Dominik_13 komentáře u knih

I kdyby "Largo dlouhých večerů" byla jediná obstojná báseň této sbírky, zasloužila by si pět hvězd. Jenže ona není.
P.S.: Přál bych si, aby si lidé, kteří vědí, že nemají rádi poezii, dovolili ji nehodnotit. Aby se ani nenutili do jejího čtení. Budou se trápit oni a budeme se pak trápit i my, milovníci poezie: nad světem, který nám nerozumí.

6 16.01.2021

S klidem přiznám, že Sova se ve svých tématech opakuje a některé obrazy jsou si velice blízké. Jenže pak si zas a znovu začnu listovat svým sešitem, do nějž jsem ve svých sedmnácti opisoval básně, které mnou hnuly, a zjišťuji, že jsou plné Sovovy milostné poezie z této sbírky a že mě dojímají i dnes.
A nejúžasnější verše? Je jich tolik, vybírám pouze: "Je lítost z něčeho, co plody slibovalo. / Co velkým nebylo, však co jím mohlo být."

3 16.01.2021

Má nejmilejší Březinova sbírka s mým nejmilejším veršem ("Netoužím žízně své u žití svlažit břehů"), s tím nejkrásnějším pojmenováním životního smutku a hledání útěchy v umění, jaké znám.

2 16.01.2021

Byla by škoda knihu vnímat jen jako literární experiment, na němž bychom měli ocenit především jeho (geniální) formu. Gideovo dílo je nesmírně mnohovrstevnaté, pohybuje se v něm velké množství postav, z nichž žádná není hlavní; jakmile si některou oblíbíte, můžete si být jisti, že ji autor brzy převede na vedlejší kolej a v dalších pasážích se objeví jen jako jméno. Žádná z dějových linek není ústřední, proto ani závěr knihy neposkytuje očekávané rozuzlení či vyvrcholení. Kniha je vlastně komplexem jednotlivých postav a jejich příběhů, které se v určitých momentech setkávají – a to je na ní tak úžasné a osvěžující! Přidejte k tomu ještě pasáže reflektující samotné psaní románu a bude vám jasné, že musíte být trpěliví a nesmírně pozorní, jinak se vše rozpadne v užvaněnou nudu. Odměnou vám bude například jeden z nejnádhernějších momentů v dějinách literatury: sebevražda z přílišného štěstí.

16.01.2021

Myslím, že škatulka "young adult" knize škodí. Jednak vzbuzuje očekávání silného romanticky laděného líbivého příběhu, díky kterému vám na pár okamžiků bude svět zase připadat krásný. A jednak zase může odradit od čtení ty, kteří si na "příběhy pro náctileté" připadají už odrostlí. Byla by nesmírná škoda knihu zatratit kvůli nenaplnění prvního očekávání či ji přehlídnout kvůli očekávání druhému. Síla tohoto díla netkví v jednotlivých menších příbězích, ale v nevídaně rafinovaném způsobu vyprávění, který se snaží především o vyvolání emocí: a daří se mu to s přehledem.

4 16.01.2021

Hemingwayova vyprávění z prostředí prosluněného Španělska mě bohužel nechávají chladným. Zato jeho válečné romány! Šlo o lásku na první přečtení: neuvěřitelný spád díky důrazu na přímou řeč (o to více vyniknou Jordanovy vnitřní monology), jeden z nejnádhernějších milostných příběhů v dějinách literatury, jedno z nejautentičtějších vylíčení válečných hrůz a jeden z nejemotivnějších (a přitom nijak patetických) závěrů vůbec. Plakal jsem hodně, co si budeme povídat...

Kniha stará přes 150 let, a přesto není jen předmětem k uctívání či recitování.
Člověk bude asi provždy Erbenovým tajemným světem fascinován, přestože je tak krutý a neodpouštějící. Snad je to právě jeho ponurá spravedlnost, která nás přitahuje, snad neotřelá kombinace pohádky a hororu, snad ty dokonale vybroušené verše a jazyk, který hladí a konejší.

Je až neuvěřitelné, jak se tak krátká kniha může tolik táhnout. Přitom předpoklady měla vynikající: příběh o začátku vzestupu dvou nejzajímavějších a nejtajemnějších postav Malazského světa. Co by se mohlo pokazit? Třeba byste si mohli vymyslet několik nových postav, které nemají co nabídnout. Nebo byste si mohli komplikovanost děje splést s nepřehledností popisu (když u knihy plné bitek nevíte, kdo komu co kam bodá, je to špatné). Jasně že to všichni překousneme, protože je tam Dassem a protože je to náš milovaný svět... Ale ono to mělo být o tolik lepší!

3 15.01.2021

Jasně jasně, skvělý obsah, zábavný děj, důležité poselství... Ale nezapomeňte na tu vytříbenou a nápaditou formální stránku! Střídání pohledů různých postav? Jasně. Novinové ústřižky? Ty se vždycky hodí. Dopisy? Ano. Odborné pojednání o mlocích? Proč ne. Zápis z valné hromady? Sem s tím. Rozhovor autora se sebou samým? Wow!

19 15.01.2021

Asi můj nejmilejší Čapek. Tolik přesvědčivých postav představených na tak krátkém prostoru, tolik humorných rýpnutí, tolik pasáží vybízejících k zapsání do deníčku... Ani nevadí, že kniha není dokončená (doslov Olgy Scheinpflugové prosím ignorujte), hlavní idea díla tak totiž o to více vynikne.

3 15.01.2021

Přál bych si, aby byl Čapek více znám jako autor románů než jako dramatik. Nemíním tím, že jeho dramata jsou špatná, ale zatímco ta jsou postavená na myšlenkách, takový Hordubal je především knihou psychologickou. Čapkovo moderní perspektivizované vyprávění nemá v českém dobovém kontextu obdoby, dostanete se díky němu přímo do Hordubalovy mysli a třebaže nejspíše nebudete s protagonistovými skutky souhlasit (o to přece vůbec nejde!), budete fascinovaně naslouchat jeho vnitřní řeči. Části druhá a třetí, jakkoliv se mohou zdát nesourodé, pak celé vyprávění posouvají do lehounce filozofující roviny a jsou napsány s pozoruhodnou lehkostí.

5 15.01.2021

Zkuste se Máji vyhnout na základní i na střední škole a přečtěte jej tehdy, až si budete jisti, že mu chcete věnovat plnou svou pozornost. Pak si možná všimnete neobvyklé krásy Máchova verše, vynalézavosti jeho básnických obrazů i takřka existenciální tíživosti celé skladby.
Co dodat? Snad jen, že verš "Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" mě bude doprovázet navždy.

25 15.01.2021

Nesmí Vás odradit, že jste se o této knize učili ve škole a že autora máte zaškatulkovaného jako klasika. Neviditelný ani po tolika letech neztratil nic ze svého kouzla, je svěží, čtivý, zcela vás pohltí. Stanete se díky němu členy podivínské rodiny Hajnů a se zatajeným dechem bude sledovat její osudy. Mistrovské dílo!

22 15.01.2021

Laťka nastavená prvním dílem možná nebyla zdolaná, zcela jistě se ale nebezpečně zakymácela. Prožívat příběh spolu s protagonistou je pořád stejně zábavné, netradiční systém magie je ještě o něco více okouzlující. Jen škoda, že autor nedokázal potlačit svou grafomanii v druhé části knihy, obzvláště u snové pasáže o erotickém zasvěcování jsem měl neodbytný pocit, že jde o autorovy neuskutečněné fantazie, jejichž znalost ničemu neslouží.

6 15.01.2021

Půvabná fantasy psaná jazykem plným lyriky, zaměřená čistě na jednu sympatickou hlavní postavu. Příběh nikam nespěchá, autor se nebojí dlouhých scén, jež mají "jen" vykreslit atmosféru jeho světa, o to snazší vklouznutí do něj je, o to neradi se s ním budete loučit. Ač mnohasetstránková, kniha uteče nesmírně rychle.

10 15.01.2021

Ach ano, tohle je nejgeniálnější spojení cynismu, humoru a tragiky na světě. Kniha plná památných scén, legendárních dialogů (jen tak mě napadá: "Co je to proboha za jméno – Yossarian?" "To je Yossarianovo jméno, pane plukovníku."; "Metcalfe, vy zvíře!"; "Sión? Tak to nepřipadá v úvahu. To bych rád věděl, jak se tam tohle vůbec dostalo."), nápaditých postav (Milo! 4x Major!) a tíživých okamžiků ("Kde jsou Snowdenové minulých let?"). Geniální, prostě geniální.

10 15.01.2021

Nejúžasnější ztvárnění klasického rozporu dvou (kdybych neměl takový odpor k jungiánskému slovníku, napsal bych "archetypálních") přístupů k životu: čistě rozumového a čistě emočního. Možná klišovitá premisa, ale to provedení! Ten jazyk! Jestli má spojení "krásná literatura" nějaký smysl, Hesse jej naplňuje nejlépe.

6 15.01.2021

Kdyby neexistoval Demian, byla by tohle má nejoblíbenější kniha o dospívání. Jenže Hesse dokázal napsat něco ještě mnohem lepšího.

2 15.01.2021

Taky jste se v mládí cítili osamělí, hledali jste útěchu v umění a filozofii, cítili jste vlastní (intelektuální?, emoční?) nadřazenost a měli jste pocit, že vám nikdy nikdo neporozumí? No, možná jste měli pravdu, ale rozhodně tyto pocity dokázal někdo vyjádřit za vás v románu tak virtuózním a krásném, že se při jeho četbě budete tetelit nadšením. Hesse ve vrcholné formě.

10 15.01.2021

Poprvé jsme se s Kunderou minuli. Nebylo to míjení úplné: autorova kombinace epizodických příběhů sevřená jednotící ideou opět bavila, mnohé pasáže způsobily intelektuální potěchu, styl díla byl zase krásně uhlazený a přesný. Ale Kundera tentokrát rezignoval na silné postavy a naneštěstí jej nezachránilo ani hlavní téma: bezvýznamnost se neukázala být tak produktivní jako kupříkladu nesmrtelnost.
P. S.: Doslov Sylvie Richterové je nesrozumitelné sebeukájení a vážně myšlená hyperbola olbřímích rozměrů.

5 15.01.2021