Sviatok bezvýznamnosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozsahom útly, no obsahom hutný román je príbehom štyroch priateľov v súčasnom Paríži. Ramon by si rád pozrel Chagallovu výstavu, ale nechce sa mu stáť v nekonečnom rade. Charles čítal Spomienky Nikitu Chruščova, vŕtajú mu v hlave a sníva o hre pre bábkové divadlo. Caliban je nezamestnaný herec očarený cudnosťou mladej Portugalky, ktorú stretol na narodeninovej oslave, kde pomáhal Charlesovi ako čašník. Alaina vzrušujú odhalené pupky parížskych dievčat a myslí pritom na svoju matku. Rozprávajú sa o banálnych veciach, za nimi sa však skrýva hlbší význam, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Ako to už v Kunderových románoch chodí, všetko so všetkým súvisí. Kalinin s Kantom i sochy kráľovien a vznešených dám Francúzska so sochami Stalina. Pozorný čitateľ si bude klásť množstvo otázok. Keď dočíta, môže – a isto aj bude – meditovať o smrti, zabúdaní a tajnom pôvabe vážnej choroby. O tom, že všetci visíme na pupočnej šnúre našej pramatky Evy, kým nás neviditeľná ruka osudu neodstrihne. Čo tu po nás ostane? Aké významné či bezvýznamné je naše bytie? Nebude to čítanie a premýšľanie patetické, skôr vecné, a najmä úsmevné. Úsmev môže byť ironický, no určite nie cynický. Lebo pristupovať k vážnym veciam s humorom je dar, ktorým Milan Kundera oplýva a má ho na rozdávanie. A neprestáva si nás doberať ani v pokročilom veku s odkazom, že nadhľad je pri našom pozorovaní ľudského hmýrenia veľmi dôležitý, rovnako tak epocha, v ktorej sa naša pozorovateľňa nachádza. Sviatok bezvýznamnosti je ako náhodné stretnutie Sartra s Fellinim. Nepotrebujú veľa slov, všetkému rozumejú. Keď sa ich cesty skrížia, usmejú sa na seba, možno žmurknú a ukážu bradou či prstom hore. Nad hlavou im poletuje anjel a z krídel stráca pierka, ktoré nám majú pripomenúť, že naše bezvýznamné životy sa každým dňom krátia. Napriek tomu si nenechajme ujsť prechádzku v Luxemburskej záhrade, tá bude príjemná vždy, no ešte väčšmi po boku skvelého románopisca....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451008/big_sviatok-bezvyznamnosti-qY0-451008.png 3.6215
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Artforum
Originální název:

La Fête de l'insignifiance, 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (55)

Kniha Sviatok bezvýznamnosti

AdamMez
11. října

Podle mého významná kniha o bezvýznamnosti. Milan Kundera zakázal celému světu, aby ho vykrádal, a naštěstí se toho zákazu drží i on sám. V roce 2013 proto představil namísto románu jen lehké jazykové cvičení o těžkých otázkách.

huhuhu
12. září

Knihy M. Kundery mě kdysi fascinovaly, ale tohle bylo takové... bezvýznamné.


karolina0346
11. srpna

Unikaly mi souvisloti. (Jsou tam vůbec?)
Myšlenky jako obvykle zajímavé, ještě je pár dní budu vstřebávat.
Kdyby kniha nebyla tak tenká, nevím, jestli bych ji dočetla.

schacco
06. srpna

Velké rozčarování. V té knize není nic, snad kromě - v rovině kulturní války - trefně aktuálního:
"Cítit se vinen, nebo se necítit vinen. Myslím, že v tom je všechno. Život je boj všech proti všem. To je známo. Ale jak ten boji probíhá ve společnosti více méně civilizované? Lidé se na sebe nemůžou navzájem vrhat, jakmile se zpozorují. Místo toho se pokoušejí svalovat na druhé hanbu viny. Vyhraje ten, komu se podaří z druhého udělat viníka. Prohraje ten, kdo přizná chybu."
A souvisejícího:
"Kdo se omlouvá, prohlašuje, že je vinen. A prohlásíš-li, že jsi vinen, vybídneš druhého, aby ti dál nadával, denuncoval tě, veřejně, až do smrti. To jsou osudné důsledny první omluvy".
A u doslovu Sylvie Richterové jsem si mohl hlavu ukroutit. Jak je to přísloví s tím vytvořením kuličky? :-)

KapitánSmrt
27. května

Slabota. Recyklace témat (opět (ne)vinná lež, stárnoucí Don Juanové apod.), povrchně načrtnuté charaktery, vyznění do ztracena. Závěrečný doslov, který má být oslavou této knihy, pak působí spíše jako zoufalá snaha zakrýt prázdnotu a fádnost předchozího textu a pokus přesvědčit čtenáře (a snad i sebe), že Slavnost bezvýznamnosti není jen zapomenutelný, bezvýznamný text.

Lenča411
10. května

Asi jsem nebyla nalazena na správnou vlnu, ale tato kniha ve mě nijak nerezonuje. Možná je potřeba číst ji několikrát, kdo ví, časem se k ní vrátím.

puml
24. dubna

Jestli to má být tečka za Kunderovým dílem, tak je to tečka více než důstojná. Více jak osmdesátiletý autor tu víceméně sumarizuje své celoživotní snažení, a ještě k tomu přidává takovou míru nevážnosti, jaká nemá v jeho předchozích dílech obdoby. Svým způsobem pocta nevážnosti a ironii. Jako román je to bez výhrad, stejně jako překlad. Snad jen, že je to více útržkovité, fragmentární, ale má to své opodstatnění a řečeno hudební terminologií, kdo by čekal symfonii, bude zklamán, je to ale velmi povedený smyčcový kvartet. Celkově komornější, ale i tak velmi dobré počtení. Doporučuji.

Schuminka
15. dubna

Sice jsem možná pochopila, kam tím autor směřoval, ale celkově nemám ráda, když spisovatel se čtenářem vytírá podlahu. Říkat román něčemu, co má formu základovkového referátu - má třicet normostran, ale potřebuje 100, tak tak hodí větší písmo, zvětší řádkování, název kapitoly na zvláštní straně a neustálé mezinadpisy..., mi nepřijde důstojné autora. Nepropracované postavy spolu náhodně promlouvají v dialozích plných prázdných frází. Jak jsem byla nadšená z L'identité, tak tohle mě zklamalo. Téma i myšlenky by šly zpracovat mnohem lépe.

1