Bonda komentáře u knih

Lehko se vám může stát, že knihu odložíte jako soubor zručně napsaných básní o banalitách. Ale byla by to škoda. Sbírka se rozezní až plynutím skrze vícero textů, jejich skládáním k sobě. Úběžník sbírky je malý vypravěč, chlapec sdílející v básních svou každodennost, a to do velké míry svá snění a svoje hry. Ale i strachy, křivdy, bolesti, zážitky nepochopení, odmítnutí a násilí. A najednou jste blízko u jeho nitra a věříte mu to a jste okouzlení a dojatí, jako když se vám otevře dítě nebo zranitelný dospělý. A pak poznáte, že jazyk sbírky, stylizovaný částečně jako nehledaná výpověď dítěte, je vlastně krásný a výborně zvolený. Rýmy by těmto básním tolik neslušely. Knihu si nakonec řadím do desítky nejlepší poezie pro děti. Předškolačce jsem ji četla víckrát, oblíbila si ji stejně jako já.

V hlavě mám brouka

V hlavě mám brouka.
Šeptá mi smutná slova.

Mám v hlavě brouka,
on mi tam bydlí,
má tam svou postel a svou židli.

A jak to vím?
Říkal to táta,
když jsem se ho ptal,
proč na světě nejsou všichni šťastni,
proč jsou i děti, které nikdo nemá rád.

3 17.01.2023

To je kniha – poklad a kniha – svět. Ucelený i nepochopitelný, složitý a podivuhodný. Při četbě (a prohlížení!) se musíte naladit na jemné prožívání. A proč takovou vnímavost nevyvolat už u nejmenších dětí? Proč by jí zrovna ony měly být vzdáleny, nejsou jí spíš nejblíž?
Já jsem už okoralá, a přesto mě to velice chytlo. Říkáte si třeba: proč do tohoto světa patří zrovna liška, slon a mravenec? A liška je vykreslená jako šikovná pohodářka a mravenec si ze slonovy velikosti očividně nic nedělá, suverénně ji glosuje téměř „s nadhledem“, aby se tak řeklo. A až moucha sem snad vnese kapku frustrace a tichý slon se záhadně plaví na otepi sena a kdo ví, jak se přitom cítí. Rozmotáváte si v sobě jemné nitky vztahů, které vaše mysl k jednotlivým figurám a obrazům docítila. Mapujete si svět, který byl ve vás čtením sbírky postaven. Svět, v němž se vaše nevědomí protíná s minikoánem mravence, s potěšením hédonické lišky a dobrodružstvím tichého či snad přímo zasněného slona… A těšíte se, jaký půvab a radost se do vás s knihou nastěhovaly.

Sen o liškách

Kaštan, liška něco napsala. Nedá se, nedá chytit dvakrát.
Na zadních stůj jako liška
Tam, kde se lišky dávaj dohromady.
Liška mění koš na ústa.
Liška kývla. Viděls?

3 17.01.2023

No je to čistý kýč, ale pŕesto jsme tomu doma půl hodiny dali. V krátkém příběhu totiž Martinka prolétne všech dvanáct měsicû. Šlo mi o zopakování posloupnosti měsíců pro předškolačku. Jinak je pŕíběh opravdu bez nápadu a všeprostupujiící idyličnost na mě pûsobila pŕi vědomí reálných problémů dětí bolestně. Na dcerku má nejspíš vliv jemnější; zatím pouze vznesla přání, ať si taky na léto koupíme karavan.

1 08.01.2023

Baobab se rozhodl samostatně vydat jedinou povídku ze souboru Chlapeček a dálka. V jednoduchém, poetickém a jemně fantastickém příběhu je zachyceno napětí mezi milovaným domovem a vzrušující dálkou. Ilustrace jsou okouzlující a celé dílko strhující i něžné.

1 03.01.2023

Krásně zachycenỷ ten moment, kdy se přestanete něčím trápit a znovu pro sebe objevíte dobrou náladu. Ten proces vyrovnávání se smutkem působí v příběhu velmi opravdově, živě, neschematicky.

1 22.12.2022

Pětiletá posluchačka nadšená, já méně. Jazykově (i příběhem) trochu banální, výtvarně podle mého názoru neumělé. Ale kromě genderovỳch stereotypů ("lidskė maminky pořád vaří") a toho, že dárky dostávají "jen hodnė děti", nemám proti obsahu námitky. A líbí se mi zobrazená liščí perspektiva v otázce honu a myslivců, to oceňuji. Taky jsou tu hezky představeny adventní a vánoční zvyky, které se v současnosti s dětmi reálně naplňují: například Mikuláš a ponožka za okno, perníčky, přání a stromek.

2 13.12.2022

Výborná, citlivá kniha, přes náročnė téma laděná optimisticky, dobrodružná, vkusné ilustrace. Pětiletá dychtivě vyposlechla všech 50 stran na jeden zátah. Doporučuji.

1 29.11.2022

Tahle knížka mě trochu potrápila. Dlouho jsme z ní s dcerkou (5 let) byly nadšené. Hlavně z toho, jak se babička ujme každého zvířátka v nouzi, takže se jí domeček postupně zaplňuje. Zvířátka se v knize nechovají jako zvířata, ale jako jako osamělé děti, a o to jsou jejich starosti dojemnější. Babička má sice občas pasivně agresivní řeči ("vás je lehčí šatit než živit, kde mám na to pořád brát?"), ale o všechny se postará, a to se počítá. Nápad s knihou jako domečkem je originální a jazyk vyprávění kultivovaný. Úplně ke konci knihy ale babička vystoupí proti jednomu zvířátku s koštětem a jiné zvířátko moralizuje, jak je trest zasloužený. Možná detail, ale pro mě kaňka na kráse knihy. Dcerce jsem tuhle pasáž trochu zcenzurovala a snad i díky tomu si knížku po dočtení velmi pochvaluje. V dnešním vydání by možná nakladatel přetáhnutí koštětem a konformní komentář vystřihnul, scény násilí proti zvířatům i dětem vnímáme dnes už (myslím) jinak.

1 10.11.2022

Styl i obsah Je velmi sympatický, ale kniha má jeden obrovský a nepochopotelný nedostatek: kde jsou telátka? Dítě po přečtení bude o dost poučenější o původu jogurtu a bude si snad krav víc vážit, ale ohledně zásadní věci může klidně dál žít v omylu, že "kráva mléko dává" nám lidem. Autorka nevypadá, že by trpěla touhou lakovat věci na růžovo, ale tady se jí to zřejmě stalo. Její vztah s krávou by působil kapku jinak po přiznání, že krávu nechává přivést do jiného stavu, nechá ji odnosit telátko i porodit, ale pak ji nutí tele odstavit (jak?), telatko jí zřejmě sebere (jak?) a pak si dojí mléko určené pro tele. To asi se vztahem něco udělá, když tohle někomu provedete. A je to asi významná součást života krávy, který je jinak popsán se zájmem a relativní empatií. Tak jsem možná slepá, že to v knize nevidím? Pochopila bych, kdyby byla kniha napsána před třiceti lety, ale dnes už jsou tyhle odvrácené stránky součástí diskuze a nejsou naštěstí v dětských knížkách tabu. Edit: prošla jsem knihu ještě jednou a na přídeští jsem našla zmínku o jedné dceři krávy, Bertě. Dobře, částečně tedy beru výtku zpět, ale jen trochu. Vztah mezi mateřstvím a mlékem zůstává neobjasněný, stejně jako konkrétní okolnosti a opatření okolo nuceného odstavení telátek.

(SPOILER) Zajímavý příběh, ale něco v něm nehraje, polidštění nefunguje. Protože pokud se na konci zvířata změnila a začala se vzájemně respektovat a milovat, pak se člověk musí ptát, jak se s respektem a láskou lovila a pojídala? Odkaz na přirozenost je nejasný. Pro Edu je přirozené mít rád mravence a přátelit se s nimi. Ale ostatní mravenečníci takový výběr nemají a kvůli své "přirozenosti" mravence pojídají, byť zároveň s nimi (po svém prozření) laskavě rozmlouvají a berou každého z mravenců jako cennou a jedinečnou bytost. Nedává mi to smysl, fiktivní svět mi nedrží pohromadě. Možná by stačilo odcukrovat trochu závěr, vykreslit realističtěji vztahy po proměně, jen jemně je proměnou vylepšit. Představa, že má někdo plnou pusu svých přátel a spokojeně je chroupe, se prostě nezdá důvěryhodná.

Fungovalo na předškoláky před dvaceti lety, funguje i dnes. Je v tom nějaké záhadné kouzlo. Nejoblíbenější podle mých pozorování je celých těch dvacet let "převrácená" báseň o predátorovi v metru. První báseň, kterou se dcerka naučila nazpaměť, a to zcela dobrovolně, samovolně, přirozeně.

Afrika
není
Praha
se zamyká
a metro
hají hají
a zas dělá
do své sluje
pak zaleze
vyplivuje
až nahoře
nechutnají
a ty co mu
polyká
dole děti
aligátor
spinká
V metru

Aligátor v pražském metru

(SPOILER) Skvěle napsané. Ale zdá se mi, jako by se pod sympatickou revoltu proti konvenční morálce (chytře je tam zobrazena bída státní školy) schovala i lhostejnost vůči prožitkům (a právům) dítěte. Lolita i Doktor Živago jsou silné texty v místech, kde se pootočí perspektiva a letmo nahlídneme, jaký zmar a tíhu vneslo zneužívání do vnitřního života Lolity i Lary. V knize Co je ti do toho je postava nešťastného dítěte v extrémní rodinné situaci. Dítě nejspíš týrané dospělým, které další dospělý zneužije. A pak se ten dospělý poplácává po zádech, že se nenechal zotročit obvyklým nedomrlým vztahem ke slasti, vedoucím k odpírání. Breton napsal: vyjít na ulici a střílet do davu. Ten výrok beru jako obraz čistého vzdoru, ve kterém chybí vykreslení oběti.

Dobrá je interaktivita s obrázky (rozhrň rukou skály, ať se rozestoupí; vezmi klíč a otoč jím v zámku...). Příběhy jsou zalité sluncem a navozují prožitek úspěchu, vnitřního klidu a harmonie ve vztazích s vrstevníky (v pohádce Sněhová vločka). Vypravěč se obrací přímo na čtenáře a přesvědčuje ho, že si příjemný pocit vyvolaný fantazijním čtenářským zážitkem může přenést do dalšího života. Věřím, že tahle strategie může trochu posílit děti toužící po klidu, po pocitu vnitřní síly nebo po hezkých vztazích s vrstevníky. To, co zažili (alespoň) ve fantazii, budou mít tendenci napodobit. Ale vážné problémy je samozřejmě třeba léčit jinak. I přesto, že se mi nelíbí ilustrace, text získal mou sympatii a už mám naplánované čtení s dítětem. Edit: Bylo přečteno, pětiletá si s knihou ráda pohrála, poslechla si ji. Podruhé si ji už pro četbu nevybrala.

Chytře zachycuje východisko z leckteré nepříjemné sociální situace: zapojení sebevědomí a nadhledu. Tohle kouzlo opravdu funguje. Chytit tu šťastnou chvíli uvolnění, kdy jsem sám se sebou v pohodě, za pačesy. A užít si ji. Protože když člověka nepřijímají ostatní, pořád ještě může přijmout sám sebe. A ano, jasně, že se to pak projeví i v postoji ostatních, ale to v tu chvíli není nejdůležitější. Knížka podle mě může být dobrý dílek ve skládačce terapie dětského outsidera. A věřím, že funguje i jako prevence. Na příkladu Strakáče dítě nahlédne do tématu sociálního vyloučení a trochu si ji prožije a promyslí ještě dřív, než se s něčím takovým setká v realitě a samo se ocitne v jedné nebo druhé roli: mezi většinou nebo jako odmítaný outsider.

3 23.09.2022

Básně, které přirozeně přitahují pozornost k jazyku. S dcerou (5) nás zaujal obraz "Kolem prolétl / promoklý motýl". Verš jsme pak různé variovaly až k dceřině poslední rozpustilé verzi "Kolem prolétla / promoklá nepromokavá bunda". Pak jsme dumaly nad pralesy a prameny, jak to těm slovům vedle sebe svědčí a jsou-li k pramenům nějaké meny? Homonymie snící sovy (Sova sní, sova sní / kdo ji vzbudí, toho sní) na první pohled není nápaditá, ale způsob, jakým je napojená na celou náladu básně, jak je rozvíjená, rozhodně není prvoplánový ani jednoduchý. Moc se nám líbily nápady, co všechno lze dělat s mraky a co by všechno mohlo být pod obráceným kamenem. Dcerku rozesmálo, že báseň může být jen na dva řádky. A úplně největší úspěch měly básně z čínského altánku. Konečně poezie pro děti, která naplňuje význam obou slov (skvělá poezie a je přesvědčivá pro děti).

Obrácený kámen

Obrátíš kámen, uvidíš
prazvířata, pralidi,
přesličky a procesí.
prameny a pralesy.

Všechno je to na zahradě
pod plochými kameny.

2 17.09.2022

Po přečtení téhle knížky může člověk už jen těžko zažít kdykoliv v budoucnosti v přírodě nudu. Tam, kde je nebe, kameny, písek, rostliny a dokonce možná i hmyz a ptáci, tam je víc než zázračno. "To nebyl zázrak – to byl ledňáček." Objevy, otevírání, čarování. Četba svádí k dramatičtějšímu přednesu nahlas, verše jsou mnohdy výrazně zvukomalebné. Podle mě s přehledem nejlepší sbírka básní pro děti. Rozsahem střídmá a obsahem držící se při zemi (při věcech), a i přesto tak okouzlující.

Semínko

Semínko tajnůstkář
vypadá pěkně kulaté a tuhé
a přitom myslí jen na to
jak by vyrazilo dolů do země
a jak by vyrazilo nahoru do vzduchu
a jak by ukázalo staré barvy a vůně
které pamatuje po své praprabábě
semínko je velký věrný tajnůstkář

Dcerka najčastěji odříkává Zambezi a oblíbila si taky "tu mravenčí báseň".

2 15.09.2022

Jednoduchá písanka s nalinkovanými řádky pro písmenka. Byla bych opatrná s tvary některých písmen (je správně psací V s kličkou?). Doprovodné obrázky jsou neumělé.

Úkoly jsou podle mého názoru na první třídu docela náročné, ale působí lákavě. Člověk dostane úplně chuť mít znovu sedmiletou hlavu a postupně všechno vyplnit. Grafická stránka knížky na mě působí konejšivě, je střídmá.

Po četbě mám pocit, jako bych nahlédla do života rodiny žijící ve starém domě na vesnici. Rodiny, která nepotřebuje plastové hráčky ani televizi, ale moudře nechává děti hrát si s všedními předměty a vlastní fantazií. Tou bohatou fantazií dětí a také tím, že vypravěčem je chlapec a děj se odehrává hlavně na domácí zahradě, kniha připomíná starší knížku Kluk s míčem. V Domě a zahradě se zdá být chlapec trochu mladší - je víc soustředěný na svou rodinu. Kluk s míčem stojí o přátelství mimo rodinu a objevuje svět za hranicemi zahrady. Ilustrace v Z domu a zahrady jsou podobně přírodní jako svět, který popisuje; jsou sestavené z otrhaných ústřižků a nití, nehledané, inspirované dětskou tvorbou. S textem se krásně doplňují. Skoro pětileté dcerce se knížka líbila, zejména místa, kde děj řídí fantazie a stává se tak fantastický. Ze všeho nejvíc ocenila mrkev rostoucí vysoko do nebe.

2 11.09.2022

Na první pohled to vypadá jako nádherná kniha pro děti. Až při čtení zjistíte, že jde o plnohodnotnou a exkluzivní knížku i pro dospělé. Je to tím, že vypravěčem je malý chlapec, jehož vnitřní svět je autentický, bohatý a hluboký. Přestože je povahou jiný typ než já, při četbě se mi znovuotevřelo vlastní dětství a rozpomněla jsem se na konkrétní stavy mysli, dávno už zapomenuté. Daisy Mrázkovou jsem vždycky obdivovala víc jako výtvarníci. Ale tady je vidět, že byla i geniální spisovatelka. Mimochodem, kniha je zajímavá i pro děti, dcera (čerstvě 5) poslouchala zaujatě a chtěla číst opakovaně. Myslím, že ji kromě hravosti a fantazie (obr si hraje s autíčky) a zobrazení komunikace mezi různými typy dětí zaujala závěrečná proměna vypravěče, kterou sám pojmenoval takhle: „Trofi, vyrostli jsme. Nebude se pořád na písku. Bude se číst.“ Jen pár slov a poodhalí celý vesmír zkušenosti dítěte.

1 11.09.2022