brabofka komentáře u knih

Božena Němcová pro mě byla vlastně jen „Babička“. Odpor s nímž jsem musela na základní škole povinnou četbu číst ve mně převládal i na další tvorbu a přecházel i na BN samotnou. Až když ČT přišla s minisérií, mě tato žena začala trochu více a blíže zajímat. Bohužel se opět potvrdilo, že nejsem televizní (seriálový) typ a sérii jsem nedokoukala. Až když jsem náhodou narazila na knihu paní Wlodarczykové jsem se zaradovala. A ano, to je to pravé. Konečně mohu prožít s BN téměř celý její život. Zjistit proč Babičku a další díla sepsala. Jak žila, jak se měla a o čem snila. Žila v nelehké době. V nelehké době pro ženu, a pro ženu její velikost, myšlenek a cílů v době hodně těžké. Její muž byl stejně velká osobnost. Ostatně proto si myslím, že spolu ti dva vydrželi celý život. Byť spolu občas bojovali. Oba dva ke vztahu přistupovali s jinými vizemi, plány a představami. Němec si myslel, že si Báru ochočí, podmaní. Že, když jí materiálně zajistí, ona mu dá domov, děti a bude mu ozdobou. Ona zase, že jí dá volnost, svobodu a že ji přijme takovou jaká je. Oba se však v představách zmýlili. Dlouho jim trvalo, než si to uvědomili a než zjistili, že se s tím musí naučit žít, milovat se a respektovat. Že ani jeden nebude jiný. Někdy mě napadá, zda by Božena Němcová v dnešní době byla Boženou Němcovou? A nebo kým by vlastně byla.
Asi mě její příběh a tato kniha nepřiměly zkusit Babičku přečíst (a dočíst) a nebo zkusit jinou knihu. Nicméně před ní skláním a paní Wlodarczykové děkuji.

09.04.2024

Zajímavá sága. Nicméně mi vadilo to množství omáčky kolem. Některé pasáže jsem přeskakovala, a vůbec to nevadilo. Bylo zajímavé sledovat historický vývoj zmíněných zemí v rámci 2 rodin a několika generací. Konec mi přišel hodně zkrácený. Na to jak se autor věnoval začátku, konci a přeskoku do 90.let už tolik času a práce nedal. Ale dalo se to.

19.11.2023

No opět další v řadě neohrožených kovbojů. Co bylo potěšující, že se příběh odehrál v Praze. Nicméně, tolik zkorumpovaných policistů a nebo naopak těch, kteří rádi jakkoli pomohou včetně vlastního šéfa, mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Možná, kdyby se autor pořádně rozhodl a byla by z toho buď kriminálka a nebo thriller. Bylo by to lepší. Tenhle kočkopes, nic moc. Ale jako oddychovka na 1 večer dobrý. Je fakt, že až budu hledat co číst, mrknu po dalším díle. Ale určitě to nebude, tak že to musím číst teď hned.

20.08.2023

Nedočteno. Rozvláčné a zdlouhavé. Nemohla jsem se začíst. A bohužel přišly další a lepší knihy. Třeba někdy se vrátím.

Od prvního příběhu mě šokovalo to, že ti lidé (když mohli) ten svůj život neopustili. Možná to bylo tím, že v příběhu nebylo úplně do detailu vysvětleno proč zůstali (po propuštění z Gulagu) ve Svazu. Proč se nevrátili zpět do ČSR, odkud odešli za lepším které bylo stonásobně horší. Nicméně je to šokující. Šokující, ve smyslu jak málo stačí aby se toto dělo. A co všechno si lidé nechají líbit, schovají hlavu do písku, splynou s davem. Myslím, že Západní Evropa vůbec netušila (a asi ani nechtěla vědět) co se za železnou oponou děje. Tak jako nechali Hitlera konat zvěrstva v rámci čisté rasy. A co je nehorší, stále se o tom nemluví. Dějiny 2. světové války máme díky televizním pořadům, seriálům tak zpopularizované, že za chvíli to budeme brát jako "zábavnou telenovelu se šťastným koncem", ale o tomhle se prakticky moc nemluví, neví. Pořád se bojíme aby se historie neopakovala, abychom tady neměli dalšího Hitlera nebo dalšího diktátora. Nicméně, dokud si nepřiznáme každý den z uplynulých 100 let (dobrý i ten špatný) a dokud o tom bude jen pár knížek, máme se čeho obávat. A nemusíme jít ani daleko, stačí se podívat ze Smetanova nábřeží přes řeku.

16.06.2021

Úsměvná knížka pro děti kolem 8-10.roku věku. Kniha obsahuje 3 úsměvné "detektivní příběhy", jejichž hlavními postavami jsou Sára Horká a její pes Stopa.
Kniha která nenadchne ale ani neurazí. Kratší text je proložený obrázky, což děti v dnešní době hodně ocení. Nemůžete se nad knihou zamýšlet jako dospělý. Je to opravdu pro děti.

03.02.2020

Kostra příběhu je hodně podobná prvnímu dílu. Nicméně, pokud budu příběh hodnotit jako středověkou oddychovku tak za mě plný počet.

15.11.2019

Příběhy, spíše než pohádky. Mají jakýsi mravní podtext a ponaučení. Textem jsem se ke konci už hodně prokousávala. Zvláště popisy všeho do detailu a ve velkém množství byly občas náročné. I na udržení koncentrace. Nepřijde mi to moc vhodné pro 10lete děti, jako povinná četba. Protože za mě, by knížka v první řadě měla bavit. Jinak si k tomu člověk, a dítě obzvlášť, vypěstuje akorát odpor. Navíc jsem kolikrát musela hodně přemýšlet, co tím autor chtěl vlastně říci.

29.10.2019

K této knize jsem se dostala přes Dům v Bretani M. Davouze, která se o ní zmínila. Co k tomu říci. Soubor povídek, o jejichž úrovni by se zde dalo dost dlouze polemizovat. Nicméně, byť oddychovka, tak kdybych jí nečetla asi nic neděje. Jak už název napovídá, točí se vše kolem sexu, vztahu muže a ženy. V hlavě mi utkvěla pouze jedna povídka a to ta z Chorvatska. Skvělý námět, který kdyby autorka více rozvedla a dotáhla ještě kousek dál, byla by z něj perfektní knížka.

24.05.2019

Kniha mě nezklamala, byť jsem čekala víc. Čekala jsem víc lásky, nenávisti. Více propracovaný děj, ale je faktem, že jsme v této době asi už hodně rozmazlení. A autorka bohužel neměla čas příběh dále rozpracovat v pokračováních nebo navazujících dílech. Takhle na mě příběh působil hodně rychlým průletem osudů Heathcliffa a lidí kolem něj. Ano, v dnešní době máme určitě trochu jiný pohled na to čemu by se dalo říct romantická literatura. Ale chápu, že ve své době to bylo určitě něco převratného. A právě díky tomu se může směle řadit k tomu nejlepšímu. Jsem ráda že jsem Větrnou hůrku četla. A o to více mě mrzí, že už není možnost blíže Heatcliffa poznat.

24.08.2018

I tuhle knížku jsem nedočetla. Prostě Bábovky jsou top a top zůstanou asi dlouho. Musím říct, že Moře a Dobře mi tak mě tak "zastavily", že jsem kolem nich chodila hodně dlouho, než jsem si řekla že to nemá cenu a vrátila je. Zpět do hry mě dostala až paní Mornštajnová a nyní Martin Goffa.

Po dlouhé době slušná česká (hlavně) detektivka. Myslím, že už i u nás se začínají objevovat první sněženky v podobě českých detektivních spisovatelů. A tou sněženkou je i Martin Goffa. Mám za sebou jeho druhou knížku a můžu říct, že tato je lepší než tak první. Takže kdo zůstal u Muže s unavenýma očima, měl by zkusit Bez těla. Příběh je sice postaven (jak už název napovídá a dočtete se to i v anotaci) na výpovědi starého opilého bytaře, který navíc hned potom zemře, ale i tak si myslím, že to má spád a pořád se něco děje. Dokonce i působí vcelku nenásilně vsuvky v podobě hrdinova osobního života. Jediné co mě trochu "tlouklo" do očí byly neustálé vysvětlivky jak že to vůbec v té naší české policii chodí, že bez nikoho se nikam nedostanete, bez známých a kontaktů nic nemáte a nebo na to musíte čekat hrozně dlouho. Neuškodilo by to čtenáři vysvětlit ze začátku jednou a pak už to nechat být. Vždyť i čtenář není hloupý a žije v Čechách kde tímto způsobem funguje kompletní státní správa a i některé soukromé podniky (40 let je v tomto případě dost dlouhá doba). Pokud bych ale měla srovnat, na Naše město pana Dána (slovenský autor) to stejně pořád ještě nemá. Nicméně se těším až si z knihovny přinesu další knížku.

23.02.2018

První setkání s D. Rakerem a dokud budu mít co číst, tak i poslední. Příběh, který by se dal napsat i na polovině stran, byl rozvleklý, než se vůbec něco začalo dít, byla skoro půlka knížky pryč. Kdybych se ze zvědavosti nepodívala ke konci a nezjistila to co mě zaujalo (nebudu prozrazovat), tak bych to po třetině knížky odložila. Takhle mě zajímalo co se vůbec stalo. A konec? Konec se vlastně rovnal začátku. Stejně rozvleklý, milionkrát vysvětlovaný, pokaždé v jiné verzi a jiným aktérem. Až tedy nakonec tím hlavním. Ale stejně. Bez chuti. Navíc jsem se neustále ztrácela v postavách, místech a hlavně čase. 3* víc ani ťuk. A další knížku - v zoufalství, nad tím, že nemám co číst (což se tak do roku 2025 nestane) :-)

08.01.2018

Již po třetí. Již po třetí jsem jedním dechem přečetla kroniku rodu Prokopů a na konci zjistila, že 4. díl teprve vyjde.
Nikdy bych do sebe neřekla, že budu tak "žrát" historickou literaturu, byť se jedná o beletrii. Ano dají se tam najít pasáže, které jsou nežáživné a trochu vleklé, ale tak aby vlastně děj nebyl ochuzen o to podstatné to tam být musí. Ostatně koho z nás v hodině dějepisu bavilo psát a biflovat letopočty bitev, které nám vlastně ani tak moc neřekly? Až nyní je to dáno krásně do souvislostí, do příběhu, kdy prostřednictvím rozvětvené rodiny jsem přímo v dění. Pohodová oddechovka, která je jako stvořená pro letní pohodu na dovolené ( i když ta papírová forma zabere docela dost místa v kufru) přesto už teď lituji, že pokud se opět spolehnu na městskou knihovnu, bude kufr o dost lehčí:-)

09.06.2016

Jak je uvedeno v komentářích níže, tento díl série je co děje slabší. Jsou zde popisovány zdlouhavé bitvy, politická jednání. Není to už tak úžasně vyprávěný příběh rodu Přemyslovců jako na začátku. Možná to je ale také tím, že od prvního dílu uběhlo skoro 100 let. Změnila se doba, poměry, prostě všechno. A jelikož jak většina z nás ví, de facto Václavovou smrtí se uzavírala éra doby Přemyslovců - protože jeho syn neměl vůbec šanci ani čas jakkoli do dějin zasáhnout - snad kromě své smrti.
Velice poučné a pro mě i překvapivé (hodiny dějepisu pamatuji naposledy ze střední, což už pár let je), bylo zjištění, že Habsburkové se o náš královský trůn zajímali a snažili v této době. Že vlastně doba Karla IV. byla je takovou "menší" přestávkou v období kdy buď zasahovali do dění u nás a nebo ho zcela (od r. 1526?) určovali úplně.
Dále také bylo v celé sérii velice zajímavé vysvětlivky různých názvů - ať už to byl název JIndřichohradeckého rybníka Vajgar, název samotných Habsburků apod. A pokud Vás zajímá proč je Vajgar Vajgar, nebo proč Rejčka je Rejčka....stačí si celou sérii přečíst. Určitě se nudit nebudete.
A všem vyučujícím dějepis, bych doporučila přečíst. Aby se pro jejich žáky hodina dějepisu stala opravdu zajímavou a ne jen biflováním dat a míst bitev. Určitě na hodiny dějepisu budou vzpomínat raději. :-)

31.01.2016

Krásná ukázka toho, kterak spletitý děj se zajímavou zápletkou vložit do necelých 200 str. Přesto mě příběh zaujal, byť trochu trvalo, než se člověk pročte úvodem a zvykne si na formu i jazyk vyprávění. Možná je to tím, že jsem čekala trochu víc.. přesto se mi to líbilo i když na 5h to prostě není.

15.09.2014

Pro toho, kdo nejdříve začal sérií Oldřicha z Chlumu a byl jí nadšen stejně jako já, je tato knížku mírným vystřízlivěním. Nevím proč, ale postavy mi neseděly, chybělo pověstné (alespoň pro mne) prolínání příběhů v jeden. Všechny 3 příběhy byly osekány, a většina věcí tak nějak zrychlena? Chápu, že tímto způsobem by každý příběh vyšel na 1 samostatnou knihu, ale tak jak pan Vodruška dokázal u Oldřicha, jde 3 různé příběhy spojit tak, aby se z toho stala čtivá a příjemná kniha. Já zůstanu věrna, Oldřichovi. Snad časem přijdu na chuť pánu z Dobronína... zatím mne spíš irituje to jeho popisování neduhů a nemocí, a neustálé přemýšlení nad tím, zda pomocník může být nevěrný své zatím"přítelkyni/konkubíně".

15.09.2014

Jen mě trochu mátly postavy Havla a Zdislavy z Lemberka. Neboť zde vystupovali jako syn s jeho matka. V příběhu, který ale následuje dějově (Zdislava a ukradená relikvie) jsou ještě naživu Havel z Lemberka i Zdislava a syna nemají - jen Zdislavina synovce...?

14.04.2014

Klasika. Super. Jen kdyby v knihách byla nějaká časová posloupnost... Jedna kniha je v době těsně po revoluci, druhá v době nedávné... a vyznat se dějových linkách postav je trochu zmatečné.

už to není takovej nářez jako Jozova Hanule, která se četla sama. Tady už něco škobrtá a nejde to tak lehce přes jazyk :-( Ale i tak je kniha povedená.

19.03.2013