LeserDe
komentáře u knih
Na plechárně
John Steinbeck
Kniha se mi líbila, ale označovat ji za humornou, no nevím, nemyslím si, že byl hlavní devizou tohoto autora zrovna humor. Ale dobré to je. To bez debat.
Svatý Augustin – Promluvy o modlitbě Páně
Aurelius Augustinus
tuhle knihu jsem musela číst ze studijních důvodů a čekala jsem vopruz. Výsledek mě mile překvapil, kniha mě moc bavila, přestože šlo o studium.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
čirá literárí krása, ke které není potřeba nic dodávat.
O víře / O naději / O lásce
Josef Pieper
Tohle asi není text, o kteérm bych se chtěla nějak hlouběji zamýšlet. Přijde mi těžkopádný.
Zimní putování
Elfriede Jelinek
Tuhle autorku jsem začala číst na střední škole a přestože se zabývala věcmi, které mi byly a jsou dodnes poměrně vzdálené, její knihy mě bavily. Přelouskat tuhle knihu mi s dlouhými přestávkami trvalo rok.
Avilion
Robert Holdstock
Jednou jsem skončila na nějaké chlaupě, kde byla jenom tahle kniha, normálně bych po ní nikdy nesáhla. Dvě hvězdy dávám za čtivě napsaný text. Ale příběh? Ten mě nudil, naprosto jsem se s ním míjela a víc už k tomu asi ani psát nechci.
Milenci z Marony
Jarosław Iwaszkiewicz
Některé povídky a novely jsem úplně přeskočila, ale ty, které jsem četla, se mi líbily.
Opička na gumě
Eva Kollerová–Střihavková
Ta nerozhodnost třicátníka, kam začít směřovat svůj život, je v této knize popsaná moc dobře a řadě holek právě tahle postava může objasnit, proč se chlapi kolem nich chovají, jak se chovají. Ale jen o tom to není, je to i o přírodě a dalších lidech, kniha se mi líbila a dobře se četla.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Je to strašně dobré. Strašně dobře napsané. A strašně moderní. A přečíst by si to měl jako nejdůležitější českou alegorii, která u nás kdy vznikla, každý. O tom žádná... Ale místy to člověka prostě nudí. Nebo alespoň mě, ať se snažím, jak se snažím.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Je mi to moc líto, ale nikdy jsem té knize nepropadla. Nebavil mě její jazyk a vlastně ani ten příběh s těmi příšerně divnými a otracvnými postavami.
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Tak trochu jiná kniha M. Klevisové, ale ani tady není v jednotlivých příbězích o čtivost a drama nouze, takže se v té změti vztah a nálad jednotlivých postav ani na chvíli nenudíte.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Tady se M. Klevisová odvážila podívat do zahraničí a kniha se jí moc povedla, obstála by i mezi zahraničními autory, o tom nemám pochyb. Napětí jejím knihám sluší.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
knihy M. Klevisové jsou čtivé a tahle nebyla výjimkou. Nenechte se zmást anotací, která nepřichází s ničím zajímavým - zajímavé to ale opravdu je, to poznáte už po deseti stranách! Věřte mi.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Tohle je moje bezkonkurenčně nejoblíbenější česká autorka krimi příběhů a tohle je její moje nejoblíbenější kniha. Inovativní, dobře napsaná, ale víc neprozradím, ať si to užijete stejně, jako já.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
románů o smrti jsem četla několik a většinou byly zbytečně trapné (mám na mysli ty od současných autorů). Tenhle příběh byl jiný, zábavný, líbil se mi. A konec má taky dobrý!
Kdoule
Ivana Chřibková
Další svěží text od méně známé české autorky, který si podle mě zaslouží větší pozornost. Je to dobře napsané, poměrně chytré, při čtení se nezadrháváte, nenudíte. Není tam zbytečně moc cynismu, ani mouder, je to prostě úplně obyčejný příběh, ve kterém vám bude dobře.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Je to hodně depresivní čtení, ta deprese a úzkost na mě sálá z každého řádku a mám chuť tu knihu odložit, ale nakonec to neudělám. Dočtu ji a připdám si obohacena, možná za to může slovní zásoba, s níž autor operuje, nevím. Atmosféra knihy si zaslouží pět hvězdiček v každém případě.
Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
díky téhle knize jse mse s autorkou poprvé "seznámila" a hned jsem věděla, že se tane navždycky mou oblíbenou. Mám ráda její styl. Asi i proto mě baví všechno, co si od ní přečtu. Navíc mám slabost pro příběhy, které se odehrávají na netradičních místech, kam se nikdy nepodívám. A jedním z takových míst je právě Mongolsko. Jet tam nechci, ale číst si o něm budu vždycky ráda. Navíc v podání Hůlové!
Liščí oči
Petra Hůlová
Tohle je moc hezká knížka a hlavně chytře napsaná, takže si myslím, že může chytnou i lidi, kteří nejsou přiznivci fantasy žánru. Je z toho cítit autorčina pokora k formě, žánru i jazyku jako takovému. Doporučuji k přečtení nejen mladistvým.
Hlava mého otce - Čtyři stenografické romány
Jelena Bočorišvili
Jednotlivé části knihy a příběhy mě bavily, jediné, co mi vadilo, byl fakt, že jsem se o Gruzii vůbec nic nedozvěděla. Ani o zvycích, ani o lidech, v tomhle ohledu to bylo takové ploché. Přitom jsem si myslela, že národy na východ od nás jsou hrdé.