, které popisují schopnosti či vlastnosti člověka. Koukolík je dává do souvislostí s lidskou evolucí a vysvětluje, kde se u nás vzaly a jak jsme k nim přišli. Škoda, že kniha nemá nějaký závěr nebo shrnutí. Má totiž poměrně dobrý úvod, kde vysvětluje vše podstatné od vzniku života po evoluci.
Co je nevýhoda, že to působí jako učebnice. Na můj vkus píše Koukolík extrémně suchopárně. Výhodou naopak je, že píše vědecky korektně. Osobně musím obdivovat, jak je kniha napsaná. Výklad není ateistický ani materialistický. Koukolík se drží čistě vědecké roviny a nemotá tam představy, které tam nemají co dělat. Tohle asi nikdo neocení. Za naprosto vynikající považuju kapitolu o spiritualitě. Je vidět, že Koukolík byl v době psaní knihy perfektně zorientován v aktuálním poznání. V některých ohledech tak kniha skoro nezastarala.
Objevuje se zde spousta vědních oborů. Od biologie až po antropologii, psychologii a neurologii. Protože se vše dává do souvislosti s evolucí, zasahuje se do spousty dalších oborů od historie až po lingvistiku, epistemologii apod. Jenže díky tak širokému záběru je výklad poměrně povrchní. Limit je počet stran.
Číst tohle na střední škole byl bych nadšený. Jenže domácí knihovna zaměřená spíš na nekvalitní beletrii mě nasměrovala úplně jinam. A sám jsem byl příliš hloupý, abych si k tomu sám našel cestu. Teď to čtu a trpím, že jsem se k tomu nedostal, když to vyšlo. To je nespravedlnost! Vraťte čas zpátky. :D
Doporučuju všem, koho zajímá vývoj člověka zaměřený na to, co nás činí lidmi. Koukolík se vzhledem ke svému oboru nejvíc věnuje vývoji lidského mozku. Řeší se tak náš jazyk a řeč jako taková. Dále pak naše myšlení, chování a vše co souvisí s lidskou psychikou až po otázku vědomí a jáství.
Fyzickému tělu se věnuje pouze okrajově. Velmi podařená syntéza, ale koho nefascinují samotné informace, bude se asi nudit. Na čtení je to díky striktnímu učebnicovému přednesu dost nezáživné. Je to víc „naučné“ než „populární“.
Hodnocení bude časem klesat. Jen ta kostra zůstane správná. Dá se říct, že pokud je v knize něco špatně, může za to čas, a ne Koukolík. Mozek byl mnohokrát aktualizován a vydán znovu. Kdyby tohle vyšlo přepracované, 100% bych to doporučil. Takto ovšem záleží jak máte načteno. Takže pozor, 22 let je už hodně. 80%

15 25.11.2019

Raději to nečtěte. Kniha je pro šíleně málo lidí. Je totiž napsaná šílencem pro šílence. Tohle dílo je spíš příručka pro trenéry profesionálních sportovců. Akorát ten ženský orgasmus to kazí. Cílový čtenář je především aktivní sportovec, který se nebojí experimentovat s vlastním tělem. A pak lidé, kteří chtějí radikálně změnit životní styl, konečně zhubnout a dosáhnout zdraví.
Upřímně se přiznám, že aktuálně nedokážu z knihy využít NIC. Přečtení pro mě nemělo žádný praktický přínos. Pouze ryze informační. Ale kdybych chodil do posilovny, určitě bych něco využil. Rozhodně návody jak nabrat svaly, zvětšit sílu apod. Nyní chodím jen plavat. Plavu dlouho (minulý rok 400 km, letos 300) a svůj styl se snažím zlepšovat, ale necítím potřebu ho měnit. Nevyužiju tak ani kapitolu o plavání. Díky naplavaným kilometrům necítím potřebu hubnout. Rady k hubnutí tak nevyužiju. K posilování nic. K plavání, sexu, běhání, nic.
Z knihy sice nehodlám nic zkoušet, ale čtení nebyla úplná ztráta času. Bylo docela zajímavé sledovat jak mohou vypadat různé funkční návody na ovlivnění lidského těla. Od hubnutí přes vytrvalost po nabírání svalů. Jedná se o zkušenosti profesionálních trenérů, fyzioterapeutů a sportovců.
A šílenců jako je Ferris samozřejmě.
Pokud nechodíte do posilovny, tak spousta cvičení je neproveditelná. Tedy pokud nemáte posilovnu v garáži. Asi ne. Ale cíloví čtenáři ji možná mít budou. Tak jako možná budou mít doma kettlebell či jiné náčiní. Další značná nevýhoda, že rady odpovídají americkému prostředí. S tím souvisí ochota nakupovat přes internet ze zahraničí. Kettlebell u nás koupíte, ale Ferris odkazuje na spoustu různých přípravků, zařízení a doplňků stravy, které u nás nebudou k sehnání.
Pro cílovou skupinu bude kniha naprosto úžasná. Pro normální lidi to ale není. Z knihy totiž nikdo nevyužije všechno. Jedině v průběhu mnoha let. Běžný čtenář využije snad jen to hubnutí a ten ženský víte co. Jestli vůbec...
Oceňuju třeba kapitolu o diagnostice svalové disbalance a rady vedoucí k předcházení zranění. Knihu bych tak jednoznačně doporučil kulturistům. Mohou vyzkoušet jiné formy tréninku a stravování k redukci tělesného tuku. Rozhodně doporučuju všem sportovním trenérům. Pokud jejich svěřenci něco využijí, určitě budou výkonnější. A trenéři mají víc pokusných subjektů než jen své tělo.
Taky musím poznamenat, že aspoň pro moje chápání byly některé rady dost stručné. Někdy jsem si vůbec nebyl jistý, zda jsem to opravdu pochopil. Také bych očekával více naučných a teoretických pasáží. Kniha samozřejmě obsahovala i různé příhody a zážitky autora či jiných. Líbily se mi občasné Ferrisovi vtípky. Dobře zvažte nakolik jste ochotni změnit své návyky. Pokud moc ne, kniha vám asi nic nepřinese… 75%

15 08.09.2019

Pro Haileyho styl psaní mám velkou slabost. Ve všem mi vyhovuje. Výborně se čte. Dozvím se něco nového. Zamyslím se nad různými sociálními problémy. Můžu se nechat poučit. Přitom Hailey nic nevnucuje a případný morální apel je pouze implicitní. Vyjádřený dějem nebo osudem postav.
V průběhu čtení se neobjevují žádné záseky. Děj volně plyne a sledujeme fungování banky. Stejně jako v jeho jiných knihách se dozvíme něco z pracovního prostředí hlavních protagonistů. Hailey umí příjemně informovat a zároveň splétá různé dějové linie. Těch je zde docela málo.
Ani nevím proč zrovna tahle kniha na mě zapůsobila nadprůměrně. V ničem totiž nevyniká. Dokonce je předvídatelná. Přílišná autentičnost někdy způsobí fádní děj. To se tady nekoná. Asi to způsobuje právě prostředí velkých financí.
Kniha je víc poutavější popisem bankovnictví než samotným příběhem. Finance se dotýkají každého z nás a jsou docela zásadní. Asi proto má kniha větší působivost. Zvláště když je zde popsána odpovědnost vrcholových manažerů na samotném fungování banky.
Finance také ovlivňují běh státu. Asi každý postřehl intervence ČNB. Hailey odkrývá jak mohou zaměstnanci banky ovlivňovat hodnotu firem na burze nebo část ekonomiky. Jenže právě po informační stránce by toho mohlo být víc. Hlavně když kvůli tomu má kniha slabší literární úroveň.
Mě samotnému se však líbily hlavně sociální aspekty, na které naráží. Co je udivující, tak spousta Haileyho varování je platná i v dnešní době. Je to příjemně čtivé, děj dobře ubíhá a kvůli tématu doporučuju. 90%

15 03.12.2018

Kniha je úplně o něčem jiném než jsem myslel. Nevěnuje se islámskému převratu, ale zaměřuje se na život hlavního protagonisty. Ten začíná prožívat osobní krizi kvůli neúspěšnému osobnímu životu. Žádné zázemí. Žádný trvalý partnerský vztah.
Profesor literatury zjišťuje, že bez pevných hodnot nikam nepatří. Počínající vnitřní prázdnotu nedokáže ničím zaplnit a pouze se podvoluje životním okolnostem. Náhle je vytržen ze svého upadajícího života do naprosto jiné politické reality. Je událostmi šokován stejně jako my. Postupně se seznamuje co se v jeho zemi děje a my s ním.
Místo ponoření do politických událostí se ponoříme do duše člověka, který reprezentuje úpadek konzumní společnosti. To mě zklamalo. Očekával jsem z politické stránky propracovaný román a dostal jsem osobní tragédii humanitního intelektuála. Popisované politické změny jsou naivní a nepromyšlené. Pozadí příběhu je pak nevěrohodné.
Jenže kniha se nedá brát vážně. Autor to díky hlavní postavě pojal jako frašku. S tím rozdílem, že u frašky je převažující emocí humor a zde životní beznaděj dekadentního profesora. Jenže číst si o nějakém zoufalci není něco co bych potřeboval. Občas jsem se zasmál, ale jinak knihu nedokážu ocenit. Obecně je hlavní hrdina symbolem podvolené společnosti, protože jen podvolená společnost by dopustila takové politické změny.
Logicky žádná akce. Když víte jak to dopadne, žádné napětí. Nepromyšlená zápletka. Zbytečné explicitní scény. Ne, to není fraška, to je prostě kameňák. :D Jako bláznivá francouzská komedie ze 70. let. Odehrávající se v roce 2022. Které se nesmějete. 70%

15 21.09.2018

Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. Už od začátku jsem byl ze čtení nadšený, protože kniha je napsaná značně přístupně, čtivě a přitom přísně logicky a přiměřeně odborně. Čtení tak podle mě musí ocenit jak nábožensky tak i ateisticky orientovaní čtenáři. Harris totiž knihu nezačíná žádným teoretickým vysvětlováním, ale začíná popisem svých vlastních zkušeností. Kniha je tak nesmírně cenná, protože Harris jako skeptik, ateista a vědec nevychází z akademické vzdělanosti, ale ze svých osobních zkušeností, zážitků a svého poznání.
Myslím, že každý koho zajímá spiritualita jako taková, tedy bez náboženského nebo esoterického rámce bude z knihy stejně nadšený jako já. Harris se od svých zážitků dostává k západním a východním náboženským systémům a vysvětluje co je na těchto systémech cenného a co lze odmítnout jako kulturní nebo věroučné tradice. Kniha přináší spoustu cenných postřehů, protože Harris jako ateista žádnému náboženství nenadržuje. Někdo by si mohl myslet, že nadržuje budhismu, ale je nutné si uvědomit, že samotný budhismus spoustu metod převzal z jógových hinduistických tradic. Harris si z něj bere pouze metody jak pracovat s vlastní myslí a ať chceme nebo ne, právě v tibetském budhismu se takových metod nachází nejvíc.
Ve druhé kapitole Harris využívá svých znalostí neurovědce a vysvětluje jak si současná věda neví rady s vědomím. V této kapitole se objevuje spousta poznatků o vědomí, které jsem zatím nikde jinde nečetl. Chirurgickým zásahem v mozku lze totiž způsobit, že každá hemisféra získá své vlastní vědomí. Je vtipné, že současné vědecké poznání vědomí je víc přitažené za vlasy než mnohé esoterické teorie a to jsme vlastně na úplném začátku.
Třetí kapitola se věnuje lidskému já. Jenže ono není. Pokud se totiž pokusíte své vlastní já nalézt, tak zjistíte, že náhle zmizí. Jen upozorňuji, že ten vnitřní hlas ve vaší hlavě nejste vy. Nejste tokem svých vlastních myšlenek a ani jím nejste, pokud ten tok vědomě vytváříte. Jen upozorňuji, že tohle není žádná esoterika. To si může snadno každý ověřit. (Logicky to však vyžaduje schopnost aspoň nějaké míry introspekce a obrácení do nitra.) Nedává vám to smysl? Nic si z toho nedělejte. Zkrátka se ukazuje, že nám uniká něco naprosto fundamentálního – samotné porozumění tomu, kdo vlastně jsme. Proto považuji tuto knihu za tak zásadní, protože vysvětluje, jak v této problematice může být spiritualita užitečná.
Čtvrtá kapitola se věnuje meditaci a vysvětlení proč je meditace tak přínosná. Už dávno se přišlo na její pozitivní vliv na fyzické a psychické zdraví, ale ten nekončí pouze u pozitivního fyziologického působení. Harris vysvětluje, že její přínos může být mnohem větší.
Pátá kapitola už jen uzavírá celou tuto knihu. Harris se zde věnuje problematice psychedelik, smrti a upozorňuje na problematiku spirituálních učitelů. Tahle kapitola je naprosto stěžejní, protože se konečně objevuje upozornění na zásadní význam entheogenů od seriózního vědce.
Skoro mám chuť říct, že jsem na tohle téma nic lepšího nečetl. A to jsem na tohle téma přečetl přes 200 knih. Co nejdřív si to budu muset přečíst znovu. Kniha je naštěstí docela stručná a tak se nikdo nemusí bát zbytečné ztráty času. Náročnějších pasáží obsahuje jen pár, jinak je nádherně srozumitelná. Pokud se zajímáte o duchovno a nedokážete svým ateistickým přátelům tento zájem vysvětlit, dejte jim tuto knihu. Tohle prostě doporučuju úplně všem. Možná se to nebude líbit nábožensky založeným jedincům, protože je kniha střízlivě racionální, ale to už je jejich problém. Nedostatky knihy jsou zanedbatelné. Za největší přínos považuji kombinaci ateistického autora a spirituálního obsahu. Jednoduše skvost. 95%

15 06.11.2017

Musím se přiznat, že jsem měl před čtením obavy, zda kniha nebude trochu ujetá. Viděl jsem totiž pár krátkých videí na youtubu a Jaroslav mi přišel trošku roztržitý. Zkrátka víc jako komik než znalý člověk. Ale když jsem začal číst, byl jsem rychle vyveden z omylu. Ze začátku se seznámíme s Jaroslavem ohledně jeho rodinného zázemí a pak již Jaroslav mluví o různých poměrně velmi aktuálních tématech. Je to částečně seřazené tím jak dospíval a získával poznání s časem. Narozdíl od spousty jiných esoteriků je u něj vidět vhled do světa, protože vše dokáže přirozeně vysvětlit. Mluví o životním poznání tak jednoduše, že jsou jím předávané informace přístupné každému. Čiší z toho takový ten životní optimismus, když člověk žije tím co říká. Jeho sdělení je velmi autentické a je z toho cítit, že je podložené i životní zkušeností. Další věcí co jsem si všiml, že Jaroslav často zmiňoval i jiné knihy a zdroje nebo dokumenty a bylo cítit, že je docela zorientovaný a nehlásá jen něco svého. Zkrátka jsem byl knihou velmi příjemně překvapen, protože v knize jsou zmiňována důležitá dnešní témata, čím trpí naše společnost. Rozhodně doporučuji k přečtení. Je vidět, že dobrý člověk ještě žije. Byla nádhera to číst, aspoň pro mě. Asi největší překvapení co jsem v poslední době zažil a to toho čtu docela dost. 90%

15 31.05.2015

Docela rozporuplná kniha. Rozhodně nedoporučuji číst jako první z této oblasti populárně vědeckého žánru. Aby byla kniha dostatečně srozumitelná je už potřeba mít určitou představu o dvou teoriích relativity a základech kvantové fyziky a souvislosti mezi světem elementárních částic a kosmologií. Taktéž se hodí chápat fyzikální princip černých děr. Před čtením této knihy bych tedy doporučil několik jiných snadnějších knih z tohoto žánru a po té co se člověk zorientuje přečíst si tuto knihu. Já osobně jsem při prvním čtení mnoho nepobral. Po několika letech jsem knihu četl podruhé už jsem toho pobral mnohem víc a nyní po třetím přečtení jsem porozuměl už skoro všemu, krom dvou drobností. Přečetl jsem totiž nedávno pár knih o fyzice (viz má historie) a tak jsem značné části knihy bez problémů porozuměl. V jiných knihách jsou totiž tyto teorie lépe a jednodušeji vysvětleny. Hawkingova kniha je skutečně příliš stručná. Ve velmi krátké knize shrnul objevy během snad 70. let částicové a relativistické fyziky a ty důležité popsal a vysvětlil. V knize tak třeba najdeme popis kvantového vypařování černých děr přímo od autora objevu. Jinak se věnuje všem důležitým objevům ve světě částicové fyziky a jejich dopadu na vznik a strukturu vesmíru. Postupně se dostane k jednotné teorii pole, ze které však popíše pouze úplné základy. Hawking se v průběhu výkladu dotýká určitých aspektů Boha jako Stvořitele vesmíru a tím z knihy částečně dělá zvláštně - fyzikálně zabarvený filozofický spis. Celá kniha se mi četla poněkud zvláštně, zřetelně jsem cítil, že tento pán skutečně přemýšlí jinak. Ne, že by kniha byla neohrabaně napsaná nebo nesrozumitelně, ale spíš myšlenkové obraty byly takového druhu, že mi znesnadňovaly čtení a kolikrát jsem musel odstavec přečíst dvakrát nebo třikrát, abych si text přeložil do mě srozumitelného jazyka, přestože nosná myšlenka nebyla nijak zvlášť komplikovaná. (Některé odstavce samozřejmě mnohem vícekrát.) Svým způsobem odhaluje myšlení autora ve své niternosti. Knihu bych tedy laikům nedoporučil a odkázal je na některý více populární text, avšak pro milovníky tohoto žánru je to naprostá povinnost - kniha je velmi krátká, stručná a nadčasová. Lze si tedy ověřit do jaké hloubky jste porozuměli relativistické a částicové fyzice v závislosti nakolik porozumíte této knize. 75%

15 20.10.2014

Neuvěřitelně snadno se to čte. Něco napsané s takovou lehkostí jsem snad ani nečetl. Musím ocenit naprostou absenci vaty. Každá věta je stručná a má svůj význam. Děj neuvěřitelně rychle ubíhá.
Četlo se to tak rychle, že se nad tím nedalo přemýšlet. Díky tomu jak to autor pojal, skoro úplně chybí napětí. Mě se to líbilo, ale za thriller bych to rozhodně neoznačil. Naopak je to příjemná odpočinková literatura.
Výborné čtení na víkend. V pátek začnete, v neděli skončíte. Já byl rychlejší. Dva dny jsem se dobře bavil. Tu plynulost musím ocenit. Je to rozdíl oproti náročným věcem. Jen se v tom nesmí hledat něco víc.
Autor tam dal snad všechny "zlé" státy a přesto to nepůsobí jako slátanina. Pro čtenáře promyšlených špionážních románů to není. Tohle je pro ty, co tenhle žánr nečtou. Moc hezká pohádka pro dospělé.
To nemyslím zle. Právě naopak. Je to o tom, jak dobré prozápadní síly opět zvítězí. :-) Kdo hodně čte podobné knihy, toho to zklame. Klidně bych to dal i dětem, které čtou mayovky. Přijde mi to podobné. 75% 3,5*

14 08.05.2024

Sice je to brožura, ale má to moc krásnou obálku s lesklými prvky. A pak to má klopy a to vše výrazně zlepšuje výsledný dojem. Moc hezky udělané. Ale obsah je bohužel průměrný. Anotace zas slibuje příliš.
Důležitý je název. Jsou to především dějiny. Jednoznačně převažuje historická rovina, takže pokud někoho zajímá hlavně pohanství, bude zklamán. O samotném pohanství tam toho moc není.
Předně musím varovat nadšence do slovanství. O tom v knize není skoro nic. Pouze úplný základ. Dejme tomu tři stránky. Zmíněných pár bohů, pohanství v Rusku a některých dalších státech. Takže minimum informací.
Sice to napsali sympatizanti pohanství, ale je to odborná práce. Autoři sem řadí i starověký polyteismus a tak se zde objevuje náboženství antiky. Nejdříve stručně Řecko a pak Řím, kterému se věnují dvě kapitoly.
Jeho počátek do konce republiky a následně Římské císařství. Takže pozor, kdo si nespojuje antiku s pohanstvím, pro toho to začíná až na straně 115, kde je kapitola o Keltech a poté následují Germáni a další.
Na knize je deprimující, jakým způsobem se prosadilo křesťanství. Někteří první svatí jsou odporní antisemité. Politici nebo vládci, kteří křesťanství prosadili, se někdy projevili jako sprostí masoví vrazi.
Křesťanství je důležitou součástí naší historie, ale prosadilo se těžce nekřesťansky. Takže bych to doporučil hlavně křesťanům, aby byli konfrontovaní s tím, kolik fanatismu se v jejich víře může skrývat.
Pohanům jen v případě, kdy je skutečně zajímá, jak křesťanství postupně jejich víru likvidovalo. O tom totiž máme historické zápisy. Někdy třeba o tom, kolik tisíc lidí odmítlo křest a tak je bylo potřeba zabít.
Samozřejmě tento maniakální fanatismus prvních křesťanů nemá s Ježíšovým poselstvím moc společného. Ale není to tak, že by autoři křesťanství křivdili. Sice mu zjevně nefandí, ale sami křesťané si to zapsali...
V textu se objevuje podezřelý termín "moderní komentátoři". Kniha prý vznikala 20 let a tak autoři četli i nové práce a asi se jim moc nelíbily. Když na něco máte dlouho nějaký názor, tak ty nové se vám líbit nemusí.
Nemám znalosti to posoudit. Když jsem se zajímal o magii, tak jsem znal lidi, kteří se zabývali různými směry pohanství. Nerozuměl jsem tomu. Já jsem na pohanství neviděl nic zajímavého a nerozumím tomu ani teď.
Asi tam je nutný vztah s přírodou. Já mám vztah s civilizací. Zajímají mě tradice zaznamenané písemně. Přesto je mi osudu pohanství nesmírně líto. Je to bolestná a nenahraditelná ztráta přírodní spirituality.
Křesťanství zničilo pohanství ještě dřív, než se stihlo písemně zaznamenat. U antiky je to v pohodě, ale v případě Keltů a ostatních skoro úplně chybí písemné záznamy. A pokud je máme, tak od křesťanů.
Co nechápu, že v knize není obsah. Přitom to má kapitoly uspořádané podle hlavních oblastí a podkapitoly. To jako nebylo místo na jednu stránku? Jsem zvědavý, jak to budou hodnotit lidé, kteří tomu rozumí.
Je klidně možné, že tomu fatálně křivdím. Dal bych 4*, ale za chybějící obsah hvězda dolů. Přísnost musí být. Jinak to vidím stejně jako Elea. 77,5% 3,5*

14 17.10.2023

Velmi rozpačité dojmy. Stalo se neštěstí. Autor bohužel nečekaně zemřel už v roce 97 a kniha vyšla až v roce 2001. Někdo to nejspíš musel dokončit. Minimálně poslední pátá kapitola má trochu jiný styl.
A taky je to nejhorší kapitola. Je to prakticky jen výčet literárních zdrojů buddhismu. Tady je to čistě religionistická literatura. Jinak to nepůsobí jako akademická práce, ale jako syntéza načteného.
Co mě dál zarazilo, byla chybějící diskuse na téma historický a "náboženský" Buddha v první kapitole. Podobně jako se řeší historicita Ježíše. Dnes se ví, že životopis Buddhy jako prince je legenda. Realita byla prostší.
Tady tragicky chyběla aspoň nějaká mapa Buddhova putování. U některých měst se stále opakuje jejich přesné umístění, místo aby se do knihy umístila jedna názorná mapa. Tohle je pro mě fakt nepochopitelné.
Není to primárně historické, takže místo popisu vývoje buddhistických škol pokračuje popis a vývoj buddhistického společenství. Třetí kapitola popisuje teoretické základy buddhismu. A čtvrtá filozofii.
O filozofii se nezajímám, takže tady nemám přehled. V knize bylo na můj vkus dost pochybných tvrzení. To jsem nečekal. Floskule, že Buddha se narodil, žil a zemřel jako hinduista, mi přišla směšná.
Označit Buddhu nálepkou vymyšlenou v 19. století fakt dává smysl. Nedivím se, že to plácla nějaká Britka. A označit buddhismus za ateistickou filozofii chápu jako nevkusnou urážku. Navíc to není pravdivé.
Buddha přece na otázku existence Boha odmítl odpovědět. Mám obavy, že po přečtení by mě nenapadlo se o buddhismus dál zajímat. Z knihy není znát, že to je užitečné učení i v dnešní době.
Působí to vyloženě jen jako popis náboženství ze starověku, které nakonec v zemi původu zaniklo. Přitom je dnes populární tibetský buddhismus. Současné hledající oslovuje především mahajána a vadžrajána.
Zdá se mi to zastaralé. Spousta informací bude samozřejmě dál platit, ale ohledně životopisu Buddhy to bude asi jinak. Pokud vás zajímá buddhismus, tak si raději přečtěte něco od Dalajlamy nebo jiného buddhistického učitele.
Tohle je pro zájemce o buddhismus z odborné stránky. Za duchovní knihu se to moc považovat nedá. Největší nevýhoda je zaujatost sečtělého indologa. Zatím si to asi nechám, ale zkusím si časem sehnat něco lepšího. 70%

14 20.04.2023