Dámaskloboukem komentáře u knih

aneb ta pravá krása je očima neviditelná.

Dorian Gray je narcista, sebestredny sobec bez morálních zásad, spetky sebereflexe, jehoz smyslem života je nezestarnout a zůstat pořad mladý a krásný.
V těchto názorech je utvrzovan snad jediným člověkem, kterého považuje za svého přítele, lordem Henrym.
Třetí výraznější postava příběhu je malíř Basil, který pro Doriana namaloval jeho portrét. Basil Doriana miluje, přirozeně ho považuje za charakterniho člověka. Kdyz se snaží upozornit na jeho chyby v chování, zaplatí vlastním životem.
Celý příběh sledujeme rozpad života hlavního hrdiny, který ač fyzicky krásný a bohatý, žije zivot bez přátel, bez lasky, bez radosti. Je posedlý strachem, aby nikdo nespatřil jeho portrét, který
se postupně mění tím, jak přebírá Dorianovy životní chyby, zatímco jeho skutečná tvář nestarne, nemění se.
A proč je dílo nadčasové?
Wilde zda vypsal až příliš ze sebe sama.
Někteří to kvituji s povděkem, jiné to může obtěžovat.
Téma stárnutí a s tím spojených změn fyzických i psychických hýbalo, hýbe a bude hýbat světem.
Stárnutí se bojíme.
Všichni, ať to přiznáme nebo ne.
Je to něco nového, neznámého, nevyhnutelného a s velkou pravděpodobností horšího, než máme teď.
Tak se ho snažíme zastavit nejrůznějšími kosmetickymi přípravky, hodinami v posilovně, plastickými operacemi nebo více či méně osvědčenými podpůrnými medikamenty.
Ale:
Čas je jedinou spravedlivou veličinou na tomto světě. Jde nám všem stejně rychle.
Důležité je, jak ho využijeme, aby se nám stárnulo dobre.
Na závěr otázka, na kterou by Dorian Gray asi neuměl odpovědět.
Kdyby byl tento okamžik Váš poslední, kdyby jste teď zemřeli, co by Vás nejvíc mrzelo????
Odpověď napoví/nenapoví

14 01.10.2023

Jedna téměř 90-ti letá paní mi řekla, ze dobře spí, protože večer hodně čte. A když jsem se ji zeptala, co čte, řekla, ze povinnou školní četbu. Tu, co v mladí nenáviděla, opovrhovala jí a různě podváděla. Teď je prý z povinné školní četby nadšena.
Vzala jsem to jako inspiraci a rozhodla se doplnit vlastní mezery.
Zločin a trest jsem k maturitě nečetla a zpětně jsem za to rada. S knihou jsem se trápila dva týdny, vydržela jsem až po vraždu a pak jsem to odložila.
Kdybych mela charakterizovat celkovy dojem, tak mě napadají samá negativa. Opravdu jsem tam nenašla nic pozitivního. Ujety hlavní hrdina, společenská bída, neštěstí, nemoci, právo silnějšího .
Buďto to zůstalo na seznamu četby ještě z minulého doby jako poplatné režimu
Nebo
To tam zařadili nově, aby si maturanti udělali představu jak to v Rusku chodilo - chodí?

Podle mě, to mělo všechno, co má taková knížka, v rámci žánru mít, a nebylo tam nic rušivého.
Nejvíce se mi líbila scéna, jak hlavní hrdina odvážně a bez zábran balil neznámou slečnu, načež prasklo, že je to kontrolní orgán.
Po knížce bych nesahla nebýt komentáře pode mnou. Tímto děkuji uživatele s uzasnym kozim profilem Alžbětě4340.

14 01.09.2023

I když název nastiňuje detektivní zápletku, jedna se o velmi milý až potměšilý příběh z Anglie začátku devatenáctého století.
Zmiňovaný hrabě je charakterní muž a na obálce vykreslená Essie značně svobodomyslná slečna.
Jak to dopadne, je jasné od prvního řádku, ale to vůbec nevadí, kniha potěší i pobaví všechny romantické duše.

14 24.08.2023

Nevšední sonda do všedního života jisté učitelky Šárky a jejích nejbližších. Příběh poklidně plyne a dobře se čte.
Autorka píše lehkým perem, život popisuje z jeho humornejsi stránky.
Pro mě to mohlo byt kratší a ten pohádkový konec byl trosku přitažený za vlasy. Šarka všem vyřeší jejich životní trable na několika závěrečných stranách, jen sama .. to by byl spoiler.
Nemam nic proti vekovemu rozdílu mezi partnery, ale 20+ a 60+ si myslím, ze už dohromady opravdu nejde. Já bych hlasovala pro Hynka.
Ale dávám plný počet hvězdiček. Autorka je absolutní specialistka na vymýšlení jmen svých postav ( magistr Chroust, pedagog Pancurak, který si sundal jmenovku kuli pripisovanemu háčku :) a názvů hospod a restauraci!

14 26.07.2023

Stará škola je knížka, která uznávám, je zajímavá a kvalitní, ale není pro mě.
Je to pocta K. J. Erbenovi a tajemnou školou se sympatickym hlavním hrdinou mi připomíná národní odnož Harryho Pottera.
Nelíbilo se mi manipulativní chování namířené proti naivnímu prvňáčkovi, kterému se nešlo bránit.

14 19.06.2023

Vícerozměrná knížka s krásným obalem. Další rozměr dávají povídkám odkazy na hudbu složenou autorkou, které si lze stáhnout pomocí QR kódu u každé kapitoly.
Povídky jsou obyčejné a oceňuji, ze si autorka ani její hrdinové na nic nehrají.

14 19.06.2023

(SPOILER) Jsem naštvaná. Sama na sebe. Mám číst anotace, pak by se to nestalo.
Podle obrázku na eknize jsem čekala žhavou letní romanci s exotickou kráskou v hlavní roli. Místo toho jsem se dostala do paneláku v Českých Budějovicích s učitelkou jazykové školy.
Nemam nic proti ČB ani jazykovkam. Ale jakmile po zbytečně hektickém začátku ( jehož význam nechápu) přišla zdravotní linka, byl s mou trpělivostí konec.
Hlavní hrdinka je léčena traumatology po úrazu ( hlavy) na motorce. V rámci toho ji odeberou tkáň prsu ( ?!), pošlou na histologii a objeví zákeřnou rakovinu.
Divím se, ze když jí dělali RTG hlavy, tak zrovna nespravili i kazy zubů, když už byli v tom.
1. Traumatolog žádné tkáňe na histologii neposíla
2. Vysoce maligní tumor prsu ( tak jak to popisuje autorka) se zjisti pouze punkcí tenkou jehlou a je většinou dost hluboko. Tento výkon opravdu traumatologove nedělají.
3. V nemocnici, kde ambulantní výsledky sděluje pacientovi konzilium několika lékařů dohromady, evidentně nemají co dělat a vymýšlí, jak vhodně strávit pracovní dobu.

Lidi, pište o tom, čemu rozumíte!

Čekala jsem romanci, ze které bude sálat horko, dostala jsem sci-fi ze zdravotnictví. Ach jo.

14 10.03.2023

Po Krámku se starožitnostmi jsem neodolala ani druhému dílu Tajemství čokoládovny. Autorka si vypsala ruku a od první stránky se hned něco děje.
To je jediná výhoda ve srovnání s prvním dílem, kde je začátek trosku rozvlekly.
Pokračovaní příběhu je takové milé.
Možná jsem čekala více akce, napětí, překvapení i citu, tak, jako v prvním díle.
Nad nečekaným zjevením Benedicta má čtenářská duše zajásala, s vidinou neočekávaného zvratu děje… a ve skutečnosti přišel konec knihy.
Naštvalo mě to.
Zároveň trosku navnadilo na další díl.
Vždyť ono cestování v čase je vlastně úplně logické!
PS: poměrně dobrý překlad ( ve srovnání s jinými kousky v tomto žánru). Nějakou tu mušku v překladu blahosklonně přehlednu, ovšem “toxický expřítel” - to je téměř masařka! Spíš to měl být “otravný bývalý přítel.”
(ale já nejsem žádný jazykovědec )

14 06.12.2022

Ingredience téhle knihy jsou, podle mě, namíchané dost nesourodě. Konečný výsledek, ale vůbec není špatný!
Autorce se podařilo vymyslet v tomto žánru novou zápletku ke konci ještě s mírně detektivnim nádechem. To oceňuji.
Klasicky příběh dvou lidi, kteří se spolu nakonec sblíží, pochopitelně přes prvotní silné antipatie, je obohacen o poměrně kvalitni psychologickou sondu.
Na začátku příběhu jsou oba paralyzovaní ztrátou blízkého člověka. Jejich životní plány, vědomý směr bytí se hroutí jako domeček z karet a duševně zraněny člověk se propadá někam hodně hluboko a je mu to v podstatě jedno.
Je zde pěkně zachyceno zpomalení pádu do životní nicoty a postupné nejisté hledání opěrných bodu, aby bylo možné se zase pomaloučku vydrapat životem nahoru.
Okrajově příběh uvádí, jak se k takové ztrátě staví dítě. Restituce je mnohem rychlejší, než u dospělých. Ne, ze by děti byly méně citlivé. Svůj životní obraz zatím skládají a neví, co do konečné mozaiky patří a co ne.

Docetla jsem se, ze autorka je jednou z nejprodávanějších ve své kategorii na Amazonu. Tomu přisuzuji snahu o popularizaci příběhu, podle mě, až příliš velkým množstvím erotických scén.
I když mi sex v tomto typu literatury nevadí, méně je někdy více a příběhu by dobre slušelo i hlubší zpracování. K tomu erotika moc nepřispívá.
A fešák na obalu - proč ne.
Za mě:
celkový dojem - nad očekávání

14 26.10.2022

Nemívam problém okomentoval přečtenou knihu, ale tady mě nic nenapadá. Tajemství karet se vymyká všemu.
Už jen název na mém vydání je plastický, stačí po něm přejet prstem a už to, vyvolá jakysi zvláštní pocit…
Stejné je to i s příběhem uvnitř.
Je vyprávěn 12-ti letym klukem. Oceňuji jeho trefné poznamky ke světu dospělých. Kniha je určena dětem od 12-ti let, ale není to klasická knížka pro děti.
Mladší čtenáře zaujme fantasy část o kartách. Dospělé spíš filozofická hloubka autorových myšlenek.
Pěkně to celé drží pohromadě, čte se to pomalu a celkový dojem je: nevšední, nezařaditelný, hluboký - hodně originální knižní počin.

14 09.06.2022

Když doběhnete vrátit knihy těsně před zavíračkou a knihovnice vás upozorní, že na půjčení nových máte přesně 5 minut, sáhnete po prvním svazku z hromady právě vracených.
Takhle jsem přišla k Letušce. Ani obrázek na obalu se mi nelíbil.
Je to svižné, lehce vtipné, občas trapné a hodně sebestředné. On to je blog ( u kterého je sebestrednost na místě), vydaný knižně ( a tady už to trosku vadí).
Oceňuji autorčinu odvahu celé toto dubajské dobrodružství podstoupit a ve výsledku uspět.
Nevím, kolik mých kamarádek by bylo ochotno do toho jít.
Ovšem mám pocit, že to dobrodružství je čtenáři přefiltrováno přes hodně růžové brýle. Mě by zajímala nezkreslená realita.
Já jsem vyjela za prací několikrát a vždycky to bylo hodně pestré. Podotýkám, ze letušku jsem nikdy nedělala.
Naposledy jsem zkusila, v rámci své profese, jedno význačné evropské pracoviště.
Komplikaci byl už jazyk, který jsem od střední aktivně nepotřebovala a tudíž dost zapomněla.
Občas se mi tam pletla angličtina. Zpočátku mě strašně vyčerpávalo jen udržet pozornost, aniž bych něco velmi povídala.
Nepříjemná byla národní, spíše lidská nadřazenost, nekterých domácích vůči mně jako cizince. Možná cizince z Česka.
Zaměstnavatel zajišťoval ubytování. Domácí mě nečekal (jak opakovaně slíbil), telefon nebral a já stála na zastávce uprostřed polí se dvěma kufry, město v dáli přede mnou. Nedaleko bylo naštěstí jakési feťácké doupě a přítomným puberťákům jsem začala vadit natolik, ze mě naložili do auta a odvezli k domácímu. Ten se jen podivil, že už jsem tady …
Byt vypadal jako vetešnictví, majitel šetřil za otop, takže byla dost zima. Společnost mu dělalo minimálně pět koček, což jsem poznala hned při prvním nádechu.
V práci to bylo úžasné, zajímavé a většina lidi se snažila tvářit přátelsky. Občas mě někdo někam vytáhl. Po čase mě přidělili k nadějnému, ambicióznímu kolegovi. Navrhl, ze zajdeme do kina a vyzvedne mě doma. Tím zjistil, kde bydlím a začalo peklo.
Moje “NE” nebral jako odpověď a spustil hru na kočku a myš. Kočka ( spis teda kocour - typově Depeche Mode) měl auto, já jsem chodila pěšky, znal terén, takže mě začal sledovat a urputně přesvědčovat o své pravdě. Jednou se dokonce zjevil u mě v bytě, protože domácího bez problému přesvědčil, aby ho pustil dovnitř.
Nejbezpečněji jsem se cítila v práci, kde byla spousta lidí. Cesta domu byla horor, v bytě jsem zamykala všechny dveře, víkendy trávila sama v polích, doufajíc, že mě nenajde.
Byla jsem zoufalá, sama v cizí zemi vydána na pospas sociopatovi s výborným společenským renomé.
Fyzicky mi nikdy neublížil, na to byl dostatečně chytrý, ale psychicky teror zvládal na výbornou. Hodně se u toho bavil.
Já jsem neměla žádný hmatatelný důkaz a stejně by mi nikdo nevěřil. Ubíjel mě strach. Nevěděla jsem, kam až je ochoten zajít.
Myslím, ze šéf dodnes nechápe moje odmítnutí velkorysé nabídky trvalého místa za asi trojnásobný plat.
Pokorně jsem se vrátila domu.
Co mi to přineslo??
Teď vím, ze osobní svobodu potřebuji k životu stejně jako kyslík. Za žádné peníze ji nikdy nevyměním.
Jsem precitlivela na jakékoli náznaky osobní manipulace z okolí.
Odmítám pozváni do kina. :)

Určitě jsou povolání k podobným jevům náchylnější. Já ani nenosím v práci slušivý kostýmek a lodičky.
Možná, že Dubaj je natolik kosmopolitní, ze žádný národ není považován za méněcenný. Na druhou stranu zase genderova nevyrovnanost v teto části světa.
Opravdu by mě to zajímalo.
Tak zkusím ještě jednu letušku…

14 08.03.2022

Moooc pěkně se to četlo!

I love you and I always will ️ …

14 24.11.2021

Po par stránkách jsem knihu odložila, protože mi zpočátku nesedla. Po odmlce jsem se k ní vrátila a dočetla.
Nakonec musím uznat, ze to bylo docela originální a ke konci i s detektivni zápletkou - příjemný bonus. Málo kdy se lze poučit z podobného druhu literatury, ale tady se čtenář nenásilně dozví spoustu podrobností ze života M. Curie Sklodowské. Fajn.

13 22.04.2024

Po titulu jsem sáhla na základě komentáře Literarytwins, kde píše, ze “ ji to vystřelilo z trenek :D
To mě tak zaujalo, ze jsem si příběh musela přečíst. Jak už to u této literatury bývá, čekala jsem, ze zpočátku se budou nesnášet, v půlce si daji první pusu a před koncem dojde k něčemu vážnějšímu. A ono fakt ne.
Repliku bych trosku poupravila, vzhledem k ročnímu období a venkovním teplotám - vystřelilo mě to, spis teda z termoprádla.
Ne se vším se ztotožňuji, ale - thats US.

13 23.11.2023

Ačkoli se považuji za spravedlivou duši, této knížce dávám z objektivně nepochopitelnych důvodu 6 hvězdiček. Absolutně mě nadchlo, ze někdo píše o te obyčejné a trosku opomíjené oblasti naší republiky, kde jsem vyrostla. Tak dobře se mi četlo o známých autobusových zastávkách
Teď mě život odvál kousek dál, ale pořad se mi zda, ze - tam - u nás - doma -žijí trosku lepší lidé, než tady a teď. Možná to bude spokojeným dětstvím, které jsem TAM prožila.
Velmi oceňuji, ze někdo píše o tom, co doopravdy zná.
Kdybych měla knize něco vyčíst, tak je to celkové pojetí. Já vlastně nevím, jaký štítek bych jí přiřadila. Není to YA, není to pro zeny, není to psychologicky příběh, ale není to ani o geografii. Je to ze všeho něco.
Jen popisu oblohy se zdálo až prilis.
Ale jako autorčina prvotina - velmi zdařilé.

13 16.11.2023

Příběh má všechno, co je v tomto žánru potřeba a není hloupý ani nudný.
Lorin i Ben jsou sympatičtí, každý má své problémy, ať z minulosti nebo současné. Postupně pochopí, jak je fajn mít vedle sebe někoho, na koho se lze spolehnout a zivot je najednou mnohem lepší.
Knížku jsem dala na jeden zátah i když se mi po půlnoci už dost kližily oči.

13 28.10.2023

Na začátku je vhodne zmínit, ze Šárka Hieková a Sarah Parsley jsou jedna a tatáž osoba.
Nedávno jsem četla její Trnitou cestu a docela se mi líbila.
Možná už zítra má krásný obal a v kontextu s obsahem výborně zvolený název.
Líbila se mi hlavní hrdinka, která nedodělala vysokou a skončila u balíků na poště. Přesně jako jedna moje kamarádka, takže z počátku jsem autorce věřila každé slovo. Postupně mne začala vadit naivita a tendence autorky nevynechat jedine populárně společenské téma - útulek pro zvířata, esoterika, ochotnické divadlo, rakovina, tvůrčí psaní a spoustu dalšího vecpala do jediného roku života hlavní hrdinky Kamily.
Příběh má spád a je optimistický. Takže knihu hodnotím pozitivně, přečetla jsem ji za několik dní. Kdyby se mi dostala do ruky v druhé dekádě života, připadala by mi velmi inspirativní a byla bych nadšena. Bohužel dvacet už mi bylo, takže doporučuji spíše mladším ročníkům.

13 08.10.2023

Mělo se to jmenovat Popelka z metra a je skoda, ze to tak nezůstalo. Kolem knížky jsem dlouho chodila a kuli názvu jsem odkládala přečtení, v obavě, ze to bude kniha o nedoslýchavosti.
Naštěstí není, je to kniha z divadelního prostředí. Psaná z pohledu dvou hlavních protagonistů, kteří se ve vyprávění příběhu střídají.
Je to velmi příjemné romantické čtení, reálné, dobře popsané, proste ze života.
Knihu jsem si užila, mé oblíbené vydavatelství Motto opět nezklamalo a nově objevenou českou autorku si přidávám do oblibenych. Ráda si od ní zase něco přečtu.

13 25.06.2023

U této knihy se mi nelíbila žádná postava, prostředí a nevyhovoval mi ani styl, jakým je psaná. Hlavně to nekonečné opakování.
Nicméně - dočetla jsem ji na dva zatáhy, takže si mě nějakým způsobem podmanila. A ještě teď, několik dní po přečtení si vybavim tu zvláštní atmosféru, kterou je Grandhotel schopen navodit.
Takže určitě má kniha něco do sebe.

13 25.06.2023