Dinosaur komentáře u knih

(9/10) Kniha je zajímavá, nabízí zajímavé zvraty a náhled do jiného typu společnosti, na kterou jsem měl zhruba stejný názor jako hlavní hrdina. Uvidíme, co přinese další díl, který už mám rozečtený.

07.01.2016

(☆10/10) Jednoznačné nadšení. Co tak (znovu)čtu Asimova, tak když si srovnám jeho povídky (nebo původní Nadaci, kde se každou chvíli mění postavy) a romány, tak si říkám, že ty kratší věci má sice zajímavé, ale jsou to většinou právě ty romány, kde propadám bezmeznému nadšení. Proto mě možná více bavila ta pozdější Nadace a teď i Předehra. Příběh jako takový v podstatě ani není moc akční a je spíše o cestování a poznávání různých kultur na Trantoru, ale je to psané neuvěřitelně chytlavě a hlavně ke konci jsem se od knihy vůbec nemohl odtrhnout. A naprosto jsem se zamiloval do Dors :)

3 06.01.2016

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

7 04.01.2016

(7/10) "Nápad sepsat šesté pokračování Stopařova průvodce Galaxií se může zdát pochybený, snad i rouhačský..." ... takže možná stejně tak bude pochybený a rouhačský můj názor, že mě tenhle díl, od kterého jsem popravdě nic moc nečekal, nakonec bavil o něco více než poslední dva díly od Adamse. Ono to "část pátá/šestá ze tří" zní sice hezky, ale kdyby Stopař zůstal právě u těch třech dílů, tak by mi to upřímně ani nevadilo, protože od toho čtvrtého jsem se do toho už zkrátka musel poněkud nutit...

1 04.01.2016

(8/10) Jak už to u sbírek povídek bývá, některé jsou silnější, jiné slabší, ale celkově bylo zajímavé sledovat, jak Asimov začínal a bavily mě jeho předmluvy. Nejvíce se mi líbil Kruh kolem slunce (pointa mě opravdu pobavila), Směry, Příliš strašlivá zbraň (která tedy byla opravdu děsivá), Míšenec a Tajný smysl.

1 29.12.2015

(6/10) Mrzí mě to, ale už to prostě není ono i přesto, že jsem se několikrát zasmál.

1 29.12.2015

(8/10) Druhý díl je možná ještě napínavější než první, ale přiznám se, že mi trošku vadil ten konec. I tak ale tuto minisérii můžu doporučit.

28.12.2015

(9/10) Poměrně napínavá kniha odehrávající se v zajímavém světě. Líbí se mi tyhle Lukjaněnkovy realistické fantasy odehrávající se buď v našem nebo nějakém alternativním světě jako tady. Člověk by pak skoro věřil, že by se něco takového skutečně mohlo stát :)

1 28.12.2015

(5/10) A opět tu chce někdo zachránit obě znepřátelené rodiny jejich spojením skrze sňatek... pokolikáté už? V tomhle ohledu autor skutečně vykrádá sám sebe...

2 20.12.2015

(5/10) Prokletí obou rodin pokračuje. Jenže právě spíše díky lidské blbosti, kdy se někdo doslechne o rodinné historii a najednou chce druhou rodinu vyvraždit, i když mu ti konkrétní lidé nic neudělali... no... holt, kdo chce kam...

1 20.12.2015

(5/10) No... mám pocit, že tenkrát, když mi bylo o hodně méně než teď mě to celkem dost bavilo, ale teď už jsou mé nároky poněkud vyšší. Vadily mi hlavně nepříliš propracované postavy či jejich předvídatelné a někdy i přiblblé jednání. Ale jistá chytlavost se tomu upřít nedá.

2 20.12.2015

(5.5) Zkrátka takové průměrné Stopy hrůzy :)

14.12.2015

(10/10) Byl jsem zvědavý, co Lukjaněnko v druhém díle vymyslí, protože jsem si nebyl úplně jistý, jakým směrem se to po konci prvního dílu bude ubírat, ale můžu vás ujistit, že Kirill tu má skutečně ještě spoustu věcí na práci :) Líbí se mi, že se tu více cestuje a bavily mě různé úvahy, myšlenky a informace na začátku kapitol. A shodou okolností si jdu tak dnes po městě a vidím nápis "Stará celnice"... jen kdyby se tak přes ní dalo projít do nějakého jiného světa...

11.12.2015

"A tak se stalo, že když jsem přišel o byt, jel jsem se ožrat s kamarádem. Což je běžná ruská varianta vývoje událostí a bylo by zvláštní očekávat něco jiného."

(☆10/10) Ani nevím proč, ale od knihy jsem prostě tak nějak čekal, že bude dobrá a nic víc. Na tom by asi nebylo tak nic divného, kdybych neznal sérii Hlídek, která mě nadchla, takže jsem mohl čekat ještě mnohem víc. A i kdybych čekal víc, rozhodně bych nebyl zklamán. Tahle knížka mě prostě jednoduše chytla a nepustila, stejně jako u Hlídek mě nadchl ten svět, ve kterém se děj odehrává a postupně jsem objevoval, co se to kolem hlavního hrdiny vlastně děje a představoval si, co bych asi tak dělal na jeho místě a zda by mě takový život lákal. Prostě super a jsem vážně rád, že mi tahle kniha padla v knihovně do oka i přesto, že jsem tam původně šel pro něco úplně jiného.

3 11.12.2015

(8.75/10) Díky obalu (a zařazení knihy v knihovně, kam jsem se včera konečně zaregistroval) jsem čekal sci-fi, ale ve skutečnosti bych ji (když už) zařadil píše k hororům, protože do sci-fi tu spadá pouze jedna povídka.

Opičí kůra (7/10) byla vcelku zajímavá a nevědět kdo to psal, tak bych to asi tipnul na Kinga. Jehláci (7/10) mi zase trochu připomněli povídku Tencí lidé. Obě se mi vcelku líbily, ale ještě jsem z knihy zase tak úplně nejásal. Ale pak se to začalo zlepšovat.
Chlap z masovny (8.5/10) je tak trochu depresivní, ale zajímavá věc. A ten nápad s těmi "mrtvolami", obzvláště jejich použití k milostným hrátkám... z toho mě upřímně docela mrazí :D
Netopýry (10/10) jsem už četl jako samostatnou knihu, ale protože už je to déle, tak jsem si je dal s chutí znovu. Zkrátka povedený sci-fi horor, který by podle mě byl perfektní i pro filmové zpracování (respektive mám pocit, že to kdysi skutečně zfilmováno bylo, ale ohlasy nebyly moc valné... tak třeba příště).
Nezapomenutelná Melodie (8/10) je pak další hororová a vcelku povedená jednohubka.
A to nejlepší přichází nakonec a můžu říct, že z Proměny kůže (12/10, prostě za ni přidám "hvězdičku" navíc a basta :D) jsem prostě naprosto nadšen! Je to taková městská fantasy detektivka a jak už to bylo řečeno, tohle by si zasloužilo vlastní román a dle mého i pokračování. A opět si to dovedu skvěle představit jako námět na film.

Shrnutí: pokud by vás příliš nenadchl začátek, radím vytrvat a rozhodně dát šanci Netopýrům a Proměně kůže. Hodnocení mi zas příliš nevychází, kdyby to šlo, přišlo by mi 9/10 vcelku adekvátních, ale... no, tak holt silnější 4*.

1 08.12.2015

(5.5/10) Bylo to napínavé, ale motivace vraha mi prostě holt přišla přitažená za vlasy :)

1 07.12.2015

(7.5/10) Tohle bylo fajn. Možná i proto, že jsem tak nějak vždycky měl slabost pro řecké báje a pověsti :)

03.12.2015

(3.5/10) Pochopím jednoduchý příběh, protože u téhle edice asi nikdo žádné veledílo nečeká, ale postavy mi přišly víceméně nesympatické. U Heleny jsem si myslel, že je za jejím podlízavým chováním nějaký kloudný plán, ale ono nic. Asha zas byla moc hrrr a přitom únosce měla v jednu chvíli šanci zabít a taky nic. Nechápu.

03.12.2015

"Spokojeně jsem odjížděla domů. Vedle mě si na předním sedadle hověla krabice s videem. Páni, kolik filmů si teď budu moci pouštět." Ach ty dřevní doby bez internetu... :D

(5.5/10) Celkově mi styl psaní (nebo možná i překladu), podání příběhu, jeho zpracování a vývoj přišel celkem slabý. Důvod, proč hodnotím relativně vysoko je pointa. Kdyby se tato myšlenka vzala a naložilo se s ní lépe, mohla by z toho být i velmi slušná scifárna, ale bohužel.

1 03.12.2015

(9.5/10) "Myslel jsem, že notebooku se venku nemá co stát. Je to jen elektronika, ne? Provozní teplotu si chvíli udrží a vzduch nepotřebuje.
Okamžitě mi chcípnul. Obrazovka zčernala dřív, než jsem se dostal z přechodové komory.
Ukazuje se, že LCD je displej z tekutých krystalů. Tipuju, že buď zamrzly, nebo se vypařily.
Možná napíšu na internet zákaznické hodnocení. "Tento produkt jsem v dobré víře vynesl na povrch Marsu. Pokazil se. 0/10."

Knížka se ke mě dostala díky tomu, že jí nějak bylo všude plno a rozhodně nelituju. Někteří si stěžují na technické údaje, ale mám pocit, že by to bez nich asi úplně nešlo - nějak se to, co tam hlavní hrdina provádí, vysvětlit musí, čímž i smekám před autorovými znalostmi, protože ho to muselo stát dost zjišťování a průzkumu dané problematiky... kniha je čtivá a vtipná, i když po čase trošičku sklouzává k monotónnosti typu "Mark vymyslí plán - něco se nečekaně po... - Mark to vyřeší a jede se dál". A tím i Mark působí v podstatě jako jakýsi superhrdina, co vše vyřeší a vlastně si z té hrůzné situace skoro vůbec nic nedělá, i když beru, že to je tím, že je kniha psaná stylem deníku, takže zaznamenává ty lepší chvíle a případné depky se mohly odehrát "mimo záběr", což bude nejspíš hlavně proto, aby kniha neztratila svůj humorný nádech. Konec je celkem předvídatelný (ovšem tady jsem za to byl i rád), jen jsem trošku postrádal jakýsi epilog, aneb "co bylo ještě potom". Na film se v budoucnu určitě podívám.

3 02.12.2015