Eigis komentáře u knih
Popravdě řečeno jsem byl trochu zvědavý. co si autorka vymyslí, jako pokračování. Výsledek je, ale bohužel ještě horší než jednička. Ještě méně zajímavých momentů a více vaty.
Tolkien rozdělil historii Středozemě do tří věků. Tahle kniha nabízí příběhy z každého z nich. Pro fanouška se jedná o bezesporu zajímavý počin, ale přiznám se že příběhy, které už jsem znal např. ze Silmarillionu, jsem prošel spíše povrchně. Před začátkem čtení je dobré vzít na vědomí, že název knihy ,,Nedokončené příběhy" je víc než výstižný. Je to sbírka rozdělaných prací a podkladů, které autorovi sloužily při psaní Pána prstenů. Vzato kolem a kolem, kniha je sice zajímavá, ale asi bych se bez ní obešel.
Myslím si, že byla pouze otázka času kdy si Pratchett vezme na paškál téma sportu. V kombinaci s módou a rasovou odlišností by se možná mohlo na první pohled mohlo zdát, že jde o dost nesourodou směsku, ale opak je pravdu. Pod autorovou taktovkou vznikl geniálně propojený příběh, který okouzlí každého fandu Zeměplochy.
Na to v jaké době to bylo napsáno je to vcelku síla. Dnes už to pochopitelně působí takovým úsměvným dojmem, především v pasážích, které se zabývaly úvahami hlavního hrdiny. Rozhodně se, ale nejedná o nějaký krvák bez hlavy a paty. Tenhle příběh je spíše o zodpovědnosti a následcích nerozvážného jednání a musím uznat, že se mi líbil.
Další výborná story ze Zeměplochy. Jediná vada na kráse je fakt, že zde nedostal více prostoru Mrakoplaš.
Na jedničku sice zdaleka nemá, ale po slabé dvojce, je víc než jen dobrá. Děj má vetší smysl, vracejí se silné hlavní postavy a závěr je také v pořádku. Škoda jen, že zde nebylo trochu víc akce, stačilo popsat pár střetů s rebely nebo Letovo tažení za znovuobnovení pouště.... Herbert je bohužel spíše filozof než dobrodruh.
Po Talismanu, který mě až zas tak moc nenadchnul, mě tahle kniha dostala. Tohle je King ve své špičkové formě. Kniha plná výborných postav a drsných scén. Spoiler k Temné věži a výborný konec. Co víc si přát? Možná pokračování.
Je vidět, že knihu psal špičkový spisovatel a vypravěč, ale nějak tu postrádám Kingovu mistrnou mozaiku propojených osudů více postav. V porovnání s jinými Kingovými knihami je děj téhle trochu nudný a na mě místy působí jako ,,ze života“. Žádné extrémní situace… Některé části této knihy nejsou zrovna můj šálek kávy. Čekal jsem téma cestování v čase a přetváření minulosti včetně jejího vlivu na budoucnost. Po přečtení mám, ale spíše pocit, že kniha je spíše o konfliktu mezi láskou a povinností.
Než jsem se do téhle knihy pustil říkal jsem si, bude to snad konečně ten díl, kde Langdon jako zkušený mazák řeší nějakou záhadu a spolupracuje s partou elitních detektivů na zastavení nějakého šílence? V první půlce jsem si říkal, tak bohužel mustr knihy je jako přes kopírák, ale pak přišel zásadní dějový zlom, který přeházel všechna dosavadní fakta, do absolutně jiných pozic. Tenhle tah byl o to překvapivější, že přišel ve chvíli, kdy jsem se smířil se zaběhnutým pořádkem předchozích dílů.
Dále musím říci, že chvílemi jsem si nebyl jistý jestli čtu román s napínavou zápletkou doplněný historickými a turistickými zajímavostmi nebo turistického průvodce s jakousi detektivní zápletkou na pozadí. Autor to na můj vkus s těmi zajímavostmi občas přehání a Robert Langdon je muž s turistickým průvodcem v hlavě. Při četbě se sice rád trochu vzdělám, ale tohle zbytečně odvádělo pozornost od hlavní zápletky.
Sečteno a podtrženo nakonec se z toho vyklubal docela dobrý počin.
Conan v tomto příběhu je jiný než dřív. Už to není ta neřízená střela, ale zodpovědný vládce, kterému záleží na vlastním království. Já osobně jsem s touto proměnou spokojen, dřívější povídky jsou sice skvělé, ale nápad nechat hlavního hrdinu ,,dospět" je svým způsobem skvěle završuje. Sice se zde projevil fakt, že autor je zvyklý psát kratší příběhy, ale v tomto případě nad tím rád přimhouřím oko, protože na to v jaké době to autor psal je to výborné.
Tohle je prostě paráda a nadčasová klasika. Vynikající příběhy, ve kterých akce střídá akci. Takhle si představuji barbara ve světě fantasy. Jednotlivé povídky mají sice pár stránek, ale Howard na nich stihne víc, než jiní autoři v celé sérii. Nemedijské kroniky navíc dodávají celé knize nádech epičnosti.
V Japonsku, které bylo jako ostrov do určité míry izolované, se vyvinul velmi osobitý styl života, kultury a vedení války. Flanagan ve své knize nabízí zajímavý pohled na to jak by si vedla kultura japonského typu v konfrontaci se stylem úspěšných evropských dobyvačných říší, jako byli například římané. Tato kniha je velice dobrým příkladem obrovské tvůrčí svobody, kterou má autor fantasy na rozdíl od spisovatele historické literatury.
Tenhle díl dostává nečekaný směr, který mě velice mile překvapil. Autor si sice trošku drze vypůjčuje charakteristiky středověkých národů z naší historie, ale myšlenka střetnutí mongolů s vikingy tento fakt bohatě vynahrazuje. Na závěr bych sice snesl o něco méně pohádkový happyend, ale u knihy určené spíše mladší generaci čtenářů se s něčím takovým prostě musí počítat.
První třetina této knihy mě bohužel moc neoslovila, což je především zásluha hlavní hrdinky. Popravdě řečeno mladá, krásná holka, která pro zábavu střídá v posteli chlapi jak na běžícím pásu, patří spíše do trochu jiného žánru. Naštěstí ji Gemmell přepracoval do podoby svých typických hrdinů. Děj knihy následně získal příjemný spád a závěrečná bitva také stála za to. Věřím, že pro někoho kdo se s Gemmellovým dílem teprve seznamuje, by byla tato kniha příjemným překvapením, ale ji řadím v rámci jeho tvorby pouze ke slušnému průměru.
Napsat knihu s originálním příběhem a mytologií není jen tak, navíc vydavatelství nerada experimentují s něčím novým a to hlavně u začínajících autorů. Takže než si nový autor najde svůj literární výraz musí se procvičit na něčem tradičnějším. Tato kniha, která je podle údajů na tomto webu v pořadí teprve druhý počin Juraje Červenáka, sice neoslní, ale rozhodně neurazí. Její přečtení je vcelku příjemná oddechovka při, které člověk vypne. Navíc pro mne jako skalního fandu tohoto autora je rozhodně zajímavé vidět jak od svých začátků literárně vyzrál k tuzemské špičce. Příběh samotný je vcelku tuctový, stejně jako hlavní hrdina a je jenom dobře, že se jedná o první a poslední knihu s ním, protože na Rogana, Ilju, Bivoje či Báthoryho prostě nemá, ale protože Červenák patří k mým nej., dávám čtyři, jinak by to bylo za tři.
Sice se jedná o přímé pokračování ,, Havrana", ale kniha má úplně jinou atmosféru. Na rozdíl od předchozího dílu, zde není kladen takový důraz na dění mezi riganty a je zde výraznější fantasy složka. Je tu také mnohem víc scén z války. Gemmell zde rozvíjí to co předtím pouze naznačil. Moidart není skutečný nepřítel a já si nemůžu pomoct, abych si jeho postavu nestylizoval jako Darth Vadera. Příběh není zakončen velkým masakrem, ale štědrou dávkou magie, což je na jednu stranu škoda, ale má to i řadu výhod.
Rigantská sága jako celek se mi líbila. Gemmell si vymyslel paralérní svět, aby nemusel být limitován historií toho našeho. Vytvořil tak příběh prodchnutý svými morálními hodnotami a ideály. Série má všechny atributy jeho tvorby: skvělí hrdinové, jednoduchý děj bez zbytečných popisů a poutavý příběh.
Musím říct, že na začátku jsem byl velice překvapen v jaké době se tento příběh odehrává. Šermíře a lučištníky nahradily mušketýři a pikenýři, čímž Gemmell i nadále kopíruje historický vývoj na britských ostrovech. Celá kniha díky tomu na mě působí úplně jinak než jsem u Gemmellovek zvyklý a já si často přestával uvědomovat, že nečtu o skotech , ale o rigantech. Navíc příběh trošku ztratil svůj epický rozměr. Každopádně to, ale bylo příjemné počtení s velmi dojemným koncem.
Výborné pokračování prvního dílu, jediné co bych možná trochu vytknul je téměř totální likvidace řady zúčastněných armád. Ve skutečnosti to takhle nechodilo a v bitvě padla je menší část poražené armády, i to bylo často považováno za velký masakr. Na druhou stranu u Červenáka jsou hromady mrtvol běžné a mě to svým způsobem vyhovuje, žádná zdlouhavá politika, prostě nechat všechny kandidáty padnout až zbyde jen jeden.
Fabianův styl se mi líbí. Ve svých knihách to příliš nepřehání se sci-fi složkou, takže jsem měl občas pocit, že čtu příběh ze života dnešních speciálních jednotek a sci-fi nádech to má protože autor chce občas přidat nějakou speciální hračku a vymýšlí prostředí dle svých potřeb, bez limitů, které by mu dávala geografie naší planety.
Na rozdíl od mariňáků má carpe diem nějaká hlušší místa, především v částech odehrávajícími se mezi výcvikem a náročnějšími misemi, ale i tak se jedná o čtivou záležitost se sympatickými hrdiny.