Disease komentáře u knih
Parádní oldschool scifi, která trochu trpí příliš konvenční kresbou a poněkud pohádkovým koncem. Jak píše OldaB, trochu to připomíná staré komixy z ábíčka.
No nevím s tou dystopií... Spíš tak nějak lehce (post)apo. Nicméně poněkud rozvláčné a chování postav schématické.
Tentokrát ani ne tak příběhy, spíše pocitovky. Ale Schlink má psychologii zmáknutou, takže parádní.
Pokračování, které rozhodně dává najevo, že komixy o maskovaných mstitelích nemusí být na jedno brdo.
Čekal jsem jen "dalšího Brubakera", o to jsem byl překvapenější. Výborný psychologický vývoj, který má blíž k Přání smrti než třeba k Punisherovi.
Oldies but goldies. Tohle klidně snese srovnání s Wyndhamovýma Kukačkama.
Z Reachera je čím dál větší Mirek Dušín. Doufám že časem v knihovně narazím na staší kousky.
Už je tu znát, že se Murakami "našel". Na Kafku nebo Wonderland to nemá, ale solidní to je.
Na prvotinu určitě výborné, ale na Brubakerovy pozdější opusy to nemá.
Ennis ty válečné věci prostě umí. Navíc díky irskému původu tu není americký patos.
Tradičně velmi dobře napsáno, jak už to King umí, i když mohlo by to klidně být tak o 100 stran kratší. Líbil se mi popis dobových reálií a hlavně elegantně vyřešené cestováni v čase bez možnosti časových smyček.
Je to slabší než předchozí povídkové knihy, ale pořád vcelku vysoká úroveň. Trochu mě mátlo vyprávění v první osobě a ještě k tomu z hlediska kanadského typoně se zvláštním poměrem k emigrantům. Ovšem pohled na emigranty očima tohoto pána je dost zajímavý a posová knihu trochu jinam, kde by vzhledem k zamotanosti zápletky jakožto prostá detektivka určitě nebyla.
Ze začátku jsem se bál, že to bude pouze jakési erratum k Juráčkovým deníkům. Naštěstí se tu píše i o disidentech a emigrantech, což vlastně pro mě bylo zajímavější. Navzdory slušné stylistice to ale je "pouze" vypsání se z traumatu, takže kniha je nejdůležitější pro autorku.
Povídkové sbírky Jiřího Marka patří společně se Škvoreckého Borůvkou a Čapkovými Kapsami k tomu nejlepšímu z tohoto žánru.
Kniha která je kromě ústředního tématu zajímavá hlavně politickým pozadím v té době.
Je potřeba se smířit, že se nejedná o horrory (s výjimkou titulní povídky) a potom si už jen užívat zvláštní poetiku Shirley Jackson. Navzdory tomu, že některé povídky jsou vyloženě bez pointy, jsou značně zneklidňující.
Finále se fakt hodně povedlo, škoda že celkově má série postupně stoupající tendenci, chtělo by to více vyrovnané booky.
Hodně slabé. Pátrání, které začne náhodou a tak nějak suchopárně postupuje...