Dyaebl komentáře u knih

Eseje od Milana Kundery jsou neuvěřitelně kouzelné hned z několika důvodů. Jsou fascinující svou lehkou čtivostí, která je zapříčiněna samotným autorem, jelikož se sice jedná o člověka mnohostranně vzdělaného, ale zároveň (a to především) o romanopisce.
No a právě tento romanopisec píše eseje jako romanopisec o románech a jiných romanopiscích. To zapříčiňuje nejen čtivost, ale také spoustu informací podaných nikoli v jazyku akademičtiny. Tento fakt ocení hlavně ti, kterým se tento „jazyk“ vyhnul.

Ohledně této konkrétní sbírky si dovolím souhlasit s pumlem, který píše, že tyto eseje patří k nejlepším od Kundery. Zároveň plně souhlasím s jejich aktuálností, kterou bych si však dovolil poněkud aktualizovat. V tomto roce totiž vyšla ona nechvalně známá biografie o Kunderovi z pera Jana Nováka a je až s podivem, jak se přesně k takovým životopisným knihám vyjadřuje sám Milan Kundera.
Skvostná ironie!

4 01.12.2020

Hlad je unikátní kousek. Svým stylem připomíná Pád od Camuse a trošku mezi stránkami prosvítají i Dostojevského Zápisky z podzemí. Už jen tímto připodobněním je patrné, že se nejedná o žádnou triviální knihu s jasným významem.

Celou dobu jsem si kladl otázku, co skutečně je onen hlad. Samozřejmě je na místě prohlásit, že se jedná o onen ukrutný pocit v našich útrobách při delší absenci jídla, ale nedomnívám se, že zde interpretace končí – právě naopak.

Už jen téměř nezájem vypravěče o skutečné a dlouhodobější štěstí je zarážející. Copak by člověk, který chce skutečně jen jídlo a blahobyt hned všechny peníze tak (napadá mě až hloupě) rozházel? Celé absurdní jednání autora působí jako záměrná sebetrýzeň, kterou však zaobaluje sám před sebou do hrozné nepřízně osudu.

Že by snad vyhledával společnost hladu pro jisté sebeuspokojení v bolesti? Či snad
hladoví po něčem hlubším než je kus jídla?

6 11.10.2020

Pokud se mělo jednat o knihu, která má donutit jedince v rutinním životě ke změně, je příliš krátká a plytká. Pokud se mělo jednat o knihu, která má dodat mnoho zajímavých myšlenek ohledně výhody časových možností beze spánku, je příliš stručná (a k tomu má příliš zabedněnou vypravěčku). A pokud se mělo jednat o knihu, která podá zajímavý fantastický příběh o nespavosti, pak chybí lepší vysvětlení a především dokončení celého příběhu.

Ve finále tedy Spánek působí jako kniha snažící oslovit velkou škálu lidí, čímž na konec sama sebe sráží dolů a působí jako divný spletenec různých spolu nesouvisejících motivů.
Na povídku jí schází větší spád a na knihu s větším poselstvím zase postrádá délku a větší propracovanost. Jednoduše bych knihu ohodnotil jako přemotivovanou novelu, která vlastně neví, čím chce být.

Radši či přečtěte onu milionkrát zmíněnou Annu Kareninu. Uděláte líp.

4 29.04.2020

Po Nadaci jsem sáhl, aniž bych věděl, o co se jedná. Jméno Asimov je neodmyslitelně spjato se sci-fi a Nadace je jedna z největších klasik žánru, a tak jsem se rozhodl tento půl století starý kousek prozkoumat.

Tento žánr má obecně tendenci knihy vystavovat zkoušce času, neboť čím více se autor pouští do sáho dlouhých popisů technologií a fungování celého světa, tím více hrozí, že za půl století se dílo bude jevit jako jeden velký nonsense. Nutno podotknout, že u Nadace jsem neměl tento pocit a může za to především fakt, že se jedná o dílo především politické.

Nadace je velmi specifický počin. Jelikož se nejedná o příběh jedinců, nýbrž celé Základny (což je druhý možný překlad díla), jež se má stát jádrem nové civilizace, tak se tu setkáváme s různými postavami, které následně opouštíme, neboť se příběh posouvá v čase. Tento aspekt knihy ji činí unikátní a nacházel jsem opravdové potěšení ze sledování vývoje celé této společnosti napříč 70 lety a z pozic různých hráču. Na druhou stranu mne mrzí, že už se nesetkám s charismatickým Hardinem či se samotným otcem Nadace Hari Seldonem. A to jsem ještě nijak více nezmínil sociálně-politické problémy, které tu Asimov zpracovává a řeší skvělými intrikami a jak už to u takových problémů bývá, podobné tu máme i dnes.

Nezbývá než dodat, že jsem byl Nadací příjemně překvapen a určitě se k ní vrátím v dalších dílech.
A také to, že tato klasika opravdu nepodléhá nekompromisnímu zubu času.

14 11.09.2019

Kniha, v níž se kromě základního hororového prvku objevuje taky propracovaná psychologie postav a dokonce i samotného Cuja, což bylo asi nejzvláštnější a já sám jsem tyto pasáže považoval minimálně za stejně zajímavě napsané, jako části hororové. A opět se zde objevuje stejný aspekt děsivosti, jako u jiných Kingových knih.
Něco zde popsaného se totiž nemusí odehrávat pouze na stránkách knihy...

A nakonec jediná výtka, jež se týče zbytečné roztahanosti, která je ovšem u autora zvykem, avšak subjektivně si zkrátka neužívám podrobný popis a zákoutí reklamního průmyslu.

7 20.08.2019

Velmi znepokojující náhled na lidskou rasu obecně a jak již některé komentáře zde zmiňují, jedná se rovněž o nepříliš pozitivní zrcadlo, v němž jeden vidí věci, které mnohdy i sám před sebou zakrýval a jejichž odhalení nevyvolává žádné příjemné pocity. Ale co se mi snad nejvíce zapsalo do duše, byly myšlenky o otroctví jedince ve společnosti, které Dostojevskij popsal mistrně a mrazivě, neboť i kdyby člověk dostal absolutní svobodu, volal by zpět po otroctví. Člověk je totiž jen dvounohý tvor oplývající nevděčností...

A do toho všeho nesympatický vypravěč, který si v sobě kromě zatrpklosti a hanebnosti nese rovněž svou ideální vizi vznešenosti a jakoby sám nevěděl, co přesně se svým životem dělat. A závěrečná etická otázka mi neustále vrtá hlavou.

Povězte mi. Co je lepší? Laciné štěstí nebo vznešené utrpení?

5 16.08.2019

Jak zde již mnoho lidí poukazuje, jedná se opravdu o velmi stručný základ psychologie, který nemá šanci a ani ambici, vysvětlit vše. Čtenář pochopí úplné základy oboru, přičemž se zde doktor Říčan zabývá jak historií, tak nejdůležitějšími body psychologie. Avšak velmi stručně, což je snad patrné i z počtu stran, což ovšem není na škodu, ba naopak. Chce-li se někdo dozvědět více o psychologii, vždy je tu rozsáhlejší kniha Hilgarda a Atkinsonové, která je mnohem podrobnější.

2 29.04.2019

Další část příběhu z knihy padlých, která je vlastně „jen“ předzvěst konce. První polovina závěru, na který se nejen že netěším, ale dokonce mě odpuzuje představa konce této famózní série. Jediné, co mi potom bude zbývat, je trilogie Charkanas a čekání na překlady nových příběhů... Hrozná představa.

Každopádně ke knize samotné.
Co k tomuto dílu říci. Nemyslel jsem si, že mě Erikson ještě zvládne takto překvapit po tom všem, co jsem si již s tímto světem užil.

Jak moc jsem se spletl!

V Prachu snů začíná být velmi silně cítit závan konce celé Malazské knihy padlých. Především v tom, jak moc se sbíhají jednotlivé události a postavy k závěrečnému střetu, kterého se nepokrytě obávám.

Více ke komentáři není třeba psát. Příběh sám nám dopoví zbytek a ve finále nezbude nic nežli Prach snů...

1 29.04.2019

Ač mě zpočátku (skoro až nepříjemně) překvapila obsáhlost této knihy, stejně jsem po ní sáhl. A neberte mě špatně, jsem zvyklý na bichle o tisíci stran, ale u odborného textu je to poněkud větší výzva. Každopádně je třeba hned ze začátku podotknout, že to rozhodně stojí za to.

Upřímně jsem zatím nečetl takhle obsáhlý úvod do oboru. Spíše se většinou jednalo o knihy v rozsahu maximálně 200 stránek, avšak tahle kniha je něco jiného. Nejen že vysvětluje psychologii velmi jednoduše (mnohdy až příliš), ale je velmi čtivá a různé příklady na lepší explanaci experimentů či teorií v doprovodu obrázků jsou zkrátka úžasným aspektem.

Shrnutí je vskutku snadné. Pokud se zajímáte o psychologii a nechcete jen prozkoumat vnější obal tohoto oboru, nezbývá mi, než vám Psychologii doporučit.

A na závěr takový bonus. Atkinsonová ji zpracovala tak lehce a s tolika odkazy, že ji pochopí i méně chápavý jedinec.
Tedy za předpokladu, že ho neodradí těch 800 stran. Což nejspíš jo. Ale i tak. Troška optimismu asi neuškodí.

4 29.04.2019

Z těchto dějin jsem trochu na rozpacích. Na jednu stranu vcelku dobře vysvětluje jednotlivé školy a směry a s tím i spjaté autory. Na druhou stranu nechápu to, že se zde objevuje mnoho jmen, které (s prominutím) nejsou tak moc podstatné pro dějiny psychologie, ale za to autoři, kteří nám nechali nemalý odkaz, jsou zde opomenuti. Jeden příklad který mluví za vše, je absence Eriksona. Jak zrovna ten může chybět v dějinách psychologie mi zkrátka hlava nebere.
Jinak se jedná o dobře srozumitelný text, v němž základní a důležité informace jsou (tedy většinou), ale jako samostatný materiál pro okořenění vědění bych tuto knihu určitě nedoporučil. Ačkoliv jsem si vědom toho, že se jedná „pouze“ o dějiny daného oboru, tak je zkrátka třeba další literatura - už jen z toho důvodu opomenutí některých autorů.

5 29.04.2019

Ačkoliv kniha velmi dobře pokrývá biologii, tak má jeden zásadní problém. Pro úplného laika je jen velmi těžce čitelná a čtenáře zahltí obrovskou hromadou pojmů, jejichž význam si může jen domýšlet. Na druhou stranu chápu ambice autorů, které jsou ušlechtilé, ale ocenil bych větší srozumitelnost na úkor odbornosti, či alespoň vysvětlovat (ideálně etymologicky) pojmy, se kterými biologie pracuje.

2 27.04.2019

Ach Franzi. Co jsi mi to zase provedl. Kromě strachu, že se jednoho rána probudím jako velký brouk, jsi mi ještě přisypal sůl do rány v podobě ještě horšího strachu, že budu souzen, nevěda za co.

Každý z nás se může ocitnout ve všestravujícím soukolí byrokracie, jež je tím neporazitelnější, čím více do něj vstupujeme. Kafka nás varoval před absurdností moderní civilizace, která nad námi má se svými papíry téměř neomezenou moc a v tomto ohledu se za téměř sto let od napsání tohoto mistrovského kousku, vlastně nic nezměnilo a tíživý strach ze dvou úředníků, kteří se mohou zničehonic objevit u dveří, přetrvává stále. A i přesto, že se dnešní doba spíše nežli úředníky u dveří vyznačuje pouhou složenkou z úřadu ve schránce, není to ve výsledku to stejné jako úředníci v Procesu?

9 08.02.2019

Ačkoli tato kniha byla původně psána jako „pouhá“ příručka pro vojevůdce o tom, jak co nejlépe dosáhnout vítězství, tak z dnešního pohledu se dá interpretovat různě. A i přesto že já opravdu nejsem člověk, který se snaží hledat v knihách takové záměry, které tam autor nevložil a takové snahy považuji za dezinterpretaci díla, zde se tomu zkrátka nevyhnu.
Tato kniha poskytuje vskutku rady jak vést válku. Avšak tyto rady jsou v našich očích (které jsou o půl třetího tisíciletí mladší) užitečné i v dnešní době. V našich vlastních osobních válkách.

Hlavní důvod, proč jsem se rozhodl sáhnout po Amberu, je zároveň snad jediným skutečným kladem knihy. Jediný skutečný svět Amberu. Vše ostatní jsou jen stíny...
Unikátní a skvělý motiv s obrovským potenciálem, který ale zůstává nevyužit.

První zápor vidím v mém subjektivním názoru, že kombinace fantasy s moderním světem prostě není dobrá a tady mě to chvílemi dost drásalo nervy. S tímto je spjat i jazyk, kterým je psána celá kniha a s tím spojen styl, jakým mluví postavy. Novodobý jazyk plný moderních výrazů a nadávek je něco, co na fantasy skutečně nemusím.

Navzdory těmto důvodům bych stále knihu hodnotil kladně, neboť je plná akce a má velmi málo momentů, kdy by si člověk vydechl. Žel je i toto záporná vlastnost knihy, protože v ní není žádný náznak psychologie postav či snad nějakého vývinu nebo alespoň motivů, proč jednají jak jednají. A hlavní hrdina Corwin, jakožto typický archetyp drsňáka, k dobru také nepřidává.

Nejedná se o špatnou knihu a už vůbec ne o špatný svět, ale i přes na první pohled zajímavé intriky a machinace jednotlivých postav, se jedná o slabou záležitost na poli fantasy.

Třeba další díly vyplní nedostatky, které zde nacházím. Jednou se do světa Amberu vrátím.

2 05.02.2019

Tato série je rozdílná od MKP především svými lokacemi. A já si užívám každou z nich, kterou nám Esslemont popisuje.

Prokletý prales Himatan je vskutku unikátní místo, kde byste ani za nic na světě nechtěli být. Počínaje neustálým bzučením hmyzu, který všude zanechává kousance, které jsou doprovázené spoustou různých nemocí, přes nepříliš mírumilovné obyvatele a duchy Himatan a konče neustálým horkem a vlhkem po nichž se rozpadá téměř všechno, včetně kůže.

Přičteme-li si k nepříznivému Jacuruku skvělý příběh složen z mnoha různých dějových linií, dostaneme zkrátka další skvělou knihu z geniálně promyšleného světa.

3 02.02.2019

Konečně je to tu! Zakončení dějové linky Rudé gardy a vlastně i velké odhalení, vysvětlujíc, co vlastně je zač tahle K'azzova kumpanie. Musím říct, že ačkoli pár náznaků bylo a člověk mohl tušit jak to s nimi vlastně je, stejně jsem jen zíral se spadlou bradou a husí kůží po celém těle.

Každopádně něco ke knize jako takové. Neuvěřitelně moc jsem si užíval popis doposud nepoznaného kontinentu Assail a s tím i hromadu nových postav, jejichž dějové linky jsou zde propletené mistrovsky. Rozdíl mezi Eriksonem a Esslemontem je už opravdu jen minimální. A tyto rozdíly zde nejsou nedostatky Esslemonta, jako u některých předchozích dílů, ale jen trošku jiným stylem vyprávění.

Sečteno a podtrženo, za mě se jedná (společně s Jablkem, Žezlem a Trůnem) o nejlepší díl Malazské říše.
Už ať jsou přeloženy další knihy, které nám mohou vyrazit dech.

4 02.02.2019

Kritika Machiavelliho jakožto cynika, jehož Vladař je pouhý návod pro tyrana, není absolutně na místě. Jeho přístup je velmi pragmatický a odproštěn od citů, přičemž násilí připouští jen jako poslední možnost, když by nic jiného nevyšlo, neboť je to nevyhnutelné.

Vždyť už jen cíle, jež klade vladařům – udržet mír, být však připraven na případnou válku, zajistit práva a klid občanům a ochraňovat životy – popírají to, že by byl cynik či neměl úctu k lidskému životu. Jen vyřkl mnohé věci naprosto explicitně, což evidentně spoustu lidí zbytečně pobuřuje a vybízí k nemístným kritikám.

Don Quijote se dá popsat jediným oxymóronem – tragická komedie. Pokusím se vysvětlit, co tímto vlastně myslím.

Na první pohled je patrný hlavní motiv. Člověk obětujíc takřka vše, aby se vydal za pronásledováním svého snu a přitom nehledíc na překážky a soudy ostatních nechápajících lidí. Téměř motivační kniha, se kterou se jistě ztotožní spousta lidí, kteří taktéž (mnohdy až naivně) jdou po své vlastní cestě plné nástrah za svým vysněným cílem. To potvrzuje i hromada nadšených komentářů zde. A nutno podotknout, že takto jsem příběh tohoto bláznivého rytíře vnímal také. Ale s odstupem času ve mně utkvěl pocit zcela odlišný.

Nemohu se zbavit negativního pocitu ze samotného konce. V této době se už nikoli důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha, nýbrž pouhý zchudlý šlechtic Alonso Quijano, zmítá v nemoci ve své posteli a dojde k uvědomění, jak absurdní jeho činy vlastně byly, a jak pošetilý celou tu dobu byl. Tento náhlý negativní obrat se v mé mysli usadil mnohem silněji nežli zmíněný pozitivní motiv.
A to mi již nedovolí nahlížet na toto šílené dobrodružství jinak, než jako na tragickou komedii.

5 05.12.2018

Vskutku skvěle a jednoduše (alespoň v rámci možností) podaná historie a vývoj fyziky až po vysvětlení současných problémů tohoto nejednoduchého vědeckého oboru. Samozřejmě od této knihy nesmí člověk očekávat celkové pochopení kvantové mechaniky či teorie strun, ale to si ani Hawking nepředsevzal jako úkol této knihy. Stručná historie času se jen snaží laikům minimálně nastínit problémy a témata fyziky – a to stravitelně.
A to přesně dokázala.

Musím ještě podotknout, jak mě pobavila poznámka o optimismu ohledně hledání jednotné teorie fyziky. Hawking zde píše (v roce 1988), že je vcelku optimistický na toto téma, a že by se tato sjednocující teorie mohla objevit do konce století.
Ach. Kéž jen by se tak stalo...

4 16.11.2018

S touto knihou mám jeden jediný problém. Jedná se o stejný problém jako jsem pociťoval u Ortodoxie.

Chesterton se skvěle vypořádává s jeho současníky a s nerozumnými názory jeho doby. A nejedná se jen o pouhou kritiku, ale zároveň přichází se svým vlastním názorem, který je logický, rozumný a zdá se správný. A pokud se snad stane, že řešení nenachází, alespoň poukáže na problém. To vše je bezesporu famózní.

Jediná má výtka směřuje k tomu, že se až moc opírá o křesťanství a celkově na mě působí mnohdy až nelogicky právě v důsledku jistých náboženských axiomů.
Jinak se ovšem jedná o autora vesměs rozumného a jak už u takovýchto knih bývá zvykem, problémy zde popsané se směle aplikují i na dobu dnešní, přičemž se téměř nic nezměnilo.

1 08.11.2018