džej komentáře u knih

Pro mě tahle nová kniha od Juli Zeh nebyla žádným zklamáním! Naopak! Od začátku mě vtáhla, musela jsem dočíst během jednoho dne. Myslím, že pro čtenáře, který už má za sebou nějakou životní zkušenost, bude text jistě smysluplný, protože vykreslení charakterů je pravdivé, bez laciných vycpávek, prostě živé. V příběhu lze najít současnou deziluzi z dění kolem nás, ale i hledání sebe sama. Juli Zeh patří k mým oblíbeným autorům, četla jsem od ní vše, co vyšlo česky, a i tuto knihu rozhodně doporučuji :-)

5 17.05.2015

Útlý svazek dává nahlédnout do korespondence obou umělců, sleduje rozvíjející se vztah mezi nimi. Dobové texty a komentáře doplňují, co je v dopisech leckdy jen naznačené, Přes generační rozdíl jsou zachované dopisy plné upřímnosti, souznění a hlubokého přátelství. Tak vzdálené dnešnímu smskování a tak úžasně čtivé a čisté!

6 05.04.2015

Anotace navnadí, ale můj pocit po přečtení tomu neodpovídá. Detektivní zápletka by si zasloužila větší prostor, stejně tak jako řada tvrzení, kterým má čtenář uvěřit, ale okolnosti jim nenasvědčují. Právě Monika byla pro mě psychologicky nedostatečně zpracovanou postavou (nebo spíš velmi jednostranně).
Vzhledem ke skutečnosti, že daleké korejské prostředí je pro nás přitažlivé svou odlišností, jsem čekala větší čtenářský zážitek... bohužel.

3 04.03.2015

Skvělý psychologický román, velmi hodnotím vhled do dějin kvantové fyziky i psychiatrie na přelomu 19. a 20. století a uvěřitelné vykreslení postav významných vědců - nejen A. Einsteina, ale i např. Maxe von Laueho. Rozhodně doporučuji všem, které zajímá zmíněná problematika = je tu o čem přemýšlet :-)

4 23.02.2015

Příběh dospívajícího rakouského chlapce ve zlomové době 1938 je zasazen do Vídně a anoncován v souvislosti se známou osobností (Sigmund Freud). Podle mě jde o naprosto zbytečnou snahu o zatraktivnění námětu, právě přátelstvím s Freudem (= těch několik rozhovorů) je v příběhu spíš na překážku, mohl se stýkat s kýmkoli starším, zkušenějším, moudřejším... a dopad na děj by byl patrně stejný.
Ještě k tomu ději - smysl textu je z mého pohledu trochu rozmazaný nebo mlhavý, v některých úsecích i obtížně uvěřitelný. Jakoby autor honil víc zajíců najednou a všichni se mu nakonec rozutekli.

4 17.11.2014

Nádherné... před chvílí jsem dočetla... Určitě znáte ten pocit, kdy si člověk po přečtení pár desítek stran říká, jo, tak tohle je fakt dobrý, výjimečný, jen aby to vydrželo (= aby to autor nestrhnul jinam). VYDRŽELO TO! Úchvatný text, ačkoli částečně náročný po odborné stránce (neurologické termíny). Zhruba v polovině soudržnost trochu narušily - možná jen pro mě - ne právě věrohodné dialogy Webera a jeho ženy, nicméně v krizi se tahle dvojice chovala daleko uvěřitelněji, než v situacích předchozí pohody. Taky autorova slabost pro broskvovou barvu byla nepřehlédnutelná :-)
Oslovil mě popis přírody Středozápadu USA, chování a přeletů jeřábů a taky společenských změn po útoku na Dvojčata... Každopádně nádherný příběh, s nečekaným rozuzlením a s tak úžasným pochopením pro vše, co je v nás nepochopitelné :-)
Rozhodně víc než 100%!!!

6 24.07.2014

Styl knihy se mi velmi líbil, mnohdy básnické obraty a přirovnání, která bych nečekala, nicméně ty poslední dvě kapitoly se mi zdály dost nesourodé k celku. Jako dílo zajímavé, rozhodně doporučuji a dala bych i 70%, protože zpracování tématu mě velmi zaujalo, ale zakončení stáhlo mé hodnocení dolů.

2 10.07.2014

Čekala jsem víc, možná kvůli vynikajícím doporučením, možná kvůli anotaci. Určitě ne kvůli autorskému čtení, kterého jsem se zúčastnila na letošním knižním veletrhu a kde na mě autor působil až šovinisticky.
A tak jsem si říkala, uvidíme. Ano, Vilikovský v útlé knížce vskutku nemilosrdně tepe do svých "bratrů", říká o Slovácích moudra, která je místy asi bolí. Nepopírám, že jsem byla zvědává i na onu nejsugestivnější milostnou scénu... vadil mi ale na ní mužsky sebestředný pohled.
Text určitě stojí za přečtení, jen mě jistým způsobem zklamal.

Nejdřív mi přišlo, že to bude tak trochu nudný příběh ze života v tehdejším Československu v sedmdesátých letech minulého století, ale ani nevím jak a vyprávění Davida mě vtáhlo dovnitř. Možná to byla síla jeho výpovědi o sobě samém, čím mě později kniha překvapila. Tedy popis nekonečné bezmoci a slabosti, který ukazuje, jak snadné je neodolat, nepokusit se něco zvrátit a jenom podlehnout vášni... Klíma je dobrý vypravěč, zvlášť druhá polovina knihy má spád.

2 01.03.2014

Spojení s přírodou a vykreslení zvláštní (k lidem odtažité) postavy Josepha Wayna udává tón prvních i posledních stran tohoto příběhu. Mezitím se objevuje drobnokresba života v kaliforském Mariánském údolí - v místě, kde se lidské charaktery vyostřují - Steinbeck svým postavám rozumí a hledá i objasňuje motivy jejich činů. Celý děj je ale poznamenán přítomností jakési skryté vyšší pravdy nebo víry v to, co člověka přesahuje. Každý z nás si však odpověď stejně musí najít sám :-)

5 09.02.2014

Potřebovala jsem si zvyknout na Navrátilův styl, zneklidňující přítomností potlačované touhy po životě, strhující vnitřními monology, které jdou hluboko pod kůži. Útlou knížku jsem přečetla za jedno odpoledne, zvědavá, jak příběh dopadne. Vytratil se do ztracena... přesto mě něčím zasáhl.

2 26.01.2014

Po právu oceňované umění A. Munroové! Fascinoval mě bohatý vnitřní svět postav jejích příběhů, situace, které se dostávají pod kůži a vy o nich musíte přemýšlet nejen proto, že konce povídek nechává autorka většinou otevřené, ale především proto, že člověka napadne a co já? Jak bych se zachovala já, jak bych reagovala?
Ke knize jsem se dostala až teď = v půlce ledna, ale zpětně zjišťuju, že to byl ten nejkrásnější vánoční dárek :-)

4 19.01.2014

Po čase jsem sáhla po (žánrově) naprosto odlišné knize, než obvykle čtu. Teď uvažuju nad tím, že autor psal text ve svých 23 letech = možná proto tolik temna a v některých částech (pro mě zbytečně) brutálního popisu? Nevím... nicméně kromě toho mi v ději vadily leckdy nelogické zkratky a odbočky, kvůli kterým jsem se musela vracet na začátek knihy. Námět je velmi zajímavý, ale styl a zpracování mě tolik neoslovily :-(

5 17.01.2014

Nesouhlasím s komentářem, který v útlé knížce Jany Šrámkové nenachází příběh. Nejenže v ní je, ale navíc jak zapsaný! Časové prolínání, melancholie dospívání, která přetrvává i v pozdějším období, hledání a nalézání. Vnitřní svět Veroniky je tak úžasně bohatý, že mi působilo obrovské potěšení, že jsem v něm mohla pobýt alespoň pár hodin (než jsem novelu dočetla)!
Nádherný zážitek!

8 14.01.2014

Nejobsáhlejší román, co jsem kdy četla, problémy politické i duchovní krize rakouské společnosti na počátku 20. století řeší na příkladech několika hlavních postav... především však Ulricha, který nemá ty "správné" vlastnosti, s nimiž by se zařadil mezi ostatní ze své vrstvy.
Nejvíc se mi líbil až třetí díl, kde Ulrich hledá a částečně nachází vztah ke své sestře Agátě. Pokud máte rádi filozofující autory, kteří se zamýšlejí nad otázkami lidské existence a s tím spojenými problémy společnosti, můžu jen doporučit.
80% dávám proto, že některé epizody byly zbytečně rozvláčné a celkově bych spíš byla pro sevřenější formu.

8 12.01.2014

Obdivuju styl autorky i překlad, ale zhruba v půlce knihy se mi stalo, že už nemůžu číst dál. Nejde o smutek, který taky cítím, nemůžu číst o hrůzném ponižování a zacházení s černochy.... uvažovala jsem, proč jsem nedávno dočetla knížku o utrpení lidí v nacistických koncentrácích, a tady najednou nemůžu dál. Možná proto, že válka jednou skončila a s ní i ty hrůzy... ale tady se to týká celých generací, které v těch šílených krutostech musely přežívat.

Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)

6 26.10.2013

Je to úžasný pocit vstupovat o století zpět a zjišťovat, jak citlivý FK byl. Tolik zaznamenaných detailů všedních dní, takový pozorovací i vyjadřovací talent!

4 28.09.2013

Slepá mapa se čte rychle :-), mně ale styl knihy nesedl. Podvědomě jsem možná srovnávala s nedávno přečteným (také dějově rozsáhlým) románem Andronikové (Zvuk slunečních hodin). Možná proto mi připadalo, že ve Slepé mapě se používá zbytečně "racionální" výrazivo = celé je to trochu moc popisné, což na mě působilo až poklidně a ploše. A přitom takové téma! Třeba otázka spolupráce s STB, nebo někdejší udání manžela a svatba s člověkem, na kterého Anežka donáší... nevím, ale právě tyhle části jsem kvůli nedostatku přímé řeči vnímala odtažitě, měla jsem problém textu uvěřit :-(

7 05.09.2013

Velmi smutné čtení o migraci obyvatel USA ve třicátých letech, o krizi ve společnosti z pohledu nemajetných lidí, o silném sociálním cítění ve vrstvách nejchudších... úžasně lidsky vykreslené charaktery postav.

4 02.09.2013