Sto roků samoty

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Sto roků samoty, který vyšel poprvé v roce 1967, je jedním z nejvýznamnějších děl latinskoamerické, ale i světové prózy. Je komponovaný z množství reálných i fantaskních epizod a vypráví půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo. Román se dá číst jako historicko-chronologická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830 - 1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899 - 1930). Můžeme jej ale také číst jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil svou přirozenost, svůj harmonický vztah ke světu, v němž původně měl všechen život na Zemi svou věčnou, kosmickou dimenzi, a který je nyní vydán napospas postupnému umírání všeho. Motiv samoty je v románu úzce spjat s motivem smrti - metafyzická samota (soledad) je chápána jako předstupeň jakési solidarity (solidaridad) se smrtí. Bipolárnost slov soledad a solidaridad má pro Márqueze ovšem i svůj původní, etický, a tím i politický význam. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jako jediná může zabránit jinak nevyhnutelné zkáze....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/78733/sto-roku-samoty-09r-78733.jpg 4.31466
Orig. název:

Cien años de soledad (1967)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (192)

Kniha Sto roků samoty

Přidat komentář
Evka27
15. března

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla a musela ji mít. Není lehké ji přečíst, ale 100% stojí za to.

morienhithwen
17. února

Kdyby jenom jedna kniha stála za přečtení, bylo by to Sto roků samoty. (S ilustracemi Borise Jirků, samozřejmě.)

Kovářskej
08. února

Jak jsem k této knize přišel? Znal jsem ji jen z doslechu, ale když se mi poprvé dostala do rukou a já uviděl úžasné ilustrace Borise Jirků, musel jsem ji mít. Vlatnit. Stále na očích. Donesl mi ji Ježíšek. Lehce omšelou, ještě vonící antikvariátem. Na poprvé jsem se občas ztrácel, ale nebylo to na škodu. Donutilo mě to, vytvořit celý strom rodokmenu Buendiových...A že není malej.Celý příběh mám dodnes spojený i s atmosférou, při níž jsem knížku četl. Vzpomínám, jak jsem do ní byl ponořen, za oknem hustě pršelo, byl horký srpnový den a vzduch byl prosycen ozónem a elektřinou. Pokuřoval jsem dýmku a z vedlejšího pokoje zaznívaly tóny symfonie pro klavír a violončelo od Mozarta...Už utekla spousta let, vše je dnes jiné, ale ta kniha je tu se mnou pořád a dáli Bůh, ještě dlouho bude.
Bueno dias don Márquez

Kacheenk
15. ledna

Už si ani nevzpomínám, jestli jsem knihu dočetla celou nebo ne. Dlouho jsem se na ní chystala, avšak množství postav a dějů bylo pro mě poněkud matoucí. S těžkým srdcem říkám ne.
Snažila jsem se jí začít číst, dvakrát, možná třikrát, vždy to skončilo stejně.

boubaque
05. ledna

Gabriel García Márquez je skvělý vypravěč, ale ještě víc jsem se bavil jeho užitím kompozičních postupů, kdy jakási tekutost času a prolínání časových vrstev způsobují, že čtenář zná osudy postavy dřív, než se dozví o jejich okolnostech a peripetiích. Díky tomu ("díky" je zvolené záměrně) se nezabývá při čtení tolik tím, jak vyprávěná část příběhu dopadne, ale jak proběhne, nebo dokonce *proč* se stane to, co se stane, a mnohem víc se soustředí na osobnost a motivace jednotlivých postav než na jejich konání. Kniha zároveň nabízí obrovský rozsah emocí, od směšných, veselých, až rozverných anekdot až po deziluzi, hluboký smutek či stesk, které čtenář chtě nechtě prožívá s postavami.

Snad jen na konci – posledních cca 5 stran – jsem si říkal, že v tom mohl autor čtenáře ještě trochu víc vymáchat, a tak pro mě nejsilnějšími momenty zůstavají konání plukovníka Aureliana Buendíi před podepsáním smlouvy a osud Meme.

sgjoli
09.12.2018

Sto roků samoty je jedna z těch klasik, které jsem nikdy nedočetla a ani se o to už nikdy nebudu pokoušet. Zkoušela jsem to rozečíst několikrát, ale pokaždé jsem to odložila. Vždy v domnění, že asi nejsem stále dostatečně vyzrálá, abych knihu pochopila. Ale při posledním čtení mi vlastně došlo, že mne ta kniha prostě a jednoduše nebaví. Márquezův magický realismus mi bohužel není blízký, čte se mi to těžko, nedokázala jsem v knize najít nic, co by mi kniha mohla dát. Věřím tomu, že kniha má své kvality, ale já je tam bohužel nedokážu vidět. Nebaví mne to, prostě ne.

vitaly0472
24.10.2018

Dá se číst jako humoristicky pojatou historii zániku rodu, ale spíš je to historie vývoje a zániku celé civilizace vymyšlené a pak i naši vlastni. Tragikomedie

V knize je obrovské množství skrytých symbolů. Například jména:

Buendía - dobrý den
Arcadio - Arkádie - část Řecká, kde, podle legendy, lidé žijí bezstarostný život.
Aureliano - Aurum - zlato
Aureliano Babilonia - Babylón - nepodařená stavba kvůli neschopnosti se domluvit. Samota.

marhoul
22.10.2018

U knihy se mi vařil mozek, ale stálo to za to. Emoce až na dřeň. Silné, těžké, složité. Není to kniha "odpočinková".

Yaromil
21.09.2018

Na knihu jsem se dlouhou dobu chystal, dlouho mi trvalo než jsem jí zdolal a ještě déle mi pravděpodobně bude trvat než jí vstřebám. Uff, bylo to náročný, ale stálo to za to! Pokud by se ke knize dodával rodokmen rodiny Buendíů, bylo by o dost méně tápání o kom to vlastně nyní autor píše. Jednotlivých "účinkujících" je v knize nepřeberně a nějak tak nevěřím, že se mohli všichni vejít do zmíněných sta let a ještě ke všemu samoty. Musím pochválit překlad a bohatý jazyk.

veamertl
19.09.2018

Tehdy jsem se do Marqueze zamilovala a ta Láska byla horečná, vášnivá, spalující..zkrátka taková, aby Jí ho bylo hodno..Taková, jako by byla vystřižená z jeho knih. Kde je nekonečné vedro, kapky potu z vás stékají, tu prací, tu neprací, tu láskou, tu neláskou..Přečetla jsem pak všechny jeho knihy a že je to autor celkem plodný a pak už se od něj vydávalo snad vše, včetně nákupního seznamu. Stihla jsem tuhle Lásku do svých 20-ti let a Marquezovi jsem byla věrnější než většině chlapců v okolí. Pak jsem pochopila, že se tahle Láska v našich zeměpisných šířkách příliš nevyskytuje, horko už tu teď máme, ale asi moc sucho na ni. A dnes ve 30-ti už takového citu asi ani nejsem schopna, ale 20-ti leté srdce ještě přetéká citem. Jo a je tam spousta postav a chutí a vůní a zážitků a pocitů a odboček a vboček, ale na postavy mě vycvičil Tolkien a zbytek..no vždyť říkám, bylo mi 20. To ještě člověk nemusí udržet v hlavě návštěvu tchýně, černý kašel ve školce a dokoupit toaletní papír!!!, jinak bude prů(o)ser a může v ní držet všechny obyvatele Maconda:)

flyingandie
16.09.2018

Člověk, aby si už od první stránky kreslil strom. I přesto mě knížka dokázala chytnout. Byly chvíle (a nebylo jich zrovna málo), kdy jsem nevěděla kdo je Arcadio a kdo Jose Arcadio, a o které generaci je vlastně řeč. Kolikrát jsem byla překvapena, že je někdo naživu, i když na předchozí stránce se mluvilo o jeho smrti. I přes všechny ty zmatky, je to knížka magická a realistická a závěr ve mě ještě dlouho zanechal pocit samoty.

Malýmedvěd
09.09.2018

Výborná kniha, která nutí přemýšlet hned od začátku, až do konce. Kniha která uvízne v mysli. Ani se tomu nechce věřit, že člověka zaujme takto kondenzovaný vypravěčský styl, kdy se toho na jedné stránce odehraje tolik, co jinde vydá na celou knihu. Jak může zaujmout vyprávění, kde se nedodržuje chronologie času, kde postavy mají neskutečně podobná jména, která se neustále opakují? Jak může zaujmout vyprávění o historii rodu, do kterého se neustále míchá "záhadno a mystično" a některé příběhy se vyprávějí znovu a znovu? Čtenáři rychle dojde, že jde o záměr a navíc mistrovsky uchopený. Téma opakujících se lásek, vášní, jmen, charakterů, lidských chyb i lidských úžasných činů, je společné nejenom všem členům rodiny Buendíů, ale vlastně nám všem lidem. Stejně tak, jako že naše životy provází samota a to i v lásce i v rodině i ve stáří. Nikdy bych nevěřil, že se dá takto vyprávět příběh. Klobouk dolů.

jfialova
02.09.2018

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a vlastně ani nedokážu říct proč. Množství postav je enormní, přesto jsem celou dobu udržela v hlavě jakýs takýs přehled, což je zajímavé.

Ran
15.08.2018

Knížka se mi četla dobře a v příběhu jsem se vyznala, což mě docela překvapilo.

bakunin
09.08.2018

kniha co mi zamávala emocemi po všech stranách, hypnotické, magické spirituální dílo, nejúžasnější historie jedné dynastie. Pětkrát bravo!!

perfis1280
27.07.2018

Uzasneeee

jant02
23.07.2018

Přiznávám hned na začátku, že mi kniha dala docela zabrat a nebýt mého zvyku dělat si v průběhu čtení poznámky asi bych se brzy v postavách i v příběhu ztratil.
Snažím se při čtení představovat si, co se v knize odehrává, avšak tenhle Márquezův opus vyžaduje od čtenáře opravdu nemalou dávku představivosti. Děj je tak zahuštěný, tak barvitý a má tak fantaskní až blouznivou atmosféru, plnou téměř naprostých nepředstavitelností, že se mi z toho místy málem zavařily mozkové závity. Je až neuvěřitelné, co všechno se na 350 stran vešlo, já měl po dočtení pocit, že jich mám za sebou tak 1500. Celá kniha je jeden obrovský ohňostroj barev, pocitů, vášně, svérázného humoru a ironie. Navíc Odeonské vydání z roku 1986, které jsem si k přečtení vybral, je plné nádherných expresivních ilustrací od Borise Jirků, které atmosféru výborně dokreslují.
Nejsem si zcela jistý, jestli jedno přečtení stačí k tomu, abych tuhle knihu úplně docenil. Z toho vyplývá, že si ji v brzké době přečtu znovu. A Vám, kteří jste ji četli jednou a méněkrát, Vám ji taky vřele doporučuji :-)

Izi14
11.07.2018

Při vzpomínce na tuto knihu v mé mysli vyplují na povrch dvě slova - smrt a kruh. Tento příběh, tolik odlišný od všeho, co jsem kdy přečetla, ve mne vzbudil silnou melancholii a pocity téměř nepopsatelné...
Nádherné a strašné!

velkyel
06.06.2018

Od velkych k malym a od malych k velkym. Vynikajici saga sesti generaci. Zrady, radosti, zoufalstvi a tragedie v Macondu.

Hyaenodon
29.05.2018

Tahle knížka mě pobavila. Stejnojmenné postavy jsem při četbě řešil tak, že jsem si představil typizovanou Úrsulu a typizovaného Buendíu s pleší a knírem a už jsem jel. Docela dobré psycho. Magické prvky jsem ve "vážné" literatuře v té době ještě neznal, takže mě velmi příjemně překvapily. A na Rebecu lízající omítku ze stěn si vzpomenu i poletech s úsměvem.

Yui-chan
19.04.2018

Tato kniha ve mě zanechala velmi rozporuplné pocity a dojem, že magický realismus asi není úplně pro mě. S knihou to bylo trochu jako na houpačce. Každá popisovaná generace byla jiná, u některých jsem byla zvědavá, co se s nimi stane dál, u jiných jsem si přála přeskakovat stránky, jak moc divné to bylo. Také mi asi vadil, že kniha neustále jede. Ani na chvilinku se nezastaví. Pro někoho, kdo čte po pár stránkách, jako já, bylo velmi náročné udržet s ní krok. Asi hlavně proto mínus hvězdička. A také za tu větu, která měla celé dvě strany!!! Na druhou stranu jsem ke konci, kdy se uzel začal pomalu rozmotávat, přišla na to, že ač byl každý z Buendínů jiný, bylo v nich přece stále něco stejného. Myslím, že kdyby nebylo Úrsuly, tak bych si tohoto okamžiku, toho prozření jak se rodinná historie neustále opakuje dokola, ani nevšimla. Její pasáže jsem měla velmi ráda. Téměř každá z postav mi vlastně během svého příběhu nějak přirostla k srdci (kromě Fernandy, na tu jsem si prostě nezvykla). Když jsem ji dostala poprvé do ruky, bylo mi k ní řečeno, že se jedná o příběh rodiny, která byla zatěžkána prvotním hříchem a tento hřích že se odráží v každé generaci. Až téměř do posledních stran jsem tuto souvislost neviděla. Ale "aha efekt" se nakonec dostavil. První vražda započala cestu za založením Maconda a od té doby byl celý rod odsouzen ke sto rokům samoty. Finální pocit z knihy byl zmatený, vzdálený ale přece blízký, tak špatně popsatelný. Myslím, že tato kniha bude potřebovat čas, než ve mě úplně uzraje.

Hobo
18.04.2018

Můj první Márqeuz a nebyl to špatný výběr. Moc jsem o Márqueze vzhledem k recenzím, které jsem četl, neměl zájem. Je vidět, že nesmím dávat na recenze.

kvnhvta
18.04.2018

Na tuto knihu jsem mentálně nedozrál; zhulené vyprávění o lidech, kteří se chovají jako úplné gumy; samá Vlast a Hrdost a Tradice a přitom by jenom zabíjeli a trkali, trkali a zabíjeli :(

YDM
14.04.2018

Snad nejlepší lék na touho po nesmrtelnosti, který se mi zatím dostal do ruky...

LišákPlyšák
25.03.2018

Kniha ve mě zanechala negativní pocit. Je sice čtivě napsaná ,ale na můj vkus příliš kouzel a náhod.

jaro999
21.03.2018

Knihu jsem četla před několika lety, takže si už nepamatuji jména postav a děj. To, co ve mně zůstalo, je pocit krásna, lahodného opojení z četby, chuť se od knihy nikdy neodtrhnout. Prostě magie nádhery, která mě úplně pohltila. Neutuchající tok myšlenek a obrazů, který vás uchvátí a nechce pustit.

francouz
02.03.2018

No musím říci, že moje první setkání s magickým realizmem,bylo trošku rozporuplné. Co se týče autora a jeho práci s jazykem, tak tady není co vytknout, je to opravdu dokonalé. Ale co se týče příběhu, který běží napříč stovkou naprosto rozdílných Buendiů, pak je to jendou nahoru a dolů.
Takže promě je to trocšku těžké hodnotit. Na jedné straně je to opravdu pan spisovatel, který velmi výrazně pracuje s jazykem a příběhem, na druhé straně trošku bizardní příběh jednoho rodu. Takže tentokrát to bude horší známka než v pčípadě Lásky za časů cholery.

Mato14
19.02.2018

Určite jedno z najneobviklejších diel magického realizmu. Som veľmi rád, že som si ho prečítal. Sledovať toľké generácie ľudí, ľudských životov a ich osudov, to dá zabrať nie len fantázii spisovateľa, no najmä čitateľa. Je ľahké stratiť sa v dianí a menách. Ale to knihe neuberá na kvalite, práve naopak. Je to veľmi prepracované dielo plné reálnych ľudských osudov. Určite vrele odporúčam. :-)

Inka063
03.01.2018

To je něco tak ojedinělého, nevšedního, surrealistického, neuvěřitelně vtipného, neuchopitelného, že se to nedá popsat. Tisíce různých Buendiů, prolínání skutečnosti s představami a minulostí, iluzemi, sny, fantazií ...
Zpočátku jsem chtěla sledovat dějovou linku, hledat realitu, oddělovat ji od všeho ostatního, pamatovat si jména a příbuzenské vztahy všech Buendiů. Brzy se mi to vymklo. Vzdala jsem to. Nechala jsem se unášet něčím pro mě zcela novým, tak neobvyklým a zvláštně krásným.
Závěr na mě zapůsobil nečekaně smutně, kdy jsem si uvědomila, že jde vlastně o "sto roků samoty". Beze sporu dávám 5 a dalších minimálně 5 překladateli.

kap66
12.12.2017

Magický realismus... Moje první setkání s ním - a uchvátil mě. Čím jsem starší, tím méně žádám od četby "pravý" realismus - ten žiju; číst chci o něčem, nad čím budu kroutit hlavou, říkat "páni", vzdychat obdivem nad autorovou fantazií... A zároveň tomu trochu věřit. Tak zvláštní a nepravděpodobné, až uvěřitelné.
Žádná jiná Márquezova kniha už mě tak neoslovila; tahle je absolutní.