D.V.Spudil komentáře u knih

Z nějakého i mně neznámého důvodu jsem ji (tuhle knihu) přečetl (když jsem ji četl zatím naposledy) pozpátku.
Asi je ten komentář bez pointy a to by mi u literatury obvykle vadilo, ale když to neberu vážně, když to beru jen pro zasmání a v zásadě ani ne jako literaturu...

1 02.02.2017

Čtivé, se zajímavým pnutím, které kolikrát ani nevytane na povrch. Občas mi však přišlo trochu naivní v přístupu k ,,nesmrtelnému přátelství" mezi hrdinkou a Madlou. Nebo je to možná tím, že jsem chlap a pro mě je představa dobrého přátelství úplně jiná než pro dámy, kdo ví.

1 18.01.2017

Ještě musím po přečtení Prázdných ulic dodat nový postřeh ke svému původnímu komentáři zde: V Prázdných ulicích je totiž chvíle, v níž protagonista narychlo shrnuje předešlý děj jednomu architektovi, a jelikož onen není do děje zasvěcen, připadá mu to zmatené - když se do architekta vcítíme a na chvíli zapomeneme, co se na předešlých stranách dělo, najednou zjistíme, že ten hrdinův proslov zní dost podobně jako nesmyslné věty kazatelů z druhého města, v nichž se zdá, že jednotlivé situace na sebe vůbec nenavazují.
Prázdnými ulicemi jsem nebyl úplně nadšen, ale doporučuji k četbě pro další pomoc v chápání Druhého města.

1 18.01.2017

Po přečtení Druhého města je taková slabší a jen zbytečně protahuje, co je téměř od začátku jasné: Obrací pozornost k samotnému hledání. To je sice čas od času pěkné a stále kniha pro mě zůstává mezi knihami na dnešní dobu dobrými, ale i ta často kritizovaná Lucemburská zahrada mi přišla o dost lepší. Nehledě na to, že je fakt znát, že autor hudbě moc nerozumí, jak, pravda, sám v knize přiznává, ale myslím, že bylo možné se vyhnout psaní o něčem, co mu není blízké. Popř. si to mohl alespoň najít, poptat se...
Nicméně mě bavilo pozorovat mezistupeň mezi dalšími Ajvazovými knihami, které jsem četl.

3 18.01.2017

Jsem zarytý odpůrce postmodernismu, ale stejně to nemohu hodnotit špatně. S jeho filosofií se naprosto rozcházím, avšak hádám, že je to jediná kniha na světě (či snad jediný autor?), u níž jsem ochoten od toho odhlédnout. Spojuje totiž obdivuhodnou myšlenkovou hloubku s bohatým jazykem i zásobou obrazů a to vše ještě s dobrodružným příběhem, což jsem měl za téměř nemožné.
Ale ten postmodernismus mu stejně vyčítám.

1 21.12.2016

Je mi jasné, že komunismus byl zlo, že se žilo těžce a nebyla svoboda. Ale vážně mě nebaví číst o hloupých nápadech bandy hlupáků, ožralů, lenochů, úchylů, násilníků a kdejakých jiných budižkničemů a ještě se při tom tvářit, jací jsou to prima hrdinové a ,,čelní představitelé" undergroundu.

Pozoruhodná a podle mě neprávem odsuzovaná kniha. Hlavní hrdinka se marně snaží uprchnout z labyrintu halucinací, marně v něm hledá, která skutečnost je ta pravá, a zároveň se snaží před skutečností uprchnout.
A ještě ke všemu ten její bratr. Tak je skutečný?!
Nemám rád knihy chaosu, ale vzhledem k tématu je zde na místě a - jakkoli chaos stále chaotický - řádně. Rozhodně může dobře fungovat jako takový strašák před drogami a rezignováním na pořádek v rodinných poměrech.

2 17.10.2016

Skutečně neobyčejný román a na dnešní dobu i překvapivě hluboký.
Zajímavé na něm je podle mě ze všeho nejvíc to, jak si dokáže pointu nechat pro sebe skutečně až do konce, což je rozhodně nevšední. A ona pointa tak, jak jsem ji pochopil, se mi dost zamlouvá.

3 08.09.2016

Dal bych jednu hvězdičku, protože jsem se sem tam něco málo historického dozvěděl, ale kniha je tak špatná, že by na hvězdičku nestačil ani důkaz k teorii strun.
Takzvaná hluboká myšlenka knihy, která se čtenáři představuje se značnou pompou a hrdostí na nebývalý objev, zní ,,Konej, ale neubliž" a vyslovuje ji postava, které je víceméně fuk, že rozvrátila vlastní rodinu a žije se dvěma ženskými najednou a cestou nechala umřít spoustu jiných lidí dost divnou smrtí, který sice lituje, ale v zásadě by neměnila.
A snahy vykládat Santiniho jsou dost zoufalé - zvlášť potažmo na to, že autor je v křesťanství relativně vzdělaný, ale navzdory tomu ho asi absolutně nechápe. No nic, aspoň konečně vím, jaký je rozdíl mezi věřícím a religiózním autorem.

Četl jsem už před více lety a patrně bych tomu dnes chtěl dát jiné hodnocení, ale tenkrát uprostřed puberty mě to celkem bavilo. Dnes by mi asi víc vadila větší či menší nelogičnost určitých událostí a to až směšné neuspořádání citů hlavního hrdiny, ale vzhledem k tomu, že je to romantismus, mhouřím oči a uznávám, že to je požadavek doby, jejž Stendhal prostě chtěl naplnit.

2 01.08.2016

Přečetl jsem jen první část, protože nejsem čtenář detektivek - nicméně u mě je div, že jsem vůbec nějakou detektivku otevřel. Čili udělal jsem výjimku a soudím, že se k tomu možná i někdy vrátím, abych to dočetl, až nebudu muset číst do školy atp.
Dobře propracovaný svět a reálie v něm a onen fakt, že detektivní zápletky nejsou zas tak velké, je pro mě spíš výhodou.

1 15.07.2016

Jo, to je přesně ta bolševická perspektiva, onen slavný a milovaný Vyšší princip: ,,Vražda na tyranu není zločinem."
Jenže to je právě strašně, strašně špatně. Celá knížka je nenávistným vybitím zbabělé pomsty, na kterou se beztak mnoho lidí nezmohlo. A vražda na tyranu, že není zločinem? Takhle si obhájili svého půl století rudého teroru u nás.
Knížka, která je vynášená až do nebes v žebříčcích: Největší omyl české literární kritiky.
Blázen, co nezná slovo odpuštění. Dávám dvě hvězdy jen pro případ, že bych někdy musel číst ještě větší zvěrstvo.

3 13.06.2016

Nesmírně hluboká sbírka básní. Čím víc od Skácela čtu a čím víc ho chápu, tím víc se mi to líbí. Kolik příležitostí má růže? Tolik, kolik srdcí pro ni vyčistíme.

1 28.05.2016

Zhlédnuto, přečteno v češtině a přečteno v angličtině. Výjimečná povídka, která je neprávem často opomíjena při výkladu světové literatury 20. století.

6 30.04.2016

Škvoreckého nemusím, ale přestože dávám jen 3*, uznávám, že v určitých aspektech je to dost povedená knížka. Příjemně odvyprávěno, líbí se mi myšlenka o tom, že lidský život se stává legendou a po dvou generacích je už ztracen v nenávratnu a zapomenut. Akorát mi vadí, že hrdina, do něhož se Škvorecký - věřím - vciťuje, je takový pokrytec. Kritizuje oplzlého učitele a přitom má sám románek s vdanou ženou a zároveň se snaží sbalit Emöke a snaží se čtenáře přesvědčit, že právě tahle jeho láska je čistá...
Kdybych ale odhlédl od této kritiky, tak je to naprosto výborná knížka a doporučuji ji ke čtení všem, kteří se až tolik nestarají o filosofii knihy.
Přečte se to pohodlně za den.

1 29.04.2016

Tuhle knížku mi doporučil jistý docent Kalivoda jako naprostý vrchol české literatury. Měl bych sice několik výhrad vůči takovému absolutnímu hodnocení, ale skvost mezi skvosty to rozhodně je. A vzhledem k jazyku taky pořádná výzva :)

2 17.04.2016

Zvláštní příběh, tak strašně zvláštní, až je tak nějak divný. Trochu mi vadila ta nesmyslná rozervanost a prokletost hrdinů, proto jen 3 hvězdy. Když od tohoto odhlédnu, pěkně napsané.

1 17.04.2016

Nádherná pohádka napsaná nádherným jazykem a citlivým slohem. Čte se jedním dechem.
Oproti tomu stavím zfilmovanou verzi, která z jakéhosi pomatení smyslů poroty dostala kdejaká ocenění. Hnus, fuj, naprosto to zničili a rozdupali skvost české literatury, jejž nám Zeyer zanechal.
Knížka 100 %, film 0 %.

3 17.04.2016

To by se mělo předkládat dnešnímu čtenáři místo Slezských písní. Ony měly sice větší soudobý význam, ale se Stužkonoskou modrou se nedají srovnat.
Jemná, skromná a přívětivá poezie. Dobře se čte, rádo se na ni vzpomíná.

3 17.04.2016

Kdo se chce něco dozvědět o české barokní literatuře, měl by začít u Bedřicha Bridela. A kdo zkouší Bedřicha Bridela, měl by začít u Ivana. Zajímavě prokomponované příjemné vyprávění. Škoda že autorovi chyběl básnický talent, takže veršované pasáže jsou spíš jednotvárným výčtem. Celek však stojí za těch pár hodin čtení.

1 17.04.2016