CorneKraan komentáře u knih

Svět je krutý, ale tak tomu vždy bylo, je a bude. A srdce lidská jsou slabá a na tom se nikdy nic nezmění. A člověk je stejný od věků do věků. A všichni bohové všech krajin jsou stejní, všechny národy jsou stejné a všichni vládcové jsou stejní. A silní budou vždy vládnout slabým a chudým; a chytří budou vždy ovládat silné. A kdo jednou pil vodu z Nilu, vždy se bude chtít vrátit ji pít, a není nad pach pečených ryb ve vesetské čtvrti chudých a hlavně nad husu pečenou po vesetsku. A víno a pivo je nejlepším přítelem v radosti i ve smutku. A tak tomu vždy bylo, je a bude.
Toliko jsem si vzal z patnácti knih Sinuheta, lékaře, toho, jenž byl vždy osamělý, člověka, jehož část žije v každém z nás.

8 21.10.2014

Poslouchal jsem jako audioknihu.
Proč tak smutné a bezútěšné?
Proč tolik nevyřčeného?
Situace, které se mají sdílet, jsou zamlčovány a působí další bolest.
Tóru je vůl a chová se jak ženská.
Když už má něco řešit, tak mlčí.
Nechci věřit, že je to obraz klasického života mladé generace v Japonsku.
Hrdina Tóru není silná osobnost, i když si myslí, že je.
Neumí se přizpůsobit, neumí komunikovat.
...
Jsou to smutná studentská léta pro Tóruho. Kde jsou kontakty se svojí rodinou? Kde jsou fotbálky s kamarádama? Proč si to někdo dělá tak těžký? Každý se zamiluje, každý někoho ztratí, ale to má spíš posílit, ne tě odrovnat. Norské dřevo je popis nudného a nezajímavého týpka z Tokia...
...
Ale ok, přidávám jednu hvězdičku za to, že autor popisuje jak se někdo může cítit, jak může bejt blbej a ničit svoje okolí. Asi na to chce Murakami upozornit. Asi ho to taky štve. A jestli chtěl, aby čtenáře Tóru a ostatní postavy provokovaly a naštvaly, tak se mu to povedlo.

6 26.01.2019

Moje první přečtená věc od Joe Sacca. Dávám pět hvězdiček, ale to jen proto, že víc nejde. Úžasný nápad a skvělé zpracování! Nepříjemné čtení pro zastánce židovského státu. Šokující pro diváky televizních zpráv typu nova nebo prima..

4 15.12.2015

Jestli chcete co vědět, tak mě štve, že jsem četl tuhle knížku, že jsem se k ní vůbec dostal. Mnohem raději bych poslouchal osmdesátkový songy Lennona a pak hity Beatles z 90. let po jejich společném návratu na pódia.

Mrzí mě ale, že se někomu knížka nelíbí z důvodu, že "ho nebere", "že se v Holdenovi absolutně nevidí", "že to nejde počítat k beatnické generaci" nebo bůhví co. Takový člověk nedokáže vnést do svého pohledu trochu empatie a vůbec nepochopil smysl. Že na světě je vždy nějaký Holden, který je ztracený, nemá žádné sny a všechno mu vadí, lidi, škola, filmy…a že je potřeba mu pomoct, věnovat mu pozornost, že je nebezpečný k sobě i svému okolí. Že je v jeho okolí vždy nějaká Phoebulka, která mu může pomoct a odvrátit neštěstí. V tom je knížka zajímavá. Osobně se mi postoj hrdiny nelíbil, děj šel taky úplně mimo mě, dějová linie o ničem, ale v tom to právě je, proto se mi knížka líbila.

Ale opakuju, byl bych radši tuhle knížku neznal a viděl ji jen náhodně na polici nějakého psychopatologa.

4 14.10.2015

děsivé, smutné, krásné ...

4 09.05.2015

čtivý, zábavný

na první pohled příliš mysteriózní, ale když se nad tím zamyslím, tak vlastně třeba ani tolik ne...(?!)

konec skončil tam kde měl, dál by to bylo jen plácání a tahle holka, Anna Cima, to moc dobře ví...stejně tak ví, co má obsahovat chytlavej román-tajemství, milostnou zápletku, vůni dálek a trochu tý mimoreality

3 09.11.2020

Nápadem i provedením jedna z nejzajímavějších knih co jsem četl.

"Nebyl jsem šílený, jen jsem dovedl skepticismus své doby tak daleko, jak to šlo." Tj. od pocitu, že svět je hrůzný a plný zla dospěl k úžasu, že za tím vším existuje řád. "Cokoliv bylo nádhernější než nic. I kdyby denní světlo bylo snem, byl to denní sen, a ne noční můra...Zavěsil jsem se na zbytky náboženství jedinou tenkou nitkou díků. Děkoval jsem nevímjakým bohům...ne za to, že život netrvá věčně, ale za to, že vůbec nějaký život je"

Na konci těchto úvah ještě navázal na tradiční anglický humor a přibližně ve svých třiceti letech napsal Klub podivných živností a Anarchistu Čtvrtka.

"Snažil jsem se najít nový optimismus ne s maximem, ale s minimem dobra. Nevadil mi tolik pesimista, který žehral, že je málo dobra. Ale přímo vražedně jsem zuřil nad pesimistou, který se ptal, k čemu je dobro dobré."

konec knihy mě zprvu taky neuspokojil, ale je vlastně dobře promyšlený přesně v rámci autorovo předchozích úvah.

....

obyčejně popisy očima jen přelítávám, ale u Chestertona jsem si je dost vychutnával:
...jeho obličej byl stejně šedý jako jeho dlouhý šedivý vous, na vysokém čele se s konečnou platností rýsovala hluboká vráska tichého zoufalství. U žádného z ostatních nebyl sváteční svatební úbor v nápadnějším rozporu s tváří nositele...
...spojoval společenskou sběhlost s jistou dobře vychovanou drsností, ne neobvyklou u mladých lékařů...
...Každá postava tu byla na samém pomezí skutečnosti, stejně jako jejich teorie byla na samém pomezí myšlení. Syme věděl, že každý z těchto mužů stojí takříkajíc na nejzazším konci nějakého neobvyklého řetězce úvah.

a vůbec je to kniha plná názorů k zamyšlení, třeba toto z Klubu podivných živností:
"Pravda nutně musí být podezřelejší než výmysly," řekl Basil klidně. "Protože výmysly jsou plod lidského ducha a jsou s ním tedy spřízněné."

3 19.08.2015

Od pana Čecha úžasný nápad - vytvoření zbabělého obrozeneckého antihrdiny, v jehož chování je zobrazeno vše, co správný vlastenec mít nemá (jak říká v knize sám Žižka: "Toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!"). Ve své podstatě tak mnohem inteligentnější než všichni supermani dohromady. Občas jsem se nicméně nudil u moralistických staročeských pasáží a básniček, hlavně u Broučka na výstavě. Části postupně podle mě od nejlepší po nejhorší: pátnácté století - Měsíc - výstava.

3 03.02.2015

epochálně dlouhá kniha, která je ale nadmíru čtivá, protože se nejedná pouze o narativní výklad historické události; autor přivádí na světlo paměti jednotlivých účastníků Francouzské revoluce a nechává odvyprávět jejich vlastní minipříběhy plné krutosti, víry v revoluci, bezmoci, strachu, lásky, pragmatismu...jejich sloučením vzniká vřící kotel událostí, které souhrnně označujeme za jeden z nejdůležitějších historických předělů...

..."pokusil jsem se v Občanech přivést určitý svět k životu, nikoli pohřbít ho v učených výkladech"...

jednoznačně doporučuji

3 01.01.2015

autorův styl je osobitý, ale v průběhu čtení jeho druhé knížky (po Staříkovi samozřejmě) se bohužel omrzí. Také by se dalo namítat, že na pouhé dvě knihy je zde až příliš mnoho atomových bomb...

3 29.10.2014

Velmi pěkně podaná historie filozofie. Od poloviny knihy navíc se zajímavou zápletkou, která není jen zápletkou v ději knihy, ale otevírá zápletku i v našem světě/naší realitě.
Vždy když jsem četl nějakou knihu pojednávající o epochách filozofie či historie, štvalo mě vracení se o pár stránek nazpět, abych si osvěžil již přečtené. Toho jsem se u této knihy víceméně vyvaroval, což mě potěšilo.
Drobným mínusem je, myslím, závěr. Určitě nebylo snadné ho vymyslet, nicméně je až přílišným úletem mezi pohádkou a science-fiction.

3 03.02.2014

Na vnitřní straně pevných desek této knihy je omšelá podobizna Vratislava. Často jsem se na ni během čtení díval a říkal si v jakém kontrastu je s živým vyprávěním o jeho životě v knize samotné. Líbí se mi jak autor ze skoro zapomenuté šedi minulosti vykreslil příběh v živých barvách jako by se stal našim součastníkům. Musela to být zajímavá doba. Historikové vždy přemítali, proč se stal Vyšehrad sídelním hradem česho knížete - snad to bylo podobně jako je to vylíčené v knize. Co ale u takové exkluzivní knihy může vyvolat dojem rychlokvašky je neuvěřitelné množství tiskových chyb. Velmi to překáží čtení a pan Vondruška se svým vydavatelem by si na to měli dát pozor.

2 20.09.2017

Podle mě žádná oddychovka ani osvěžení. Spíš takové na plnou hubu řečené co většina chlapů v současnosti zažívá a co si myslí, ale moc se o tom nemluví. A to je přece není málo. Výzva "nejsi sráč" dobrý, ale z mýho pohledu je zajímavější druhá výzva. Jen si to zkusit nebo se nad tím aspoň zamyslet v kolika běžných situacích se musí lhát, jenom aby se hrálo na to, že vše je ok.

"...že říkat za všech okolností pravdu je kravina. A taky proto, že má nějakou zodpovědnost."
"Takže ty lžeš, protože seš zodpovědnej?"

2 04.02.2016

Na čtení téhle knížky jsem buď moc mladej nebo moc špatnej básník a umělec, anebo obojí...zkusím se k Listům z Provence vrátit za pár let...

2 14.10.2015

"Je to přeci jenom přese všechno skvělá věc, jak nám ta civilizace vyspěla -" povídala sestřenka, zašívajíc A. kalhoty v kouzelném svitu svíčky, "že stačí jenom někde mačkat knoflíky a rakety samy lítají a trefí se, a někdy se trefí dokonce i do sebe, a když přeletěj náhodou moc daleko, tak se zase vrátěj, a přeci se trefěj - ale už nemáme, bratránku, knoflíky, budete si muset vázat kalhoty na provázek. Já vám to hned udělám."

2 09.06.2014

Bondy se svým specifickým syrově napsaným textem zamyslel o lidech, bohu, konzumu, komunismu...vše na pozadí rodinné sešlosti synů s otcem-bývalým komunistickým prokurátorem, na závěr s detektivní zápletkou; ale je to hlavně ta filozofická část textu, která mě baví a která má zaujmout, a tak mi i bylo jedno, že zůstalo nevyřešeno kdo je vrah (favorita jsem měl); o to ale vlastně nejde, ani autorovi, ani komunistickým vyšetřovatelům v ději. Je to jedna z knížek, kde si rozhodně zatrhnete více než jednu zajímavou pasáž.

2 28.04.2014

Musím říct, že jsem ji přečetl doslova jedním dechem (i když to nebylo dost dobře možné, protože kniha má přes 600 stránek). Já, který jsem četl Dona Quijota skoro rok, jsem se pustil do takové knihy. Ale hned mě zaujala. PŘEDEVŠÍM NÁPADEM! Prolínání životů jednotlivých lidí, kteří se poté negativně či pozitivně účastní transformace společnosti do nového spravedlivého řádu. Je to kniha velice čtivá, a i když nevím absolutně nic o osvícení a energiích, tak mě kniha bavila. Byla pro mě vlastně i námětem k přemýšlení, jak by se naše společnost mohla stát lepší. Zda potřebujeme politiky. Zda systém peněz tak jak ho známe dnes, je tím pravým ořechovým. Zda nám bude stačit jenom to, co opravdu potřebujeme. Zda přežijou slevové akce v supermarketech. Zda jednou nastane vláda moudrých a nezkorumpovaných. Zda se jednou dozvíme, jestli Rath je opravdu takový lhář. Zda bude možno najít poctivé lidi, třeba nahlédnutím do duše. Občas se román zabýval komunismem, kde mi na mysli vytanul článek "proč nejsem komunistou" od Čapka. Zkrátka spoustu věcí k zamyšlení! Jakýpak knížky tam má ten Vanek dál? :-)

2 25.01.2014

Formánek je příklad člověka, který je lepší spisovatel než cestovatel...většinou je to naopak...nicméně je nutno dodat, že existuje mnoho lepších spisovatelů, a na druhou stranu ale taky hodně horších cestovatelů...

1 31.05.2020

Hodně expresivní výpověď...souhlasím s tím, že díky formě komiksu si příběh, lidi a prostředí dokážu lépe vybavit a také zapamatovat než u knižní románové podoby...nakreslené je to někdy až moc reálně, nepředstavoval jsem si, že budu odvracet zrak u některých situací ...je to ale válečná reportáž, snad je tam vše pravdivě, Saccovi se ale dobře věří...

1 13.10.2016

Není úniku - platíme za násilnosti svých předků…

přemýšlel jsem co napsat, ale tenhle citát asi vysvětluje vše…

a důsledek?
http://mfa.gov.il/MFA/ForeignPolicy/Terrorism/Palestinian/Pages/Wave-of-terror-October-2015.aspx

1 06.01.2016