Chemiczka komentáře u knih

Knížka, která mne ruku v ruce provází životem už od dětství. I teď se dokážu ponořit do jejích příběhů a vrátit se v čase. Vždycky ve mně evokovala krásu, bezelstnost a nádhernou prostotu dětství. Strašně moc jsem toužila vydat se s "hošima" třeba na pečený brambory, pouštět draka, koupat se ke Klobouku, těšit se do bia nebo do cirkusu, a být součástí cesty do Indie. Krásná ukázka, že jen dítě se dokáže těšit z maličkostí a hlavně nemá žádné starosti dospělých, jediné co ho zajímá je jestli vyhraje bitvu proti Habrovákům, co dostane k Vánocům a jestli bude nebo nebude cirkus se lvem núbisjkým.
V dospělosti jsem pochopila druhou nádhernou věc, že psaní této knihy bylo útěkem od kruté reality i pro Karla Poláčka. V Terezíně, kde byl hlad, nemoc a smrt na každém kroku, se utíkal zpátky do svého dětství a za dobrodružstvím za kamarády, s kterými tehdy chodil.

10 13.09.2016

Jedna z výjimečných knih o holokaustu. Ač byla napsána v době bezprostředně po válce, je prosta emotivních výjevů a popisů situací, které v ghettu a v celku ve Varšavě proběhly. Člověk by si mohl říct, že je až bezcitná, ale jak lze popsat bezcitné situace čistého pekla někomu, kdo je nezažil !?
Wilm Hosenfeld byl skutečně zařazen do Aleje Spravedlivých Yad Vashem. K zamyšlení je fakt, že ačkoliv byl příslušníkem wermachtu, árijským Němcem a také členem strany, i přesto našel odvahu pomoci. Možná to nebyla ani odvaha, spíš lidská slušnost a bohabojnost. Může se zdát, že v případě Szpilmana jednal cíleně s vědomím záchrany, ovšem již v období, kdy válka pro Němce vypadala vítězně se nemohl dívat jak jsou vražděni nevinní, nemocní a slabí. Jeho čin výborně kontrastuje s činy samotných Židů v ghettu, kteří se s vidinou záchrany zaprodali nacistům a sami se stali trýzniteli svého národa. Ovšem nelze soudit, jen připomenout, že válka především probouzí to špatné v nás.

10 07.09.2016

Moje první knižní setkání s Vančurou. Jazyk a styl psaní je opravdu jedinečný - i když hodně lidí odradí, není to právě to co dělá knihu originální (jinak by šlo o další z mnoha balad o lásce, utrpení a smrti). Nádherně vykreslené prostředí i postavy, tak syrové a přece jemné a poetické. Čas od času jsem měla pocit, že čtu prozaický Máj. Kniha opravdu krásná, silná, smutná a stejně tak nadějeplná.

2 10.08.2016

Důkaz toho, že stačí málo a můžete udělat obrovské věci. Každá z žen mohla snadno zvolit jednodušší cestu a podřídit se tomu, čemu jsou předurčeny (ať už práci za minimální mzdu, společenskému postavení, ponižování ze strany ostatních apod.). A přesto v sobě našly odvahu a statečnost nechat sepsat všechno zlé i dobré co je potkalo v životě s jejich zaměstnavateli. Nešlo však primárně jen o řešení segregace. Skeeter, ač bílé pleti, se také musela vzepřít všem požadavkům své matky, svých přítelkyň a celému okolí (najděte dívku, která se nepodřídí pravidlům "té nejoblíbenější" a navíc ji zesměšní před celým městem a všemi, kteří ji zbožňují; dá košem chlápkovi, který je mužem snů všech dívek v okolí a svým postojem všechny "Hilliny ovce" přímo zvedne ze židlí, a přesto je jí to všechno srdečně ukradený).
Výborné zpracování, skvělý jazyk, neuvěřitelní čtivé, avšak jednu chybu to mělo - od K. Stockettové za tím nic dalšího nevyšlo :-(

8 24.07.2016

Výborně napsané memoáry. I když jsem podobných knih již nějakou řádku přečetla, tak tahle byla vyjímečná tím, že poprvé jsem v ní spatřila Němce, kteří v Berlíně pomáhali židovské dívce. Nechci tvrdit, že se jedná o ojedinělé pomocníky, ale přece jen uprostřed nacistického Berlína bylo opravdu těžké pohledat, někoho kdo by byl ochoten pomoci, přece jen ideologistické přesvědčení a samotný strach museli být obrovské.
Každopádně příjemná kniha o nepříjemném historickém období.

1 20.07.2016

Samota......čiročirá samota, z každého písmenka, každého slova čiší samota. I když všichni z Buendiú přožili neobyčejné životy, tak každý z nich byl sám se svými problémy, touhami, láskami.....Ve změti všech José Arcadiú, Aureliánů, Amarant, Úrsul a Remedios v nich v podstatě nenajdete rozdíl, všechno jsou to nepokojné duše, které hledají "cosi" a vždy je jím odpovědí pouze samota, prázdnota a čekání na smrt. Pro mě depresivní, ale velice silné zamyšlení nad životem.

8 18.07.2016

"Nesnáším Švejka!?!" - to bylo moje motto, dokud jsem nepoznala kouzlo Haškova psaní. Ovlivněná neustálým opakováním filmové verze, minimálně šestkrát do roka, jsem nesnášela jak R. Hrušínského, tak i obraz opilecké armády.
Až teď jsem dospěla do věku, kdy mi pan Hašek přišel chuti. Čistá satira a nádherné zobrazení všech neřestí a neschopností vojska od pěšáků až po vysoce postavené generály, ministry a pana Procházku.
Nejlepším vojákem co se morálky, disciplíny a přesného plnění rozkazů je právě "idiot" Švejka - a protože armáda je stejně dobrá jako ten poslední voják, můžeme si domýšlet, že rakousko-pruská armáda byla/je idiotská.
Knize ubírá jen to, že Hašek už svá dobrodržství nedokončil.

5 16.07.2016

Knihu bych si sama nikdy nekoupila, přišla mi do cesty díky Knihobitovi. Musím říct, že byla opravdu příjemným a milým překvapením.
Ačkoliv hledáme a bažíme po dobrodružství, někdy si nás najde samo a je mnohem důležitejší pro náš život než to co si vysníme my sami. Poetický skutečný příběh o zachránci a zachráněném, kteří si postupně mění své role. Juan Salvado (Salvador) přinesl do života mnohých lidí to co už dlouho postrádali - přátelství, porozumění, jednoduchou věc jako je naslouchání a možnost svěřit se svým trápením.
Samozřejmě, jako v každém pohádkovém příběhu, je zde i malé poučení o globálních problémech naší planety a působení člověka vůči divokým zvířatům. Stejně tak Vám Michell přiblíží život v Jižní Americe v období 70. let 20. století.

3 12.05.2016

Kniha složena z rozhovorů s antifašisty z řad sudetských Němců. Některé samozřejmě o něco více zajímavější než jiné. Ráda bych vyzvedla především rozhovory s Hertou Sedláčkovou (příběh také v televizním magazínu Neznámí hrdinové), Doris Donovalovou a Johannou El-Kalak-Haugwitzovou. Každý z těchto lidí měl jiné zázemí, rodinné poměry, a přesto všichni byli spojeni jedním osudem - vystěhováním do Německa.
Škoda, že i antifašisté, kteří byli v období druhé světové války za své politické a náboženské postoje vězněni v KT nebo věznicích gestapa, museli odejít do Německa ve společnosti nacistů či straníků NSDAP.
Nesmíme se přestat ptát našich praprarodičů a prarodičů na jejich minulost, a všechno co prožili - jen tak nezapomene a doufejme, že se i poučíme.

2 08.05.2016

Krásná sbírka ještě krásnějších povídek. Úžasná čeština, vytříbený styl páně Čapkovy.
Povídky na sebe nenavazují, ani nemají nic společného, a přesto jsou celé povídkové sbírky soudržné a skvěle to funguje.
Výborná oddechovka nad kterou nemusíte přehnaně přemýšlet, ale jen si užít to jak Čapek popisuje různé lidské osudy, kriminální delikty, ale i obyčejný lidský život.
Poslední povídky z Druhé kapsy v sobě skrývají mnohem více než jen popisy zločinů. Kladen důraz je na svědomí, žití s vědomím krutých činů, ale i život s předsudky a také důležitost jednoho rozhodnutí, s kterým se nám promění celý život vzhůru nohama.

5 28.04.2016

Hezká útlá knížka, dle scenáře k stejnojmennému filmu. Pěkný vhled na život obyčejných lidí na Žižkově, v době končící první republiky a počátku Protektorátu Čechy a Morava.
Nejlepší postavou je pro mne otec Bursík - tak krásně tragikomická figurka živnostníka bojující s Baťovým gigantem. Každá scénka s ním je úžasně vtipná.

2 04.04.2016

"Lidi mě děsí" ...... nejen Smrt, ale i mě lidi děsí. Děsí mě svou krutostí, bezohledností, nelidskostí a hlavně manipulovatelností. Síla slova je náplní celé knihy, přes stránky na mě úplně křičel fakt, že všechno začalo slovy.
Slova ji spřátelila s otcem, Maxem, Frau Hermannovou a další z Nebeské ulice. Slova je spojovala v časech dobrých i zlých. Nádherná oslava slov, knih a moudrosti.
Ačkoliv všichni slova milujeme, měli by nás i děsit - slova jsou tak mocná, že mohou započnout rasismus, antisemitismus, rozpoutat války nebo genocidu. Zamyšlení nad tím jako moc dokáží slova a věty. Vždyť ti nejlepší řečnící, jsou také nejlepší manipulátoři a diktátoři!!

14 03.04.2016

Útlá knížečka naprosto splňuje svůj účel - přiblížit mladším čtenářů jak se žijo za protektorátu. Nehledejte nic objevného co byste nevěděli. Na druhou stranu pro děti je to výborně vykreslený život obyčejného chlapce v průběhu druhé světové války.
Určitě by měla být doporučena starším dětem (2. stupeň ZŠ), aby se dozvěděli něco více o 2. sv. válce. Povídání je sepsáno z pohledu malého chlapce, proto je příběh zajímavější než učebnice dějepisu.

11.03.2016

Moc hezky napsaný životní příběh přeživší z ghetta, pracovního tábora a Osvětimi. I bez realistického popisování krutostí a násilí, z ní cítíte strach a v některých pasážích i bezmoc a ochotu vše vzdát a raději utrpení skončit.
Mladá Manja se musí vyrovnat nejprve se ztrátou pohodlného domova, maminky a bratra.... později ztráta dalších desítek známých a příbuzných. Pak přijde zamilovanost, láska a svatba - v tak kruté době na tak krutém místě se vyvine malé semínko naděje na budoucnost, ruku v ruce s první láskou k Heinekovi. Rychlé vystřízlevění v podobě zrady ze strany Židů samotných a hlavně odchod manžela do Osvětimi. Snaží se přežít, ale i ona jako desítky či stovky jiných začne toužit po náruči smrti, ta se zdá milosrdnější než náruč nacistů. Ale opět se stane malý zázrak a je zachráněna. Přežije Osvětim, pracovní tábor v Lipsku i další pochod smrti.
Po válce se šťastně vdá, porodí dva syny a i s prvotními obtížemi začne lepší život v Americe.

Z celého příběhu je stále cítit hořkost, nenávist nejen vůči nacistům, ale i Židům a Bohu. Ano, má na to právo to bezesporu, ale není snad neodpuštění základem nenávisti, která opět povede jen ke zlému. Je spoustu důvodu, pro které se může Millie na Boha zlobit, že nezasáhl, že nebyl tam kde ho potřebovali......ale v jejím životě Bůh byl ve skutcích všech lidí, kteří ji tolikrát pomohli bez vidiny vlastního prospěchu. Všichni Ti, kteří zradili ji nebo jejího prvního manžela, potřebují spíš politovat, že válku přežili na úkor desítky jiných a hlavně si nesou její stín až do smrti.

10.03.2016

Krásná kniha s těžkým tématem, ale neuvěřitelnou lehkostí. Zpočátku jsem se prala s dvěma dějovými linkami a dvojím časem vyprávění.....později už jsem přechody téměř nevnímala, poté co jsem se zorientovala ve jménech a městech.
Příběh Marie-Laury a Wernera, tak rozdílných a přece stejných - dvou snílků, kteří se musí vyrovnat s těžkými životními situacemi. Ač se celý příběh točí okolo "Moře plamenů", mnohem více jsem vnímala životy obou mladých lidí a jejich okolí, než jen hledání diamantu.
Konec by se pro mne obešel bez dalšího vyprávění o osudech přeživší - celý příběb pro mne skončil odchodem Wernera a šťastným shledáním Marie-Laury a Etienna.
Nicméně originální "válečný" příběh, bez přítomnosti živých a krutých popisů války, a přesto velmi silný.

4 06.03.2016

"Milujete svého přítele tak moc, že ho dokážete zastřelit?"

Pro mně hlavní téma celého příběhu - "Přátelství" - přátelství tak velké, že z lásky dokážete svého přítele zbavit života, jen aby dál netrpěl. Jak sama autorka přiznává, kniha není popisem historických událostí, ale spíše vzdání pocty ženám bojujícím na frontách druhé světové války a také síle přátelství - tudíž nemá smysl řešit historické nebo technické nepřesnosti, a ani očekávát syrové drama z války.

K zamyšlení - Kittyhawk trpí představou, že zabila svou nejlepší přítelkyni! Je to vražda, nebo spíš vysvobození před jistou smrtí naprosto jiným a neuvěřitelně krutým způsobem? Lze pohrdat člověkem, který vyzradí tajemství pod neuvěřitelným tlakem, bitím a mučením? Stává se pak něčím méněcenným, a nestojím nám ani za politování, natož pomoc?

3 27.01.2016

Nelehké téma - ostuda obou národů - Čechoslováků i Němců. Kratší zápisky, chronologicky jdoucí za sebou, popisující životy rodin v oblasti Sudet v průběhu let 1938-1945.
Zpočátku jsem se do nich vůbec nemohla začíst, vzhledem ke spoustě jmen a míst, jsem se ztrácela jak v místě, tak v ději. Až později jsem se začala orientovat a více se zajímat o rodinu bývalého starosty Bergersdorfu, W. Hondla. Zažijete počátek obsazení Sudet a následnou árizaci vesnice i okolí. Tam se má vlastenecká dušička zhrozila nad chováním Němců/nacistů - ale přece jen to se dalo očekávat. Průběh války celá vesnice prožívala víceméně klidně, až v pokročilích letech války byl chod vesnice narušen zprávami o zmizelých či padlých vojáků původem z Bergersdorfu.
Konec je samozřejmě v duchu pomsty Čechů i Slováků - pochopitelné po všech válečných útrapách.
Kniha je vlastně kronikou zla a zášti v duši člověka. Smutné, a doufám, že poučné pro další generace. Pro mě povinnost pro pochopení situace obyčejných lidí při zabíraní Sudet, a posléze při vysídlování Němců.

01.01.2016

Už dlouho jsem se na tuhle knihu těšila - z části proto, že je u části křesťanských kruhů velmi oblíbená. Sebrala jsem odvahu, zaplašila strach (opravdu mě děsila anotace, že kniha popisuje Boha a Věčnost) a vrhla jsem se do toho po hlavě.
A výsledek - pro mě spíše podprůměrné. Zpočátku má děj spád, chcete se dozvědět o zmizení Missy (velice originální jméno pro zmizelé dítě), a hlavně očekáváte, že se najde alespoň její tělo, když ne její vrah. Po pár prvních kapitolách se dostanete společně s Mackem TAM. Od té chvíle jsem se ptala PROČ !!!! Proč má někdo potřebu vyjadřovat Nevyjádřitelné?!? Když pomineme počáteční absurditu vzkazu od Boha pro Macka, tak pro mne je prostě nemožné prezentovat Boha tak jak je v knize vykreslen - Bůh jako prostorově výrazná černoška s jménem Taťka, Ježíš Kristus jako hippík na tripu a Duch Svatý s tváří asiatky, která je vlastně skoro pořád mimo. Nepopiratelně základem jsou myšlenky, které s křesťanstvím souvisí a při hlubším zamyšlení opravdu pochopíte, že nelze obviňovat Boha, za něco tak hrozného, jako je vražda dítěte. Ale proč má být tahle a jiné myšlenky zaobalena do něčeho takového?!? Absurdnost celého příběhu vrcholí tím, že Mack po návratu zpět z "Věčnosti", je schopen sám najít značky "Beruškového vraha" a tak i tělo malé Missy. A šťastná věc se podařila, během pár dní je vrah chycen a odsouzen. Nakonec vyjde najevo, že všechno "zažil" Mack v kómatu po děsivé autonehodě cestou k chatrči.
Mě osobně se více líbila kniha na podobné téma a to "Pevné Pouto". Základ knihy je úžasný - pojednání o odpuštění, život v Kristu, Lásce k bližním, pochopením svobody člověka atd., ovšem forma zpracování pro mne opravdu nebyla v pořádku.
Snad jsem hodně ovlivěna svým vyznáním, bohabojností a také Láskou k Němu, že nemohu přijmout jak moc byl "zlidštěn" BŮH.

6 07.11.2015

Občas se ptám proč, u některých knih je obálka a název většinou zajímavější než samotná kniha. Nikdo nemůže popřít zajímavě zvolené téma, ale to zpracování!!!
Kompozičně je kniha rozložena na příběhy těhotných a rodících žen z anglického Poplaru, jeptišek při Kostele Svatého Rajmunda Nenarozeného - porodních asistentek a všechny je spojuje mladá zdravotní sestra a porodní asistentka Jenny.
Upřímně mi Jenny v celém příběhu vlastně překážela - její postava (tedy autorka knihy) je prostě tuctová a nudná a kdyby se z děje vypustila, tak by mi tedy rozhodně nechyběla. Pokud to mají být vzpomínky, tak proč o Jenny vlastně nic nevíme - jen v náznaku se dotkne své nenaplněné lásky (ani netušíte ke komu, proč nenaplněné ??) a knihu ukončuje tím, proč začla číst evangelia. A mezitím nic, její život jako by byl slepený jen těmi porody, ke kterým jen přišla a zase odešla. V některých pasážích jsem měla nutkavý pocit knihu odložit, ale nakonec jsem vytrvala (kdyby ne určitě už bych ji nikdy neotevřela).
Mnohem zajímavější byly příběhy některých žen (Conchitta, Mary, p. Jenkinsová) - ty sami by si jistě zasloužili knižní zpracování, neb jejich život i když byl obyčejný, tak ve své podstatě se stával neobyčejným.
Mám pocit, že opět někdo využil toho, že seriál BBC je povedený, tak určitě všichni budou brát i knihu, ale opravdu šlo jen o námět, nápad, myšlenku.

2 11.10.2015

Po celou dobu čtení jsem se nedokázala vyhranit na čí straně vlastně jsem, kdo má mé sympatie...Pořád jsem si v duchu říkala, že Beck si to tak nějak "zaslouží" - všechno to co se jí dělo od okolí a později od Joea. Tudíž jsem s ní v příběhu nijak necítila soucit a očekávala jsem nejhorší, a opravdu mě to ani nemrzelo. Osud Beck byl prostě tak strašně předvídatelný, že jsem už za půlkou knihy tak nějak doufala, aby to Joe už ukončil a definitivně.....
Ano, knížka je bezesporu čtivá, ale tak nějak tuctová - žádné překvapení a zvrat se nějak nekonal (jednoduše vzato mladou holku stalkuje mladý muž, až na to ta holka přijde a stalkerovi nezbyde nic jiného než to skončit). Nic moc jako niterná sonda do duše stalkera, to tedy rozhodně není. Pokud neočekáváte mnoho tak je kniha jasnou volbou.

1 29.09.2015