Cella
komentáře u knih
Svět podle Garpa
John Irving
Nesmírně chytlavá kniha. Děj má spád, nenudí, a čas od času vážně nevíte, zda se tohle vůbec mohlo stát (například autonehoda, kdy přijde Duncan o oko a Walt o život). Jenny Fieldsová je sympatická i nesnesitelná zároveň. Popisy všech postav jsou geniální, vidíte je před očima. Irving do díla vložil nejen srdce, ale i kus svých vzpomínek, což kniha přímo vyzařuje. Absurdní a děsivé, a vážně stojí za přečtení.
Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
Ne. Tahle kniha je velmi, velmi jednoduchá a minimálně záživná. Báječná léta pod psa jsou proti Účastníkům zájezdu hotové veledílo.
Úkryt před světlem
Barbara Erskine
Hodně zdařilý hororový příběh, geniální zápletka a velmi představitelné, věrohodné postavy. Když začínáte tušit, že postavy současné a dávno zesnulé mají něco společného a B. Erskinová to postupně začíná potvrzovat, málokoho by nemrazilo v zádech.
Chatrč
Wm. Paul Young (p)
To, že tato kniha vyvolává kontroverze, je asi pochopitelné. Je podivná, samozřejmě, hodně zvláštní. Ale napsaná je velice slušně. Pokud ji nebudete brát smrtelně vážně a nezačnete se pohoršovat, může být velmi prospěšná a snad i poučná. A má jednu z nejkrásnějších obálek, jaké jsem kdy viděla.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Já nevím. Do mého vkusu se toto veleslavné dílo tedy netrefilo. Kniha se čte velmi těžce a děj nepostupuje nijak závratnou rychlostí. A ty milostné dilaogy Roberta s Marií... Snad je to chyba překladu.
Garfield - kilo ke kilu
Jim Davis
Garfield není četbou pro děti, ale pro všechny. Nejúžasnější kocour na světě, s nímž si každý chovatel na světě může ztotožnit svou kočku.
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Už ten název(-: Asi jedna z nejlepších knížek od Fulghuma. Nikdo nedokáže psát o hořících postelích, přeceňovaných psech a zvracejících nevěstách tak, jak to dokáže R. Fulghum.
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
James Herriot (p)
Neznám hřejivější knihy, než jsou ty Herriotovy. Nádherná, zcela necynická a oddechová díla, jejichž účelem není vyvolat ve čtenáři duševní trauma či pouhé zamyšlení, nýbrž jej vtáhnout do rozporuplného prostředí Yorkshiru a od srdce rozesmát. Když Herriot líčí své podivné reakce na své právě narozené děti, když vypráví, jak se před očima městského průvodu propadl do sklepa či jak se jej někteří rohatí a rozzuření pacienti snažili zlikvidovat, není snad možné se nepobavit. James Herriot je autor, jemuž po přečtení knih toužíte podat ruku a popovídat si s ním.
Pravidla moštárny
John Irving
Irving píše zvláštním, velice chytlavým stylem. Občas je kniha velmi silná, až šokující, což ostatně platí i pro Svět podle Garpa, jenž byl Pravidly moštárny dle mého názoru překonán. Úžasně vylíčené postavy, chytlavý děj, krásná pointa, jež se nám odhalí až po samém dočtení. Homer má všechny předpoklady k tomu, aby se stal postavou všemi čtenáři milovanou, ačkoliv já osobně jsem se s ním nikdy neztotožnila. Přesto jsem na konci knihy strašlivě nenáviděla Candy. Úžasná kniha. Na film se podívejte před přečtením knihy, jinak vás zklame.
Bídníci I.
Victor Hugo
Obsáhlý příběh, ano. Otázkou je, zda Bídníkům jejich rozsah škodí – dle mého názoru v žádném případě ne, ačkoliv pročítání historie pařížských stok není zrovna nezapomenutelným zážitkem. Bylo vytvořeno mnoho a mnoho adaptací (a většina z nich jsou výbornými díly, ne že ne), přesto však ani jedna z nich nepřekoná předlohu. Dle vkusu dnešních (obvzláště českých) čtenářů by mohl být Hugo obviněn z přílišného patosu, ale bez něj (a bez stovek stran) by Bídníci nebyly pojmem, jakým bezpochyby jsou. Mezi nejdokonalejší částí knihy patří Valjeanův vnitřní rozpor – nechat se znovu odvést na galeje, nebo nechat nevinného trpět za své činy? "Nikdo lépe neposoudí naše činy, než ti, jichž se to nejméně týká." Fantine, Valjean, Javert – navzdory svým jedinečným charakteristikám jsou tito lidé dokonalými prototypy, s nimiž se denně setkáváme. Zkrátka a dobře – nádherná, nadčasová kniha.