Krev a kosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Oblohou na západě sestupuje jasně smaragdový praporec Návštěvníka jako předzvěst zkázy. V Jacuruku vytáhli thaumaturgové na další výpravu ve snaze zkrotit sousední prales. Jenomže to není obyčejná divočina. Tato se jmenuje Himatan a prý je jen napůl pozemská, druhou polovinou patří do říše duchů. A prý jí vládne mocná bytost, kterou někteří nazývají královnou čarodějek a jiní ji označují za bohyni, prastarou Ardatu. Saeng dosud znala jen vládu thaumaturgských mágů - ale přitom naslouchala hlasům z dávné, zapomenuté minulosti své země. A když její vládci vyrazili do boje proti pralesu, ty hlasy ji s bratrem poslaly na zoufalou výpravu. Na jihu kontinentu sjednotil pouštní kmeny cizí vojevůdce, ostřílený velitel v otlučené šedivé zbroji, nazývaný Šedý duch. Nyní vede bojovníky při nájezdu, jaký ještě svět neviděl, hluboko do srdce země thaumaturgů. A Kʼazz se svou žoldnéřskou kumpanií Rudá garda dostává zakázku právě v Jacuruku. Otázkou ovšem je, kdo je vlastně jejich zaměstnavatel. Nakonec, mohla by to být sama bohyně......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317895/krev-a-kosti-DrD-317895.jpg 452
Série

Malazská říše 5.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno, Talpress
Orig. název

Blood and Bone, 2012

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Krev a kosti

Přidat komentář
sasa.chetan
08. května

Himatan, Ardata, Triss, setry Zast a Zavist.

Je to diel subezne s MKP 10 a doplna cast deja k tazeniu Lovcov kosti.

Za mna 100 bodov kvoli "rozhovorom" Osserka s Gothosom

Kutcho
11. března

Prekvapivo celkom pútavý príbeh, a aj keď sa zo začiatku zdalo, že to bude o menej známych postavách, viacero tých z hlavnej série sa tu ukázalo. Určite jeden z tých lepších dielov Esslemontovej série, ale stále to nedosahuje kvality Eriksonových kníh.


berry1009
06.10.2020

Nejedná se o nejlepší knihu od Esslemonta, ale rozhodně ani nejhorší. Byl jsem trochu překvapen, že i v předposledním díle se objevuje tolik nových postav. Trochu mě to odrazovalo, na druhou stranu jsem dostal od známého doporučení, že kniha je dobrá. A zklamán nejsem. Oproti jednomu z místních komentářů si myslím, že krom Noci nožů Krev a kosti rozšiřuje nebo navazuje na hlavní příběh nejvíce. Hlavně na konci se leccos vysvětluje a objeví se i staré známé postavy. Nakonec tedy převažuje pozitivní dojem. A teď hurá na poslední knihu.

Torgal
15.07.2020

Je to potvrdené, Esslemont je prinajlepšom priemerný spisovateľ a keď sa nemôže oprieť o materiál a postavy od svojho kamaráta Eriksona, tak nemá čo ponúknuť. V tejto knihe čitateľa zavedie na odľahlý ostrov Jacuruku a už pohľad na mapu naznačuje čo-to o limitoch fantázie jej tvorcu. Má približne oválny tvar, v ľavej polovici je púšť, v pravej džungľa, oddelené sú kopcami a okrem nich sú tu pomenované len tri mestá a jedny ruiny čo priamo figurujú v deji. Prosté ako bulharská prostitútka. Poďme ale k náplni knihy.

Povedať o čom sa točí príbeh nie je jednoduchá úloha, ciele jednotlivých postáv nie sú vôbec jasné. Každý niekam putuje, čo chcú ale dosiahnuť na konci cesty som u väčšiny z nich nevedel až do samého záveru. U mnohých z nich sa navyše nakoniec ukázalo, že pre svoje konanie nemali žiadne racionálne dôvody. Nechce sa mi to tu rozpisovať pre každého, to by z toho vznikla hotová slohová práca, ale napríklad z akého popudu sa k trestnej výprave do pralesa pripojil Sťahovač som vôbec nepobral. Nepomáha ani to, že jednotlivé postavy sú si navzájom strašne zameniteľné a Esslemont im stále nedokáže dodať potrebnú hĺbku (Jatal je čestná výnimka). Šablóna vojenského veterána sa zrejme hodí na všetko.

Väčšina protagonistov sa len potĺka vražednou džungľou, ktorá ich zabíja hmyzom, neznesiteľným horkom, vlhkosťou, chorobami a predátormi. Džungľa je v skutočnosti hlavným hrdinom príbehu a bez preháňania hovorím, že vo fantasy žánri som ju lepšie spracovanú nevidel. Problém je, že na jej detailné vykreslenie by stačila jedna dejová línia, no tu v nej zažívajú veľmi podobné útrapy predstavitelia štyroch dejových liniek z piatich hlavných. Vraví sa, že niekedy je cesta viac ako cieľ, no v tomto prípade sa neudeje nič natoľko zaujímavé, čo by toto siahodlhé úmorné plahočenie ospravedlnilo.

Záver je potom jednoducho… čudný. Bez spoilovania môžem povedať len toľko, že je neuspokojivý a antiklimatický. Jednotlivé príbehové línie sa nakoniec (podľa očakávania) spoja, no pôsobí to veľmi nasilu a na konci som sa neubránil pomysleniu “A to je všetko?”. Zavŕšenie Osserkovho nudného a zhola zbytočného dejového oblúka je potom pre Esslemonta už symptomatické - o tom, čo sa tam vlastne stalo, sa vedú debaty aj na malazanempire.com a nikto to s istotou aj tak nevie.

Aby som to zhrnul: Priemerný sloh s miestami veľmi dobre zachytenou atmosférou nebezpečného pralesa ťahá dolu autorova neschopnosť priniesť zaujímavý, zmysluplný príbeh a osadiť ho výraznými, logicky konajúcimi postavami. Naozaj ma bavil len vzťah veliteľa Golana a pisára Trna, to bola zlatá baňa absurdného humoru. 4+/10

Chmur
20.06.2020

Jedná se o klasiku ze světa Malazu.

3596
29.03.2020odpad!

Suverenne najhorsia kniha z univerza. Velmi slabo spracovane dejove linky, ktore vyznievaju do stratena, velmi slaba uroven prekladu knihy v cestine. Velke sklamanie.

Dervish
07.02.2020

Není to čistokrevných pět, ale 4.5. Přesto pecka. Esslemont je pro mě prostě stravitelnější a snáze pochopitelnější než "tajemný" Erikson. V některých částech tvorby ho dokonce překonává (ať si říká, kdo chce co chce). Nebýt jeho, mnoho míst ze světa Malazu zůstane zahaleno temnotou. Smekám pane Esslemonte. Zase jsem o něco moudřejší.

TomTomis
25.12.2019

Další příběh ze světa Malazu. Už jen Assail a mám dočteno. Dám si ovšem pauzu. Pomalu mě nadšení světem Esslemonta a Eriksona opouští. Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že knihy vyprávěné ve třetí osobě by měli být pro čtenáře nepatrně přístupnější... Autor by měl čtenáři poskytnout občas vysvětlení. U knih z Malazu aby si člověk pořád jen něco domýšlel. Někdy mi to přijde tak, že bych si musel vše přečíst hodně rychle za sebou, ale zároveň tak, abych nic nezapomněl. To je nemožné. Proto proniknout do příběhů Malazu mi přijde těžší a těžší. Možná to ovlivnilo i to, že tuhle knihu jsem četl nezvykle dlouho. Prales, prales a znovu prales, nějaké skupiny, které pak jakousi náhodou se střetávají a pokoušejí se rozmotat klubko děje. Mnohdy se nerozmotá nic, motivy postav si musí člověk domýšlet, občas se objeví náznaky. Do knihy si občas dělám poznámky, tolik otazníků jsem snad ještě nenapsal:) I tak se místy kniha četla dobře. Čtvrtou hvězdu jsem dal jen pro tu nostalgii. Je to prostě přece Malaz:))))

1