Ctenar1202 komentáře u knih

Úterní poledne je román ve kterém poznáváme Grega Sydora, který si přál stát se spisovatelem. Touží proslavit se a inspirací je mu město New York. Tvoří, píše, ponořuje se do svých myšlenek, jenže do života mu vejde žena....krásná a tajemná Jennifer. Žena, která je jeho múzou a prokletím zároveň. Žena, která ho fascinuje a děsí současně. Žena, která si s ním neskutečně zahrává a Greg její vášni propadá. Odkrývá mu svoji minulost a denně ho navštěvuje, aby si Grega opět a stále dokola omotávala kolem prstu... 

Pokud máte rádi knihy náročné na čtení, tak tuhle vám jednoznačně doporučuji. Autorova slovní zásoba a líčení děje je opravdu dokonalé. Slovní obraty, které vás nadchnou. Navíc je kniha proložena básněmi a to velice vydařenými a i člověka, který básním neholduje a nerozumí, zaujmou. Vyjadřuje v nich tolik emocí. Celkově jsem měla pocit, jako když jsem návštěvníkem u Grega doma a potají sleduji jeho a Jennifer. A někdy bylo to dívání se opravdu hraničící s voyeurismem. Až tak intimní příběh to byl. Zároveň je román drsným a temným vykreslením lidské duše a touze po lásce a obdivu.

Lynette je třicetiletá žena, která žije se svojí egoistickou vyhořelou matkou a postiženým dospělým bratrem, který je svým intelektem na úrovni tříletého dítěte. Snaží se, aby měli na měsíční platby za dům a provoz domácnosti. Ale je unavená a znechucená svým životem, kdy vidí, že se snaží a je to k ničemu. Navíc jim majitel oznámil, že uvažuje o prodeji domu, kde Lynette bydlí. Během dvou dnů, které se v knize odehrávají poznáváme Lynettinu minulost a dozvídáme se, proč žije na okraji společnosti ač by si ráda užívala klidný život. Vracíme se v příběhu do minulosti a poodkrýváme temmnou a děsivou část Lynettina života.

Já smekám před autorem, protože jsem dostala v příběhu obrovskou nálož emocí. Lynette zpočátku fandíte, pak jí nadáváte a vztek přejde v lítost a chvílemi i v obdiv. Málokdo zažije ve svém životě tolik, co zažila Lynette a tají se vám dech nad tím, jak se se vším vypořádala. Já jí nakonec fandila. Ano, na dno se může dostat každý, ale vydrápat se zpátky je sakra těžký...a když nemáte absolutně žádnou podporu ve svém okolí, je to o to těžší. Nebudu vám prozrazovat, jestli to Lynette zvládla nebo ne. Jen vím, že než žít v toxickém prostředí, je lepší prostě odstřihnout vazby a žít si po svém...

2 26.02.2023

Těšila jsem se na skvělý thriller, který mi nedá vydechnout a budu napnutá až do konce. Bohužel, tentokrát jsem zklamaná. Příběh byl čtivý tak do třetiny, kdy si opravdu hryžete rty napětím. Jenže potom začal být příběh tak překombinovaný a přeplácaný, že jsem začala protáčet oči a ten konec to opravdu zabil úplně. Autor chtěl do psychothrilleru zahrnout hodně témat až to prostě přepálil. Škoda. Kdyby ubral, bylo by to perfektní.

3 17.02.2023

(SPOILER) Monika a Oliver spolu chodí pár měsíců a aby se více poznali, naplánují si společný pobyt v Luhačovicích. Nádherném lázeňském městě s mnoha cyklostezkami v okolí, které lákají k výletům. Monika sice cyklistice moc nedá, ale je ochotná se kvůli Oliverovi přemoci, když vidí jeho nadšení. A tak zakoupí cyklovýbavu a společně strávenému času nic nebrání. V Luhačovicích je nádherně a oni se rozhodnou, že se vydají na první výlet po okolí. Cesta vede lesem, kde očekávají hlavně klid a čerstvý vzduch. Jak už to ale bývá, počasí je nevyzpytatelné... krásné počasí se během chvíle změní, zatáhne se, je před deštěm a na okolí padá mlha. Hustá, bílá, neproniknutelná. Les vypadá najednou úplně jinak. Temný, děsivý s podivnými zvuky. Navíc není vidět na krok a Monika s Oliverem netuší, kde přesně se nachází...

Z příjemně plynoucího dne se tak přenášíme do nepříjemných chvil, kdy jsme rádi, že nejsme v jejich kůži. Les vypadá opravdu nehostinně, navíc ho vůbec neznají a spoléhat se na další návštěvníky nejde, protože zatím nepotkali živou duši. Mlha padá víc a víc, je vidět sotva na konec natažené ruky. Nepříjemný déšť jim smáčí oblečení, které je sice vhodné na kolo, ale ne do deště. Čím víc bloudí lesem, tím víc se motají a najít cestu zpátky k penzionu se jim nedaří. V jednom momentu Monika mezi stromy zahlédne dům. Vypadá díky mlze a celkovému počasí jako přízrak z hororu, ale vydají se k němu s vidinou pomoci...

Víc vám neprozradím, protože bych byla moc ráda, kdybyste po dočtení zažívaly ty samé pocity jako já. To jakým způsobem dokázala autorka zaměstnat můj mozek a po dočtení mě nechala v absolutním rozkladu, to se už dlouho žádnému autorovi nepovedlo. Navíc mi postava Moniky hodně sedla. Její hlášky mě rozesmály, i když jsem ve skrytu duše věděla, že já být v její situaci, tak se chovám naprosto stejně...

Pokud máte rádi knížky, kdy chcete cítit mrazení v zátylku a po dočtení zírat na poslední stránku, rozhodně si autorčinu knihu přečtěte.

9 14.02.2023

Lady Evelyn Herbertová není žádná jemná květinka, která by měla radost z čajových dýchánků a nákupů. Miluje dobrodružství a archeologii. Jsou třicátá léta 20. století a musíme si uvědomit, že ženy měly horší společenské postavení, uzavírala se dohodnutá manželství a ženy neměly tolik možností mluvit do všeobecného dění. Evelyn byla ale tvrdohlavá a se svým otcem milovala Egypt. Vyrážela s ním na cesty a pomalými kroky si plnila svůj sen.

Když v roce 1922 jako první vstoupila do Tutanchamonovy hrobky, splnil se jí sen. Svět se měl dozvědět o báječném nálezu, který skrýval nevyčíslitelné bohatství. Přesto se vyrojily i pochybnosti a hlavně se začal přetřásat fakt, že kdo vstoupí do hrobky, oživí tím tak kletbu...

Příběh je vyprávěn ze dvou časů. Z minulosti, kdy je Evelyn mladá a seznamujeme se s jejími začátky, manželem a dalšími lidmi a pak ze 70. let minulého století, kdy je Evelyn stará paní, která prodělala mozkovou mrtvici a její paměť již tolik neslouží. Evelyn se urputně snaží vybavit si veškeré vzpomínky na Egypt a my se sní tak můžeme vracet do minulosti a prožít dobrodružství odkrytí Tutanchamonovy hrobky.

Já jsem z knihy nadšená. Opravdu. Autorka sice na začátku píše, že je příběh fiktivní, ale některé osoby v knize dle Google opravdu žili (např. Howard Carter) a ona tak dokázala skloubit svoje vyprávění s pravdivými informacemi. Vznikl překrásný životní příběh, kdy poznáváme Evelyn z mnoha úhlů.

9 07.02.2023

Gregg Olsen napsal naprosto bravurní příběh o Michelle Knotek. Říká vám to jméno něco? Ano, je to známá vražedkyně, která byla odsouzena v roce 2004 za vraždu druhého stupně, mučení a týrání. Gregg zpracoval její příběh v knize Jestli to řekneš....

Řeknete si taková obyčejná rodina. Máma, táta a několik dětí. Za zdmi jejich domu se však odehrávala zvěrstva, která bychom nechtěli zažít ani v nejmenším. Michelle alias Shelly byl zlá, zákeřná a dominantní žena, která musela mít vše podle sebe. Neměla ráda odmlouvání a veškerou rebelii řešila velice přísně. Přesto neměla pocit, že dělá něco špatně. Dokázala dceru sešvihat kabelem a večer jí říct, že ji má ráda. Celá její rodina trpěla. Trpěla do doby, než se k nim nastěhovala Shellyina kamarádka Kathy. Ta potom zažívala neskutečná muka až jsem si říkala, proboha, proč neutekla?! Shelly ji bila, nedávala jí najíst, zavírala ji na samotku. Nesměla na WC, nesměla se mýt, musela pouze tvrdě pracovat. Na pár let ale díky tomu Shelly nevztáhla ruce na své děti. A její manžel? Ten pracoval daleko a domů jezdil naprosto vyřízený a dlouhou dobu přehlížel, co vše se u nich doma děje. Až když vše vyústilo vraždou, celý příběh dostal ještě větší spád...do domu se totiž nastěhoval Ron...

Je naprosto šokující, že i když se Shelly chovala tak krutě, její dcery ji milovaly. Dlouho netušily, že matčino chování je špatné a braly to, že opravdu udělaly chybu. Vpodstatě vyrostly v područí tyranky a až jako dospělé se dokázaly bránit...

Michelle byla z vězení již propuštěna. Na podzim roku 2022, kdy si odpykala celý svůj trest. Teď je jí téměř 70 let. Na Google je spousty fotografií a já si Michelle našla, abych věděla, jak taková zrůda vypadá. Při pohledu na fotky z jejího mládí a kdy měla děti malé, si řeknete, docela sympatická ženská.

Kniha proletěla sociální sítě a je teď velice populární. Já se též přidávám ke spokojeným čtenářům, jestli to lze u takto závažného tématu napsat. Vy kteří máte rádi knihy podle skutečnosti, tak doporučuji ji přečíst.

4 05.02.2023

Alžběta a Margaret. Dvě sestry, které společně vyrůstaly, ale osud měla každá naprosto jiný. V knížce obě sledujeme od dětství. Alžběta se zcela nečekaně stala královnou a její sestra byla od té doby ta druhá. A možná i to se podepsalo na jejím rebelském chování. Věděla, že Alžbeta musí být ta uvědomělá, hodná, s dokonalým vystupováním na veřejnosti. A proto byla Margaret tou rebelkou. Tou, která chodila na večírky, kouřila, pila alkohol a chovala se opravdu naprosto nevhodně ke svému titulu princezny...

Myslím si, že vám nemusím podrobně královskou rodinu představovat, ale jsem ráda, že se mi do rukou dostal právě tento výtisk. Dal veliký prostor právě Margaret za což autorovi děkuji. Poznáváme ji dost detailně a pro někoho to může znamenat i naprostou změnu názoru na princeznu Margaret. Její život byl vlastně těžký. Nesměla skoro nic, musela všechno a ona chtěla žít zcela obyčejný život.

Ač je kniha velice obsáhlá, četla se hezky. V příběhu se neztrácíte, ba naopak díky poutavému vyprávění se těšíte na další informace.

1 02.02.2023

Ztracena v bílém šumu je o páru, který při slavnostech a sledováním průvodu přijde o tříletou dcerku. Jsou zdrceni a netuší, jak se jim holčička mohla ztrarit. Pátrání probíhá všude a Aaron s Grace věří, že se Kiera brzy najde. Bohužel, ani po dni, týdnu, měsíci a letech nebyla nalezena. Rodiče jsou zdrceni, ale stále věří, že Kiera někde je a jednoho dne se objeví. V den, kdy by jí bylo osm let, objeví se před dveřmi jejich domu videokazeta na které je holčička podobající se Kieře, jak si hraje v pokoji. A pátrání nabere na obrátkách...

Navíc v příběhu sledujeme životní cestu novinářky Mirren, jejíž linka mě taky velice bavila a její soukromé pátrání po Kieře byla taková terapie, protože se sama vyrovnávala s jedním traumatem, které jí ovlivňovalo život.

Musím smeknout před autorem. V knize skáčeme z různých časových období a přesto jsem se ani jednou v příběhu neztratila. Napětí bylo na všech stránkách od začátku až do konce a ač čtenář ví, přibližně od třetiny knížky, kdo a proč Kieru unesl, tak mi to vůbec nevadilo. Ba naopak se mi líbilo vykreslení nového života Kiery a jak se s tím vyrovnávala. Přeci jen byla unesena ve třech letech, a tak si ze svého raného dětství moc nepamatovala.

Ve Španělsku je tento pětatřicetiletý autor přirovnáván ke Stephenu Kingovi s čímž souhlasím a rozhodně si od autora přečtu jeho další knihu Hru o duši, která teprve čeká na vydání. A doufám,že u nás vyjdou všechny jeho knihy. Má jich na svém účtu již pět.

1 28.01.2023

   Lenka svým chvílemi drsným humorem a nadhledem líčí život v léčebně. Ona si tam šla naivně odpočinout s tím, že bude celý den ležet, nic nedělat a jen čerpat síly. Je naprosto vyhořelá a v depresích. Ale to se spletla. V léčebně je velice přísný režim s mnoha aktivitami, aby v lidech probudili opět chuť to života. V postelích se přes den nesmí ležet vůbec. Od rána do večera jsou dny plné aktivit. Ať jsou to společné terapie, nebo hry či služba na úklid.

   Autorka nám velice čtivě líčí osudy několika lidí prostřednictvím Lenky. Poznává slečnu s anorexií, další slečnu pro změnu s bulimií a Šárku, která se do léčebny vrátila již několikrát. Proč? To se dozvíte v knize.

Příběh se četl hezky. Přesto mi hlavní postava, ač je to jmenovkyně, absolutně nesedla. Nevím proč, ale byla mi protivná a nesympatická. Vlastně ani nevím čím. Chováním? Vystupováním? Líčením života v léčebně? Nevím a někdy se to prostě stává, že nám lidi z nějakého důvodu nesednou. Přesto Lenku obdivuju za to, jak se se svým osudem poprala a že se nenechala zlomit. A možná mě i zklamalo to, že jsem si, nevím proč, myslela, že jde o autobiografickou knihu. Ale po otevření jsem si přečetla poznámku autorky, že příběh je smyšlený. Věřím však, že lidé, kteří se v knize vyskytují, opravdu někde žijí...

2 23.01.2023

Příběhy se mi moc líbily. Kapitoly jsou rozděleny vždy nadpisem o jaké ženě budeme právě číst a nemusíte mít obavy, že by se vám příběhy pletly. Jsou tak diametrálně odlišné, že si říkáte, jestli se vlastně vůbec někdy protnou. A mají se protnout? Co vše Smita, Giulia a Sarah prožívají a čím vším si musí projít? Jsou to tři silné ženy, které se nenechají zlomit osudem a statečně se perou se všemi nástrahami, které jim život připravuje. Vše se točí kolem touze po svobodě, seberealizaci a útěku ze stereotypu.

12 22.01.2023

Nechama Birnbaum je americká spisovatelka, která vždy věřila, že jednou napíše příběh své babičky Rosie, která prožila hrůzy 2. světové války.

Kniha Rusovláska z Osvětimi vypráví příběh o Rosie, která žije poklidným životem v Crasně, což je obec v Rumunsku. Má krásné dětství, které tráví s rodiči, sourozenci a kamarády. Naprostá bezstarostnost. Rodina dodržuje židovské zvyky a tradice. Žijí poklidný a šťastný život. Do doby, než jsou všichni Židé považování za odpad společnosti. Pak se její život obrátí v peklo, utrpení, hladovění a nemoci. Se svou mladší sestrou Leou se snaží zůstat pospolu a vydržet hrůzy Osvětimi a Bergen-Belsenu. Rosie celou dobu věří ve šťastný návrat domů a jedině tohle ji drží při životě.

Knih s názvem kdokoli z Osvětimi je na trhu spousty. Jsou svým zpracováním lepší a horší. Tuto bych zařadila k průměrným. Líbilo se mi popisování židovských tradic a celkově života z pohledu dítěte. Popisy z Osvětimi, Bergen-Belsenu by čtenáře, který touto knihou začíná, hodně znepokojily. Člověk, který má načteno, tak je mi hloupé to tak psát, ale kniha ho ničím nepřekvapí. Velice se mi líbil doslov, který sepsal autorčin švagr.

V knize se střídají kapitoly, které líčí Rosiino dětství a dospívání s těmi z koncentračních táborů. Pokud máte rádi knihy s touto tématikou, rozhodně ji doporučuji přečíst. Ona Rosie byla opravdu houževnatá a odvážná žena.

4 17.01.2023

Dominika je hlavní postavou v knize Kandidát. Pracuje jako reportérka, která má neskutečně drsnýho šéfa. Pro sprosté slovo nejde daleko. Po svých podřízených požaduje až nelidské výkony a neustálou přítomnost na telefonu. Ve dne i v noci. Mezi novináři panuje rivalita a nejsou zde pravé přátelské vztahy. Nikdy nevíte, kdo vám bodne nůž do zad. Dominika je z této práce už psychicky vyčerpaná, protože její soukromý život se naprosto hroutí. Když dostane možnost stát se tiskovou mluvčí kandidáta na prezidenta, jde do toho, ač nemá žádné zkušenosti, ale věří, že se celou agendu naučí a určitě to nebude takový stres jako práce reportérky. To, že se mýlila je asi jasné. Tým kolem kandidáta na prezidenta je obsáhlý. Navíc i zde panují velice vyhrocené vztahy a nikdo si nemůže být nikým jistý. Místo, aby všichni táhli za jeden provaz, tak se tvoří skupinky, které mezi sebou bojují. Přesto se Dominika snaží odvádět bezchybné výkony. Pan kandidát je vynikající lékař, opravdu kapacita ve svém oboru, ale po lidech v týmu požaduje až nemožné. Navíc má hodně zvláštní požadavky, které tým musí zajistit. Dominika opět zažívá obrovský stres a neví, jestli dokáže dotáhnout celou kampaň až do konce...

Autorka má bohaté zkušenosti v této oblasti a její líčení celé problematiky a vztahů na pracovišti jsou dokonale popsané. Možná někdy vykreslené až lehce přehnaně, ale já jí věřila každé slovo. Nečekejte žádné nudné politické řeči nebo poučky. Kdepak. Dostanete až psychologickou sondu do světa vysoké politiky a nejspíš se budete na celý prezidentský boj, který právě teď probíhá v médiích, dívat asi trochu jinak. Kandidát je figurka. Figurka, která je vidět, ale největší práci odvádí jeho tým. A ten tým musí šlapat jako dokonale zapadající ozubená kolečka. Kdo chybuje, letí...

Knížku doporučuji přečíst všem. Mně se opravdu neskutečně líbila. V některých pasážích jsem dokonce poznala i skutečné reportáže, které byly v TV odvysílány a ano, je to jedna z těch asi nejvíc absurdnějších, ale nebudu vám prozrazovat, která to byla. Akorát vím, že jsem si říkala, že reportéři dělají z lidí hlupáky...teď jsem však poznala díky knize, že tyto reportáže rozhodně nejsou za odměnu...

2 09.01.2023

V knize se odehrávají dvě časové linky a v obou sledujeme hlavní postavu Lucku. Dozvídáme se o jejím dětství, kdy jezdila k babičce a dědovi, vztahy se spolužáky a hlavně se mi líbilo, že autorka používala opravdu dětské obraty a myšlení, když jsme o Lucii četli jako o školačce na prvním stupni. Postupný vývoj, kdy Lucka vyrůstala je tak krásně poznat.

V druhé lince čteme o dospělé Lucii, která si jde za svým snem stát se lékařkou. Ale Lucie není obyčejná a bezproblémová holka. Kdepak. V Lucce se skrývá neskutečné množství nedořešených problémů a sama sebe trýzní hladověním, rýpáním se ve svém nitru a celkově se neskutečně podceňuje. Přijde si ošklivá, nezajímavá, divná...V online světě se jí líbí. Cítí se uvolněně a svá a najde si zde i několik přátel. Mezi nimi Tomáše. Muže s kterým se nikdy neviděla, ale oba dva pojí obrovské sympatie a touha. Tomáš je o dost starší než Lucka, ale přesto si rozumí. Jenže osud je krutý a zlý...

Lucka bojuje se svými démony a když má pocit, že je v životě šťastná a spokojená, tak přijde další rána a další pád dolů. Opět se hrabe ze dna, ale má ještě sílu na to bojovat? Má, je tu přece Tomáš..

Autorčin styl psaní vás od prvního písmenka vtáhne a nepustí. Myslím si, že se v Lucce pozná hodně dospívajících holek a asi každá poznávala ty samé pocity, co Lucka. Její humor mi byl taky hodně blízký. Zpočátku...postupně však začala být pesimistická, nešťastná, bolavá a zlomená. A i její humor upadal. Ta proměna a nahlédnutí do duše člověka, který se plácá ode zdi ke zdi se autorce moc povedla.

31.12.2022

Když se řekne Peter Freestone, vybaví se nám kapela Queen. Teda, měla by se každému z nás vybavit tato kapela, protože Peter byl 12 let osobním asistentem Freddieho Mercuryho. A protože Peter napsal před lety knihu o Freddiem, rozhodl se, i přes časté dotazy na jeho vlastní život, sepsat knihu, která bude takovou jeho autobiografií. A proto vznikla překrásná publikace s mnoha fotografiemi a překvapením na konci s názvem Ve správný čas na správném místě.

Peter Freestone se narodil 8.1.1955 a s rodiči procestoval kus světa. I on sám rád cestoval a je to v knize znát, protože poznáme spousty míst, spousty lidí a celkově je Peter velice komunikativní člověk, který se rád obklopuje lidmi, ale taky má rád svoje zázemí a svůj klid, když si potřebuje odpočinout. Peter se chtěl od malička stát lékařem, což se mu nepodařilo, ale v nemocnici nějaký čas pracoval jako ošetřovatel. On toho vůbec zvládl vystřídat hodně. Byl prodavačem, ošetřovatelem, zaměstnancem divadla, dokonce si zkusil jednorázově práci dirigenta (k tomu se ještě vrátím). Až ho jeho osud, kamarádi a celkově prořízlá pusa a odvaha zavedli až ke kapele Queen. byl do Freddieho blázen. Jako fanoušek. Měl obrovské charisma, skvělé vystupování a celkově pro něj byl vzorem. A tak se v knize dočítáme i o tom, jak se z člověka, který se stará o kostýmy celé kapely stal blízký člověk Freddieho. Peter byl taková jeho druhá ruka.

Po smrti Freddieho se Peter hledal. Věděl, že díky penězům, které mu Freddie odkázal, by nemusel už nikdy pracovat, ale to nechtěl. Chtěl být viděn, chtěl zažít úspěch a slávu a přes svoje známosti se stále pohyboval v kruzích plných celebrit a dokonce i královské rodiny. A tady se maličko zamyslím nad vším, co jsem od Petera četla. On je snad Bůh, robot, stroj nebo mimozemšťan. Nevím...cokoli zkusil, šlo mu dokonale. Lidi si ho zvali, plácali ho po ramenou, všichni po něm toužili. Žádná činnost mu nebyla cizí. Vypadl dirigent? Není problém, Peter to převezme ač nikdy nedržel taktovku v ruce. Dostal dvě věty co která ruka dělá a šup na jeviště...upřímně, místy mi to přišlo opravdu přitažené za vlasy. Opravdu nevím, jestli si Peter něco přibarvil či ne, ale než jsem se dostala k části, kdy se přistěhoval do České republiky, měla jsem nutkání knihu na chvíli zavřít a od pana barona Prášila (pardon) si odpočinout. Ale chuť číst byla silnější. Hodně, ale opravdu hodně mě zklamala část s Freddieho úmrtím. Takto necitlivě a chladně popsané...nečekala jsem to.

Ale pak přišel závěr, kdy mi byl Peter vlastně velice sympatický a navíc se v knize skrývá překvapení, které je opravdu propracované a pobavilo mě. Peter zůstal u hudby, žije v České republice, dokonce má české občanství a je spokojený. Stále sám, ale obklopen mnoha a mnoha přáteli a kamarády. Navíc společně s Milanem Devinnem, který je český zpěvák a skladatel pomocí projektu TFA cestují po světě a přednášeji o HIV/AIDS.

29.12.2022

Po dočtení knihy jsem nadšená. Ač to zpočátku tak nevypadalo, protože na prvních pár desítkách stránek čteme o pěstování borůvek a farmaření a já si říkala cože? Já snad čtu úplně jinou knihu. Upřímně, nebavilo mě to. Ale pak přišel zlom a já se od knihy nemohla odtrhnout. Plíživý strach si mě omotával kolem prstu, mráz běhal po zádech a pustit si k tomu nějakou strašidelnou hudbu, tak bych měla dokonalý hororový prožitek. Ale stačilo mi příběh jen číst. Autorovy popisy jsou velice detailní a opravdu nebudete mít problém si představit, jak jedete autem naprosto opuštěným lesem, kde se múže kdykoli cokoli zjevit přímo před vámi...Líbí se mi však, že autor nezacházel vyloženě do nějakých fantasmagorií, ale vše lze rozumem vysvětlit....lidská mysl a představivost je totiž tak hluboká a neprozkoumaná, že nevíme, co se nám v ní urodí...

Vy, kteří máte rádi napětí, strach a nadpřirozeno, tak vám knihu doporučuji.

2 27.12.2022

Knížka Agathe vypráví příběh o psychoterapeutovi, který se za pár měsíců chystá do důchodu a pomyslně odečítá kolik pacientů bude muset ještě vyslechnout než se za ním definitivně zavřou dveře ordinace. Je starý, slabý, unavený. Žije sám a jediná jeho denní náplň je poskytování psychoterapeutických služeb. Jednoho dne přijde k němu do ordinace Agathe. Mladá žena, která chce využívat konkrétně jeho služeb a ne nikoho jiného. 

Byl to melancholický a hluboký příběh. Příběh napsaný na 112 stránkách, ale natolik vás vtáhne a osloví, že si budete přát pokračování. Já jsem na konci jen otáčela poslední list a říkala co, proč? Proč už je konec? Potřebuji vědět co bylo dál. Přesto, že byl příběh zasazen ke sklonku života jednoho muže a místy převládal pesimismus, tak mě oslovil svou silou a hloubkou citů. Psychoterapeut si za svůj život vyslechl neskutečné množství lidských osudů, ale zajímal se někdy někdo o ten jeho? Není na jednoho člověka příliš, když denně vyslechne x pacientů? Může vůbec zvládat takový nápor negativních příběhů?

2 16.12.2022

Patnáctiletá Jana prožívá běžné starosti a radosti dospívající slečny. Řeší školu, chlapce, ale přeci jen je v něčem maličko jiná než ostatní děvčata. Zjistí totiž, že její rodina skrývá tajemství, které by ráda rozluštila a dozvěděla se tak pravdu. Vše začne jedním dnem, kdy se hrabe v mámině skříni a najde sešit s pevnými deskami. Dočítá se v něm o podivných situacích. Zní to jako pohádka, ale přesto nevěří tomu, že to pohádka opravdu je. Z celého textu je spíš zmatená a nechce se ptát své maminky, protože by ji nerada rozrušila. Před rokem jí totiž zemřel manžel a Janě milující otec. Prarodiče se taky chovají podivně, když Jana zabrousí s otázkami do minulosti a tak vezme vše sama do své hrsti a pátrá. Pátrá a hledá až se dozví šokující informace, které si sama v sobě musí nejprve srovnat...

Knížku doporučuji všem. Opravdu všem, kteří si chtějí přečíst kvalitní společenský román, kdy je otevřeno jedno téma. Možná i několik témat, která rezonují ve společnosti. Já se našla hlavně v tom jednom, které vám v recenzi určitě neprozradím, abyste byli stejně tak překvapení a spadla vám brada jako mně.

4 11.12.2022

Klára Sekyrová je maminka, spisovatelka a hlavně paní doktorka, která napsala knihu Dr. Máma. Jde o zpověď pediatričky prvorodičky. O miminkách, těhotenství a rodičovství věděla díky svému studiu a praxi mnoho. Ale vlastní zkušenost je k nezaplacení a po narození syna se rozhodla napsat knihu, aby všem maminkám přiblížila své zkušenosti.

Čtení bylo skvělé. Sama mám dvě děti a tak jsem si s úsměvem na rtech zavzpomínala i na svá těhotenství a první rok života dětí. Klára píše velice poutavě, s lehkostí a pohledu nejen mámy, ale i paní doktorky. A přiznává, že se jí v určitých ohledech názor na prvorodičky a nezkušené maminky změnil. Protože v knihách najdeme spousty rad a doporučení, ale vlastní zkušenost je prostě vlastní zkušenost.

Na konci každé kapitoly jsou uvedeny navíc velice cenné rady novopečeným rodičům. Např. ohledně spánku či příkrmů. Ano, najdeme toho spousty na internetu, ale líbí se mi, že to je v knize takto sjednocené a spojené s poutavým příběhem.

Knížku bych doporučila všem ženám, které teprve potomka čekají a určitě všem rodičům, kteří si chtějí čtením vybavit svoje zkušenosti, přešlapy, omyly a pokroky v nejtěžší životní roli, kterou je rodičovství.

1 03.12.2022

Příběh je to opět velice čtivý, dojemný a napsaný tak poutavou formou, že nechcete přestat číst. Ester mně osobně byla velice sympatická, ač mají někteří čtenáři jiný názor. Chápu, že se obrnila a nechtěla moc o dění číst, slyšet apod. Nechtěla si zpočátku připouštět jaká zvěrstva se kolem ní dějí. Jednala a chovala se tak, aby si co nejvíc zachránila život.

Pokud si budete chtít knihu přečíst, tak pro vás mám doporučení začít první knihou, protože ač na sebe vyloženě nenavazují, mohli byste si ale vyspoilerovat některé události, které jsou v předchozí knize uvedené.

1 01.12.2022

Veronika Vieweghová napsala román o nalezení cesty zpátky k sobě s názvem Pod maskou stín.

Tea a Tomáš jsou manželé a rodiče. Tomáš je kardiochirurg a Tea žena v domácnosti, která se stará, aby vše šlapalo jako na drátkách a byla celá rodina spokojená. Pro okolí jsou dokonalou rodinou, která má vše. Ale je tomu opravdu tak? Samozřejmě, že není. Je to pozlátko, které se postupně odchlipuje a odhaluje se jádro plné problémů. Tea je nespokojená, uštvaná, manžel unavený a rodina se začíná vzájemně odcizovat. Dozvídáme se co vše Tee vadí a proč se cítí být nespokojená.

Příběh vás do děje okamžitě vtáhne. Je velice čtivý a svými sympatiemi se chvíli přikláníte k Tomášovi, chvíli k Tee, ale nějak nevíte co si o této rodině myslet. Jenže to po několika desítkách stran končí a následuje, jak já říkám vymývání mozku a to hlavně čtenářovo. Řeči o skryté bohyni, tkadleně osudů a tvořitelce světů mě opravu nebavily. Tea spolupracovala s psycholožkou, ale mně se ta sezení vůbec nelíbila. Dobraly se k závěrům, že vlastně za všechno špatné může i nespokojenost ve školce, kdy se na Teu špatně podívala paní učitelka a že všechny tyto křivdy si bereme do dospělosti a můžou za naše problémy. Já s tímto nesouhlasím a proto jsem měla s knihou asi takový problém. Tomáš to podle mě vyřešil podstatně lépe a to jedním rozhovorem s kamarádem u piva a bylo to. Nemusel odhalovat své skryté bohyně a tvořitele světů. Tea se prostě snažila najít cestu sama k sobě, ale pro mě byla tato forma podání nešťastná. Z čeho jsem však měla velikou radost, to byly ilustrace, které celý příběh doplňují a ty jsou opravdu velice krásné.

V dnešní době a obrovské síle sociálních sítí je určitě spousty rodin, které žijí to své pozlátko a ukazují lidem okolo jen to úžasné a dokonalé. Uvnitř ale řeší problémy, starosti a je jen na nás čemu všemu budeme věřit ...

3 26.11.2022