Clea3112 komentáře u knih

Velmi praktický a užitečný rádce, chcete-li si trochu zefektivnit život a zavést pár rutinných návyků, které se můžou týkat čehokoliv. Strukturované,smysluplné,čtivé. Příjemné překvapení :)

8 26.02.2023

Praktický, přehledný, systematický rádce do každé domácnosti.

8 19.11.2022

Poslech audioknihy :

Hodně zajímavé povídaní a velmi povedené zpracování audioknihy. Interpreti i teskné tony harmoniky dolaďují celkovou atmosféru knihu. Někdy jsou to jen vzpomínky na dětství a mládí, jindy hlubší reflexe a zamyšlení o vztahu jedince k přírodě, mystice, k vlastnímu životu i životu obecně. Nejvíce mě asi bavily příběhy dvou žen - každá měla svou cestu k samotářskému způsobu života trochu jinou. Doporučuji !

8 11.09.2021

Příběh, ve kterém se vznášíte na vodě,stejně jako jeho hlavní hrdinové a nevíte, zda a jak dlouho se na ní ještě udržíte. Příběh protknutý melancholií, tajemstvím, vnitřními smutky, nevyslovenými bolestmi, osamocením, strachy, útěky, neslyšenými výkřiky a tápáním ve tmě. Lyrický příběh oděný do letní pohody, za kterým se však skrývají hluboké rány, které nebyly nikdy ošetřeny..... Stále platí, že s depresí si člověk sám neporadí.

8 25.09.2019

Přemýšlím, zda se současná mladá generace japonských autorů snaží pouze provokovat a literárně šokovat svou domácí čtenářskou obec, nebo zda jsou knihy opravdu výpovědí nově nastoupené generace, která se utápí v alkoholu, nekontrolovaném sebepoškozování (anorexie, piercing a tetování je dnes již běžné, ale rozřezávání jazyka asi ještě úplně ne), nespoutaném sexu (sado-maso je oblíbený leitmotiv současných japonských autorů). Na rozdíl od někdejší revoltujících beatníků je však postoj hlavních hrdinů k životu spíše zoufalým potácením se v prázdnotě, kterou neumí nijak naplnit. Nemají žádné osobní sny, ani touhy, nechtějí ani proti ničemu protestovat. Je tam většinou jen přežívání a nutkavá sebezničující potřeba utíkat od života. Hlavní hrdinka, plná depresivních pocitů a prázdnoty, neumí mít ráda ani sebe a její citová otupělost a zploštělost dovolují všem kolem ní nakládat s její duší, tělem i životem podle svého. Kniha je podle mě trochu přeceňována (dvě literární ceny ), obsahem i stylem dost podobná Rju Murakamiho „Čáry“.

8 24.01.2019

Příjemné úsměvné čtení, když si potřebujete odpočinout.

8 08.11.2018

Tanizaki si tak trochu pohrává - se čtenářem, i sám se sebou. Novela postavená na konfrontaci protikladů - stáří vs mládí, život vs smrt, nemoc, bezmocnost vs zdraví, podnikavost, ošklivé vs krásné, sexuální nemohoucnost vs touha a chtíč, konvence a tradice vs vzpoura a moderna, sado vs maso, rodinná pouta vs osamělost, sobeckost vs obětavost, cynismus vs zdvořilost ....završené samotnou literární formou - subjektivní deníková forma vs suché, objektivní lékařské záznamy pacientova stavu v závěru knihy. Jako by sám autor na konci života balancoval a vyřčení konečného ortele nechával do poslední chvíle na jiných. Není snadné říci, co je vlastně bílé a co černé.

8 21.10.2018

Mám ráda volný verš, lehce plynoucí asociace, obrázky malované metaforou.... přesto jsou za řádky cítit pocity melancholie, smutku, osamocení, někdy obrácené v úsměvnou sebeironii, jež se snaží tyto chmury rozehnat.

8 11.10.2018

Zajímavě pojatá literární koncepce, která má však své limity. Hlavní hrdina zde není. Respektive je. Nese jméno domácí násilí, šikana, ponížení a ponižování, frustrace, sado-maso, úzkost, útěk, samota, citové prázdno..... Kolečko, které se točí stále dokola a - jak se zdá - z kterého není úniku. Spíše než znechucení ve mně tato kniha vyvolává pocit smutku. V době, kdy lidé mají a mohou mít vše, nemají nic. Nic, co je hodnotné, lidské, humánní. Odcizení, chlad a lhostejnost k osudu jiných i svému vlastnímu crčí z Murakamiho řádků v každém příběhu. Mysím, že nejen v obsahu, ale i ve formě tkví Murakamiho skrytý záměr. Rychlý sled hrdinů, kteří se jen mihnou v každé kapitole, vám nedovolí najít si k nim cestu, vztah, pochopení.
"Člověk se pomocí jiných lidí utvrzuje ve svým vlastním já", říká v závěru jedna z Murakamiho postav, a to v kontextu celé knížky nevyznívá příliš povzbudivě.

8 18.08.2018

Ženský a mužský svět nahlížený z pozice mužů různých věkových kategorií, profesí, odlišných zázemí a s nejrůznějšími životními zkušenostmi. Klíčovou otázkou se - pro Olgu Sommerovou - zdá rodinné prostředí, z něhož muži pocházejí a které (nás všechny) od malička, ač mnohdy nevědomky, formuje. Pestrost názorů a postojů přinášejí právě tyto "Olžiny sondy" u různých typů mužů. Jednoznačnou odpověď kniha nepřináší (a ani nechce), jen před námi rozsypává zrnka z barevné mozaiky a nechává na nás , abychom si vybrali , která se nám líbí a která ne (s kým se ztotožníme, nad čím se pousmějeme, co nám dám podnět k zamyšlení). Dávkování četby je individuální, promě jeden rozhovor na den byl akorát :)

8 28.06.2018

Dalo by se říct - otevřená zpověď vietnamské dívky, která se musí vyrovnávat se syndromem střetu světa dvou odlišných kultur, - její rodné vitenamské, a české, která ji obklopuje a formuje od dětství. Oceňuji otevřenost vyznání, které muselo být pro asijskou dívku zvláště obtížné, neboť asijská kultura velí zachovávat společenské dekorum za každou cenu. Duong nám tak ukazuje, že je holka jako každá jiná, která má občas trable se svým životem. Čtvrtou hvězdičku přidávám za řadu zajímavých interkulturních postřehů ze života Vietnamců. To mě prostě baví a zajímá :) Příjemné čtení obohacené o názor "z druhé strany", tedy o pohled autorčina manžela Jakuba. Úsměv na tváři vyvolávaly Jakubovy pokusy naučit se vietnamštinu. Nezvládnutí absolutně odlišného jazykového systému může přivést člověka do prekérních situací, kterým je lépe se zasmát :)

O vietnamské mentalitě:
"Dobře se uč. Poslouchej paní učitelku. Vyber si kroužek. Vyber si doučování.Vyber si školu. Vyber si zaměstnání. Vyber si kariéru. Vyber si život. A pak vyhoř. Protože tohle všechno za tebe vybírají rodiče, ostatní rodininní příslušníci, případně jejich moudří kamarádi. To všechno, protože člověka ve Vietnamu definuje práce. Proto se klade tak velký důraz na školu a budoucí kariéru. Jenže to může vést k tomu, že člověk dělá celý život něco, co ho vlastně nebaví. Že se stylizuje do něčeho, co vlastně ani nechce, a na konci se třeba i rozsype, protože ten tlak prostě nevydrží..."

8 15.06.2018

Intimní problémy ve vztahu tohoto páru jsou jen prvoplánovou příčinou manželské krize. Ano, manželka je na japonské poměry neobvykle více náruživá. Ano, manžel se cítí být svou ochabující vitalitou a nedostatečnými schopnostmi ji uspokojit přirozeně náležitě frustrován. Nicméně intimní nesoulad a zvyšující se nespokojenost na obou stranách odhaluje problém mnohem závažnější. Absolutní neschopnost vzájemné komunikace. Tato barikáda, která má bezesporu své kořeny v japonské mentalitě (navenek projevovaná vzájemná úcta, respekt, úslužnost, hrdost), však ústí ve stupňující vzájemný chlad, nechápání potřeb toho druhého, dohánějící oba aktéry na hranici pohrávání si s životem a smrtí. Pokus přiblížit se jeden druhému "nastrčením" svého deníku partnerovi (oba dělají, že druhý deník nečtou, ale oba píšou tak, aby se druhý dozvěděl) ovšem nevychází. Oba partneři dál hrají "společnou hru" a žádný z nich nedokáže překročit svůj stín, shodit falešnou masku a odhalit před druhým své pravé já a niterné pocity. .... Vynikající psychologický román. Deníková forma posiluje čtivost textu, umožňuje preciznější vykreslení psychologických portrétů obou hrdinů. Pro Evropana 21. století může příběh působit až absurdně a nepochopitelně. Napadá mě trochu vzdálená paralela s McEwanovým dílem Na chesilské pláži, ačkoliv zde je pár podstatně starší. Nezkušenost jím tudíž nemůže být omluvou. Za nefungující vztah jsou odpovědni oba, ve finále však méně sympatií získává žena, pro jejíž chlad (svého muže nikdy neoznačuje jménem, mluví o něm jen jako o manželovi, nebo nemocném), kalkulaci, egoismus (omlouvané tajnůstkářstvím a výchovou) se jen ztěží hledá pochopení.

8 30.05.2018

Mám docela ráda motivační literaturu, ale kniha kněze Váchy mě příliš neoslovila. Uznávám, nejsem cílová skupina. Autor v úvodu předesílá, že míří především do řad již odrůstajících teenagrů (18-20 let), studentů, mladých lidí stojících na počátku vlastního samostatného života. Přesto se nemůžu ubránit pocitu jisté rozpolcenosti. Na jednu stranu Autor budí (nebo chce budit) dojem liberálního volnomyšlenkáře, který chce stát na jiném břehu než obvyklé autority (rodiče, učitelé...), na druhou stranu je celá kniha psána v imperativech a apelech, co máš, či musíš dělat. Svoboda spočívá v nabídnutí možností a alternativ, rozhodnutí zůstává na každém jedinci. Soudím, že přirozené autority ve společnosti (ať už je jí kněz, učitel,nebo filozof....) by měly spíše ukazovat cestu, respektive cesty, ne hlásat svá absolutní přesvědčení...... Ale nechci být vůči panu knězi nespravedlivá. Věřím, že formu i slova volil ze svého nejlepšího přesvědčení a s ohledem na své mladé čtenáře (z ústranního pohledu však jeho kniha může působit poněkud nešťastně "budovatelsky").Určitě to není špatná, nebo špatně napsaná kniha. Své čtenáře najde a již našla :) Jsou v ní zachyceny hodnotné myšlenky, které mají naději zapadnout, vzklíčit a přinést očekávanou žeň.

8 30.05.2018

Upřímně řečeno při hodnocení této knihy jsem poněkud na rozpacích. Na jednu stranu je jasné, že je to setkání s Autorem, který umí psát, má smysl pro nádherný lyrický jazyk, metaforu, svými popisy před vámi maluje obrazy a vy vnímáte každý detail a fascinovaně hledíte na plátno, které se před vámi rozprostírá. Na druhou stranu obsah a popisy, kterým se Autor věnuje, ve vás vyvolávají autentický pocit znechucení, odpor, odvrácení. Je to bezesporu literární záměr. Kontrast, kterým jste utloukáni až do samého konce. Del Amo je mistrem expresionismu, cítíte všechen ten zápach hnijícíh odpadků, vidíte všudepřítomnou prolezlost plísní, vnímáte pot a tělní tekutiny ještě pulzujících těl ... a uvědomujete si prázdnost a beznaděj některých lidských životů. A není to nic hezkého, ani příjemného. Příběh je jednoduchý, strohý a spíše jen jakousi kulisou v pozadí na scéně s velkolepou výpravou. Opakujícím se leitmotivem pozvolna se rozkládajícího těla mladého prostituta s krvavou ranou v těle vás Autor dostane tam, kde vás chce mít ... Ke knize se určitě nevrátím, ani si ji do knihovničky nepořídím. Nicméně bych si ráda od Del Amo přečetla ještě něco jiného, bude-li přeloženo. Hvězdičky uděluji za jazyk.

8 01.05.2018

Pokaždé si říkám, že McEwan už nemůže překvapit. Může. Syrové. Trefné. Hluboké. Ačkoli k té hloubce se čtenář musí prokousat krok po kroku. McEwan ví, kdy má ubrat a kdy přidat, aby čtenář po zalapnutí knížky v sobě nechal doznít všechny struny, které Autor rozehrál. Těší mě, že je zde více čtenářů, kteří ladí s tímto autorem :)

8 05.04.2018

Kniha Ani Geislerové je přesně tím, čím je. Nic víc, nic míň. Sbírkou fejetonů, které nijak neurazí, ale ani nikterak nestrhnou k hlubšímu dlouhodobějšímu přemítání. Čtivé, snivé, hravé i hrající barvami, chutěmi, vůněmi.... Ruku na srdce, kdyby pod titulem nebylo jméno známé herečky, knížka by se zřejmě ztratila někde v hlubinách literárního moře. Rozjímání, které s námi Aňa sdílí, je prostě rozjímáním každé mladé maminky, ve které mateřství rozjitří všechny smysly a která si užívá jindy zapomenutých maličkostí každodenního života - od bezelstného úsměvu svých dětí po zavařování marmelády a pečení kuřete na olivách. A to i za cenu neprospaných nocí a kruhů pod očima. Ale v tom je vlastně půvab Aniny knížky. Věřím jí to, a proto doporučuji... K odpolední kávě, k večerní sklence vína. Usrkávat po douškách :)

8 24.11.2017

Pro mě literární perlička, zakutálená a stále tak trochu ukrytá....Není to čtení pro každého, vyžaduje čas, to správné naladění, ale když se dostanete do stejných vibrací jako autor, užijete si proud fantazie, koloristiku barev, smyslných vjemů, reflexí a úvah o umění, vztazích, životě, pochopení pro lidské slabosti i nalézání cest sám k sobě... K tomu nádherný jazyk (bravo patří i překladatelům), na svou dobu neobvyklá kompozice, neopakovatelný styl.

8 16.11.2017

AUDIOKNIHA: Sonda do vztahů jedné velké rodiny, která se navenek tváří jako pevně soudržná, ve skutečnosti je však jen rozbitým talířem roztříštěným na kousíčky. Každý je vlastně strašně sám a osamělý, nespokojený sám se sebou i s těmi nejbližšími. Malé žabomyší války o nesmyslné drobnosti, které nedovolí nikomu prožívat radost z každodenních maličkostí, radost z toho, že se navzájem mají. Žádné zásadní drama se v příběhu vlastně nekoná. O to intenzivněji na vás doléhá prázdnota těchto vztahů. Audioverze je velmi autentická, takže vás po určité chvíli všechny ty nesmyslné hádky začnou strašně unavovat a řeknete si: Tak s těmi bych žít fakt nechtěl.

7 04.06.2023

Velmi praktický rádce na cestě učení se cizím jazykům. Hodně praktických tipů, které pomůžou jak začátečníkům, tak zkušenějším studentům jazyků. Systém kartiček je skvělý, hodí se ale především, pokud s cizím jazykem začínáte. Každý si z knihy odnese asi trochu něco jiného, ale "odnese" si určitě :) Doporučuji!

7 26.02.2023

V knize najdete několik zajímavých podnětů, ale jako celek na mě působí velmi rozvláčněle. Jako by si autor dal za úkol, že musí napsat 350 stran a dělal vše pro to, aby tuto naplánovanou normu dodržel. Tím se bohužel ztrácí hlavní myšlenková osa a musíte si občas připomínat, o čem že to posledně autor mluvil a k čemu to mělo směřovat. Takže za mě trochu zklamání. Kniha hodně staví na technikách mindfulness a práci se zlozvyky, což samo o sobě není špatné. Stačilo však 120 stran a konečný efekt by byl působivější.

7 19.11.2022