Dashow komentáře u knih

Tak jsem po dlouhé době nedočetla knihu... Často se mi to nestává a dělám to nerada, ale už jsem byla téměř ve třetině a pořád nic. Ani Olga, ani Jarmila mne nedonutily pokračovat dál. Já potřebuju, aby mě knížka přitahovala, nutila otáčet stránku za stránkou, abych se těšila, až si budu moct večer zalézt a konečně číst a to se tady bohužel nestalo. Ostatní knížky paní Poncarové se mi líbily.

Jsou knihy, které přečtu, celkem se mi líbí a časem se mi vykouří z paměti. Občas si musím dokonce přečíst alespoň anotaci, abych si připomněla, o čem že to vlastně bylo. Ale tahle kniha mezi ně rozhodně nepatří! Přiznám se, že jsem vůbec netušila jakou (nedávnou) historii má tahle země za sebou. Netušila jsem, jak moc tam lidé trpěli. Já se v tom roce narodila, ale z vyprávění, filmů a samostudia si troufám říct, že tady jsme se v té době měli "dobře". (Jak je možné, že život se ve dvou zemích se stejným politickým režimem může tak moc lišit?) Ty detaily jejich všedního života ve mě zůstanou hoooodně dlouho (nechci prozrazovat nic konkrétního), často jsem zůstala s pusou dokořán a s myšlenkou, že tohle přece není možné. Mám teď chuť si o tématu sama zjistit něco dalšího, mám pocit, že toho pořád vím málo. Při čtení jsem cítila hněv, rozčarování, smutek, úžas, nedůvěru, ale i jsem se usmála, když "bunu" vyprávěl vtipy. Na tuhle knížku opravdu nezapomenu. A dala bych jí jako povinnou četbu dnešním adolescentům, kteří si myslí, že mají příšerný život, protože nemají dostatek followerů a nejnovější nakousnuté jablko!

11 20.04.2023

(SPOILER) Velice čtivé, krátké kapitolky, útlá knížka, která ale v sobě skrývá mnoho zásadního. Uvědomění toho, jak naše chování ovlivní naše děti. Uvědomění toho, jak nás samotné formovalo a pořád ovlivňuje chování našich rodičů. Símku jsem si oblíbila, ale její bezbřehou lásku k matce, které ale ona sama nestála pomalu za pohled, natož za vlídné slovo, jsem nepochopila. Tu potřebu obětovat vlastní život a všechny své sny a lásky někomu, kdo soustavně ubližoval a nepohladil... Konec nepřekvapil, a o to víc mi bylo hlavní hrdinky líto. Každopádně, paní L. Hušková... prosím, pište. Takhle čtivé knihy, které vtáhnou a nepustí bych si přála číst pořád.

4 09.03.2023

Nenadchne, neurazí. Asi jsem na základě hodnocení čekala víc. Možná je to i tím, že mám podobných knih načteno už hodně, je to můj oblíbený žánr. Tuhle jsem ale přečetla a tím to skončilo. Nijak zvlášť mi zřejmě v paměti neuvízne.

1 09.03.2023

Knihu nebudu hodnotit, jelikož jsem jí dočetla cca. do poloviny a odložila.

Dezerty jsem zblajznula během jednoho dne, ta knížka je rozhodně čtivá a napínavá (i když cca. od poloviny už jsem dokázala předvídat co by asi tak mohlo následovat), ale chvílemi se mi zdálo jako kdybych četla námět na hooodně akční film a některé scény jsem si těžko představovala. Přesto se mi knížka líbila a pokud vyjde další, rozhodně si jí přečtu.

5 18.01.2023

Oproti prvnímu dílu mi trvalo o něco déle než jsem se pořádně začetla a taky o něco déle než jsem přišla hlavní hrdince "na chuť". Nicméně když už se to podařilo, nemohla jsem přestat číst. Stejně jako u první knihy. Krásné a poutavé čtení. Konec dává více než tušit, o čem bude další autorčina kniha a tak se už teď moc těším :-D

1 30.11.2022

Knížka byla čtivá, příběh Evy uvěřitelný. Oproti tomu částem o Natálii a jejím obratu o 180 stupňů jsem uvěřit nedokázala, po celé čtení jsem tyhle části chtěla mít co nejrychleji za sebou a vrátit se zpátky za Evou. Díky tomu jsem knihu přečetla poměrně rychle a byl to důvod, který mě nutil otáčet stránky. Kdybych mohla hodnotit každý příběh zvlášť, dala bych Evinému 5* a Nátálii 2*. Chápu, bez Nátalie by to byla úplně jiná kniha, ale zkrátka mi nesedla. Proto 3*

2 19.10.2022

(SPOILER) Tohle bylo zvláštní. Přečetla jsem relativně hodně knih o koncentračních táborech, holocaustu a válce, ale kniha je jiná. Málokdy mě napadlo přemýšlet nad tím, jak moc velký dopad mají prožité události na přeživší, jak se s tím musí celý život vyrovnávat a zda se to vůbec dá. Jestli je možné nikoli zapomenout, ale odpustit. A jak moc je to důležité! Tahle kniha mi ukázala zase úplně jiný pohled na téma. Četla se dobře, jen Vilma mi přišla (v době po válce) jako poměrně nesympatická, sobecká postava, její pasáže jsem četla s mírným sebezapřením. A přitom se není čemu divit, že byla taková jaká byla.

1 04.10.2022

Potřebuju nutně pokračování! Byl to krásný a smutný příběh, měla jsem pocit, že jsem tam, ve Sklářích, s nimi. Nechtěla jsem aby byl konec, ale zároveň jsem otáčela stránku za stránkou, s nutkavou potřebou zjistit, co bude dál. Knihu jsem dočetla, potřeba zůstala. Každá další autorova kniha, je o kousíček výš a i když jsou všechny čtivé a krásné, vnímám posun. Děkuji za krásný zážitek

3 17.09.2022

(SPOILER) Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, ale když jsem přelouskala 1/4 už to šlo samo. Konec knihy byl z mého úhlu pohledu velmi naivní (co se těch dvou týče), ale nevadilo mi to. Jen mi to přišlo zvláštní... Jakože 18 let, nic a najednou střih a jede se dál, vše při starém, jen děti už jsou velké. Hm..

Knížku jsem četla jako malá holka, někdy kolem deseti či jedenácti let. Tenkrát to byl pro mě smutný a zároveň krásný příběh o dvou kamarádech. Po dvaceti letech mě ke knize přivedla čtenářská výzva a já nestačila zírat. Přečetla jsem jí během dvou dní a plakala jsem a plakala. S věkem a mateřstvím pro mě získala knížka úplně jinou hloubku, nabídla jiný pohled a hluboce mě zasáhla. Je v ní tolik emocí, moudrosti a ponaučení!

4 12.01.2022

Půl hvězdy bych ubrala za povídku "Vypisovač", kterou jsem prostě nebyla schopna dočíst.

1 03.12.2021

Knihu jsem přečetla během dvou dní a jedné noci..
Nedokázala jsem jí odložit. Máte pocit, že sedíte někde v teple u horkého čaje a povídáte si s babičkou o dobách (ne)dávno minulých, pro nás naprosto nepředstavitelných. Nedokážeme si vůbec představit ten strach, podmínky, hlad, zimu, tmu a hlavně jako mámě mi přijde neuvěřitelné tohle s dětmi přežít. Přečetla jsem hodně knížek o pronásledování Židů a druhé sv. válce, ale tenhle příběh mě opravdu zasáhl a jen tak na něj nezapomenu

7 15.11.2021

Má první kniha od autorky, ale určitě ne poslední! Knížku jsem zhltla během dvou dní, moc hezky napsáno, styl autorky mi sedl, ani chviličku jsem se u čtení nenudila. Sugestivní, citlivé, dramatické. Tleskám a děkuji

12 02.09.2021

Jako vždy u knih, kde se střídají kapitoly z historie s kapitolami ze současnosti, mě víc bavila část historická. Současnost je až příliš zahlcena popisem, tyto řádky jsem často jen přelétla, abych se co nejdříve dostala dál. Hodně rušivé bylo velké množství chyb a překlepů v překladu. Nicméně příběh jako takový se mi líbil moc.

4 15.08.2021

Asi jsem přecitlivělá, ale nedokážu si představit, že by tuhle knížku četl třeba můj syn. I pro mně, jako dospělou, to bylo strašně těžké. Nikoliv stylem psaní, to se četlo samo a lehce, ale tíha toho příběhu.. na mě to padlo jako těžká deka. Autorce skládám velikou poklonu, je třeba o takových věcech mluvit, číst, psát... Jen je mi moc těžko z toho, že se takové (a dokonce i horší) věci stávají :-(

2 08.06.2021

Nebyl to můj šálek, musela jsem se nutit, abych knihu dočetla. Nezáživné, děj se strašně táhnul a vlastně se v něm ani nic moc nedělo...

3 25.05.2021

Po Heřmánkovém údolí to vypadá, že mám další oblíbenou autorku :-) Moc se mi knížka líbila, vtáhla mě a bylo mi při čtení hrozně fajn.

6 19.05.2021

A mě se to líbilo. Moc. Četla jsem všechny knihy autorky, tohle bylo trošku něco jiného, ale rozhodně nejsem zklamaná. Narodila jsem se v roce 1989 a tak jsem si celou dobu čtení představovala, jaké by to bylo narodit se do takového světa. Za mě palec nahoru :-)

12 06.05.2021