dewey komentáře u knih

Nádherná a silná kniha. Zhltnete ji a nedá vám spát. Díky střídání rovin vypravěčský vlak nikde nezpomalí. Řítí se dál. Chcete číst dál, chcete vědět víc, i když moc dobře víte, že na další straně nic hezkého nečeká. Ten jazyk, ten styl! Úsporný a současně mazlivý a poetický. Z pasáží o Indii kapou barvy a život.

22 24.02.2019

Pro nás bezdětné je to děsivé čtení. Hlavní téma celé knihy pro mě totiž není adopce jako taková, ale projekce matčiných představ do dítěte. Julie by se myslím chovala stejně, i kdyby byla Agnes její biologická dcera. Nepřijala Agnes jako hotového, byť malého člověka. Julie totiž nepřijala nikoho: v celé knize nenajdeme jediný funkční a opravdový vztah.
Snaha toho dítěte fyzicky bolí. Mami, poslouchej, něco se mi děje, nezavírej před tím oči! Ale ne, Julie radši trénuje sfouknutí svíček na dortu a dovolenkovou fotku fotí devětkrát, aby byla dokonalá.
Poslední hřebíček do rakve je věta adopční úřednice na konci knihy: "Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." (str. 221) A z toho mrazí.
Velmi drsné čtení. Autorčin úsporný styl mi velmi seděl.

11 23.08.2020

Vítejte mezi třemi dětmi, které žijí ve zjednodušeném světě. Nemají nic, k čemu směřovat. Nikoho, o koho by se opřeli. Svět bez budoucnosti. Odevzdanost.
Všechny tři hlavní postavy jsou svým způsobem otravné. S žádnou z nich se neztotožníte, takže je můžete sledovat víc z dálky. Tommy a Ruth si prošli svými životy a bojovali za něco víc, než měli dostat. Ale Kathy? Tasice vše dopodrobna popisuje, ale necítím z ní žádné zásadní emocionální zapojení. Na začátku i konci knihy se Kathy těší na konec své pečovatelské kariéry. Tohle pro mě bylo nejděsivější z celé knihy. Ta slepá poslušnost. Proč nikoho ani nenapadlo se vzepřít a jít si jinou cestou? Je to doklad toho, jak moc je člověk ovlivněný výchovou, že neklade otázky?
Celá knížce se mi četla dost špatně. Kathiny dlouhé popisy a spekulace byly příliš suché. Svému účelu ale styl psaní posloužil výborně – čtenář se dostane do hlavy někomu, pro něhož je svět omezený na Hailsham a lidi z něj. Nic víc neexistuje. Nic víc není potřeba.

10 26.09.2019

Opil jsem se. Další den jsem se opil. Další den jsem se zase opil. Poněkud monotematická kniha. Četla jsem všechny čtyři dosud vydané knihy a tato byla suverénně nejslabší.

7 04.05.2021

Nejlepší kniha Petry Soukupové. Kniha, která dusí. Podvědomě čekám na konec věty, kde se nadechnu, ale konec nepřichází. A tak nedýchám. Několik večerů po sobě prostě nedýchám.
Sedmnáct let schovaných do jednotlivých obrazů, které tvoří jednotlivé kapitoly. Obrazy všedního dne, ve kterých se zase tak moc neděje.
Pozor, najdete se v tom. A bolí to.
Přečteno jedním dechem. A hned poté ještě jednou.

7 17.04.2021

Velmi čtivá kniha, která má spád a zpracovává čtenářsky atraktivní téma.
Dějová linka z první světové války a celý příběh Eve by si zasloužil vlastní vyprávění a kvalitnější zpracování. Hrdinství Eve, Lili, Violette a dalších žen sice z knihy jasně vystupuje, ale Charliina linka hlavní téma zbytečně znevažuje. Charlie funguje pouze jako vata a obzvlášť ve druhé polovině knihy, kde Evina linka získává větší a větší spád, Charlie pouze překáží. O Finnovi ani nemluvě – zastává roli kulisáka, nic víc.
Hvězdička navíc za závěrečné kapitoly, kde autorka odděluje historii od fikce.

7 16.02.2019

Nádhera! Kratičká jednohubka pro zadané i nezadané. Svižné, nápadité, svěží. Co na mě zanechalo dojem: kolika způsoby jde zkusit otevřít konzervu; dedukce – kdo kupuje celý kartón mléka; zapínání šatů. Velmi mě oslovily i úžasné ilustrace.
Nebojte se sáhnout po Nezadané, i když komiksy jinak nejsou váš šálek čaje. Nebudete litovat.

6 04.02.2021

Knize by velmi prospělo zkrácení na polovinu. První třetina je svěží a čte se výborně. Pak už přichází únava ze spousty zdlouhavých a zbytečně repetitivních pasáží.
Autorka si zaslouží jedničku za vhled do světa Aspergerova syndromu. Ještě zajímavější pro mě ale byl pohled nejbližšího okolí: Emmy i Thea. Vyprávění z různých úhlů pohledu mi sedlo, jen Rich byl spíše do počtu. Všechny tři hlavní postavy se neustále vrací do minulosti a několikrát mě během čtení napadlo, že bych uvítala náhled Henryho.
Samotná zápletka je příliš jednoduchá a naprosto průhledná a nezaslouží si téměř 600 stran. Ani v kombinaci s AS.

6 29.12.2020

První dvě třetiny byly skvělé a určitě je doporučuji k přečtení. V poslední třetině autorka sklouzla k naprostému klišé.
Proč číst: (1) Čeká vás úžasný vhled do kultury a historie tří indických regionů. (2) Silné příběhy tří starších žen. (3) Recepty!
Proč nečíst: (1) Poslední třetina. Příliš děje, příliš plochá, příliš idealistická. (2) Všechny postavy mají úplně stejný styl, jazyk a hlas. Každá má svůj vlastní příběh, ale podání je u všech stejné. (3) Žádná z postav není tak propracovaná, abych k ní cítila bližší vztah.
Pokud vás indická kultura zajímá, doporučuji k přečtení Dámské kupé od Anity Nairové.

5 16.01.2021

Rowlingová opět dokazuje, že je výborná vypravěčka. Knížka má pomalý rozjezd a na tu pravou detektivku si musíme počkat: to ale vůbec nevadí, protože Strike i Robin jsou oblíbenci snad všech čtenářů a linka jejich životů a "vztahu" je místy zajímavější než samotný případ. (taky si oddechnete, až spolu ti dva opravdu jednou skončí?)
Vyšetřování se táhne jako špageta. Těšte se na zdlouhavé popisné pasáže. Místy jsem měla chuť přeskočit aspoň odstavec nebo rovnou stránku. A to by se u detektivky stávat nemělo. Knížce chybí nějaká struktura a napětí: většinu knihy se tak nějak pomalu a v poklidu posouváme dál. Závěr je opět zcela rowlingovský: Cormoran rozlouskne případ, ale čtenář se ještě pěkných pár stránek nedozví, co vlastně Corm vymyslel - přesně v tomto bodě jsem měla chuť knížku frustrovaně zahodit do kouta.
Velký plusový bod za skvělé popisy míst. Londýn vyskakuje ze stránek knihy jako živý.
Rowlingová píše skvěle a já se těším na další knížky - ty příští snad kratší, úspornější a (konečně) jinak vystavěné!

5 06.09.2019

Nesmírně silná kniha. Tak moc, že při čtení druhé poloviny jsem si musela dávat časté pauzy a zhluboka se nadechnout.
I pro mě byla doteď Afrika jeden velký, homogenní celek a její kmenovost a roztříštěnost mi zůstávala ukrytá. Děkuji autorce za otevření očí.
A samotný příběh? Začíná velmi pozvolna, takže kontrast mezi normálním až luxusním životem a pouhým přežíváním na konci války nemůže být větší. Žádná z hlavních postav se mi nezdála úplně uvěřitelná, ale každá měla v knize své nezastupitelné místo a jejich postupný vývoj dobře ukazoval, kam až se dá spadnout a co strašného válka napáchá.
Nejbližší mi byl od začátku Ugwu. "Dospělí" řeší ideály a politiku, Ugwu roztomile věří pověrám a kouzlům a místo ideálů má hlavu plnou holek. Ugwu je jediný z hlavních postav, který má blízko k těm opravdu obyčejným lidem.
Amerikána mi byla bližší a ráda si ji přečtu znovu. Půl žlutého slunce mi stačilo jednou - zůstane mi pod kůží ještě dlouho.

4 05.12.2019

Nečekejte souvislé vyprávění a dramatický děj. Místo toho vám autorka naservíruje 259 stran střípků a útržků z každodenního života.

Hlavní hrdinka Hanka už roky hledá své místo v životě. Musí se vyrovnat se situacemi, na které neexistuje manuál a správné odpovědi. Jak moc se může přiblížit k dětem partnera, může je pohladit nebo obejmout? Přijmou to? Naštve Toniu, když jí zakáže nosit své oblečení? Hančina nejistota v nové roli bolavě čiší z každé stránky.

Každá z postav bojuje po svém a každá se cítí nedoceněná a ublížená. Ne, tohle opravdu není portrét šťastné (patchworkové) rodiny. V knížce zazněla spousta bolavých vět, co bodaly (Ida říká Hance: „já budu lepší mámou než ty“, Tonia sama sobě posílá esemesku od táty) a mnoho dalších.

Celá knížka je vlastně o osamělosti lidí, kteří jsou obklopení blízkými lidmi. A je to silní čtení.

3 15.02.2022

Patnáctiletá Kambili nemá jednoduchý život. Bolí nejen ji, ale i čtenáře. To ticho! Ticho kolem témat, která jsou v rodině tabu. Ticho, když si s bratrem povídá očima. Ticho, když má sama promluvit. Těžká atmosféra by se dala krájet. O to větší máte radost, když po 100 stranách Kambili řekne Amace svou první celou větu!
Adichie jen popisuje skrz naivní pohled mladičké Kambili. Neanalyzuje, nepoučuje. To je na čtenáři.
Četla jsem s googlem po ruce a dohledávala si spoustu reálií. Zvlášť jídlo mě fascinovalo. Autorka sice píše pro mezinárodní publiku, ale příliš nám to nezjednodušuje. Díky za to!
Nejúžasnější postava: teta Ifeoma. Má můj obdiv.
Amerikána i Půl žlutého slunce mě oslovily ještě víc, ale Purpurový ibišek nezaostává o moc. Vřele doporučuji.

3 16.01.2021

Náhodné setkání ve vlaku, kde šest indických žen vypráví svůj příběh. Každá je úplně jiná, ale všechny hledají své místo na světě. Rodinné vztahy, tradice, zvyklosti – a ony. Nádherná knížka.

Zatraceně čtivé. Tuhle knížku slupnete jako malinu.
Příhěhy tří hlavních postav se krásně prolínají a doplňují (i když Tessina linka je trochu stranou), není nouze o dramatické situace.
ALE! Žádná z postav, snad jen kromě Rachel, není úplně uvěřitelná. Autorka místy až moc tlačí na pilu (vztah Tess a Felicity - tomu fakt nejde věřit). I v samotném příběhu, jakkoliv je čtivý, jsou díry. Třeba tahle: Vážně musela Rachel najít kazetu až po 28 letech? Mám opravdu věřit tomu, že za 28 let si tu kazetu někdo nepustil nebo ji nevyhodil?
Epilog naprosto podryl celou knížku. Ano, čtenář chce vědět všechno a Liane sepsala epilog opravdu úderně. Na malinkém prostoru nám naservírovala VŠE. Ale bylo to nutné? Nestačilo by pár náznaků v samotném textu? Sama autorka píše, že "některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky". Tak proč staví čtenáře to role vševědoucího boha?
Manželovo tajemství se čte dobře a rychle, ale vracet se k němu určitě nebudu. Číst jen kvůli příběhu už mě nebaví.

3 20.04.2019

Velmi syrová knížka. Nešla zhltnout naráz, ale taky nešla odložit. Mikyho svět je prošpikovaný hrami a fantasy světy a jeho jazyk tomu odpovídá, takže se mi knížka četla dost těžce.
Mikyho pohled na svět je silně repetitivní. Místo aby se pomaličku smiřoval s lidmi kolem sebe, propadá se sám v sobě hlouběji a hlouběji a vzdaluje se i bratrům. Do ztracena spadne myslím ve chvíli, kdy nepřijme ani matčina partnera. Mikyho problém není se střídavkou jako takovou, ale s rozpadem rodiny.
A že je děj zasazený do futuristického prostředí? Jestli je autorka sama rozvedená, tak chápu, že potřebovala svého hrdinu odsunout trochu dál od dnešní reality. (Korzety a prášky na soustředění beru, ale vůbec mi není jasná role kostela a náboženství – nemáte někdo prosím vysvětlení?)

2 01.08.2020

Nadšenci do knih Jane Austenové se budou při čtení spokojeně usmívat, byť knížka připomíná spíš slabší fan fiction. Autorka jako by nechtěla řešit samotnou zápletku, ale spíš si hrát s oblíbenými postavami. V Pýše a předsudku se hlavní postavy vyvíjely, což byla hlavní premisa knihy. A tady? Postavy jsou nalinkované od začátku do konce úplně stejně (tj. nudně a předvídatelně). Hlavní postavy příběhem proplouvají a nedělají nic. Přitom jak Elizabeth, tak Darcy mají na víc! Ani samotná zápletka se nevyvíjí. Ano, na začátku se stane vražda. A na konci se sama od sebe vyřeší. A uprostřed? Nic, co by stálo za zmínku.
Smrt přichází do Pemberley je čtivá knížka, ale jednou stačilo.

1 14.04.2020

Jak já se v tom vidím! A naši výpravu do jižní Indie v konfiguraci dvě ženy :) Četla jsem po návratu z Indie a tak moc mě to bavilo, že jsem po dočtení hned dala druhé kolo. Úžasné, vtipné, živé a informativní vyprávění. Jen v roce 2020 už děti tužky nevyžadují. Doporučuji všem, které zajímá tento region nebo obecně cestopisy a milá vyprávění z cest.

29.12.2020