Dámaskloboukem komentáře u knih

Ó, jak hluboko jsem klesla, když jsem se pustila do takového cajdáku s oficiálním štítkem historická romance.
Nicméně musím priznat, ze se mi příběh Lottie a Ethana líbil, především svou jednoduchostí a stoprocentní jistotou dobrého vyústění.
Ke konci jsem si říkala, ze tohle je přesně čtení zacílené na rozvášněné důchodkyně.
Ale co, i něco takového občas přijde vhod.

13 07.06.2023

Tohle se fakt nedá! Autorka se rozejde po dlouhodobém vztahu se svým Medvídkem, poté, co se zahledí do jiného. S tím to nedopadne, tak zkouší navázat jiný vztah. Hledání začíná vždy sexem, většinou v opilosti, aniž by znala jméno dotyčného. S jedním dokonce otěhotní a barvitě líčí potrat.
Většina popisu je dost naturalistických, takže čtenář je podrobně informován kdy, co a odkud autorce vyteklo.
Jednu hvězdičku dávám za popis akce s typkem z fronty na taxi v opilosti. To jsem se zasmala. Nasleduje podobnych opileckych scén několik, takže opakovaný vtip přestává byt vtipem.
Zlatým hřebem je autorčina sebedůvěra, která ji na základě prožitého, pasuje do role vztahové poradkyně.
Takže radí - všemi směry.
Největší bomba - kniha se stala ve Finsku bestsellerem!
Za mě - na vztah takhle ne, na knihu už vůbec ne a Finové - trosku vás lituji.

13 10.05.2023

Tak na tohle jsem moc mladá nebo příliš stará. Nevím.
Příběh je rozhodne čtivě napsán a děj pádí kupředu jak dostihový kůň - jedna hvězda
Krásné propleteni několika životních osudu a časových linek - druhá hvězda
Hromada ohraných klišé a postavy, z nichž téměř každá se vymyká obyčejnému lidskému standardu, pro mě knihu posunuly na úroveň pouťové cetky.

13 25.04.2023

S veeelkym sebezapřením jsem to nakonec dočetla.
Podle obálky a názvu to vypadá na seberozvojovou knihu. Omyl.
Ve skutečnosti je to prvotní spisovatelský počin mladé autorky a je to poznat.
Spousta opisného balastu, který nikam neposouvá už tak fádní děj.
Postavy dost plytké. Divná máti hlavní hrdinky kdykoli vstoupí na scénu, vždy stáhne rty do úzké linky.
Je to hodně americké. Se vším všudy. Jiné problémy, odlišné životní preference, nezvykle prostředí americké střední školy.

13 19.04.2023

Databaze díky! Jinak by se mi tato zajímavá kniha určitě nedostala do seznamu knížek k přečtení.
Pokud by se mi náhodou dostala do ruky, tak bych ji asi odložila, protože podle názvu a obálky bych si myslela, ze se jedna o detektivní pokus z našich luhů a hájů.
Myslím si, ze název je dost zavádějící a nevystihuje celou podstatu příběhu.
Dej líčí osudy 38-leté Laury, které se život trosku vymyká z jejích představ. Je přesně ten typ hrdinky, o které nevíte, zda ji máte zatratit nebo litovat.
Postupně si trosku přestaví žebříček životních hodnot, takže ten dobrý konec si právem zaslouží.
Moc jsem jí ho přála. V dobré konce já proste věřím, v životě i v knihách.
Z titulu mám hodně příjemný pocit, priznivkynim tohoto druhu literatury lze určitě doporučit. Jako bonus - povedena kniha od naší autorky. Budu čekat, zda napíše ještě něco dalšího.

13 02.03.2023

Nebylo to špatné, ale ostatní knihy autorky se mi líbily více. Ten pohádkový závěr není sice ze života, ale celkový dojem mi trosku vylepšil.

13 28.02.2023

Potřebovala jsem přetrpět několika hodinový let a zvolila jsem tento titul. Nebyla to úplně šťastná volba.
Nepodařilo se mi to přečíst na jeden zátah. Musela jsem si udělat přestávku, zkouknout The Devil Wears Prada a pak se zase ke čtení vrátit.
Ono to totiž nemá žádný děj. Občas má někdo svatbu, otěhotní, porodí nebo hlavní hrdinku Tori potká zajímavá pracovní příležitost.
Tori je sebestredná úspěšná autorka seberozvojove knihy. V době kdy ji psala, popisovala svůj život tak, jak to cítila.
Postupně ale začíná svůj zivot prezentovat, především na sociálních sítích, tak, aby to okolí ocenilo. Tím se začíná vzdalovat realita od života, který by Tori chtěla ve skutečnosti mít a to ji trápí. Její hlavní radostí je počet laiků, které dostane za své příspěvky.
Síla tohoto příběhu je v autentickem líčení pocitu hlavní hrdinky, ať už je sdílíte nebo ne. Já spíš ne.
V závěru jsem se dočetla, ze chyba byla na straně narcise Toma. ??!?

13 24.02.2023

Tahle autorka mě baví.
Ještě jsem od ní nečetla nic špatného. A to jsem si myslela, ze mě příběh o nějaké tlusťošce nemůže zaujmout.
Knížka je správně střelená, postavy hodně lidsky podané a to podle pravidla kdo má nadváhu je fajn, ti hubení jsou trosku divní.
Některé pasáže jsou pro zasmání, jiné se dotýkají vážnějších témat.
Příběh je čtivý a protkaný laskavým humorem.

13 18.02.2023

Jsem velký příznivec předávání kuchařsky-rodinného know-how z generace na generaci, takže autorčin koncept oceňuji.
Moc rada bych se jednou zapojila do tohoto řetězce a dalším generacím taky něco předala…

Třeba dělám jinak zelí. Ale prý se v této zemi zelí rozlišuje na tzv. české a moravské. Já vařím to moravské, proto je jiné, než popisuje autorka.
Do bramborového salátu nedávám salám. Když budeme vycházet z půstu na Štědrý den, tak by tam neměl byt.
A taky sterilovaný hrášek. Ten tam asi má být, ale ja ho nemam ráda.
V každé rodině je to jinak. A tak můžeme zkoušet, porovnávat, ochutnávat…

Inspirací pro mě byly vánoční nápoje. Luxusní horká čokoláda a taky nádivka do kuřete.

Kuchařka je psaná odlehčeným způsobem, moc dobře se čte.
Občas chybí fotografie popisovaného jídla.

13 25.12.2022

Tvarůžky jsou jako olivy.
Buďto je milujete nebo je nejíte.
První skupinu jistě potěší tato bodrá kuchařská knížečka, plná jednoduchých a snadno připravitelných receptů.
Proložená je spoustou dobových fotografií (proč se dřív lidé na fotkách tvarili tak vážně a nikdo se nikdy neusmival?)
Obohacena historickými fakty.
Ač olomoucké tvaruzky, nikdy se v Olomouci nevyráběly a nevyrábí. Začalo se někde v Hněvotíně a pak se výroba přesunula kousek na sever, do Loštic.
Dnes se městečko Loštice = tvaruzky.
Je zde velká prodejna syrečků různých tvaru, velikostí a příchutí. Hned vedle muzeum a když přejdete přes jednu z místních rušných silnic a nic vás neprejede, muzete si v restauraci naproti tvaruzkarny vybrat z menu, jehož základem je tato vyhlášená místní specialita.
Opačným směrem narazíte na tvaruzkovou zmrzlinu a za rohem na tvaruzkovou cukrárnu. Její výrobky jsou pro opravdu skalní příznivce této aromatické delikatesy.
V Lošticích je zajímavé židovské muzeum a jsou bránou k pohádkovému hradu Bouzov.
Ale zpátky k syrečkům.
Písmena A.W., která nechybí na žádném balení upominaji na zakladatele firmy Aloise Wesselskeho.
Smazene tvaruzky jsou gurmanský zážitek. Podobně silný čichový vjem následuje několik dní ač se pokoušíte po smažení vyvětrat kuchyn potažmo celou domácnost.
Po teto zkušenosti už si je dávám smažené pouze v restauraci.

Jak píše autor v závěru - nejlepší jsou olomoucké tvaruzky klasicky - s čerstvým chlebem a máslem , podávané buďto s orosenym pivem nebo se sklenicí studeného mléka. Mňam!
Pro mne nápoj č. 2 a olivy v žádném případě.

13 10.11.2022

Potěší všechny příznivce Kronik prachu, kteří si chtějí nechat příběh pomalu doznít

13 02.11.2022

Tohle se mi opravdu líbilo. Viktorianská Anglie, nekomplikované romantické čtení a hlavně 100% záruka šťastného konce.
Navdavkem jsou u tohoto dílu ostrovtipné přestřelky mezi hlavními hrdiny. Skvělé.
Už jsem to četla podruhé.

13 18.05.2022

Kniha je doopravdy o chovu koz. :)To jsem skoro nečekala.
Jsou tu plemena, zásady chovu, nemoci, užitková hodnota - maso, mléko, kůže a co s tím.
Já jsem hledala odpověď na specifický chovatelský problém - jak s genderove nevyrovnanou kozou a nenašla jsem. Jinou “kozí” knížku v knihovně nemají. Zkusila jsem i internetová chovatelská fóra, ale to je taky slabota.
Mám dvě kozy. Každou jinou. ( když toto prohlásím v nové společnosti, vždy sklidím obrovský smích:)
Moje rohaté čtyřnohé kozy bez sebe neudělají ani ránu. Jedna začala v březnu na pastvě rodit a ta druhá tak zoufale volala o pomoc, až mě zvedla i s covidem z postele. Když jsem se priplouzila na louku, rodící koza se zmítala v porodních bolestech. Opodál stálo asi deset cyklistu, kteří to show lačně pozorovali, doufajíce, ze natáhne kopyta.
To mě namíchlo. Oprášila jsem zbytky vědomostí z porodnictví a porodila 3 poměrně velká kuzlata.
Nato čumilové zklamaně odjeli,protože smrt se nekonala.
Koza se po porodu rychle vzchopila a začalo to.
Jediné komu ochotně dá napít je kozicka. K dalším dvěma malým kozlíkům se začala chovat macešsky. Když se přiblížili, tak si čichla k ocasku, tím poznala, kdo to je a jak to byl kozlík, nabrala ho na rohy a odmrštila dva metry daleko, nebo ho za ocásek zvedla zubama a odhodila pryč. Ohromě se u toho bavila, jak je prozíravá.
A teď co s tím?
Kozliky samozřejmě krmime z lahve.
Nejdriv mi poradili, ze musím kozu chytit láskyplně kolem krku a hodně ji chválit, že jim dá. Moc to nefungovalo. Pak už chválila celá rodina nastoupená do šiku, já jsem koze i zpívala do ouška, ale pořád je chudáky malé kopala.
Na internetu jsem se docetla, ze je potřeba kuzlata od kozy oddělit, aby na sebe viděli. Matka bude tak tesknit po kozicce, ze nakonec přijme i kozliky. To jsme zkoušeli týden. Koza nepovolila. Nejúčinnější je nakonec “lopatková” metoda. Koza si stoupne jako při dojení, dostane něco moc dobrého na zub ( suché pečivo nebo pšenici) a jak začne odhánět lačně sosající kozliky, dostane lopatkou po kýtě. Po čase už stačí, když na ni zvysim hlas a lopatku jí ukážu.
Když skončí tato téměř divadelní scéna, matka koza popojde kousek dal, stoupne si naprosto nehnutě a přivolá kozicku, aby se mohla napít. Stará stojí jako socha, jen očima po mně posměšně loupe, jestli vidím, jak umí byt vzorná, když chce.
Tak jí vyhrožuju, že půjde do klobás, ale jako býložravec pravděpodobně neví, co to znamená - uzenina.
Minuly týden poranila rohem druhé koze vemeno. Asi jí závidí, ze taky dojí. Tak jsem je oddělila. Jenomže ony bez sebe nemohou byt. Jedna se snazila vylézt oknem z chlívku za tou druhou. Ta zase pro změnu začala bourat ohradku z velkých plotovych dílců, aby mohla zpátky do chlívku. Řvaly u toho tak, ze jsem dostala strach. Když ne z ochránců zvířat, tak minimálně ze sousedů.
V práci to kdosi uzavřel, že nemůžou byt bez sebe, ani spolu, že možná mají speciální kozí lesbické sklony. Tak nevím.
Pokud se někdo vyznáte v kozách, tak se mi, prosím, ozvěte.
PS: těch čtyřnohých :)

13 18.05.2022

Zpočátku mi to prislo hodně iracionální. Autorka knihu napsala v 37 letech, tak jak ví, co přijde za 3 roky?
Nosná myšlenka je o tom, ze pokud nemáte aspoň 50 let a váš partner není minimálně o 10 let mladší, houby víte, co je to život.
Za příklad je dávána babička, která se v 76 letech provdá za 20-ti leteho. To snad pochopí jen gerontopsychiatr.
Kniha poprvé vyšla v roce 1980, což vysvětluje určité nepřesnosti.
Pak přišla část o zralých matkách, a tady s autorkou souhlasím. ( nic jiného mi totiž nezbývá :)
Pokud se povznesu nad jisté nesrovnalosti, tak je to optimistické a pozitivní čtení.
Knihu dočítám s přesvědčením, že se mám do budoucna na co těšit!

Autorku si představuji podobně jako Elišku Balzerovou ve filmu Ženy v pokušení.

13 26.03.2022

Výborné čtení, když potřebujete vyřadit rychlost a nechat život chvilku jen tak klouzat na neutrál.
Autorka do “dámského” žánru, kde je těžké překvapit něčím novým, vnesla neokoukané divadelní prostředí. Dále musím ocenit obálku. Černobílá fotka je fajn.
Asi nejvíc se mi líbily lehce sarkastické slovní přestřelky mezi hrdiny příběhu. Taky spousta vtipných hlášek typu:… o Jako zabít ptáčka se domnívá, ze je to příručka pro myslivce….

Celkový dojem ovšem výrazně kazí příííšerný překlad. Špatné dělení do odstavců, zmatené přeskakování mezi podměty ve větách..
Četla jsem e-knihu, musím uvést konkrétní případy:

Richard jí hladil kotníky prstů, pomalu, krouživě, aby to napětí v nich trochu povolilo.

Automaticky jí pomohl vytáhnout vlasy zpod límce a kotníky jeho prstů jí přejely po šíji.

Ať mi nikdo neříká, že toto nepřekládal sám pan Google. Žádný zaměstnanec nakladatelství JOTA s.r.o. chudákovi překladači nepomohl! Jen ho pojmenovali Ina Leckie.

13 21.02.2022

Vánočnímu televiznímu programu, který se mi dostal před svátky do ruky, předcházela dvoustrana našich předních celebrit a jejich vánočních zvyků. Všichni se neodolatelně usmívali, tak jsem se začetla... a neměla jsem to dělat, protože mi záhy zmrzl můj vlastní úsměv na rtech.
Nejvíce mne znechutil nový zvyk - snídaně na Štedrý den, kde dotyčná (předpokládám seriálová) herečka, píše, jak podává svým přátelům samé obyčejné pokrmy - pražskou šunku, kaviár a šampaňské... a chlubí se, že tato nová tradice se těší čím dál větší oblibě, vzhledem k narůstajícímu počtu účastníků.
Pokud jsou podobné směry v naší společnosti trendy, tak já jsem těžké retro a jsem za to ráda.
Šunku opravdu na Štedrý den nejím, jediné maso je kapr u večeře. Zato házím botou, pouštím lodičky z ořechových skořápek, krájím jablko a lijem olovo. Jen bezem ( třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý jest..) jsem letos netřásla, protože než bych se sněhem dobrodila k nejbližšímu, který je až u splavu, a zatřásla, byla bych jak sněhulák.

Za svůj nejlepší vánoční zvyk považuji dělání Štědrého dne zvířátkům. Všechny je obejdeme, letos jsem dokonce i králíkům zpívala koledy, popřejeme jim pěkné Vánoce, dáme jim něco dobrého a přidáme smrkovou větvičku z našeho stromečku. Kočka sice na smrk kouká dost divně, koza ji ihned sežere a co na to sýkorky v krmítku nevím, ale já mám z toho radost. Od mala mne učili, že na Štědrý den se nesmí zabít žádný živý tvor, tak dokonce i pastičky na myši na tento svátek sklapujeme.
Ale jinak jsme docela normální.
Nejkrásnější svátek v roce končí i u nás hromadou pomačkaného balícího papíru.
Pravda před tím musíme obejít hřbitov, kostelík na návsi a zazpívat koledy.

Pro mne je opravdovou vánoční celebritou autorka této nenápadné knížečky, kterou nejen napsala, ale i doplnila moc pěknými ilustracemi. Po rozmrzelém dojmu z novin mi za dvě hodinky, než jsem ji přečetla, spravila náladu a vnukla několik nápadů na příští rok.
Kéž by kouzelných českých svátečních zvyků v naší společnosti neubývalo, když už jich nepřibývá.

13 29.12.2021

Mám rada normální knižní hrdiny, prosté nadpřirozených vlastností či roztodivných deviací.
Hlavní hrdinka si mne získala už v první kapitole svým prohlášením: “Můj život je oproti tomu nuda. Nikdo mi neumřel. Nemám žádné trauma. Nepřišla jsem ani o kočku. Máminu kocourovi je dvaadvacet. Věř mi, v mém životě není nic, co by stálo za vyprávění; už jsem o tom přemýšlela.” Taková normální Emm.

Děj příběhu odvíjí dvě linky. Ta historická je obestřena tajemstvím a napětí zvyšuje čtivost.
I když nás autorka zavede do Ameriky na ostrov v oceánu, tak ze čtení jsem měla téměř domácí přirozený pocit. Kdyby vedle v Leštině bylo místo řepkového pole moře, mohl by se klidně příběh odehrávat tam.
Knížka je o lásce. O tom, ze ti nejšťastnější najdou tu opravdovou hned, jiní až na x-tý pokus a některým za celý život není dopřána.
Hledání té opravdové lásky je hlavním smyslem lidského bytí.
A to je mottem knihy od Sarah Jio.

: „Láska není skleníková květina, neochotně přinucená ke květu. Láska je plevel, který nečekaně vyraší na okraji silnice.”

13 25.10.2021

Krásně zpracovaná kuchařka. Neobsahuje žádné kulinářské zázraky, všechny recepty jsou známé, ale názorná, logická. Pro začátečníky ideální. Oceňuji na konci vysvětlení chyb při pečení.
Jako první zkusím zázvorový sirup - ideální do tohoto období.
Jedna z knížek, kterou doufám ocení i další generace, až ji po mne podědí.
Já chovám ke zděděným kuchařkám téměř posvátnou úctu.
Tuto jsem dostala jako dárek k narozeninám od sestřenice.

13 19.10.2021

Autorku mám moc rada. Vyhovuje mi její styl, krásně propracovaná psychologie postav, mírně gradujici a šťastně končící příběhy. I když každá z hlavních postav je v jejích knihách jiná, všechny jsou svým způsobem sympatické a vždycky jim fandím.
Stejně tomu bylo i tu, v případě Kate a Jacoba. Zatrpkly bankéř byl naprosto famózní :)
Sérii Protiklady se přitahují lze číst v různém pořadí, rozhodne nevadí, když neznáte předchozí díly.
Za mě je ovšem naprostý top předcházející série a hlavně její první díl - Nepřátelé a milenci. To nic nepřekoná

12 07.03.2024

Malinká a útlá knížečka akorát stvořená pro tento předvánoční čas. Přečtěte - prolistujete za jeden večer. Většinu říkanek znám jako koledy. Moc se mi líbily ilustrace.

12 17.12.2023