DancerJaneBooks komentáře u knih

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Tohle je prostě mistrovské dílo.Jak?!Jak je někdo schopný vytvořit něco tak úžasného,až mi připadá,že ten svět doopravdy někde existuje?!Ty postavy,ten příběh,systém celého kouzelnického světa,kouzelní tvorové,Bradavice,Ministerstvo kouzel atd.Rowlingová je prostě génius a jde poznat,že to měla promyšlené už od začátku celé série.Jsem ještě zmatená z toho,co jsem teď dočetla,takže se omlouvám za to,že to možná půjde poznat na mém způsobu vyjadřování.Takže..ze začátku to bylo jako vždy-prázdniny u Dursleyových,ale neobyčejné bylo samozřejmě to,že se Voldemort vrátil a od toho se odvíjel většinový děj.Samozřejmě ale existovali i lidé jako Popletal,Percy nebo Umbridgeová,kteří tomu nevěřili nebo se tomu spíš báli věřit,za což jsem jim teda fakt měla chuť vlepit pár facek.Dursleyovi ale v tomhle díle byli trochu víc,než v předchozích dílech.Teď tam totiž byli ti mozkomorové.Vždycky jsem se snažila přesvědčit se,že přece Dursleyovi musí mít Harryho aspoň trošku rádi,ale v předchozích dílech jsem se nepřesvědčila.Ale v tomto díle jsem pocítila takový záblesk,když Petunie prostě řekla,že Harry musí zůstat,takže za to jsem byla celkem ráda,i když vím,že i tak ho moc v lásce nemají.Byla jsem stejně mnohem radši,když už byl od nich Harry pryč.Když teda byli v hlavním štábu Fénixova řádu,tak už se tam začala víc rozjíždět ta zápletka a už jsem zase byla mezi svými oblíbenými postavami a byl to skvělý pocit.Sirius,Lupin,Moody,Weasleyovi,Hermiona,všichni jsou prostě úžasní.Soucítila jsem s Harrym,když se musel potýkat s tou nevědomostí,jak netušil,co se děje a všichni to před ním tajili.A taky jsem pocítila trošku vztek proti Brumbálovi,ale na konci jsem zase všechno pochopila,když to zapadlo do sebe.Umridgeová je fakt pěkně odporná.Doufám,že už se v dalších dílech neobjeví.Vážně nesnáším redaktory Denního věštce,stejně jako v předchozím díle.A to už tam ani nebyla Rita Holoubková,aby se ona postarala o ty nepravdivé informace.Jsem strašně ráda,že i v tomto díle se objevil Dobby,protože je tak strašně roztomilý a hodný (třeba když Harrymu pomohl s Komnatou nejvyšší potřeby),že bych ho chtěla mít jako takového kamaráda :D.Taky mě pobavilo, ale trochu i dojalo,jak se pokusil Harryho namalovat a dát mu to jako dárek k Vánocům.Byla jsem strašně ráda za to,když Snape oznámil Harrymu,že ho bude učit Nitrobranu,protože ty scény s ním jsou prostě skvělé a je vtipné,jak někdy Harryho častuje nějakými poznámkami.Bylo mi Snapea ale fakt líto,když jsem zjistila,jaký na něho James a Sirius byl.Přitom úplně bezdůvodně.Takže celkem chápu, proč se k Harrymu takhle chová.Profesorka McGonagallová si mé sympatie získala v tomhle díle mnohem víc,než v předchozích,protože byla na stejné lodi,co se Umbridgeové týče a dávala to najevo.Třeba,když poradila Protivovi s lustrem :DLenka Láskorádová je hezky střelená,ale je fajn,hlavně na konci jsem si ji oblíbila.Brumbál je úžasná postava.Například když vzal vinu na sebe,jenom proto,aby Harryho nevyhodili.No ale to,co se dělo na posledních 119 stranách bylo prostě tak napínavé,promyšlené a úžasné..Hermiona vymyslela rychle a pohotově skvělý improvizovaný plán a Fred a Goerge to všechno skvěle zařídili..a jejich legendární odchod byl perfektní.Umbridgeová si zasloužila to,co jí provedlo stádo kentaurů,ale zasloužila si toho ještě mnohem víc.Jenže potom jsem si říkala,jaká to byla chyba s tím,co se Harry rozhodl udělat a fakt jsem netušila,že to může takhle dopadnout.Hermiona sice říkala o téhle teorii,ale říkala jsem si,že to tak nemůže být a věřila jsem Harryho teorii.Siriuse mi je fakt strašně moc líto.Měla jsem slzy v očích a v momentech,kdy na něj Harry vzpomínal ještě víc.Smrtijedy a Voldemorta nesnáším,což je asi netřeba dodávat.Hagrid je pořád super,ale fakt jsem si říkala,že se musel zbláznit,když přivedl Drápa,ale koneckonců nebyl Dráp vůbec takový,jako jiní obři a Hermy a Harrga dokázal poznat :D Cho jsem moc ráda neměla a doufám,že už se v ostatních dílech mockrát neobjeví.Kapitola,kde Brumbál Harrymu všechno vysvětlil a kde to všechno začalo dávat smysl,je jedna z nejlepších částí z téhle knihy.Vždycky jsem si říkala,proč chtěl Voldemort zabít právě Harryho a teď už to konečně vím.
Tahle série je podle mě prostě jedno z těch největších a nejlepších literárnich děl,co kdy někdo napsal.Podívám se na film,ale teď už si nebudu dávat žádné naděje,protože vím, že předchozí čtyři filmy byly strašně odbyté.Ale i tak se na něho celkem těším,protože ty rekvizity a všechno ostatní,celá ta atmosféra toho filmu,je super,ale vím jistě,že knize se to nikdy nevyrovná.Moc se těším na další díl,ale zároveň se taky bojím toho,že už jenom dva díly a potom to celé vlastně jako kdyby "skončí",protože i když si to budu moct přečíst podruhé,tak už to asi nebude ten stejný zážitek jako napoprvé.
Miluju to!

Filmu dávám 4/5.Líbil se mi o něco víc,než ten předchozí,ale i přesto mám k němu plno připomínek.Na začátku byly trochu nesrovnalosti s tím,že od těch mozkomorů neměli s Dudleyem nikam utéct,ale měli zůstat normálně na místě.Potom tam bylo hodně vynechaných částí,když někteří členové Fénixova řádu přišli za Harrym a navíc mezi nimi měl být Lupin a nebyl.Fotku původních členů Fénixova řádu měl Harrymu ukázat Moody,ne Sirius.A to,že jsou Hermiona s Ronem prefekti,tam vůbec nebylo.Ve filmu bylo řečeno,že testrály vidí jenom Lenka a Harry,ale Neville je měl přece taky vidět.Dobby tam opět vůbec nebyl,achjo.Přitom on jim měl poradit s tou Komnatou.Byl tam aspoň Krátura,ten se ale Dobbymu nikdy nevyrovná.A taky je měl Dobby varovat před tím,že Umbridgeová ví o Brumbálově armádě a Marietta jí měla žalovat a místo toho se Umbridgeová o Brumbálově armádě dozvěděla nějak záhadně sama.Ron s nimi neměl jít s Hagridem za Drápem,protože v tu dobu měl hrát Famfrpál,který se v tomto filmu ani nehrál.A tu věštbu mu měl přece prozradit Brumbál,neměl ji slyšet sám.Prostě samé takové nesrovnalosti,co mě naštvaly.Mohli si na tom dát více záležet.Ale i přesto jsem si ten film užila.

8 10.08.2019

Když jsem se dozvěděla, že Jacqueline zase napsala knihu, tak jsem si ji samozřejmě nemohla nechat ujít. A ještě k tomu o mé celkem oblíbené postavě. Když jsem si přečetla název, tak mi došlo, o čem to asi bude, a řekla jsem si, že to je skvělý nápad udělat příběh o tom, že má Tracy dceru. A taky že byl. Kniha má taky krásnou obálku.
Na začátku jsem si myslela, že do příběhu bude Tracyin přítel zakomponovaný jen málo, ale byl tam nakonec důležitý. Jess byla hrozně super a sympatická. Sice je asi o hodně mladší, než já, ale to mi vůbec nevadilo, protože se chovala fajn. Tracy jsem samozřejmě měla taky ráda a zůstala pořád stejná a stejně jako Jess si myslím, že je to super máma. Mandy je samozřejmě taky skvělá, protože díky ní je Tracy taková, jaká je. Tyrona jsem ze začátku nesnášela, potom jsem ho už celkem měla ráda, ale jak pak neustále mluvil o Seanovi, tak jsem ho taky neměla ráda. Seana jsem neměla ráda už od začátku. Připadalo mi, že je takový strašně lehkomyslný a nepřipustil, když byl někdo proti jeho názoru a nenechal si do ničeho mluvit. Celkem jsem předpokládala ten zvrat, co se s ním a s Tracy stal, ale i tak jsem v té chvíli valila oči :D. Vůbec netuším, co teda od Tracy chtěl. Justinu jsem taky nesnášela, už jenom kvůli její minulosti, ale hlavně kvůli tomu, co udělala teď. Alfie byl úžasný!! Taky bych chtěla takového pejska. Taky se mi líbilo, že tam byla zmínka i o osobě z našeho světa - o Simonu Cowellovi, který je můj oblíbenec z talentových soutěží. Být Tracy, tak bych se s její pravou matkou Carly nevídala, protože ona přece může za to, že byla v dětském domově. Flo, která se sice objevila jen na pár posledních stranách, jsem si taky oblíbila, byla vtipná a milá. Tahle kniha má dobrou myšlenku a to takovou, že Jess všichni záviděli, že má díky Seanovi všechno, na co si vzpomene, ale doopravdy štastná nebyla. Takže opravdu nezáleží na tom, jestli žijete v přepychovém domě s bazénem a máte nablýskané porsche, ale záleží na tom, aby jste byli šťastní, klidně v malém bytě, ale hlavně šťastní.
I když konec byl malilinko takový pohádkový, ale jsem moc ráda, že to dopadlo tak šťastně, i když zároveň i trochu záhadně... co se asi tak stalo dál? Chce to další díl!! - přesně tohle jsem řekla hned potom, co jsem tuhle knihu dočetla :). Bylo by zajímavé, kdyby Jacqueline napsala šestý díl série o Tracy, nevím, o čem by to celé bylo, ale myslím, že by mě to i tak bavilo, protože mě její knihy neomrzí.

2 01.08.2019

No, tak jsme jednou měli literaturu a já jsem si prostě nechtěla brát to hezké nové vydání Harryho Pottera, kterého jsem právě četla, aby se mi nezničil. A navíc končil školní rok, takže jsem to moc neřešila a řekla jsem si, že si pro něco zajdu do školní knihovny. Nevěděla jsem, co si mám vzít, ale potom jsem si vzpomněla a uviděla jsem, že tam je Kdo chytá v žitě. O téhle knize jsem poprvé slyšela od mojí sestřenice, protože když jsem se jednou ptala, co je její nejoblíbenější kniha, tak mi řekla, že Kdo chytá v žitě. Tak jsem se jí zeptala, o čem to je a ona mi říká, že vlastně o ničem. Což mi přišlo divné, protože přece každá kniha o něčem je. Ale vlastně je to tak nějak trochu pravda. Nemá to žádnou zápletku. Ale není to úplně doslova o ničem. Prostě... jo, vysvětluje se to vážně strašně špatně.... je to prostě o krátkém úseku života Holdena Caulfielda. Pro typy lidí jako jsem já, kteří moc nemají rádi knihy bez zápletky, to není úplně to pravé ořechové, ale něco v tom najdou. Mě to v nějakých částech nebavilo, v nějakých jo. V jedné chvíli jsem si i řekla, jestli s tím neseknu. Ale nakonec jsem to dočetla a jsem ráda za to, že ji mám přečtenou. Byla tam určitá myšlenka... Na začátku to teda vypadalo úplně skvěle. Byla jsem nadšená z hlavního hrdiny, vtipnosti knihy. Ale očekávala jsem, že se tam asi přece jen stane něco víc. Dávám tomu 3,5*/5*.
Holden byl takový zároveň vtipný, fajn, ale někdy se fakt choval jako trouba. Ale kdo taky občas ne, že? Hodně se mi na něm líbilo, že měl svoje vlastní názory a má zajímavé vztahy s lidmi a bavilo mě to pozorovat. A nebyl ani moc hloupý na to, že propadl. Vlastně měl celkem extrémní život, co se týče toho, co nám v knize vyprávěl. Vlastně vypadá jako takový obyčejný kluk, ale není. Ta kniha se fakt hrozně špatně rozebírá. Ještě jsem si oblíbila jeho mladší sestru Phoebe, protože byla prostě taková srandovní a roztomilá.
Moc nevím, co autora inspirovalo, aby napsal tuhle knihu, ale nebyla špatná. Jak říkám, chvilkami mě nebavila, chvilkami jo. A bylo tam ale hodněkrát hláška typu: ,,To mě umrtvilo", což mi celkem vadilo. Prostě takové nemastné neslané, ale často vtipné a občas celkem přínosné. Na konci se mi například líbila taková Holdenova myšlenka: ,,Jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte?" a měl tam myslím i jiné takové myšlenky, které se mi líbily. Vážně nevím, není to kniha pro každého, takže doporučuju si přečíst a udělat si na knihu vlastní názor. A pokud čtete knihu pouze se zápletkami, není to nic pro vás.


A kam teda v zimě zmizí ty labutě?

3 29.07.2019

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Wow. Jak to ta Rowlingová sakra dělá?! Po přečtení třetího dílu jsem prostě neodolala a musela jsem se pustit hned do čtvrtého. Nemám slov. Už vážně chápu, proč je série Harry Potter tak moc vychvalovaná, oceňovaná atd. Protože si to prostě zaslouží. Ten svět, ty postavy, ale hlavně ten příběh. Ten příběh je tak dobře promyšlený, že to ani není možné. Autorka je snad taky čarodějka, nebo fakt nevím, jak tohle může někdo napsat. Jak jsem se přesvědčila, tak Rowlingová musela ten příběh prostě promyslet tak, že to, co bylo na začátku celého příběhu použila i na konci. A to je jedna z věcí, které na ní vážně hodně obdivuju. Nikdy jsem si nemyslela, že tu sérii budu takhle doslova "žrát". Vždycky to pro mě byl jenom Harry Potter, nějaký nudný film, který mě moc nebavil. A pokud jste viděli jenom filmy, tak ty vám nenabídnou zdaleka tak hodně jako kniha. Kniha je pečlivě napsaná do poslední maličkosti, kdežto film v sobě spoustu částí nemá, které tam být mohly a některé věci kvůli tomu zůstávají pro diváky otázkou. Soudím teda jenom podle prvních třech dílů no. Pevně doufám, že čtvrtý filmový díl bude lepší, než ty předchozí.
Postavy samozřejmě ovlivňují příběh nejvíce, takže by bylo celkem divné, kdybych se k nim nevyjádřila a samozřejmě by mě to i mrzelo..:). Tak jako první asi náš Harry, přece jenom, když je po něm celá série pojmenovaná. V nějakých chvílích ho mám ráda, ale v některých si vážně říkám, jak se může takhle chovat. Někdy byl strašně tvrdohlavý, třeba, jak nechtěl napsat Siriusovi, že ho prý "jenom" bolí ta jizva. Rona mi bylo v některých částech celkem líto. Teda hlavně po finanční stránce. Vlastně kvůli Harryho neměl společenský oblek, který by byl adekvátní k jeho věku a jemu samotnému a nechápu v tomhle paní Weasleyovou, že Harrymu nezaplatila jeho společenský oblek z jeho peněz a tím pádem by měl Ron nějaký normální. A když už, tak Harry mohl něco udělat a třeba mu nějaký koupit, když měl tolik peněz a neříkat si jenom, že by to určitě odmítli. Aspoň díky za ten konec... A druhá věc je to, jak se mu za ten společenský oblek začal Malfoy posmívat a Harry k tomu nic neřekl, jenom Hermiona aspoň něco proti Malfoyovi řekla, tak Harry v téhle situaci byl ten, kdo měl něco říct. Jinak k Ronovi moc nevím, co bych ještě napsala, akorát se někdy choval fakt hloupě. Hermiona se v tomhle díle zas tak moc neprojevovala, ale je vlastně pořád stejná. A jsem moc ráda, že pomáhala Harrymu v každém úkolu, který ho v Turnaji čekal. Z toho šlo poznat, že se chová jako pravá kamarádka a že Harryho musí mít fakt ráda. Moje oblíbené postavy pořád patří mezi mé oblíbené postavy a Snape mě v tomhle díle už naštěstí nenaštval, ale při některých scénách se někdy prostě musím zasmát. Cedrica jsem neměla nějak v oblibě, ale to, co se mu stalo, si vůbec nezasloužil. Moodyho vlastně nemůžu vůbec soudit, protože nebyl tím, kým vlastně byl.. ale autorka vážně umí čtenáře oklamat, protože jsem úplně valila oči, nad tím, když jsem si myslela, že je záporák, protože jsem si ho celkem oblíbila, ale pak se to naštěstí vyřešilo. Byla jsem strašně štastná a dojatá, když se tam objevil Dobby! Mám ho mooc ráda a úplně jsem měla slzy v očích, když dal Harrymu ten dárek a on byl tak strašně vděčný za všechno, co mu kdo dal. Ještě k tomu to sám upletl.. Nebo když mu pomohl v tom druhém úkolu.. A byl snad ten nejrozumnější domácí skřítek, když chtěl za svou práci dostávat plat a neposlouchat nikoho na slovo. Konečně si to nějaký skřítek uvědomil. Všechny záporáky a smrtijedy ze srdce nenávidím, což je doufám samozřejmé.
Co se týče příběhu, tak jsem už psala, že autorka prostě musí mít všechno strašně hodně dobře promyšlené, protože vymyslet něco takového muselo dát práci. Byly tam asi i části, které mě nebavily, ale bylo jich málo a myslím, že to byly hlavně popisy apod. Například popis Famfrpálu, kdo co chytil atd. Všechny úkoly jsem s Harrym úplně prožívala, jako kdybych tam byla s ním. A posledních sto stránek jsem byla ze všeho úplně vedle a taky jsem to všechno prožívala a doslova jsem si to vychutnávala, protože jsem věděla, že to za chvíli skončí, i když si to můžu přečíst znovu...
Tohle je prostě mistrovské dílo. Takhle originální svět, příběh, postavy a vůbec celý systém těch kouzel a kouzelnického světa už nikdy nikdo nenapíše. Takže před Rowlingovou fakt smekám a strašně se těším na další díly a nevím, jestli zvládnu, nepustit se hned do pátého.

Po zhlédnutí filmu: Achjo. V tomto filmu toho zase hodně chybělo a některé části byly úplně překroucené. Například na začátku se má probudit u Dursleyových a ne rovnou u Weasleyových. Podle mě si to chtěli zjednodušit a nemuset schánět ty herce, co je hráli. A Dobby tam třeba vůbec nebyl a tak jsem se těšila, že ho znovu uvidím.. zřejmě nechtěli vyrábět skřítka.. přitom Winky tam byla celkem důležitá.. A třeba o ten Pohár se s Cedricem vůbec neměli přetahovat atd. Právě že naopak. Některé scény se měly stát úplně jindy, než se staly.. Prostě mě to vždycky zklame, když čtu tu knihu, tak si třeba říkám, že ta scéna bude ve filmu skvělá a pak vidím, že tam vůbec není. Tohle mě prostě vždycky naštve. I ten konec byl hodně useknutý a dávalo to jiný smysl, než v knize, protože Brumbál měl ještě hodně lidí poslat vyřídit nějaké věci a měl u toho být Sirius, který tam vůbec nebyl a objevil se jenom v ohni a to nevím, jestli to byl ten herec, co hrál Siriuse předtím. A důležitý tam byl na konci i Kornelius Popletal, vždyť je to ministr kouzel a měl se tam s nima hádat a nic.. Všechno to prostě bylo takové "osekané". To provedení toho filmu bylo ale samozřejmě úžasné, ten svět a ty všechny rekvizity atd.. Já vím, že je to na té knize jenom založené, ale i tak mě to štve, protože spoustu věcí tam klidně udělat mohli a některé postrádaly smysl, když tam něco vynechali.

8 15.07.2019

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Tak a už mám za sebou třetí díl Harryho Pottera. Nějak mi trvalo ho přečíst, ale to je spíš chyba na mé straně. Pravda, rozjezd byl celkem pomalý, než se tam začala dít nějaká akce, ale i tak tomu prostě neodolávám a dávám plný počet hvězd a už teď jsem pyšná na to, že mám doma celou sérii v tom novém vydání.
Začátek, jak už jsem zmínila, byl pomalý. Mou chybou byl pro mě ještě pomalejší, protože se mi prostě nechtělo číst, takže tuhle "chybu" nemůžu házet na stranu autorky. No, ale jak se celý příběh začal opět rozjíždět, začaly padat různé otázky, na které jste prostě chtěli znát odpověď a věci, které jste chtěli vědět, jak byly, tak se od toho dá stěží odtrhnout. Za polovinou už to teda začalo mít ty grády. Tenhle díl byl tlustší, než dva předchozí, ale na tloušťku těch nadcházejících teda fakt nemá :D. Přesně, jak tady psala Kačkaknihomol, je to tak, že na začátku se vám do toho příběhu nechce, ale ke konci byste si dali klidně dalších sto stránek navíc. Myslím si, že to tak má i většina dalších čtenářů, kteří četli Harryho. U těch prvních dvou dílů jsem si říkala, že to bylo podobné - prostě, že Harry se dozvěděl o Kamenu mudrců nebo Tajemné komnatě a vlastně to tam celé zachránil. Ale v tomhle dílu tam ani tak moc nebyl Voldemort, vlastně se tam ani neobjevil, ale byl tam Sirius, o kterém jsem si myslela úplně něco jiného, než byl (za což se strašně stydím), což myslím, že nejen já a do toho případu tentokrát bylo zapleteno víc lidí, než jen Harry a jeho kamarádi. Takže jsem nadšená z toho, že to nebylo podobné předchozím dílům. A byly tam i nové věci jako např. Patron, nebo Obraceč času.
Postavy byly opět barvité a oblíbila jsem si zase i jiné a na některé jsem i trochu změnila názor. Harry byl statečný, ochotný, ale občas se choval trochu jako blbec a někdy mi přišlo, že řeší blbosti, ale i přesto ho mám pořád ráda. Např. když měl "depresi" z toho, že nemohl jet do Prasinek... Ron je někdy vážně vtipný, ale občas moc nemyslí na následky (já mám zrovna co říkat), ale i tak je fajn a patří mezi mé oblíbené postavy. Hermionina povaha se v tomto díle podle mě ukázala mnohem více, než v předchozích dílech. Ta je samozřejmě strašně hodně chytrá (to určitě nikdo nevěděl), ale to, že se tak pracně učí, se jí hodněkrát vyplatilo. Kromě toho je odvážná a ukázala se i jako dobrá kamarádka. Nová postava, která nás ale zároveň v tomhle díle i opustila, je profesor Lupin. Toho jsem občas podezřívala, že je nějak spojený se Siriusem....ehmm.. no, ale moje podezřívání bylo zbytečné.. je to další má oblíbená postava a je mi fakt líto, že odešel. Sirius. No, není potřeba říkat, že jsem si třičtvrtinu celé knihy myslela, že je záporák. Asi nejsem jediná, ale jak se to pak všechno obrátilo, tak jsem si jako říkala, chudák, že jsem ho měla celou dobu za zločince, i když byl celou tu dobu v Azkabanu nevinně. A doufám, že někdy v dalších dílech vyjde najevo, že je nevinný. Škoda, že to nakonec nevyšlo s tím, že by u něj Harry bydlel a musí se vrátit za těma hnusnýma Dursleyovýma. Brumbál, samozřejmě jako vždycky, velice chytrý, vtipný a zkušený kouzelník a profesor a taky se hodně zasloužil o to, aby se Sirius dostal do bezpečí a jako jeden z mála mu věřil, za což jsem moc ráda. Naopak Snape mě v tomhle dílu tak naštval jeho chováním... Při některých scénách s ním jsem se musela smát (např. scéna s Pobertovým plánkem), ale ke konci mě vážně tak naštval, když tvrdil něco, co není pravda. Netušila jsem, že je až tak pomstychtivý a ani si nic nenechal vysvětlit. Takže ten u mě klesl, ale i přesto je pořád moje oblíbená postava. No, Hagrid byl zase skvělý, má srdce na správném místě a bylo mi ho vážně líto při té události s Klofanem. Ještě že existuje Obraceč času. A ještě Malfoy. Jak já ho nemám ráda.. někdy mě vážně fascinuje, proč všechny ty věci dělá, mě by už to unavovalo. Jde vidět, že Harrymu jenom závidí a jde mu jenom o sebe. K vedlejším postavám asi nic nemám, protože se tam moc neobjevovaly a ani jsem si nikoho z nich neoblíbila. Konec byl takový hezký, i když celkem smutný, když pomyslím na to, že bez sebe budou dva měsíce.
No, takže třetí díl mě nezklamal a moc se těším na další díly. A teď si jdu pustit film a doufám, že bude dobrý a nebude tam moc scén chybět, jak se stalo u předchozích dílů, což mě hodně zklamalo.

Po zhlédnutí filmu: Filmu dávám 3*/5*, protože vůbec nenaplnil má očekávání. Plno částí tam vůbec nebylo a některé byly úplně překroucené. Ze zatím tří zhlédnutých je tento pro mě nejhorší.

8 08.07.2019

(SPOILER) Tak a je to tady. První kniha od této autorky, které dávám méně než plný počet hvězdiček. Sice jsem měla dilema (kvůli konci, kterým často podléhám), ale musím hodnotit celek. Zdálo se mi, že tahle kniha byla o něco slabší než ostatní knihy od téhle autorky, protože tam vlastně nebyla žádná cílová zápletka a bylo to vlastně jenom takové vyprávění.
Řekla jsem si, že teď budu rychle číst hlavně knihy, které mi doma leží, co jsou pro mladší, ať potom nejsem zklamaná jenom kvůli omezení věkové kategorie. Tahle kniha byla od desíti do třinácti let, ale já sama vlastně vůbec nevím od kolika let bych tuhle knihu doporučila, ale myslím, že kdyby si ji přečetla většina dospělých, tak je to pro ně takové milé počtení na oddech v době, která pro nikoho nebyla vůbec jednoduchá. Takže myslím, že podobný názor jako ten můj. Jacqueline Wilsonová ještě nepsala knihu, která se odehrávala v tomhle období, ale psala o viktoriánské době a ta série o Hetty se mi strašně moc líbila, takže jsem si myslela, že tohle bude stejně nebo podobně dobré. Ale bohužel nebylo, protože (jak už jsem asi psala) tam nebyla žádná cílová zápletka, jenom takové vyprávění. Ale to vyprávění se mi víceméně líbilo. Protože je to přece jenom Wilsonová a to její umění vžít se do těch postav je až neuvěřitelné. Někde asi v druhé třetině knihy to trochu vypadalo, že se to bude ubírat detektivním směrem, ale nakonec ne. Ale bylo by zajímavé, kdyby Jacqueline zkusila i tento žánr.
Když už jsem nakousla ty postavy, tak bychom se k nim mohli přesunout. Hlavní hrdinka Shirley si občas na něco postěžovala, ale byla fajn. Přece jenom byla asi o čtyři roky mladší než já, ale na svůj věk toho věděla hodně. A taky jsme si "rozuměly" díky tomu, že má ráda knihy a moc ráda čte. Byla hodná a slušná, ale uměla si stát za svým. Ne s každým si rozuměla, ale kamarády si najít dokázala. Její matka mi připadala, že ji strašně omezuje a že si neváží toho, že má tak chytrou dceru. Protože jí např. říkala, že neustále leží jenom v knihách a mám pocit, že tam někde zmínila i to, že jí na jedničky říká, že by s takovou velkou chytrostí už měla přestat nebo něco takového...takže tu jsem fakt ráda neměla. Pak přišla na scénu Jessika, u které se mi zdálo, že se občas trochu povyšovala, ale jinak byla hodná. K posmívajícím se vrstevníkům se asi ani nebudu vyjadřovat, jenom asi poznamenám, že musí mít nějaký problém sami se sebou, nebo fakt nevím, proč se tak hnusně chovají. Navíc Marylin potom měla ještě díky svému vzhledu a falešnému hezkému vystupování super reputaci u učitelů, což mě naštvalo ještě víc. Když Shirley přijela na venkov, tak mi ji bylo vážně strašně líto, jak si ji nikdo nevybral, přitom nechápu proč. Tady jde zřejmě vidět, že lidé soudí podle vzhledu, přitom Shirley, Kevin a Archie jsou naprosto skvělí. Kevin sice vypadá na neposlušného kluka, ale není takový. Je hodný, sice nemehlo, ale za to nemůže a v rodině to musel mít vážně těžké. Archie taky vypadal, že nebude hodný, ale nakonec se ukázal, že je naopak moc hodný a roztomilý. Boubelka si ho oblíbila ze všech nejvíc, což mě štvalo, ale na konci se ukázalo, že si oblíbila všechny tři a měla o ně i strach. Byla celkem rázná, ale i tak hodná. Paní Waverlyová ze začátku vypadala jako nepodstatná postava, ale měla zajímavý příběh. Nepřipadala mi, že je úplně šílená, ale něco s ní určitě bylo. Je to smutné, ale hodně zapletené... Shirleyin táta byl snad nejrozumnější postava v celé knize, protože dokázal Kevinovi dát chuť do života a byl hrozně moc milý.
Konec téhle knihy byl takový otevřený a celkem to vypadá, jako kdyby si autorka nechala prostor k dalšímu dílu. Tahle kniha nebyla vůbec špatná, ale taky ne úplně akční. Něco jako jedna velká povídka. Moc bych ale ocenila druhý díl. Tak uvidíme. Už se moc těším na další knihy od Jacqueline Wilson.

3 23.05.2019

Tuhle knihu jsem tak náhodou vyhrála na Instagramu ještě s jedním cestopisem a tak jsem si řekla jo, super, cestopis potřebuju do čtenářské výzvy, tak si to tento rok určitě někdy přečtu. Myslela jsem, že to nebude tak brzo, ale nevěděla jsem, do které knížky se mám pustit, tak jsem sáhla po téhle. A příjemně mě to překvapilo. Víceméně jsem tu knihu přečetla za víkend, protože v týdnu jako obvykle nebyl čas, ale od pondělka jsem to měla rozečtené do čtrnácté stránky. Takže mě to pochopitelně ani nenutilo číst dál. Ale potom, jak autorka knihy začala popisovat svoje zážitky a celou cestu, jak tam šla, jsem se do toho příběhu začetla a potřebovala jsem vědět, jestli se to té Monice vážně podaří.
Tahle kniha vlastně ani nebyla jenom o cestování, ale i o tom jejím životě a jak jí to ten život hodně změnilo. Je až neuvěřitelné, jak něco takového může člověku obrátit život naruby. Ta kniha mě nabudila do takové nálady, že ve mně ožila taková špetka chtění sbalit vše potřebné a vyrazit tam taky. A ten seznam na konci (Co potřebujete na Hřebenovku) mi k té náladě ještě víc přispěl. A to odmalička nesnáším túry ani nic podobného. Ale zase tak odvážná jako Monika nejsem, to vím, že bych to s největší pravděpodobností vzdala.
Po celou dobu čtení jsem ten její příběh prožívala s ní, jako bych tam s ní na trailu byla taky. Ono, když si uvědomíte, že to všechno, co jste si v téhle knize přečetli, je pravda, tak je to přece jenom jiný pocit, než když čtete fikci. U téhle knížky jsem se několikrát zasmála, protože těch vtipných a trapných momentů, ve kterých jsem se ne málokdy viděla, nebylo málo. Tahle kniha byla zároveň vtipná, ale zároveň motivační a trochu i smutná, když se nad tím zamyslím. Moniku Benešovou strašně moc obdivuju, jak je odvážná. Nejen tím, že zdolala Pacifickou hřebenovku, ale, že se to nebála všechno napsat a zveřejnit do téhle knihy. Některé momenty byly i neuvěřitelné, třeba tarantule na obličeji... to bych vážně nezvládla. Někdy mám takové přeřeky a mám chuť říct Pacifická benešovka a ne hřebenovka..čím to asi bude? :D Měla jsem ráda i Moničiny kamarády a trails angels byli skvělí. Je super pocit vědět, že jsou i takoví lidi.
Takhle - nebyla to jedna z nejlepších knih, co jsem četla, ale těch pět hvězdiček si zaslouží, ani tomu nemám, co vytknout a ten Moničin příběh na plný počet hvězd určitě je.

3 28.04.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Knihu o magii jsem nikdy předtím nečetla. Leda o kouzlech, což je Harry Potter, ale s ničím podobným tomuhle příběhu jsem se ještě nesetkala. Ale když se to tak vezme, ono to nebylo jenom hlavně o té magii. Byla tam skvělá myšlenka. ,,Život je prokletí. Láska je lék." ,,Nikdo není takový, za jakého se vydává." ,,Žádná magie na světě nemá větší cenu než lidské svědomí." A to samozřejmě není vše. Tahle kniha nám (nebo aspoň mně) vnukla a obnovila myšlenku, že i když může být spousta legend, "důkazů", pověstí a čehokoliv jiného, že pravda může být někde úplně jinde, úplně naopak, než jsme si původně mysleli. Že lidé, co jsou považováni za zlé a lidé, co jsou považováni za hodné, můžou být úplně jiní a ukáže se, že to nakonec bylo třeba opačně. Už je to tak, ale jak říká Ferius a Kellen - nejdůležitější je svědomí, že tu pravdu víte vy sami. No, konec těchhle myšlenek a přejdu k příběhu a postavám. Měla jsem to rozečtené někdy před rokem, ale odložila jsem to s tím, že to moc nechápu a že si to přečtu někdy jindy. Dostalo se na to až za víc než rok..ehm. Ale za to jsem si tenhle příběh vychutnala a užila. Něco občas bylo těžké na pochopení, ale o velikonočních prádninách na to ten čas byl, že jo..
Ze začátku mi to přišlo jako ty obyčejné fantasy, kde budou podobné fantasy prvky jako v těch ostatních fantasy knihách. Ale potom jsem začala poznávat ten úžasně originální svět, propracovaný systém života Jan'Tepů a nejen jich. Ten svět se mi vážně moc líbil. A magie, všechen systém čarodějů atd.. úžasně vymyšlené.
A co teprve ty postavy? Byly skvěle vymyšlené. Ale úžasné postavy tam vlastně pro mě byly jenom tři - Ferius, Reichis a Kellen. Kellen nebyl vždycky úplně nejlepší, v nějakých momentech jsem ho neměla úplné ráda, ale těch bylo málo. Jinak tam vlastně, kromě Nephenie a Mer'esan, byly v podstatě všichni ostatní záporáci. Protože Jan'Tepy jsem fakt neměla ráda. Vůbec. Na začátku jsem nevěděla, jací jsou, ale když jsem se dozvěděla, co všechno udělali, jak hrozní jsou a jak moc všem lhali.., začala jsem je nenávidět. Nephenie s Mer'esan sice byly taky Jan'Tepky, ale jako jedny z mála byly hodné a moc se neztotožňovaly s ostatními Jan'Tepy. Pořád jsem nevěděla, jaký mám mít názor na Kellenovy rodiče, protože občas se jevili jako vcelku hodní, ale občas jako zlí zrádci. Nakonec jsem došla k tomu, že je nemám ráda. Připadalo mi, že mají víc rádi Shallu a že všechno dělají jen pro prospěch klanu a pro svůj rod. Teď k těm úžasným postavám. Ferius Parfax jsem si oblíbila hned, když přišla na scénu. Nebyl moment, kdy bych ji neměla ráda. Je prostě úžasná a spolu s Reichisem se řadí mezi mé nejoblíbenější literární postavy. Feriusiny moudra a její skvělý smysl pro humor... prostě - takového člověka chci potkat! Na kočkoveverčáka jsem čekala celkem dlouho a když se tam objevil, byla jsem naprosto šťastná. Reichis má taktéž skvělý smysl pro humor a chápe. Chápe tu myšlenku, kterou jsem se snažila popsat na začátku - jako jeden ze tří ji chápe. Vlastně ještě jeho matka, které mi bylo strašně moc líto. Kellen pochopil tu myšlenku později než Ferius a Reichis, ale já jsem to pochopila, až když to pochopil on, tzn. - taktéž pozdě jako on. K záporakům se asi ani nechci a nebudu vyjadřovat, jenom vám říkám (spíš píšu), že jsou hnusní, hnusní, hnusní a hlavně Ra'meth - toho jsem nesnášela nejvíc a nevím jako moc proč, ale představovala jsem si ho jako herce, co hrál Luciuse Malfoye *zamyšlený smajlík* :D.. Neměla bych se snažit představovat si ty postavy tak barvitě.. :)
Musím přiznat, že byly části, kde se toho moc nedělo a chtěla jsem kvůli tomu strhnout jednu hvězdičku, ale kvůli tomu konci jsem nemohla. Lepíků mám podstatně, vážně o hoodně víc na konci. Protože jsem absolutně jásala nad tím koncem, až mi křuplo v lokti :D Takže z konce jsem nadšená a moc se těším na další díl!! Ty moje tři oblíbené postavy miluju a chci vědět, jak se budou s budoucností vypořádávat dál. Ti tři jsou magičtější sami sebou víc než všichni čarodějové a čarodějky dohromady. Tenhle příběh jsem si zamilovala, ale nějakou desetinku tomu musím ubrat za ty části, kde se toho moc nedělo, ale to skoro nic není, že jo..

3 22.04.2019

Tak tohle bylo drsný. Tuhle knihu jsem sice četla dlouho, ale na málo zátahů, protože tahle kniha se četla rychle, hlavně kvůli tomu, že byla napínavá a vždycky jsem dychtivě potřebovala vědět, jak každý příběh dopadne. Třem příběhům z jedenácti jsem dala 4*/5*, ale ostatním plný počet. Plný počet jsem některým nedala proto, protože autor vymyslel skvělý konec, ale špatně ho, aspoň pro mě, zpracoval, že jsem u jednoho, myslím, ani nepochopila pointu toho příběhu. Tahle kniha ale pro mě splnila takovou tu strašidelnou atmosféru a svoje označení žánrem horor. Protože jsem tuhle knihu četla převážně v noci a bála jsem se každičkého zvuku, takže jsem si na minimum musela pustit televizi, abych se tak moc nebála. Strašně se mi taky líbilo, jak každý příběh měl i své ponaučení, teda kromě úvodní kapitoly. Příběh Nelez tam - to i vychází z toho názvu. Ponaučení - pokud jste několikrát upozorňováni před nebezpečím, tak nepodléhejte zvědavosti, protože se vám to krutě vymstí. Něco jako mé mladší já a žehlička... ehm radši k tomu nic nebudu dodávat. Nedveře měly taky podobnou pointu. A další příběh s názvem Démon z kostelní lavice... ten byl dost krutý. Obětiny - to je právě ten příběh, u kterého jsem nepochopila vůbec pointu, což je škoda, ale svou specifickou atmosféru měl. Příběh Zimní řez byl teda taky celkem dost drsný. A ponaučení - neposmívejte se starším nebo handicapovaným lidem, protože se vám to může, stejně jako Simonovi, krutě - hodně krutě - vymstít. Zlacený rám byl pro pochopení ponaučení hodně lehký, ale s celkem šokujících koncem. Nepodléhejte tomu, když vás někdo z vašich blízkých naštve. Je to jenom chvilkové, ale kvůli jednomu blbému rozčilení za to můžete zaplatit podobně jako Christina. Příběh Džin byl takový nemastný neslaný a neměl úplně dobrou podobnou atmosféru jako ostatní příběhy, tak jsem mu strhla jeden bod, ale plyne z něho ponaučení, že i na první dojem chudě (nebo jakkoliv jinak) vypadající lidé, můžou být úplně jiní, než si můžete myslet. Teda aspoň takhle jsem to pochopila já, ale nevím, jestli jsem to dobře pochopila. To je to autorovo špatné zpracovávání konců. Příběh s duchem - ten byl taky celkem dost mrazící. Hlavně, pokud jste si to uvědomili dřív, než hlavní hrdinka příběhu. A ponaučení zní - nebuďte zase až tak příliš nedůvěřiví, ať nedopadnete jako Victoria. No, a poslední z příběhů od dětí - Stezka. Matouše jsem měla ráda a jak ho to začalo pronásledovat, tak jsem se s ním začala taky hrozně bát a říkám vám, že já bych byla vyřízená už z toho šíleně velkého strachu, který by mi dělal (dost špatného) společníka. A úplně poslední příběh a to od samotného strýce Montaguea, jsem hodně prožívala. Ten konec byl tak ... ani to neumím popsat. Prostě hned po dočtení jsem si řekla: ,,Wow. Tak to bylo drsný" a vlastně to svým zbůsobem skončilo strašně otevřeně a napínavě, takže se strašně moc těším na další díly. Edgar mi byl sympatický a soucítila jsem s ním, když těm příběhům někdy, vlastně asi nikdy nevěřil, já bych se jim taky bála věřit a hlavně bych jim radši nechtěla věřit. Strýce Montaguea mi vlastně bylo celkem líto, ale má velmi neobyčejný život. Tahle horová série se mi zatím teda moc líbí a jsem napjatá a natěšená na další díly.

2 07.04.2019

(SPOILER) Tak jsem si po jedné těžké knize chtěla dát nějakou oddechovku a sáhla jsem po téhle knížce od Jacqueline Wilson. Po pár knihách od jiných autorů jsem si zase přečetla něco od ní a bylo to vážně moc fajn. Tahle kniha je vlastně o problémech jedné deváťačky, stejně staré jako já, což mi přišlo super, protože jsem si ji se mnou mohla aspoň porovnat. Tahle kniha má poměrně málo stránek, takže jsem předpokládala, že to bude něco na oddech, prostě, že to nebude moc náročné jako předchozí kniha, kterou jsem četla. Hned jsem se do téhle knížky začetla, stránky mi doslova utíkaly pod rukama a byla to vážně super oddechovka. Číšila z toho úplně taková ta typická wilsonovská atmosféra (kdo nečetl žádnou její knihu, tak je mi líto, že nevíte, co je to za skvělou atmosféru :D) a bavilo mě to. Byly tam i vtipné momenty a vždycky se mi líbily na konci kapitoly (nebo začátku?) takové ty devět nej... něčeho.. to mě bavilo. Nejvíc jsem se viděla asi v devíti nejtrapnějších momentech. Názvy kapitol byly hodně originálně vymyšlené, to bylo taky skvělé. A taky jsem předpokládala, že tam bude i devět kapitol a bylo :). Je to super vymyšlené, že jeden ze symbolů téhle knížky je číslo devět, především protože Sally jde tento rok do devítky. Moc se mi taky líbilo, jak tam byly zmíněny hodněkrát slavné osobnosti.
Hlavní hrdinka Sally řeší občas podobné problémy jako já a někdy mi byla i podobná. Název knihy může trochu svádět k myšlenkám, že tahle kniha bude vlastně o trochu něčem jiném, ale vlastně až úplně na konci knihy můžeme říct, že název odpovídá tomu, co se tam děje. Je to vlastně napsáno před dvaceti lety, myslím, že je to jedna z nejstarších knih od Jacqueline, ale stejně jsem tam moc neviděla žádný rozdíl mezi dnešní a tehdejší dobou. Sally má podobný vkus jako já na známé osobnosti - John Lennon, Freddie Mercury, Kermit.. :). To se mi moc líbilo a mám to tam zaznačené. Samozřejmě tam byly občas i smutné momenty, ale jenom vlastně kvůli tomu, že hlavní hrdinka už v tomhle věku postrádala nějakého kluka a mermomocí nějakého chtěla, protože její kamarádky taky mají a prostě Vysněný Dan a všechno se to tak nešťastně semlelo dohromady, že Sally prostě tak strašně moc touží po nějakém klukovi, což bylo místy otravné, ale nevadilo mi to. Naďa mi připadala v pohodě, ale když se zbláznila do Liama, tak mě štvala. Hlavně tím, jak byla celkem hloupá, ale potom jí to naštěstí došlo. Jinak byla fajn. Magda byla taková celkem dost odvážná, ani jsem ji moc ráda neměla, ale ne že bych ji nějak nenáviděla.. prostě neutrál. Sallyin bratr Dalamánek mě na začátku šval, když byl tak upřednostňovaný, ale jinak byl taky celkem v klidu, ale jeho jméno se mi teda nelíbí :D. Hlavně mě štval Sallyin táta, protože se skoro pořád, hlavně na začátku, věnoval tomu Dalamánkovi a taky se smál jeho urážlivému "vtipu" mířeného na Sally. V tom momentu mi jí bylo fakt líto a jejího otce jsem nechápala. Anna byla hodně milá, na to, že to byla Sallyina macecha. Taky mě hodně udivilo, že tam jsou tak počeštěná ta jména, takže mě fakt zajímá, jaké byly v originále. Dan mi ze začátku připadal jako pohodový kluk. Až mi ho bylo líto, jak ho někdy Sally tak setřela nebo odbyla. Ale potom, jak jí začal psát ty dopisy a jak začal být takový vlezlý a vnucovat se jí a jak vždycky říkal, že spolu chodí, i když to nebyla pravda, pořád říkal: ,,A co mám udělat hrdinského, abych byl borec".. a něco v tom smyslu, tak mi začal pěkně lézt na nervy. Až mi začal připomínat jednoho blbce, který se mně připletl do cesty. Takže by bylo lepší, kdyby byli jenom kamarádi. Ale co se stane na konci knihy?!??! To, co jsem přesně nechtěla. Sice to tam nebylo úplně p ř e s n ě řečeno, ale asi jsme si z toho měli odvodit, že ano. No, tak ale nevadí no. Nic to nemění na tom, že se moc těším na další díly a chci vědět, jak to se Sally bude dál.

4 20.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak jsem si řekla, že si knihy, které budu číst, budu vybírat podle chuti, ale teď jsem na to celkem doplatila. Měla jsem týdenní volno, což pro mě znamenalo větší čtecí plány. Dostala jsem chuť na nějakou knihu od Kate Morton, protože Tajemství letního odpoledne byla úžasná kniha a řadí se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Řekla jsem si, že je sice tlustší, ale když mám to volno... no, ale stejně jsem tuhle knihu četla osm dní a za to volno jsem stihla přečíst jenom tuhle knihu, ale nevadí no... Možná ještě vlastně stihnu přečíst nějakou od mojí nejoblíbenější autorky Jacqueline Wilson, ale přejdeme k věci.
Tuhle knihu jsem četla dlouho, protože má sice skoro 500 stránek, ale ten začátek... Přes polovinu knihy bylo popisování a seznamování s dějem a postavami. To seznamování se souvistlostmi děje a s dějem samotným by mi až tak nevadilo, ale ty rozsáhlé popisy, ty jsem musela číst aspoň dvakrát třikrát abych je pochopila a vlastně ani nebyly moc důležité, tak rozsáhlé. Musím uznat, že na to má autorka velký talent a několik let praxe a oceňuju to, ale vážně to nemuselo být v až tak velké míře, protože mě to potom odrazovalo od čtení a nezačetla jsem se do toho. Další mi vadilo, jak tam byla až moc rozsáhle popisovaná povaha Saffy a Percy. Byla tam taky hodně použita charakteristika příběhem, což taky oceňuju, ale, jak už jsem psala, vážně to nemuselo být tak obsáhlé. Autorka musela v hodinách slohu válet, to věřím (já jsem totiž na tohle zrozený antitalent) a hodně její talent na tohle oceňuju, ale mohlo to fakt být použito v menší míře. Když se v polovině knihy dostáváme k zápletce, začíná to sice mít trochu ty grády, ale pořád mi tam něco chybí, ta moje Kate Morton, která napsala Tajemství letního odpoledne mi tam prostě v mnoha místech scházela. Naopak, co mě bavilo, byl rok 1939 a evakuace Meredith. Tenhle rok mě bavil asi nejvíc. Sice v něm nebylo moc odhalení, ale prostě mě to bavilo, bylo to strašně poutavě napsané. Co musím pochválit byly některé hezké a chytré myšlenky, které jsem si od začátku do konce zaznačovala pomocí lepíků a mám jich tam na mě docela dost, protože jsem si tohle zaznačování pomocí lepíků nikdy moc nedělala a když ano, tak jenom párkrát a v téhle knize jich mám asi sedmnáct, což není moc, ale na mě celkem jo. No, ale teď jsem trochu odbočila. Co jsem na tomhle příběhu měla asi nejradši byly postavy a jejich pestrost. Edie, která vlastně byla jediná, která vyprávěla kapitoly z vlastního pohledu, mi byla hrozně podobná v mnoha ohledech, až na to, že já přece jenom nekomunikuju tak hodně s lidmi, které bezpečně neznám, tak moc jako ona. Romantická knihomolka s malým množstvím přátel, kteří jí ale samozřejmě k životu vystačí, avšak se mi zdálo, že díky její výřečnosti si s ní hodně lidí rozumí a oblíbí si ji, holka věčně s hlavou v oblacích, co neustále sní s otevřenýma očima a příliš nevnímá okolí. Jo, je mi hoodně podobná. Její matka Meredith jí byla taky hodně podobná a oblíbila jsem si ji stejně jako její dceru, ne-li víc. Její sestra Rita mě hodně štvala, no a její rodiče? O nich radši ani nemluvím. V takových momentech si vážně uvědomuju, jaké mám štěstí, že mám rodiče, kteří mi dávají tolik prostoru a možností. Edithin táta mi sice v nějakých částech něčím neimponoval (teď už si nevzpomínám čím), ale jinak mi byl sympatický, hlavně jak se tak zabral do toho pátrání po původu Bahnivce. Saffy mi vždycky připadala o mnohem sympatičtější a ochotnější než Percy. Ale ke konci jsem ji čím dál tím víc přestávala mít ráda. Prostě mi připadalo, že je taková nesvá, že se moc nerozhoduje za sebe a že až moc spoléhá na své dvojče Percy. Že ona vlastně všechno rozhodne a zařídí. Percy mi na začátku připadala hrozně neochotná, zahleděná do sebe a nevědoucí o smyslu života, ale ke konci jsem ji začínala pořád víc a víc chápat, protože si toho strašně hodně prožila. Vlastně ona jediná věděla o tom, co se stalo Thomasu Cavillovi (nepočítaje Thomase samotného) a nějak s tím musela naložit. Juniper na mě působila zvláštním dojmem. Na začátku nás autorka vlastně seznámila s tím, že zešílela a ona na mě stejně působila tak, že byla trošku blázen i před onou osudnou událostí, ze které zešílela. Ale měla jsem ji ráda. Nějakým způsobem mi byla sympatická a taky se mi líbil vztah mezi Meredith a jí. Bylo mi strašně líto toho, co se stalo, je to celé jedno velké blbé nedorozumění a je to fakt pech. Thomase jsem měla strašně moc ráda, jedna z mých nejoblíbenějších postav z téhle knihy a nezapřu, že bych se do něj možná stejně jako Juniper nebo Meredith zamilovala :). Ke konci jsem prostě ještě marně doufala, že prostě NĚCO a dopadne to s ním nějak dobře, i když to byla malá naděje, když Juniper zešílela. Jak se "to" Thomasovi stalo, jeho poslední slova a ten vlastně poslední odstavec věnovaný jeho pohledu - to mi bylo fakt líto, jenom pitomá náhoda. Ten konec (poslední kapitola před epilogem) mě sice dojal, ale netekly mi slzy jako u Tajemství letního odpoledne, to ne. V očích mi ale přece jenom zajiskřilo a bylo to fakt smutné. Epilog byl takový melancholický, ale zároveň i takové doplnění, jak to bylo dál s Edie Burchillovou a Meredith a asi aby ta poslední kapitola před ním nebyl takový zásah a bylo tam ještě něco, co nekončí tak tragicky. Téhle knize nakonec dávam 3,5*/5*, což jsem tady na Databázi zaokrouhlila poctivě na čtyři, ale tahle kniha mě rozhodně neodradila od toho, abych si přečetla zbytek autorčiných knih, navíc tahle je ze všech nejhůř hodnocená, ostatní už mají, myslím, červené hodnocení, takže už se na ně moc těším. Ocenila bych i zfilmování jejích knih a byla by to podle mě pecka, ale u některých jejích knih by to asi úplně nešlo.

3 16.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
No, tak tohle byl zase úžasný příběh. Samozřejmě jsem po prvním dílu nemohla odolat a hned jsem se pustila do druhého. A tenhle díl byl opět skvělý. J. K. Rowlingová ten svět úplně skvostně vymyslela a vůbec nechápu, jak to dokázala. Atmosféra, která v knize panovala, byla taky opět úžasně strašidelná. Z filmu jsem si sice pamatovala nějaké spoilerové útržky, ale i tak jsem si to hodně užila. Mimochodem, po prvním dílu jsem si hned udělala testy na to, jaká jsem kolej a vyšel mi Nebelvír, takže už mám objednanou i nebelvírskou šálu❤ :D Jo, tuhle sérii začínám fakt milovat čím dal, tím víc. Už se taky moc těším, až se podívám na stejnojmenný film a právě teď, když to píšu, ho stahuju :D.
Stejně jako v předchozím dílu jde poznat, jak je každičká věta propracovaná. Nové postavy byly taky super, ale některé taky samozřejmě ne, právě naopak. Příběh měl opět spád, napětí a nic tomu nechybělo. V některých částech jsem musela odtrhnout oči od té knihy, uvědomit si, co se to tam právě stalo?! A až potom zase znovu začít číst. Je to vyprávěno z pohledu nějakého vypravěče, ale vůbec mi to tak nepřipadalo. Vždycky jsem se do těch postav, o kterých tam bylo vyprávěno, uměla vcítit, tak jako kdyby to vyprávěla z ich-formy. Vždycky jsem si říkala, že knihy vyprávěné z er-formy jsou pro mě špatné, ale tohle mé "motto" je už pro mě dáávno pase, protože jsem zjistila, že tohle na kvalitě knihy nic nezmění. No, a ty postavy.. ty byly taky zase úžasné. Harry byl odvážný, rozhodný, statečný, chytrý, hodný a v každé situaci si uměl poradit. Ale jedna (možná i nějaké další scény, ale tahle nejvíc) scéna mě s ním hodně zaskočila a naštvala. Jak jeli s Weasleyovýma koupit ty učebnice a Harry se před nima cítil tak trapně, že má o mnohem víc peněz, než oni, tak proč jim nepřispěl? Tohle jsem fakt nepochopila.. Ale jinak jsem ho měla jako vcelku ráda. Ron je sympaťák, sice je někdy trouba, ale mám ho ráda. A Hermiona je taky super. Je sice až přespříliš chytrá, ale když ji to baví :D... a navíc se chová jako fajn kamarádka. Bylo mi jí líto, když na ni taky padl ten útok, ale zase jsem věděla, že ji dokážou zachránit mandragorou, takže jsem o ni neměla až takový strach. Dursleyovi byly (nečekaně) pořád stejní a zase se chovali hnusně. Za to, Dobby, který se tam objevil už na začátku, potom uprostřed a nakonec až na konci, byl skvělý a roztomilý a bylo mi ho strašně líto. Ty jeho tresty byly fakt hrozné. A na závěrečnou scénu s ponožkou jsem se hodně těšila :). A taky jsem tušila, že skřítkovým vlastníkem by mohl být Malfoy, ale byla to jenom jedna z mých mnoha teorií. O Voldemortovi radši ani nemluvím. VELKÝ SPOILER - Napadlo mě, že by to mohl být Tom Raddle, ale stejně mě to zaskočilo, když jsem si to v knize přečetla. Protože se choval k Harrymu celkem hezky a ty jeho "vzpomínky" vypadaly strašně přesvědčivě... Každopádně ho Harry zase porazil a jsem za to samozřejmě fakt ráda. Brumbála mi bylo líto, když ho odvolali (respektive jenom Lucius Malfoy ho odvolal), ale předpokládala a doufala jsem, že se vrátí zpátky na své místo. Draco Malfoy a stejně tak jeho otec mi strašně lezli na nervy, ale když se Harry s Ronem proměnili v Crabbea a Goyla, tak mi připadal takový trochu hloupější, protože mluvil vlastně se svými "kamarády", nebo spíš poskoky.. a mluvil s nimi samorřejmě úplně jinak, než s Harrym a Ronem. No, a Lockhart mě fakt neskutečně štval. Od začátku do konce jsem mu nevěřila ani slovo a dobře mu tak, jak dopadl. Už v Krucáncích a Kaňourech mě dost dobře dokázal přesvědčit o své povaze. Hagrida mi bylo taky líto, když ho Kornelius Popletal odvedl do Azkabanu, ale tušila a doufala jsem, že se prokáže jeho nevina a vrátí se. Nebudu zapírat to, že jsem těm Raddleovým "vzpomínkám" taky věřila a obviňovala Hagrida. Ginny byla fajn a konec, ve kterém hrála velkou roli, mě zaskočil. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo takhle dopadnout. Snapea jsem taky nepřestala zbožňovat :). Ufňukaná Uršula je prostě Ufňukaná Uršula a nevím jak bych jí měla popsat. Každopádně z jedné strany mi jí bylo líto, z jedné strany mě štvala a z jedné strany se mi z ní chtělo smát. Filche asi nikdo nemá v oblibě, ale jeho paní Norrisové mi bylo líto a v tu chvíli jsem si vážně myslela, že je mrtvá. Colin Creevey byl celkem otravný, ale zase mi ho někdy bylo líto, když ho Harry jen tak odbyl a odpálkoval. Skoro bezhlavého Nicka mi bylo líto snad pořád, v každé části příběhu. Navíc ani nevím, jak to s ním bylo, jestli ho zachránili nebo ne. Ernie Macmillan - z toho mi fakt bylo blbě, jak Harryho neustále obviňoval a stál si za svým, ale naštěstní se mu potom omluvil. No, jak vidíte postav je tam spoustu, ale dobře se mi v nich orientuje.
Moc se těším na třetí díl a všechny další díly, na film, na který se asi dneska večer budu dívat a jak už jsem říkala, tohle je geniální. A ta znělka mi zní v hlavě, i když jsem se na ten film ještě ani nepodívala.

5 09.03.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak konečně jsem přečetla toho milovaného a velice oceňovaného Harryho. Jak jsem byla malá, tak jsem se vždycky chtěla dívat na filmy, když běžely v televizi, ale myslím, že nikdy jsem u toho nevydržela a usnula jsem u toho. Ale vím, že se mi strašně líbila ta atmosféra toho filmu. Jak jsem začala víc číst, tak jsem si samozřejmě chtěla přečíst knížku, poněvadž (tohohle slova mám plnou hlavu, jelikož se v Harrym objevovalo často :)) jsem byla zvědavá na tenhle literární skvost. Tak jsem se co nejvíce vyhýbala filmům a diskuzím o Harrym, aby mi náhodou nikdo nic "nevyspoileroval", i když už jsem bohužel na pár spoilerů narazila.
Jak asi tušíte, moje očekávání byla veliká. A taky oprávněně. Tenhle příběh se mi fakt moc líbil. Nebylo to sice úplné největší BOOM, co jsem kdy četla, ale myslím, že až se podívám na film a budu číst další díly, tak to velké boom bude, protože se mi to zase skvěle připomene a navíc to bude další a ne první setkání s tímhle příběhem a líp se mi to promítne. Tahle kniha byla na mém "to be read" listu přednější i kvůli čtenářské výzvě. Tak jsem do toho teda konečně šla. A musím teda říct, že mě to zaujalo. Ty postavy jsou úžasné a co teprve ten svět a prostředí! A o té nádherně nově ilustrované obálce ani nemluvím.
Už od začátku šlo poznat, jak je všechno propracované. A postavy byly propracované a perfektně zvládnuté snad nejvíc. Příběh byl vyprávěn z pohledu vypravěče a i přes to jsem se do Harryho uměla úžasně vcítit. U napínavých scén mi taky párkrát přeběhl mráz po zádech. Harryho jsem chudáka od začátku litovala. Byl moc hodný, chytrý, laskavý a hodně odvážný a statečný. Bylo mi ho strašně líto, protože musel bydlet u Dursleyových a navíc mu umřeli rodiče. Dursleyovi se k němu chovali fakt hnusně. Nechápu proč... Dudley byl tak neskutečně rozmazlený, že bych s ním nevydržela ani minutu. Vypadalo to, jako by svoje rodiče vůbec neměl rád a nechápu, že oni ho tak žrali a být Harrym už by mi ruply nervy. Jak se tam poprvé objevil Brumbál, hned jsem poznala jeho charisma. Je fakt úžasný. Takového člověka bych ve svém životě chtěla mít nebo aspoň potkat. Aspoň jsem se s jeho moudrama potkala v téhle knížce. Profesorka McGonagallová byla sice hodně přísná, ale taky ji kousek mého srdce patří. No, a Hagrid... to je takové ťululum, ale mám ho taky moc ráda. Za to nesnáším Malfoye. Kdybych s ním musela být v jedné místnosti, asi bych to nevydržela. A jeho "poskoky" Crabba a Goyla jsem taky neměla vůbec ráda. Harryho kamarádi mi hodně přirostli k srdci. Ron je prostě taky takové trdlo, ale míň, než Hagrid, ale prostě je skvělý. A Hermiona totéž. Bylo mi jí ve scéně "Wirgardium Leviosa" fakt líto. No, a nevím proč, ale vážně jsem si hodně oblíbila Snapea. Mám ho prostě ráda a nevím proč. No, a Quirella a Voldemorta jsem samozřejmě nenáviděla, jak jinak.
Jak už jsem se zmínila, ten svět a prostředí miluju. Bradavice, ty jsou tak božsky kouzelné a strašidelné a prostředí, i venku... Nástupiště Devět a tři čtvrtě, všechny ty názvy a kouzla, prostě autorka to všechno tak úžasně vymyslela...
Už se moc těším na další díly a strašně se taky těším, až se podívám na film (zatím teda samozřejmě jenom na tenhle, první díl). Jsem hrozně moc zvědavá, jak tenhle příběh bude pokračovat a do čtenářské výzvy si druhý díl pravděpodobně přidám do témata - kniha o vašem oblíbeném místě. Moc doporučuju a myslím si, že další díly budou ještě lepší!

7 28.02.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle kniha byla zase jedna z těch od Jacqueline Wilson, na které jen tak nezapomenu. Když sáhnu po téhle mojí nejoblíbenějsí autorce, nikdy mě nezklame. Někdy jsou její knížky taková oddechovka a jiné jsou zase skvělé: smutné, veselé... všechny emoce zároveň a jsou nezapomenutelné, ale obě varianty si ode mě vždycky zatím zasloužily plný počet hvězdiček. Občas si musíte počkat na ten rozjezd, ale mně to moc nevadí. Zbylá půlka knihy to vždycky vynahradí a stejně mě ta předchozí půlka taky baví, protože je to o těch postavách, které mám vždycky moc ráda.
U téhle knihy jsem si ale říkala, že mi Katy moc není sympatická. Byla hodněkrát protivná na Elsie a Izzie, i když mě taky štvaly, ale i tak mi její povaha na začátku moc nesedla. Připadalo mi, že je trochu sebestředná a že trochu na ostatní žárlí. Jenže potom, jak se jí stal ten úraz, jsem s ní začala soucítit a zamilovala jsem si ji. Bylo mi jí fakt líto. Jak byla v nemocnici a měla ty hrozné nálady, tak mi jí vážně bylo líto a soucítila jsem s ní. Začala se chovat úplně dospěleji a čím dál tím víc se mi začínala podobat. Tohle si vůbec nezasloužila. Dělala sice občas blbosti a nebyla úplný svatoušek, ale od té doby, co se jí to stalo, se hodně změnila. A ještě k tomu jí umřela máma... fakt neměla štěstí. Uvědomila si, podle mě, co je v životě asi důležité. Taky má hodně ráda lidi. Ne jako obecně, ale vždycky je tak rozlišuje a taky má na ně podobný vkus a přístup jako já, až na to, že já nejsem tak výřečná :). Moc se mi líbilo, jak si to s někým vždycky vyřídila anebo řekla, co si o něm myslí přímo do očí... naopak taky někdy musela lhát a to taky uměla dobře. Izzie a její táta mi občas připadali dost takoví puritánští. Hodně věcí jim nedovolili a obecně byli takoví přesní. Phil byl hrozně roztomilý, Dorry a Jonnie taky. Elsie mě na začátku štvala, ale pak byla moc milá. No a Clover... ta byla fakt super. Někdy mě sice mátlo, že i hlavní hrdinka z Čtyřlístku pro štěstí se jmenovala Clover, ale moc mi to nevadilo. Nejen, že byla milá, ale s každým vycházela. Cecy mi na začátku připadala hodná, ale potom jsem ji už moc neměla ráda. Zato Helen, ta byla skvělá. Jak se tam objevila poprvé, tak jsem si říkala, že je taková divná, ale potom mi přišla strašně hodná, hlavně když zvlášť za Katy přijela. Ředitelka mě neskutečně štvala, pan učitel Myers byl super a slečna Lambertová ještě víc. Dokonce jsem si i zapsala některé knížky, které "doporučovala".
Čekala jsem nějaký až moc přitažený konec (asi, že se Katy postaví a zase začne chodit nebo něco takového), ale byl o mnohem lepší a dojímavější. Strašně moc bych kvůli tomu konci ocenila další díl, ale zase nevím, jestli by tam bylo o čem psát. No nic, jdu vstřebat tuhle úžasnou knihu a těším se na další od mojí nejoblíbenější spisovatelky Jacqueline Wilson.

4 24.02.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
,,Jenže člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší. Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk." -Jacob Portman
Tak tohle bylo ještě lepší, krásnější a podivnější než první díl❤ Tahle série je něco tak krásného a podivného zároveň... Ta kombinace těch dvou věcí je úžasná. A po grafické stránce je tahle série taky překrásná. Z té krásné obálky od třetího dílu se mi chce brečet, jak je nádherná. Nebýt školy, přečetla bych to jedním dechem.
Ty postavy... miluju je! A to jejich pouto přátelství... Samozřejmě kromě stvůr a netvorů, že jo... Ale prostě... všichni jsou tak jedineční. A z nových postav jsem taky nadšená. Obdivuju autora Ransoma Riggse jakou má představivost na to, aby napsal takový příběh. Od začátku až do konce tam byla akce, pořád se tam něco dělo a ani napětí moc nechybělo. Strašně moc jsem všechny děti obdivovala, jak všechno zvládaly samy. Jejich schopnosti se tak skvěle vzájemně doplňují... Moc jsem nepochopila, jaký měl autor důvod k tomu, že Claire bude nemocná a Fiona s ní zůstane na ostrově. No, třeba se to dozvím v dalším díle. Tolik překvapení jsem v tomto díle vážně nečekala, ty všechny zvraty... Jacob je jako vždycky super vypravěč, i když mi někdy trochu přijde jako takové trdlo, ale jinak je fajn :). Vůbec netuším, co by mohlo být v dalším díle a to ještě k tomu má vyjít i čtvrtý! Taky mě strašně moc uchvátil ten celý svět, ten skvěle vymyšlený systém podivných a zvěřinec byl taky skvělý! Addisona jsem chvíli podezřívala, jestli není stvůra, když má ty sluneční brýle, ale potom jsem naštěstí poznala, že není a zamilovala jsem si ho. A emurafy byly taky moc milé! Taky se mi líbilo postupné odhalování, jak mi vždycky pomalu začínalo všechno zapadat do sebe. A fotografie byly taky opět super.
Teď k postavám. Všichni podivní se v tomhle díle, podle mě, ukázali o mnohem víc a o hodně víc jsem je poznala. Předtím jsem o jejich povahách nevěděla skoro vůbec nic, jenom o jejich schopnostech. Jacob mi jako hlavní postava a vypravěč vyhovuje. Emma mě svou rozhodností vždycky dostala a taky ji mám celkem ráda. A její jméno se mi moc líbí :). Bronwyn jsem v tomhle díle o mnohem víc poznala a byla moc milá, hodná a citlivá, i když přes její schopnost byste to do ní neřekli. Millardovi vědomosti mě v tomhle díle hodně překvapily... hodně díky nim všem pomohl. Oliva je taky moc milá a roztomilá, stejně jako Claire, ale tu jsem bohužel neměla moc šanci poznat, ani Fionu. Ale buď jsem to zapomněla nebo to v prvním díle nebylo, ale nevěděla jsem, že spolu s Hughem chodí. Hugh mě překvapil, když všechny tak odvážně zachránil před stvůrami.. Už jsem si vážně myslela, že jsou ve slepé uličce. Ale bylo mi samozřejmě líto jeho včel. Horácovým viděním jsem občas (skoro vůbec) moc nevěřila, ale jinak byl fajn. Enochovy poznámky byly hodněkrát netaktní, ale když je to ten realista :). No, a samozřejmě jsem naletěla na to, že slečna Peregrinová je ten pták, ale vlastně v tomhle díle ani nebyla, ale mám ji ráda. Slečny Wrenové a vlastně všech mi bylo na konci strašně líto. Ten konec jsem vůbec nečekala. A chudák Anthea... myslela jsem, že se k nim přidá a Caul ji zabil :(. Slepí bratří - Joel-a-Peter byli strašně roztomilí a Melina byla tak nedůvěřivá, až mě to štvalo, ale měla k tomu důvod. Jsem fakt strašně moc zvědavá, co se stane dál a taky se moc těším na Povídky podivných.

8 09.02.2019

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Miluju Jacqueline Wilsonovou a obzvlášť sérii o Hetty Featherové, takže jsem si tuhle knížku samozřejmě nemohla nechat ujít.
Tahle knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Jsem zároveň smutná, že viktoriánská doba byla tak krutá, ale zároveň jsem i šťastná, protože tohle byla prostě úžasná kniha. Už od začátku tahle kniha začíná vyprávět o krutém životě Clover. Bylo mi jí moc líto, hlavně jak na začátku byla tak hrozně drasticky zbitá od její nevlastní matky Mildred. Clover byla moje nejoblíbenější postava, stejně tak i Megs a slečna Smithová. Taky jsem si moc oblíbila pana Riverse, pana Panenku a celkem i Thelmu. Zkrátka, bylo tam celkem dost postav, které se dalo si oblíbit. Clover byla strašně hodná a byla trestaná za (podle mě) úplné blbosti. To kdybych já měla být trestaná stejně jako ona (ve stejné době stejnou osobou jako je Mildred), tak bych byla asi úplně vyřízená. Vím, že srovnávám celkem nesrovnatelné, ale bylo to hrozné, jak s ní zacházeli. Teď ani nevím, jestli jsem si ji oblíbila stejně jako Hetty, ale Hetty mám asi přece jenom ráda víc, protože toho o ní i víc vím. Náhodou by bylo super, kdyby i o Clover byla celá série. Ten konec byl přece jenom trochu otevřený :). Potom mi bylo strašně moc líto Megs. Ani jsem si před tím moc neuvědomovala, jak moc pro Clover znamená a najednou... Bylo mi jí prostě strašně líto. Ještě víc, když Clover popisovala, že byla jediná, kdo ji z jejich rodiny opravdu miloval. A ještě k tomu se to všechno stalo úplně blbou náhodou. Mildred jsem nenáviděla. Byly chvilky, co jsem si říkala, že přece nemůže být tak ukrutně hrozná, ale byla, fakt byla. Kdyby si ji, podle mě, otec od Clover nevzal, tak by byl úplně jiný. Určitě se Clover nedivím, že utekla. Měla k tomu velký důvod. Thelma byla moc milá a taky vtipná. Nechápu, proč na ni slečna Ainsleyová hned tak vyjela. Úplně jsem slečnu Ainsleyovou nemusela, ale že bych ji přímo nesnášela, to ne. Myslela to, podle mě, určitě dobře. Slečna Smithová byla jako vždycky prostě skvělá a pan Rivers, kterého znám z knihy Vánoční překvapení byl taky moc milý. Když přišel za nejhodnějším panem Panenkou, hned jsem si na něj vzpomněla. Pan Panenka byl strašně moc ochotný a hodný a v hodně momentech jsem ho litovala. Jak Sissy mluvila o Hetty a ještě o její sestře Lil, tak jsem si úplně vzpomněla na moment v knize Vzdušné zámky, kterou jsem vlastně četla přesně před rokem, když nad tím tak přemýšlím. Ta aférka s Mildred na konci byla zároveň vtipná, ale i celkem smutná. Na malý moment jsem si říkala, že jí je přece jenom po Megs a Clover smutno, ale pak se prokecla a bylo mi to divadýlko hned jasné. Myslím, že to nakonec Clover a pan Rivers vymysleli nejlíp, jak mohli. Ještě jsem zapomněla na posezení s Hetty a slečnou Smithovou. To bylo skvělé a krásně jsem si zavzpomínala na moje milované příběhy o Hetty. Už se strašně těším, až vyjde nová knížka od Jacqueline Wilson o Rose Riversové. Ze tří skvělých důvodů. První - protože je od Jacqueline Wilson. Druhý - je z viktoriánské doby. A třetí - uvidím, jak to bude pokračovat s úžasnou Clover! Takže už se fakt moc těším a tohle byla opět perfektní knížka. A ta poznámka na konci byla moc smutná, ale jsem ráda, že v té době existovali i hodní lidé, co uměli pomoct. Je skvělé, že dnes už je na to zákon, ale smutné, že se to v nějakých rodinách pořád děje.

2 02.02.2019

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
No, tak asi začnu tím, že nechápu, jak jsem tuhle knížku mohla číst tak strašně dlouho. Nějak jsem se v tom zasekla, navíc potom byl Silvestr a jiné akce, takže jsem neměla tak moc času, ale i tak to nechápu. No, ale teď už víc k "dojmům". Tahle knížka mě celkově zaujala. Nedá se ale říct, že by to byla moje oblíbená série knih, ale je to takové milé a hezké počtení. Ale zas to není na to, abych tomu dala průměrný počet hvězdiček, to by mi zas bylo líto. Tentokrát musím moc pochválit "citáty" nebo takové dobré myšlenky, které autorka do tohoto příběhu zakomponovala, to se mi moc líbilo. A taky mi celkem pomohly v mojem trošku blbém období :)... Např.: ,,Přestaň být tak sebestředná. Kdyby tě slyšeli hladem umírající slepci, bylo by jim z tebe špatně". Nebo: ,,Žiješ jen jednou! Tak nemrhej zbytečně časem a nechovej se jako husa." A poslední ukázka: ,,Nikdo si přece nevybere, jestli chce být duševně zaostalý nebo ne. Prostě to tak je. Nemělo by se to používat jako urážka." Tak tohle pro mě byly velké plusy v téhle knize a myslím, že nám tím autorka asi chtěla něco naznačit. Jinak, co se týče děje, tak v těchhle knížkách z téhle série nikdy nebyla moc cílová zápletka, protože to je přece jenom psáno jako deník... Ale dokázala jsem se do toho příběhu ponořit, to jo a chtěla jsem vědět, jak to s tou Viki, Larsem, Danou a Matou bude dál. Když už jsem teda přešla k těm postavám, tak něco o nich. Viki mi jako vypravěčka a hlavní postava moc vyhovovala. Je rozumná, ochotná, vtipná holka a myslím, že bychom si spolu rozuměly. Její kamarádky Dana a Mata mi taky byly sympatické, ale Dana mi někdy připadala taková trochu dětštější, ale to je prostě Dana. A Lars se občas choval tak divně a celkově mi vadí, že to, podle mě, stejně do budoucna nevydrží. Ale tak to je asi Vikiina věc :). Tomíka mám ale asi ze všech postav nejradši! Takového bráchu bych chtěla mít :)
Trochu jsem se divila, že s tou Danou chtěly jet na takový tábor, já bych třeba na želví tábor nešla. Ale potom si to tam užily i s Matou. Trochu mě ale udivilo, že si tam potom Mata i Dana našly obě kluka. Taky mě dost udilvilo, že jak Viki volala Larsovi a chtěla mu "něco" říct, tak jí až po celkem dlouhé době došlo, že to mohlo vyznít jako kdyby se s ním chtěla rozejít. Potom na mě bylo moc rychlé, jak za ní ten Lars přišel a taky to trochu bylo klišé, ale i tak to bylo hezké. No, a poslední věc, které jsem se celkem divila, byla, že Alfonso tam byl celkem důležitý, ale potom, jak tam přišel Lars, tak už tam o něm nebylo ani slovo.
Konec byl takový trošku nedodělaný, jakože bych ještě chtěla vědět, jak se Viki povede na střední, ale zároveň jsem ráda, že už jsem tuhle sérii dočetla, protože nevím, jestli by mě to potom ještě bavilo a ani nevím, o čem by další díly měly být. Ale někde v mém srdci tahle série a hlavně postavy z ní určitě jsou a mám tuhle sérii ráda.

2 24.01.2019

Nebýt menší "hádky" mezi jedním zákazníkem a mou babičkou, tak bych ani nevěděla, že ta báseň existuje :).
No, ale konečně už teda vím, kdo je ta Maryčka Magdonova, o které mi vždycky říkali. Ta socha na hřbitově - kdo to vlastně je? (říkala jsem si, jak jsem byla malá). A teď už to konečně vím. Ta smutná, depresivní báseň, odtud je teda Maryčka. Smyšlená postava. Pro mě ale důležitá. Moje nejoblíbenější báseň ze Slezských písní. Téhle básni se asi žádná jiná nevyrovná. Petr Bezruč byl bojovník! Patří mu čest. A ty všechny svíčky, svíčičky a květiny mívá na hrobě oprávněně.

9 29.12.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Pro mě tahle knížka byla úplně úžasná. Protože já zbožňuju knížky o Hetty Featherové. Je to moje nejoblíbenější série ze všech knížek, které jsem doteď přečetla. Tenhle příběh jsem "hltala" od začátku až do konce. Hetty má neuvěřitelný charakter a už v takovém mladém věku si dokázala uvědomit, že to, jak s nimi zacházejí není vůbec lidské oproti téhle době, ve které si žijeme, dá se říct, všichni luxusně oproti 19. století. Ostatní nalezenci to, podle mě, brali jako samozřejmost, že je bijí kvůli každé prkotině. Ale Hetty si uvědomovala, že to tak není správné.
Hetty úplně zbožňuju a Jacqueline Wilson taky, takže jsem si tuhle knížku nemohla nechat ujít. Byla to úžasná knížka. Ač se může zdát jako obyčejná vánoční oddechovka, tak má v sobě hloubku. Protože tady jde úplně poznat, že Vánoce vážně nejsou o dárcích, ale o tom jak a s kým je prožijete. Hetty vypráví, jak jí je líto, že nemůže být se svou maminkou a to vás vážně chytá za srdce. V téhle době si vůbec neuvědomujeme, že nám rodiče můžou tak neuvěřitelně chybět, protože bereme jako samozřejmost, že je máme. Ale kdybyste tuhle knížku dali dítěti z dětského domova, tak by se v tomto příběhu vidělo a tahle kniha a ostatní o Hetty by byly jedny z jeho oblíbených věcí v jeho životě (podle mě), ale jenom u některých dětí, protože někteří by si to třeba neuvědomovali.
Moje oblíbená postava byla samozřejmě Hetty, ale moje další oblíbená postava byla slečna Smithová. Ta vlastně dala Hetty to celé Vánoční překvapení, takže jí patří ten velký dík. Potom byla moje oblíbená postava Clover, Rose a Beth. Beth ne až tak moc jako Clover a Rose, ale taky byla miloučká a litovala jsem jí, že má tu poruchu. Clover je moc hodná holka a, stejně jako Hetty, je jí škoda na služku. Už se moc těším, až si přečtu tu knížku o ní - Čtyřlístek pro štěstí. A to stejné u Rose. Rose byla skvělá postava a taky všechno pochopila už předčasně, ne jako její lakomá matka nebo chůvy, které to nepochopily ani po 40-50 letech svého života. A její táta byl taky fajn. A taky se moc těším na knížku o ní, která má vyjít v příštím roce.
Bottomlyová - o té i nerada mluvím (píšu), protože nenávidím její chování a nechápu, jak s tím může žít.
A ta vánoční příloha byla skvělá. Ty baňky určitě využiju a ty návody taky.
Prostě všechny knížky o Hetty, z 19. století od Jacqueline Wilsonové pro mě byly velkým čtenářským zážitkem a nedám na ně dopustit. Myslím si, že si je určitě ještě několikrát přečtu, protože jsou neskutečně krásné. Myslím, že i Čtyřlístek pro štěstí, Sladké časy a kniha o Rose Riversové budou stejně skvělé jako série o Hetty, i když, ta nasadila laťku hodně vysoko.

6 27.12.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Na téhle knížce se mi moc líbilo téma a i celkové zpracování toho příběhu. Teď, když to píšu (a jsou Vánoce), tak mi došlo, že je to podobný název jako film Sám doma :D. Ale to je jenom tak na okraj.
Jacqueline Wilsonová zase nezklamala. Na jejích knížkách se mi vždycky líbí to téma a vždycky, když od ní něco čtu, tak si uvědomím, jaké mám vlastně štěstí.
Vůbec nechápu, proč si jejich mamka první neověřila, jestli ten Mikey za nima vůbec přijede. Vlastně chápu - protože je špatná máma. Ale myslím si, že to neudělala úmyslně, prostě si asi myslí, že se všechno vyřeší za ni. Každopádně jsem ji to dávala za chybu nějak z 95%.
Ze začátku to byla normální rodinka, co sedí u televize. Ale potom vyjde na povrch nezodpovědnost jejich matky, že přijde až druhý den ráno. No, a potom už to s ní jde jenom z kopce. Samozřejmě věřím tomu, že je měla moc ráda, ale chovala se strašně lehkomyslně, jako kdyby se všechno mělo vyřešit samo, za ni.
A teď k jiným postavám. K mým nejoblíbenějším postavám v tomhle příběhu - k dětem. Lily byla hodně statečná, odvážná, nebojácná, soběstačná a dokázala, že už v jedenácti letech je schopná se postarat o svoje tři mladší (dva zlobivější :D) sourozence. Myslím si, že já bych to v jedenácti letech hodně nezvládala. Jediné, co mi od ní přišlo celkem hloupé, bylo to, jak je vzala do toho parku. Ale, zase obstarala jídlo a hodně potřebných věcí, takže je fakt šikovná. Já být jí, tak bych asi už v tu první chvíli, s tím Mikeyim, bych to nezvládla a nakonec bych mu zavolala zpátky a řekla bych mu, že si máma nedělala srandu, ale že to je realita. Jsem totiž spíš bojácný typ, něco jako Bliss, ke které jsem teď i chtěla přejít. Bliss je neskutečně milá holka, takovou sestru bych chtěla. Je ve všem opatrná (někdy skoro až moc), ale je tak strašně roztomilá, nelže, je fakt moc hodná, nevím, kde to pobrala, protože od svých rodičů asi moc ne. Baxter - toho jde snadno posoudit na první pohled, ale zase ne dobře. Na první pohled je to takový ten divoký, zlobivý kluk, ale uvnitř má velké srdce a určitě má svoji rodinu moc rád. To se např. ukáže, když se Bliss stane ta nehoda. No, a Pixie - ta byla samozřejmě taky moc roztomilá, akorát mě udivilo, že na svůj věk uměla tak dobře artikulovat (anebo tam Jacqueline jenom nechtěla psát šišlavé věty, protože, co si budem, vypadalo by to asi divně :D). Strašně mě ale štval ten učitel Abott. Z Lilyina vyprávění se mi zdál fajn, ale jak se tam objevil u nich doma, tak se mi hned zdál strašně vlezlý a takový usedlý. Ale třešnička na dortu byla na konci ta scéna v té škole: ,,Rád bych tě teď objal, ale je to zakázaný." Ta věta mě strašně rozčílila. Přece vztah člověka k člověku neovlivní nějaké údajné "zákazy objímat" a hlavně se mi celý zdál takový strašně neprofesionální. Leze jim do bytu, ale obejmout ji nemůže. Ok no. Ale to samozřejmě není žádná chyba autorky, jenom kritizuju chování postavy.
Jinak, ke konci mi samozřejmě bylo moc líto Bliss, ale ještě víc Lily. Protože se celou dobu tak strašně snažila, aby její sourozenci byli šťastní a dopadla z nich na nejhorším místě - v děcáku. No, ale věřím v to, že se ta jejich máma k nim teda vrátí (nebo už vrátila) a budou všichni šťastní a že je tam nikdy už nenechá samotné. Sice ten konec byl takový, ne nedodělaný, ale takový, že jste si ho mohli domyslet. Já teda doufám, že se k nim maminka vrátí a všichni budou šťastní. A taky bych chtěla vědět Mikeyho reakci :D.
No, ale každopádně, Lily, Bliss, Baxter a Pixie jsou v mém srdci a už tam zůstanou.

3 26.12.2018