Efeméra komentáře u knih

Největší předností Cool Girl! jsou bezesporu hlavní hrdinky. Může za to jejich propracovanost, která se jen tak nevidí. Dívky v románu ukazují jak svoje dobré, tak i ty špatné stránky. Všechny si v rámci reality show stanovují nějaký cíl, jenže postupem času se jejich dosažení zdá jako na míle vzdálené. Přímo před soutěží se všechno zvrtává a kazí. Osud hlavním hrdinkám hází klacky pod nohy v tu nejnevhodnější chvíli.

Ne vždycky mi seděl styl vyprávění. Na můj vkus byl hodně popisný, v textu bych uvítala víc dialogů. Byly však i chvíle, kdy jsem knížku prostě nedokázala odložit. Obzvlášť na konci jsem byla do příběhu tak zabraná, že jsem nemohla jinak než podvádět a zjistit si všechny alternativní konce. Tak úplně jsem se nedokázala rozhodnout, kdo z hrdinek by měl vyhrát. Jednoznačnou favoritkou pro mě byla Marta, ale potřebovala jsem taky vědět, jak to bude dál s Tinou, vzhledem k tomu, jak její příběh skončil… A nakonec mi to nedalo a chtěla jsem mít jasno i v tom, co by se stalo, kdyby zvítězila Anet nebo někdo jiný než hlavní postavy. Za mě bez dlouhého přemýšlení 4 hvězdičky.

2 29.02.2020

Abych se přiznala, tahle prvotina mě z nových českých titulů, které jsem stihla přečíst, zaujala asi nejvíc. Magie, silná hlavní hrdinka, výchovný ústav, kde ji mají "napravit", girl power a neuvěřitelná fantazie autorky – to všechno mě vyloženě nadchlo. Jména postav a snad i prostředí mi trochu připomnělo Harryho Pottera. Naprosto jsem si taky zamilovala kamarádky, které si Elfryd ve škole našla. Tenhle příběh by klidně mohl napsat zavedený zahraniční autor.

2 24.01.2020

Prvotina Martiny Čekalové vyhrála soutěž na Wattpadu a já se vlastně vůbec nedivím. Tahle knížka není něco, do čeho byste se museli nutit. Autorce se nedá upřít čtivost. Měla jsem chuť v příběhu pokračovat, i když jsem musela knížku zaklapnout. Nejsou tam žádné zdlouhavé pasáže, u kterých bych se nudila, ani místa, která bych chtěla přeskočit. Pokud se do knížky dáte, vězte, že ji slupnete jako malinu. Na druhou stranu je příběh ale docela prvoplánový. Není to tak, že by kniha měla špatný nápad, to ani náhodou. Líbí se mi myšlenka nevydařeného vládního experimentu i zvířecích duší u lidí. Člověka to nutí přemýšlet, jak by asi vypadala jeho fantastická podoba zvířete a jaký by život s někým takovým, s vlastní duší v takové podobě, která se může ocitnout všem na očích, byl. To vše je tedy velmi dobré. Na druhou stranu se však děj příběhu rozvíjí poněkud stereotypně, počínaje záhadným klukem Chrissem, který hlavní hrdinku Raven ihned upoutá, a konče záporáky v podobě vlády v Soulcity, tajném městu lidí se zvířecími dušemi. V případě prvotiny to však není zase tak hrozné. Na konci jsem navíc zůstala rozhořčeně hledět na poslední větu a nemohla uvěřit, že to je už konec. Protože ten teda byl!

2 06.10.2019

Dá se o pětisetstránkové bichli říct, že to byla jednohubka? Když jsem se do Temného a osamělého prokletí pustila, okamžitě jsem věděla, že ho s moc velkými přestávkami nedám, protože to by bylo hotové mučení. Za největší přednost knihy bych označila její postavy. Každá má svoje vlastní problémy a já jako čtenář pořád chtěla vědět víc a víc. Děj je napínavý, někdy až až a o hrdiny se vážně bojíte. Na druhou stranu byl tenhle čtivý retelling na můj vkus až moc přímočarý, i když ani to nijak významně nesráží moje vysoké hodnocení. 4.5 hvězdičky.

2 29.06.2019

Pět hrdinů, jeden román. Upřímně, tento typ příběhů mám moc ráda. Když se protagonisté vyprávějící příběh potkají, jsem z toho většinou až nepřirozeně nadšená. V případě Zlodějů dýmu ten pocit nebyl moc silný, ale i tak jsem po dočtení byla z knížky spokojená. Škoda jen, že je zápletka poměrně jednoduchá, přímočará a méně promyšlená než třeba v takových Šesti vranách. Propracovanost minulosti postav a jejich motivací snad raději ani nebudu srovnávat. Přesto si ale autorka na správných místech pomáhá skvělými nenadálými zvraty. Postavy mi k srdci zase tolik nepřirostly, nejméně jsem si určitě oblíbila Edyona. Za mě po notném zvažování 3.5 hvězdičky.

2 16.06.2019

Ano, měla jsem před čtením obavy. Ano, bylo to zbytečně. U Addairových knížek je jednoduše snadné je zhltnout na jedno posezení. Druhý díl Muffinu a čaje se nese ve vážnějším duchu a nutí ke čtení úplně stejně jako díl první. Na scénu tu přichází nové zajímavé postavy, především tedy okruh přátel okolo Kita a Daniela, který si prostě nejde nezamilovat. Myslím, že takové lidi (spiklence) by měl mít každý člověk po boku. Moc se mi taky líbila hloubka Kitova a Danielova vztahu. Opět to bylo cudné, a to já ráda. Na druhou stranu lze o Koláčkách a spiklencích říct, že jsou poměrně předvídatelní a příběh je docela jednoduchý. Jakmile v románu dojde na komplikace, řešení situace vás napadne hned. Nicméně je důležité vzít v potaz, že je Danielovi teprve sedmnáct, osmnáct let a něco takového chce prostě odvahu, ke které musí člověk dospět, ostatně tak, jak k ní dospěl během příběhu hlavní hrdina. Jednání postav tu jednoduše odpovídá jejich věku, takže nač si stěžovat? Za mě čtyři hvězdičky a moc se těším na další autorovu knihu.

2 01.06.2019

U Střípků času jsem měla tu potíž, že jsem nepociťovala nutkání číst dál. Knížka je to dobrá, nicméně já osobně asi čekala trošičku víc. Nápad se mi moc líbí – svět, ve kterém vybraní jedinci oplývají nadpřirozenými schopnostmi, přičemž konkrétně hlavní hrdinka dokáže cestovat časem, je super. I to, že protagonistka začne pracovat pro policejní útvar, který vyšetřuje zločiny způsobené magicky nadanými lidmi. Jana je ale taky nevysvětlitelně protivná a hlavně příšerně důvěřivá. Její podivný vztah s Petrem mě nebavil a myslím, že to byl ten hlavní problém. Ponuré prostředí Ostravy ale bylo perfektní, moc jsem si to umístění příběhu užívala, protože tam opravdu sedělo. V závěru to byl takový lepší průměr.

2 06.05.2019

Časoběžník je výborný young adult standalone o cestování v čase a kradení artefaktů z minulosti. S hlavními hrdiny se dostanete na Titanik, do Alexandrijské knihovny, Flaviovského amfiteátru a nejen tam. A ten konec! Těžko uvěřit, že se před psaním autorka bála do žánru sci-fi pustit. Tohle rozhodně nebylo nic jednoduchého nebo prvoplánového. Časoběžník by mohl být rovněž příběh o identitě, o tom, jakou roli v našem životě tvoří vzpomínky, ale také o tom, kým bychom byli, kdybychom své vzpomínky ztratili. Škoda jen, že mi nezáleželo na osudu postav. Nikdy jsem se o ně příliš nestrachovala (i když to na konci bylo na místě) a ani nepocítila ten neodbytný pocit, kdy musíte číst a číst a číst a nemůžete přestat.

2 17.04.2019

Co se této knize nedá upřít, je autentičnost vylíčení (nejen) problémů hlavní hrdinky. Snadno jsem se do její situace dokázala vžít, a taky proto se mi kniha líbila. Největším příkladem autenticity je samotná protagonistka, protože navzdory jejím schopnostem se jedná o obyčejnou šestnáctiletou dívku, která se jako obyčejná šestnáctiletá dívka opravdu chová. Bylo to osvěžující, i když se přiznám, že se mi po všech těch badass hrdinkách chtělo Maddie občas proplesknout. A to obzvlášť v takových situacích, kdy se děly podivné, podezřelé věci, a ona o nich nikomu nepověděla. Tak trochu jsem čekala, že se s nejlepším kamarádem pokusí ty vraždy vyřešit, ale nic takového se nekonalo. Jenže řekněme si to upřímně – kolik šestnáctiletých holek by v realitě opravdu dopadlo sériového vraha? Od Maddie se toho, co se týče nějaké činnosti, opravdu moc nedočkáme. Identitu sériového vraha jsem nevykoumala, a i to autorce musím přičíst k dobru, protože jsem na konci byla vážně překvapená. V knize je však bohužel pár nelogičností. Jako největší nedostatek vidím to, jak si autorka v poslední čtvrtině začala pohrávat s Maddiinou schopností. Manipulovala s ní tak, jak se jí zrovna hodilo. A tak bych v závěru řekla, že je Kdy? takový lepší průměr.

2 20.03.2019

Přestože jsem se do příběhu pořádně ponořila až v druhé polovině, rozhodně můžu říct, že to měl autor pěkně promyšlené a že o zvraty tu rozhodně nebyla nouze. V jednu chvíli jsem dokonce byla téměř v šoku. Za to chválím. Přes to všechno ale musím říct, že je knížka jen takový lehký nadprůměr. Jedna ze zásadních věcí, která mi vadila, byla nepropracovanost postav. S takovou jsem si k nikomu nedokázala vybudovat opravdový vztah a na osudu postav mi nezáleželo, což je pochopitelně špatně, když vám tam někdo zemře nebo ho potká něco podobně nepříjemného. Potenciál tam přitom byl veliký, když vezmu v úvahu, že Babel Communications mezi soutěžící zařadila lidi všech národností. Nepropracovanost bohužel není pouze nešvarem postav v příběhu, ale také samotného světa. V knize je rovněž pár nelogičností, ale vůbec ta nejhorší je podle mě na samém konci. Je to vlastně docela zvrat, ale z mého pohledu naprosto nesmyslný. Příšerná byla také instaláska, která se tu na konci příběhu rozvinula. Kromě toho jsem měla objekt Emmettova zájmu od určité chvíle chuť pořádně proplesknout. No ale druhý díl si stejně musím přečíst :D

2 03.03.2019

Jiskra je knížka plná pochybností. Zároveň se ale nese v duchu prvního dílu. Pro text je typický krásný poetický jazyk a autorka opět přichází s otázkami, které čtenáře nutí se zamyslet. Kdo má pravdu a existuje vůbec něco jako objektivní pravda?

Děj tu opět prolínají mytologické příběhy, tentokrát však ani ne ty obyvatel Svatoměstí, ve kterém hlavní hrdinka vyrůstala, ale především právě nepřátelského Vranova. To byla na knížce jedna z věcí, které se mi líbily nejvíce. Na světě Broadwayové jsem taky musela ocenit, že není černobílý. Z prvního dílu je jasné, že o režimu ve Svatoměstí není možné hovořit jako o dobrém. Znamená to však, že je Vranov automaticky dokonalý?

Bohužel si ale Jiskra zachovala spoustu nešvarů z prvního dílu. Především tedy lenivý děj s minimem akce. Necítila jsem nutkání knížku číst, a když už jsem se do ní pustila, často jsem se přistihla při tom, že se nudím. Stejně tak bych mohla Broadwayové vytknout, že se sice soustředila na mytologii svého světa, ale už jaksi zapomněla na osvětlení aktuálního stavu věcí. To opravdu na celém světě existuje pouze Svatoměstí a Vranov? Pro mě nakonec docela zklamání.

2 17.02.2019

Ačkoliv jsem se trošku bála, protože detektivky zrovna nečtu, nakonec musím přiznat, že mě tahle knížka mile překvapila. Dobrodružství Phryne jsem si užívala a bezpochyby za to velkou měrou mohlo melbournské prostředí dvacátých let. Všímám si, že knížky odehrávající se v první polovině minulého století mají jakési kouzlo. Stránky mi při čtení ubíhaly, ani jsem nevěděla jak. Vraha jsem upřímně neodhalila (na tohle jsem nikdy nebyla moc dobrá), o to víc jsem byla na konci překvapená. Líbilo se mi, jak Phryne dokázala vždycky ovládnout situaci a vystupovat s grácií. Jediné, co jsem v případě hlavní hrdinky neschvalovala, byl její vztah k mužům. V jedné chvíli mi to připadalo hodně zvláštní, ale k Phryne to vlastně jistým způsobem sedělo. Moc obdivuji vydavatelku, že se ve volném čase pustila do vydávání této série.

Přiznám se, od téhle knížky jsem příliš neočekávala. Nemohla jsem tedy být víc překvapená, když jsem ji otevřela a hned na mě dýchl krásný jazyk a kouzelné prostředí středověké Rusi. Nicméně přestože se jedná o retelling, možná by neuškodilo, kdyby autorka do příběhu přidala ještě víc nového, svého. Knížka byla čtivá, ani na chvíli jsem neměla pocit, že bych ji chtěla odložit, protože bych se nudila. Nutno však podotknout, že to tak nemusí mít každý. Věřím totiž, že někomu může příběh Jevy a Zvířete připadat příliš rozvláčný. Pravda je taková, že stránky Na lovu rozhodně nepřekypují akcí. Celý příběh je spíš o vývoji postav a jejich vztahu. Moc se mi líbí, jak Spoonerová dokáže obratně volit správná slova, aby čtenář na vlastní kůži pocítil atmosféru zasněženého lesa, prokřehlých prstů a štípání zimy v nose. Konec na mě oproti zbylému textu působil trošku uspěchaně a ošizeně. Za mě 4 hvězdičky.

2 06.06.2018

Sníh nebo popel je jedna z těch knih, u kterých jsem se musela do čtení nutit. Svou roli na mém hodnocení nejspíš sehrál i fakt, že se jedná o prvotinu Raaschové. Bylo to na ní jednoduše až moc poznat. Čtenář tu snadno najde nelogičnosti (v pár případech jsem se opravdu chytala za hlavu). Asi nejlépe se to dá ilustrovat hned na první misi hlavní hrdinky, která byla od začátku do konce naprosto nereálná. Proč by proboha někdo při zatýkání rebela nezkontroloval, jestli u sebe nějaké zbraně, a pak polovinu vzácného medailonu schoval do brašny na stejném koni, přes kterého onoho rebela přehodil? Čtenář je neustále ze všech stran přesvědčován, že větší bojovnice a válečnice než hlavní hrdinky není. V tom, jak se Meira projevovala, jsem však viděla velké nesrovnalosti. Zatímco mi někdy připadala doslova neporazitelná, jindy zase slabá a k ničemu. Na konci pak na čtenáře čeká velké zjištění, které ale každého napadne hned na začátku knihy. Škoda, že si autorka při zpracovávání příběhu nepočínala opatrněji. Nejvýjimečnější mi na celé knize připadalo vylíčené vlastenectví, touha obyvatel Zimy získat zpět svou zemi a osvobodit ostatní svého národa z pracovních táborů. I když se v tomto smyslu autorka v knížce docela často opakovala, musím ocenit ten pocit porozumění, který ve mně jako ve čtenáři dokázala vyvolat. Za mě s přivřenýma očima 3 hvězdičky.

2 04.03.2018

V Ledové krvi jsem našla dvě věci, které mi jsou obzvlášť po chuti – hezký jazyk s krásnými metaforami a přirovnáními a sympatickou ironickou hlavní hrdinku, která sice není rozená bojovnice, ale fňukna taky ne. Autorčin styl psaní jsem si tedy hned oblíbila. Problémem celé knihy však bylo, že jsem při jejím louskání měla častokrát pocit, že jsem tento příběh už četla. Čtenář tu najde svět rozdělený krví, kdy jedna strana má navrch a ta druhá je utlačována. Hlavní hrdinka je výjimečná rozsahem svých magických schopností spjatých s ohněm, ale neumí je kontrolovat a správně používat. Potom se dostane k lidem, kteří ji začnou cvičit (dlouhé kapitoly o zdokonalování se v boji a magii mě docela nudí). Jeden z těchto lidí (mladý a pohledný, se kterým se Ruby postupně sbližuje), má tajemnou minulost, jenž však v závěru až tak tajemná a překvapivá zase vlastně moc není. A nakonec se hrdinka přichomýtne k soubojům v aréně zlého krále a stane se jedním z jeho šampionů. Mně osobně připadalo, jako kdyby autorka posbírala všechny nejčastější prvky z aktuálních young adult fantasy hitů a sepsala podle takové šablony svoje vlastní dílo. V ději není moc výjimečných prvků, autorka by však alespoň zasloužila pochválit za nastíněnou mytologii Rubyina světa, která knize dodala ten správný punc mystična, a závěrečné vyvrcholení celé zápletky. Při posledních desítkách stránek jsem opravdu jen seděla a tajila dech. Bohužel by to té originality ale chtělo víc, proto Ledové krvi dávám jen 3 a půl hvězdičky.

2 04.02.2018

Nejlepší na celé knize je, že ačkoliv tu člověk najde tři povídky od odlišných autorů, všechny jsou propojené – odehrávají se ve stejnou dobu ve stejném městečku a hlavní hrdinové příběhů se navzájem v povídkách potkávají. Na konci, kde se všichni aktéři sejdou na jednom místě, mi téměř připadalo, že jsem celou dobu vlastně četla jeden příběh.

Zasněžený expres. Přiznám se, občas jsem se u první povídky chytala za hlavu, jak mi bylo za hlavní hrdinku trapně, když vypustila z úst nějaký nesmysl, do kterého se obvykle jen víc a víc zamotala. Hrdinové všech povídek byli typičtí teenageři se vším všudy – Jubilee nevyjímaje. Až na několik chvil, kdy se hlavní hrdinka chovala vážně divně nebo byla protivná, a pár nereálných situací (jaký blázen by si na Štědrý den zval do domu úplně cizí holku, která tvrdí, že její rodiče jsou ve vězení?) můžu označit Zasněžený expres jako opravdu milou povídku. Pěti hvězdičkami bych ji sice neohodnotila, ale i tak nelituju, že jsem si ji přečetla.

Vánoční zázrak. Začátek Greenovy povídky mě bavil, povídka byla opravdu hodně ztřeštěná. Ale když mi hlavní hrdinové pořád opakovali, jak moc se chtějí do Waffle House dostat kvůli ROZTLESKÁVAČKÁM a BRAMBORÁČKŮM, nakonec mi to už pilo krev. Ke konci to už nepůsobilo vtipně, ale spíš jsem je měla za pořádné blázny a maniaky. Jak mi Green nesedl knihou Hvězdy nám nepřály, tak tato povídka mě jen utvrdila v názoru, že tento autor jednoduše není pro mě.

Archanděl prasátek. Třetí příběh pro mě byl opravdová chuťovka. Při čtení mi totiž připadalo, že se autorka rozhodla hlavní hrdinku vylíčit tak protivně, jak jen dokázala. Důkazem toho byly nejen její vnitřní pocity, ale i jednání s kamarádkami a vůbec se všemi lidmi, kteří se v povídce vlastně byť jen mihli. Celý příběh byl o tom, jak se hlavní hrdinka musí změnit a dosáhnout tak svého šťastného konce. Což o to, šťastného konce opravdu dosáhla, ale zda se změnila – o tom vážně pochybuji. Jen děj tak krátké povídky k tomu podle mě opravdu nestačí.

Celkově knížku hodnotím 3 hvězdičkami. Může za to hlavně zimní atmosféra, která na mě při čtení příjemně dýchla. Myslím, že by to vánočních knih chtělo rozhodně víc!

2 10.01.2018

Kdybych měla Třetí stříbrnou knihu snů popsat jedním slovem, bylo by to ukecaná. Těch 390 stránek mi jednoduše připadalo moc na to, jak se tam vlastně téměř nic nedělo. Čtenář se v knížce dočká pro Gierovou tak typického humoru, který mě vždycky zaručeně dokázal rozesmát. Jen ho tu je méně, nebo mi to tak alespoň připadalo, protože mě kniha nějak víc nebavila. Přiznám se, že jsem ji několikrát na delší dobu odložila, protože mě ji to nenutilo číst dál. Ze stejného důvodu jsem nejspíš neměla o postavy strach ve chvílích, kdy bych ho mít měla. Protože je to závěrečný díl trilogie, čekala jsem nějaké velké finále, místo toho jsem však dostala jen krátkou potyčku. Na druhou stranu musím uznat, že ne každý autor dokáže stejně jako Gierová vytvořit tolik propracované hlavní hrdiny příběhu. Líbí se mi taky, že zajímavým způsobem zpracovala tématiku lucidního snění, myšlenka snové chodby byla vážně skvělá. No a přestože si myslím, že nejlepší z celé série byl první díl, jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla, kdo byl celou tu dobu Secrecy. Ale za mě určitě spíš Drahokamy než Silber.

2 22.12.2017

Má lady Jane je skvělá parodie na dějiny. Musím přiznat, že mi na začátku připadalo dost šílené, že se v knize mění lidé na zvířata. Brzy jsem nad tím však mávla rukou a nakonec mě to neskutečně bavilo. V Mé lady Jane jsou samé sympatické postavy (A to nejen ty hlavní, ale i vedlejší. Eduardova a Janina babička byla skvělá). Eduard byl přes svoje postavení tak trochu ňouma, ale i tak jsem mu fandila. S knihomolkou Janou jsem v řadě situací soucítila (který knihomol by nesoucítil, že :D) a stejně tak jsem si oblíbila Gifforda (prostě gentleman, jak má být). Konec byl sice na můj vkus docela uspěchaný a řada problémů se prostě vyřešila tím, že hrdina zjistil, že je Edian a umí se proměňovat ve zvíře, ale i tak Mou lady Jane hodnotím pěti hvězdičkami a nedočkavě vyhlížím další dílo autorek.

2 21.11.2017

Cvičebnice je moc hezká po grafické stránce a jako nejlepší určitě hodnotím její kreativní části - omalovánky, skládání origami atp. Nemám příliš ráda ženské časopisy a Luxus přítomného okamžiku jede bohužel tak trochu na stejné vlně. Hlavní myšlenka cvičebnice se točí kolem konceptu všímavosti, který mi připadal poměrně zvláštní a nesmyslný (například nechápu, jak bych si pomohla tím, že bych při úklidu myslela čistě jen na to, co právě dělám). Čtenář tu najde hodně míst, na kterých se má rozepsat o sobě, aby přišel k sebepoznání. Bohužel příliš nejsem ani na vypisování toho, kdy naposledy jsem pociťovala štěstí a tak dále (ani na kreslení smajlíka a následné usmívání se na něj). Řekla bych, že cvičebnice pro mě není úplně to pravé ořechové, a nejspíš existují lidé, kteří ji ocení víc než já.

2 16.08.2017

Jsem si jistá, že kdybych byla mladší, kniha by se mi líbila o něco víc. Takhle je to pro mě takový průměr, který moc nevybočuje z řady. Některé věci by se podle mě jen tak nestaly - pochybuju, že by Raquel nepoznala, že se je tehdy jen snažila Vivian vylákat, aby se dostala do střediska. Leaseův otec byl až moc důvěřivý, co se týče Evelyn. Tak to však bylo se všemi, i Evelyn hned důvěřovala Leaseovi, ale jí alespoň bylo teprve šestnáct. Některé věci až moc zaváněly klišé, závěrečné vyhrocení děje a celé zápletky čtenář najde kde jinde než na školním plese. Překlad byl rovněž podivný - vadilo mi neustálé "och", "uch" a "á" - to přece nikdo v běžné řeči neříká. Na druhou stranu byla hlavní hrdinka sympatická a některé nápady stály zato. Za mě 3 hvězdičky a knížku doporučuju všem mladším čtenářkám.

2 28.05.2017